Přerov (nádraží)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přerov
Výpravní budova v roce 2011
Výpravní budova v roce 2011
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Olomoucký
Město Přerov
Ulice Husova
Souřadnice
Přerov nádraží
Přerov nádraží
Provozovatel dráhy SŽDC
Kód stanice 346620
Tratě 270, 300, 330
Nadmořská výška 211 m n. m.
V provozu od 1841
Zabezpečovací zařízení ESA 44
Dopravních kolejí 16
Nástupišť (hran) 4(9)
Prodej jízdenek Ano
Návazná doprava Zastávka MHD a linkových autobusových spojů
Služby ve stanici Mezinárodní a vnitrostátní pokladní přepážkaČD centrumÚschovna zavazadelBezbariérové WCČekárna pro cestujícíPlatba v EurechSměnárnaRestauraceVeřejné parkovištěSchodištěObchody a další služby
Kód památky 11170/9-28 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční stanice Přerov (německy: Prerau)[1] se nachází na původní železniční trati společnosti c.k.privilegované Severní dráhy císaře Ferdinanda (SDCF) ve městě Přerov na adrese Husova 632/1. Je to důležitý železniční uzel a součást II. železničního rychlostního koridoru ČD a VI. evropského železničního koridoru.[2] Výpravní budova je kulturní památka České republiky.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stanicí Přerov vedla železniční trať SDCF z Vídně (Břeclavi) a dále se rozvětvovala ve směru na Olomouc (1841) a Lipník nad Bečvou (později 1847 Bohumín). Pravidelný provoz mezi Přerovem a Břeclaví byl zahájen 1. září 1841.[4][5] V roce 1869 uvedena do provozu trať Brno–Přerov. Narůstající přepravní zátěž si vyžádala vybudování samostatného nákladního nádraží v letech 1889–1893. V roce 1888 byl vypracován projekt celkové přestavby stanice podle projektu oddělení pozemních staveb, které vedl Josef Echinger. V letech 1892–1893 došlo k přestavbě stanice.

Oprava nádraží probíhala od roku 2009 do 2014 v rámci Rekonstrukce žst. Přerov. Rekonstrukce zahrnovala celkovou rekonstrukci železničního svršku (24 571 m a 100 výhybek), rekonstrukci stávajícího podchodu a výstavbu nového podchodu, vybudování průtahové koridorové koleje. Přesun nástupiště č. 3 a 4, repasování původních střecha osazení na nové ostrovní nástupiště. Rekonstruovány byly mosty a propustky, trakční vedení, zabezpečovací a sdělovací zařízení. Celá rekonstrukce si vyžádala přes čyři miliardy korun, které byly hrazeny z velké části evropskými operačními fondy.[6][7][8][9][10]

Tratě[editovat | editovat zdroj]

Stanice[editovat | editovat zdroj]

V roce 1841 měla stanice šest kolejí a výpravní budovu, restaurací a skladištěm. Přes koleje naproti výpravní budovy byla výtopna s dílnami. V průběhu 19. století vznikla tři nástupiště. Ze stanice byly vypravovány vlaky do čtyř směrů. Železniční uzel Přerov byl vybaven novým staničním zabezpečením ESA 44.[11]

Výpravní budova[editovat | editovat zdroj]

Původní výpravní budovu navrhl architekt Anton Jüngling. Výpravní budova byla přízemní na obdélném půdorysu s valbovou střechou. V roce 1848 byla vedle výpravní budovy postavena podle návrhu architekta Ernesta Ehrenhause restaurace s hostinskými pokoji.[12] Stará restaurace byla snesena. V roce 1860 (3. prosince) restaurace vyhořela. V roce 1862 byl celý objekt přestavěn na jednopatrovou budovu a hrázdění bylo nahrazeno cihelnými stěnami. Další rozšíření bylo v roce 1868. Podél celé budovy bylo postaveno kryté nástupiště. V přízemí výpravní budovy byla zřízena pošta (bývalá kancelář staniční inspekce).

V letech 1892–1893 byla přestavěna původní budova restaurace podle architekta Hartwiga Fischela. Reprezentativní výpravní budova byla postavena v novorenesančním slohu s omítanou fasádou členěnou pásovou rustikou, přerušovanou hladkými pilastry, s okny v šambránách ukončenými obloukovými segmenty. V roce 2000 byla budova výpravny rekonstruována do podoby z roku 1893.[12]

Ve výpravní budově je zachována dvorská čekárna (císařský salonek) přístupná z prvního nástupiště, která byla určená pro císařskou rodinu.[13]

Nástupiště[editovat | editovat zdroj]

Součástí výpravní budovy je první nástupiště kryté pultovou střechou ve tvaru asymetrického V (tzv. vlaštovková střecha) nesena 27 litinovými sloupy, které měly zdobené hlavice. Druhé a třetí nástupiště měly pultové střechy ve tvaru písmene W a byly neseny 19 dvojicemi litinových sloupů se zdobenými hlavicemi. Střecha prvního nástupiště pocházela z roku 1868, druhé a třetí měly střechu z období 1892–1893. V roce 1892 byl vybudován k nástupištím podchod – první v českých zemích.[14] Původní sloupy jsou dochovány na prvním a druhém nástupišti.

Druhé nástupiště má zachovalý mechanický informační systém, který ukazoval směr k cílové stanici vlaku, pochází z roku 1898[1]. Tabule s nápisy cílových stanic byly vztyčovány pomocí táhel. Mechanizmus byl v roce 2012 rekonstruován a opraven.[15] Modernizací železničního uzlu v období 2009–2014 vznikla tři ostrovní nástupiště (2, 3 a 4) a rozšířené nástupiště u výpravní budovy (1A a 1B), které umožňuje nástup u kusých kolejí č. 5 a 7. Vytvořením průtahových kolejí mezi prvním a druhým nástupištěm byly třetí a čtvrté nástupiště vysunuty do nové polohy. Byl rekonstruován podchod a přistavěn nový jižní podchod s výtahy.[7][16]

Vodárna[editovat | editovat zdroj]

Vodárna, postavena v roce 1855, byla situována za kolejemi naproti výpravní budově v lokomotivním depu. Dvoupatrová věž s valbovou střechou a přízemními bočními křídly se dvěma řadami úzkých obdélných oken. Podle charakteristických znaků staveb se autorství přičítá projekční kanceláři SDCF, kterou vedl architekt Theodor Hoffmann. Další věžový vodojem podle typizovaného plánu (Normalplan No 120) byl postaven v Přerově-Lověšicích. Jde o věžový vodojem se sedlovou střechou s válcovou nádrží se sféricky vypouklým dnem postavený v roce 1908. V patře mezi vyzděnými nárožími byla bedněná pole s obdélnými okny. V lokomotivním depu byl postaven železobetonový věžový vodojem kombinovaný s cihelnou vyzdívkou kruhového půdorysu. Válcová nádrž přesahovala obvod dříku, který byl železobetonový rámové konstrukce s vystupujícími pilíři po obvodu a cihlovou vyzdívkou, ve které byla prolomena sklobetonová okna. Střecha byla plochá.[17]

Remízy, výtopny[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti vodárny se nacházela obdélná remíza (výtopna). Budova byla zděná omítaná ukončena segmentovými vraty. Podél okapové strany měla přístavbu. Tato stavba slouží jako revizní hala. V době uvedení do provozu Moravskoslezské severní dráhy byly postaveny další obdélné výtopny a vodárna. Nad tratí byla postavena v letech 1872–1873 přechodová lávka pro zaměstnance výtopny.

Kruhová remíza pochází z roku 1896, původně měla jen 15 kolejí. Později byla rozšířená po vnějším obvodu přístavbou, která byla zastřešena pultovou střechou. V období 1942–1943 bylo přidáno dalších osm kolejí do půlkruhu. V roce 1962 při přestavbě byla zastřešena novou segmentovou střechou a byly omítnuté fasády.[18]

Stavědla[editovat | editovat zdroj]

V roce 1894 byla stanice Přerov vybavena jako první na světě elektrodynamickým zařízením vyrobeným firmou Siemens a Halske. V roce 1908 bylo postaveno levé přednádraží, obě přednádraží vybavena stavědly 4–12, která byla vybavena elektromechanickým zabezpečovacím zařízením a pěti stanovišti. Z výhybkářských stanovišť byly výměny přestavovány ručně. Unikátní stavědlo 1 (při kojetínském podjezdu) z roku 1933 bylo sneseno v roce 2012. Modernizací nádraží byla instalována do budovy Centrálního dispečerského pracoviště Přerov (CDP Přerov) moderní technologie staničního zabezpečovacího zařízení ESA 44.[11]

Služby ve stanici[editovat | editovat zdroj]

V železniční stanici jsou cestujícím poskytovány tyto služby: mezinárodní pokladní přepážka, vnitrostátní pokladní přepážka (ČD), možnost platit v eurech, platba platební kartou, automat na jízdenky ČD, bezbariérové WC, výdej In Karet (ČD), čekárna, ČD centrum, půjčovna kol, úschovna kol, úschovna zavazadel. V blízkosti je autobusové nádraží.[19]

Památník[editovat | editovat zdroj]

Před nádražím je umístěna lokomotiva 310.0102 (Kafemlejnek), která byla vyrobena První česko-moravskou továrnou na stroje v Praze v roce 1902. Lokomotiva byla určena pro Císařsko rakouské dráhy a jezdila na dráze Louny–Libochovice do roku 1918, pak v Táboře, v letech 1938–1945 u Českomoravských protektorátních drah, po druhé světové válce u Československých drah, od roku 1954 v cukrovaru v Němčicích nad Hanou. V sedmdesátých letech 20. století byla v depu v Přerově, kde byla renovována. Od roku 1978 do 2000 byla vystavena vedle výpravní budovy. Znovu po rekonstrukci byla vystavena v roce 2006 spolu se služebním vozem ČSD, který byl vyroben v Hüttelwagenu.[20]

Nehody[editovat | editovat zdroj]

  • Dne 5. června 2017 ve stanici u nástupiště 1A havaroval rychlík společnosti LeoExpress. Důvodem byla nevolnost strojvedoucího, který následně nedobrzdil na kusé koleji a narazil do betonového zarážedla. Celkem se zranilo 18 lidí, kteří byli převezeni do olomoucké fakultní a přerovské nemocnice.[21]

Obytné domy[editovat | editovat zdroj]

Pro zajištění kvalifikované a spolehlivé pracovní síly a především jejich dosažitelnost, byly pro zaměstnance dráhy stavěny obytné domy v blízkosti železnice. V letech 1872–1873 byly postaveny obytné domy se se služebními byty v ulici Husově (dvojdům) a Škodově (komplex šesti domů). V Škodově ulici budou zbourány.[22]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava: NPÚ, ÚPS v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-66-0. S. 163. 
  2. Železniční doprava - Město Přerov. www.prerov.eu [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-10]. Identifikátor záznamu 121475 : Výpravní budova železniční stanice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. Rekonstrukce železničního uzlu Přerov. [cit. 2017-06-11] Dostupné online.
  5. CIESLAR, Stanislav. Rekonstrukce železničního uzlu Přerov. www.silnice-zeleznice.cz [online]. 2008-12-11 [cit. 2017-06-12]. Dostupné online. (česky) 
  6. TLACHOVÁ, Martina. Nádraži Přerov vstoupilo do další fáze velké rekonstrukce. ČT24 [online]. Česká talevize, 2013-03-4 [cit. 2018-08-24]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b HARÁK, Martin. Železničář | Přestavba Přerova změnila nádraží v provizorium. zeleznicar.cd.cz [online]. 2012-08-09 [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (česky) 
  8. NAJĎONOVOVÁ, Iva. Přestavba přerovského nádraží po pěti letech skončila. Zmizel i skanzen. Přerovský deník. 2014-04-28. Dostupné online [cit. 2018-08-24]. (česky) 
  9. Slavnostní zahájení rekonstrukce železniční stanice Přerov. www.szdc.cz [online]. 2011-02-24 [cit. 2017-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-20. 
  10. Rekonstrukce žst. Přerov, 1. stavba | Velké dopravní stavby | Reference | MORAVIA CONSULT Olomouc a.s.. www.moravia.cz [online]. [cit. 2017-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-21. 
  11. a b POLACH, Vlastimil. železniční uzel Přerov. Reprtér AŽD Praha. Březen 2014, roč. 2014, čís. 1, s. 19–23. Dostupné online. 
  12. a b KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží (Architektura a stavební vývoj) I. díl. Litoměřice: [s.n.], 2003. 162 s. ISBN 80-902706-7-0, ISBN 80-902706-8-9. S. 69–75. 
  13. Borovová ... c.d., s. 28
  14. Borovcová ... c.d., s. 165
  15. Historické nástupištní informační tabule na druhém nástupišti železniční stanice v Přerově. www.turistika.cz [online]. 2012-03-30 [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. 
  16. Rekonstrukce žst. Přerov, 1.stavba. www.risy.cz [online]. Regionální Informační Servis [cit. 2017-06-12]. Dostupné online. 
  17. Borovcová ... c.d., s. 45–53
  18. Borovcová... c.d., s. 83
  19. Vše o stanici | České dráhy. www.cd.cz [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  20. Kafemlejnek před nádražím v Přerově. www.turistika.cz [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. 
  21. POLÁKOVÁ-UVÍROVÁ, Petra. LeoExpress havaroval v Přerově, počet zraněných se vyšplhal na 18. Přerovský deník. 2017-06-05. Dostupné online [cit. 2018-08-24]. (česky) 
  22. PÁŠOVÁ, Petra. Chystá se demolice přerovské Škodovy ulice i dalších chátrajících budov. Přerovský deník. 2017-04-04. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-05. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava : NPÚ, ÚOP v Ostravě
  • 160 let Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava 2001

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]