Motorový vůz M 290.0

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Motorový vůz
Vůz M 290.002 (označený jako M 290.001) před muzeem Tatry v Kopřivnici

Vůz M 290.002 (označený jako M 290.001) před muzeem Tatry v Kopřivnici

Označení řady M 290.0
Výrobce Tatra Kopřivnice
Rok výroby 1936
Vyrobeno kusů 2
V pravidelném provozu ne
Míst k sezení/stání 72/0
Délka přes nárazníky 25 100 mm
Max. rychlost provozní: 130 km/h
zkušební: 148 km/h
Hmotnost 36,0 t
Uspořádání pojezdu (1A)’ (A1)’
Motor 2×zážehový Tatra T 67
Výkon 2×123 kW
Přenos výkonu elektromechanický
Obchodní název Slovenská strela

Motorové vozy řady M 290.0 (výrobní typové označení Tatra 68), označované podle spoje, na němž jezdily, také jako „Slovenská strela“, byly vyrobeny v roce 1936 pro Československé státní dráhy v Tatře Kopřivnice. Unikátní elektromechanický přenos výkonu navrhl vsetínský elektrotechnik Josef Sousedík.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Podvozek s hnacím agregátem

Jedná se o čtyřnápravové motorové vozy. Vozová, samonosná a svařovaná skříň aerodynamického tvaru byla usazena na dvou podvozcích, ve kterých byly instalovány hnací agregáty (jako palivo byla používána lihobenzínová směs) pohánějící vždy vnitřní dvojkolí každého podvozku.

Zvláštností vozu byl unikátní elektromechanický přenos výkonu navržený Josefem Sousedíkem. Pro nízké rychlosti byl výkon přenášen elektricky a pro rychlosti nad 85 km/h bylo možno sepnout mechanickou spojku, kterou byl výkon motoru přenášen přímo.

Vůz byl vybaven elektrickou brzdou která je však s klesající rychlostí méně účinná. Při poklesu rychlosti pod 20 km/h, kdy už je rekuperační efekt zanedbatelný, vozidlo dobrzdí běžnou tlakovzdušnou brzdou systému Knorr. Jako doplněk sloužila ruční mechanická brzda, působící vždy jen na přilehlý podvozek.[1]

Na vozech byla užita řada prvků z konstrukce automobilů, s jejichž výrobou měla Tatra zkušenosti. Byl například vybaven kotoučovými brzdami, aerodynamickým oplášťováním či litými koly.

Čela vozu, ve kterých se nacházela stanoviště strojvedoucího, nebyla průchozí, neboť vozy řady M 290.0 byly provozovány sólo, tedy bez přípojných vozů – proto nebyly vybaveny ani spřáhly.

Vůz nabízel celkem 72 míst k sezení, z toho 40 v kuřáckém oddíle a 32 v nekuřáckém. Oba oddíly byly vedeny jako 2. vozová třída, oddělené byly od sebe malou kuchyňkou k přípravě nápojů a jednoduchých pokrmů (jídlo bylo servírováno přímo na místo). Nástupní prostory se nacházely v čelech vozu.

Vzhled vozu, včetně použitých materiálů a barevného provedení, navrhoval architekt Vladimír Grégr.[2] Navrhovaný nátěr vozů byl višňově červený, se střechou v barvě starého zlata.[2][3] Reliéfy malého státního znaku, doplněného o písmena ČSD, jsou dílem akademického sochaře Jana Nušla a byly odlity z Elektronu (slitiny hořčíku a hliníku).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj a výroba[editovat | editovat zdroj]

Československé ministerstvo železnic objednalo 17. května 1934[2] u Tatry Kopřivnice dva motorové vozy druhé třídy pro rychlost 130 km/h. Vozy s mechanickým přenosem výkonu měly být dodány v roce následujícím. Projekt byl veden Hansem Ledwinkou, tehdejším šéfem konstrukce, který do týmu přibral další experty, jako např. odborníka na pevnostní výpočty Aurela Erdöse či inženýra Wollera, bývalého šéfa konstrukce ve studénecké vagónce. V roce 1935 se k nim připojil vsetínský elektrotechnický inženýr Josef Sousedík, který byl pověřen řešením přenosu výkonu. Sousedík přišel s celosvětově ojedinělým návrhem elektromechanického přenosu výkonu, v roce 1936 si jej nechal patentovat.

Oba vozy byly definitivně hotovy v roce 1936. Po prvních jízdních zkouškách v první polovině toho roku ale byly kvůli velké hlučnosti a nižšímu výkonu vyměněny oba dieselové motory za agregáty zážehové. Při zkouškách dosáhl rychlosti 148 km/h, maximální povolená rychlost byla stanovena na hodnotu 130 km/h. Vozy se nikdy nevyráběly sériově, vznikly pouze dva prototypy, podle Kryšpínova systému značení dostaly označení M 290.001 a 002.

Pravidelný provoz[editovat | editovat zdroj]

V tehdejší době tří vozových tříd nabízely vozy 72 míst v pohodlí 2. třídy

Do pravidelného provozu byly oba vozy nasazeny 13. července 1936. Přiděleny byly do depa a domovské stanice Bratislava a jezdily na expresu Slovenská strela PrahaBrnoBratislava (pouze s těmito zastávkami). Šlo o první povinně místenkový spoj u ČSD. Jízdní doba byla 4 hodiny a 51 minut včetně zastávky v Brně, která trvala 35 minut (čistá jízdní doba tedy byla 4 hodiny a 16 minut), průměrná cestovní rychlost byla 92 km/h. Oproti tomu nejrychlejší parní vlak projížděl stejnou trať (s více zastávkami) za 5 hodin 51 minut (zpět do Prahy 6 hodin 1 minuta) s průměrnou cestovní rychlostí 68 km/h.

Druhá světová válka a poválečná léta[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války byly oba vozy odstaveny kvůli nedostatku paliva. Po jejím skončení sloužily pro vládní a ministerské jízdy (včetně jízd na norimberský proces). Krátce byly nasazeny na pravidelných spojích Praha – Ostrava a následně Praha – Karlovy Vary.[3]

Vyřazení z provozu a chátrání[editovat | editovat zdroj]

Přepychové motorové vlaky po únoru 1948 nenaplňovaly tehdejší představy o dopravě a proto již nebyly do pravidelného provozu zařazeny.[2][3]

Vůz M 290.001 byl odstaven v roce 1953 a převezen do ŽOS Šumperk. Později se dostal do Vagónky Studénka, kde chátral na odstavné koleji a roku 1960 kompletně vyhořel.

Vůz M 290.002 byl příležitostně ve vládním provozu do roku 1960, kdy byl předán do podnikového muzea Tatry v Kopřivnici. Částečně zrenovován byl na konci 60. let, polovina vagónu byla ale později využita k umístění expozice a proto zbavena sedadel, která se tak nedochovala. Vůz byl přeznačen na M 290.001 a roku 1999 přemístěn z parku od bývalého muzea do nového přístřešku před vchodem do muzea. Dlouhodobé vystavení vlivům počasí a vandalů uspíšilo korozi a celkové chátrání vozu.

Prohlášení za památku a rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vozová skříň dochovaného vozu je silně poškozená korozí

V roce 2010 byl dochovaný vůz prohlášen národní kulturní památkou[4][5] a stal se tak jedinou movitou národní kulturní památkou v Moravskoslezském kraji.[6]

V roce 2017 představil jeho současný majitel, společnost Tatra Trucks, záměr vůz v souvislosti s výstavbou nového muzea rekonstruovat, v ideálním případě do provozuschopného stavu, trvale jej vystavovat v samostatném pavilonu a příležitostně využívat k nostalgickým jízdám.[7]

Následujícího roku se záměr začal uskutečňovat – počátkem roku 2018 byla vypsána soutěž na rekonstrukci, ve které zvítězila Českomoravská železniční opravna s cenou 35 milionů korun a předpokládanou dobou prací dva roky.[6] Vůz bude s využitím původní dokumentace opravován do plně pojízdného stavu a zpět do muzea by se měl vrátit vlastní silou po kolejích.[6] Zrenovovaný stroj by měl i za současných podmínek provozu umožňovat maximální rychlost 130 km/h,[8] k provozu nezbytná elektronika má být dodána jako přenosná a vůz jí má být osazen vždy jen pro konkrétní jízdy.[9]

Podobné projekty[editovat | editovat zdroj]

  • Motorová jednotka M 492.0 – pro začátek války nerealizovaný projekt rychlé (130 km/h) třívozové jednotky, jejíž pohon projektoval rovněž Josef Sousedík.
  • Motorový vůz M 260.0 – konkurenční projekt lokomotivky ČKD z roku 1939. Pro začátek války nebyly dokončeny zkoušky a jediný prototyp kvůli nevyhovujícím brzdám nemohl jezdit rychleji než 90 km/h.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOŠŤÁL, Josef. Strela se srdcem Sousedík [online]. [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. 
  2. a b c d M290.0 - Slovenská strela. www.parostroj.net [online]. [cit. 2018-09-01]. Dostupné online. 
  3. a b c Legendární motorový expres Slovenská strela byl výkladní skříní ČSD. iDNES.cz [online]. 2016-07-13 [cit. 2018-09-01]. Dostupné online. 
  4. ČTK; WIRNITZER, Jan; KOPECKÝ, Josef. Národní kulturní památkou se poprvé staly vlak či přehrada [online]. Idnes.cz, 2010-02-08 [cit. 2010-02-08]. Dostupné online. 
  5. Památkový katalog - Železniční motorový vůz M 290.001 - ´Slovenská strela´ [online]. pamatkovykatalog.cz [cit. 2018-12-08]. Dostupné online. 
  6. a b c Slovenská strela míří na dva roky do dílny, legendární vlak se dočká generální opravy - E15.cz. E15.cz. Dostupné online [cit. 2018-09-01]. 
  7. Nové kopřivnické muzeum se začne stavět letos. Podívejte se na první obrázky. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-09-06]. 
  8. Rychlovlak Slovenská strela v Hranicích znovu ožije. Takto teď vypadá. Olomoucký deník. 2018-09-01. Dostupné online [cit. 2018-09-01]. 
  9. Slovenská strela bude jako nová. Rzi a zchátralého interiéru ji zbaví kopřivnická automobilka. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-09-01]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOHUTKA, Jiří; KOŠŤÁL, Josef. Josef Sousedík: (ne)zapomenutý vynálezce, továrník, politik a vlastenec. Praha: J. Kohutka, 2013. 248 s. ISBN 978-80-260-3642-5. 
  • Slovenská strela: Josef Sousedík. Vsetín: Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, 2011. 20 s. ISBN 978-80-260-0281-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]