Vinohradské železniční tunely

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Portály u hlavního nádraží
Jižní portály u Nuselských schodů

Vinohradské železniční tunely jsou souběžné tunely o délce asi 1150 metrů, které vedou z jižního zhlaví stanice Praha hlavní nádraží (původně nádraží Františka Josefa) do jižní části Vinohrad, kde v blízkosti Nuselských schodů vyúsťují, přičemž jedna trať (někdejší Pražská spojovací dráha) pak pokračuje západním směrem Nuselským údolím přes výhybnu Praha-Vyšehrad ke stanici Praha-Smíchov, druhá trať vede na jihovýchod a vyúsťuje do nádraží Praha-Vršovice.

První dva tunely jsou dvojkolejné, třetí tunel začíná jako dvojkolejný, ale pak se rozděluje na dva jednokolejné tunely.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tunel I[editovat | editovat zdroj]

První tunel (I, nejzápadněji) je dlouhý 1146[1] (nebo 1149[2]) metrů, vznikl ruční ražbou jako součást jednokolejné[3] dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Prahy přes Cmunt do Vídně v letech 18691871[1] a slavnostně zprovozněn 19. září 1871.[1][2] Stavbu řídil hlavní inženýr Krouský, podílel se na ní podnikatel M. Gröbe, vytěžený materiál se ukládal na pozemcích Horní a Dolní Landhausky,[4] kde později vznikla vila a park Gröbovka.[1] Stavba začala na podzim 1869 od obou portálů a ze dvou šachet o hloubce 30 a 35 metrů.[3] Během stavby došlo ke dvěma stávkám dělníků.[3]

V letech 1869–1872 byla těsně za jižním portálem tunelu vybudována a od 15. srpna 1872 provozována touž společností (KFJB) i odbočka nové Pražské spojovací dráhy na Smíchov, pro tuto dráhu byla v tunelu položena druhá kolej.[3]

Protože již brzy po otevření tunel vykazoval závažné závady, deformace, průsaky atd., uvažovalo se již v roce 1903 o rekonstrukci.[5] K té došlo až v letech 1945–1948[1], tunel získal místo dosavadního pískovcového nové žulové ostění.[2] Tunel vede zhruba pod západním okrajem Vinohrad (pod ulicemi Rubešova a Londýnská). V současné době je tento tunel součástí trati na Smíchov (traťové kilometry 0,410–1,559).[2]

Původně byla nejbližší stanicí Hostivař, roku 1880 však byla zřízena stanice Nusle-Vršovice. U jižního portálu byla 1. října 1888 zřízena zastávka Královské Vinohrady (téhož dne byla zahájena osobní doprava na trati na Smíchov), zrušena byla s otevřením druhého vinohradského tunelu 1. listopadu 1944.[4]

Roku 1901 Rakouské státní dráhy trať od Smíchova zdvojkolejnily. Protože druhý tunel ještě neexistoval, spojovací dráha byla ještě před tunelem výhybkami zaústěna do budějovické dráhy.[3]

V červenci a srpnu roku 2008 proběhla v tunelu výměna kolejí. Vlaky dotčené touto výlukou končily na nádraží Praha-Smíchov.

Tunel II[editovat | editovat zdroj]

Druhý tunel (II), dlouhý 1126 m[1] (nebo 1149 metrů[2]) a vedoucí souběžně v blízkosti prvního tunelu, východně od něj, byl vybudován v letech 19401944, proražen 6. března 1943 [5] a zprovozněn 15. srpna 1944[5] (nebo 10. listopadu 1944,[2] nebo 1. listopadu[4]), navazuje na něj trať k nádraží Vršovice. Stavbu prováděla firma Kruliš.[2] Obě tratě byly od sebe po dokončení rekonstrukce tunelu I v roce 1948 opět odděleny, každá vedla svým tunelem.[3]

Tunel III[editovat | editovat zdroj]

Prvních 290 m[1] třetího tunelu (III) ve směru od hlavního nádraží bylo vybudováno dvojkolejně v letech 19401944 či snad ještě v letech 19461949.[5] Nedokončený tunel byl používán pro manipulační[5] (výtažné[2]) koleje ale i jako vinný sklep.[1][4]

O dostavění třetího tunelu bylo rozhodnuto v návaznosti na rozšíření hlavního nádraží a vybudování odstavného nádraží Praha-jih.[2] Ve výstavbě se pokračovalo v letech 19831989, ke zprovoznění došlo 22. září[2][4] nebo 30. září[1] 1989. Na původní dvojkolejný úsek navázaly rozpletem dva jednokolejné tunely, z nichž jeden (IIIB[2]) se značným obloukem (poloměr 560 m[1]) vzdaluje od druhého (IIIA,[2] poloměr 860 m[1]). Tunely zhruba sledují Anglickou a Belgickou ulici. Kvůli stavbě byl zbourán dům č. p. 140[1] na rohu Anglické a Balbínovy ulice, kde byla v místě rozpletu tunelů vybudována těžní šachta o hloubce 28 metrů.[1] Stavba byla komplikována i vedením dvou tras metra a podzemním trezorem spořitelny[1] v oblasti, a proto nové tunely nejsou zcela souběžné s původními. Nové tunely byly raženy pražskou prstencovou metodou, používanou při stavbě metra, razicím štítem, tedy kombajnem GPK s příčně rotující frézou, zapůjčeným z ostravských dolů.[1] Průměrná výška nadloží nad novými tunely je 22 metrů, z toho 12 metrů skály.[1] U třetího tunelu se udává délka 1125 m[1] (nebo 1112 a 1123 m[2]), levý (západní) jednokolejný tunel má délku 772 m,[1] pravý (východní) jednokolejný tunel 794 metrů,[1] nově vybudovaná část dvojkolejného tunelu před rozpletem o délce 40,5 metrů byla zčásti ražená, zčásti hloubená.[1] Dokončení tunelu projektoval SUDOP Praha a. s. a stavěly Vojenské stavby Praha.[1]

Druhý a třetí tunel jsou součástí trati České Budějovice – Praha s traťovou kilometráží cca 184,3–185,423.[2]

Budoucnost[editovat | editovat zdroj]

Uvažuje se o zakrytí části tratě u portálu ve zhlaví hlavního nádraží, čímž by byly tunely ještě prodlouženy o dalších 90 metrů. [6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u Jan Kužník: Tunel, který spojil Prahu se světem, dnes slaví 135 let, idnes.cz, technet.cz, 19. 9. 2006
  2. a b c d e f g h i j k l m n Tunely, Posázavský pacifik
  3. a b c d e f Železniční trať 171 Praha – Beroun, historie
  4. a b c d e Spanilá jízda Eugena Brikciuse dnes zamíří do Grébovky, tisková zpráva města Prahy, 19. 9. 2006
  5. a b c d e 1944 Druhý vinohradský tunel, Železnice v Praze
  6. Nad překryvem Hlavního nádraží, S Petrem Frantou nejen o bránách do města, archiweb, Jiří Horský, 22. 11. 2006

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]