Železniční trať Česká Třebová – Přerov
Železniční trať Česká Třebová – Přerov je důležitá železniční trať tvořící spojení Prahy se severní Moravou, Slezskem, Polskem a Slovenskem. Je součástí celostátní dráhy a v jízdním řádu pro cestující je uvedena jako trať 270 (společně s tratí Rudoltice v Čechách – Lanškroun), zároveň jsou dálkové vlaky zahrnuty i do tratě 001. Trať je v celé své délce elektrizovaná a dvoukolejná. Trať je součástí třetího železničního koridoru.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Úsek Přerov–Olomouc vybudovala Severní dráha císaře Ferdinanda (SDCF) jako odbočku své hlavní tratě Vídeň–Krakov. Provoz byl zahájen 17. října 1841. V době stagnace SDCF a v důsledku hospodářské krize a z rozhodnutí císaře Ferdinanda I. z 19. prosince 1841 převzal iniciativu ve výstavbě nejdůležitějších železnic stát. Do státní služby byli povoláni inženýři, jako Carl Ghega, Alois Negrelli, Anton Jüngling a další odborníci, kteří působili u SDCF. V roce 1842 bylo zřízeno c. k. generální ředitelství státních drah, jejímž ředitelem se stal Hermenegild von Francesconi. Severní státní dráha zahájila výstavbu úseku Olomouc – Praha 20. srpna 1842. Vedení jednotlivých úseků bylo rozděleno následovně:
- Olomouc–Pardubice vedl inženýr Karel Keissler
- Pardubice–Praha vedl Jan Perner
Stavbu svršku a spodku prováděla firma bratří Kleinů. Pozemní stavby navrhoval vrchní inženýr Anton Jüngling. Dráha byla budována už pro dvoukolejný provoz i když byla položena pouze jedna kolej a dvoukolejná část byla jen v úseku Běchovice–Praha.[1][2] Kolejový svršek navazoval na systém SDCF, takže pokračovala v anglické soustavě a anglickým rozchodem 1 435 mm. Kolejnice byly dodávány železárnami ve Vítkovicích, Svitavách, Blansku a železárnami bratří Kleinů v Sobotíně a později ve Štěpánově.[3] Dokončena byla roku 1845, provoz byl zahájen 20. srpna na celé trati Olomouc – Praha.[4] Pravidelná osobní doprava byla zahájena 1. září 1845 a nákladní doprava 1. října 1845. Vlak z Olomouce do Prahy projel trať bez zastávek za sedm hodin a čtyřicet minut.[2] V letech 1845–1849 provozovala dráhu Olomouc–Praha pro stát SDCF, smlouva ale byla nevýhodná, proto byla dráha od roku 1849 provozována přímo státem. Vzhledem k neuspokojivé hospodářské situaci státu po roce 1848 byla Severní státní dráha roku 1854 privatizována, dráhu převzala soukromá Rakouská společnost státní dráhy (StEG).[5]
Severní dráha císaře Ferdinanda byla zestátněna roku 1906, roku 1909 pak byla zestátněna i Rakouská společnost státní dráhy - provoz na celé trati převzaly Císařsko-královské státní dráhy (KKStB).[6] Se vznikem Československa roku 1918 převzaly dráhu Československé státní dráhy (ČSD). Dráha představuje významnou spojnici mezi Čechami a Moravou a po vzniku Československa její význam ještě narůstal, proto byla v letech 1924 (úsek Olomouc–Přerov)[7] a 1930–1933 (úsek Česká Třebová – Olomouc) zdvoukolejněna.[4][8]
V letech 1957–1960 byla trať postupně elektrizována napájecí soustavou 3 kV ss.[7][4]
V letech 2002 až 2008 byla trať modernizována jako doplňující rameno II. železničního koridoru.[9] V letech 2011 až 2012 byla trať převedena na dálkové řízení z CDP Přerov.[10] V červnu 2019 byla zahájena instalace zabezpečovače ETCS.[11]
Vybavení stanic[editovat | editovat zdroj]
Na původním úseku železniční tratě z Olomouce do Prahy bylo dvacet šest stanic, které byly rozděleny podle tříd. Jedinou stanicí I. třídy byla Praha, II. třídy Pardubice a III. třídy Zábřeh na Moravě a Česká Třebová. Do IV. třídy byly zařazeny stanice Červenka, Mohelnice, Žichlínek, Třebovice v Čechách, Ústí nad Orlicí město, Choceň, Zámrsk, Moravany, Přelouč, Týnec nad Labem (později Záboří nad Labem), Nový Kolín, Pečky, Český Brod a Běchovice. Do V. třídy bylo zařazeno zbylých sedm stanic Štěpánov, Lukavice, Hoštejn, Krasíkov, Rudoltice, Brandýs nad Orlicí, Uhersko a Úvaly. Olomouc pro své strategické postavení vojenské pevnosti byla z tohoto třídění vyjmuta a měla své specifické podmínky.[12]
K vybavení stanic patřila výpravní a odbavovací budova, domy (byty ve výpravně) pro strojvůdce a mistra dílen, skladiště, vodárna, dílny, výtopna, vozová remíza a strážní domek. Pražské nádraží mělo individuální řešení. Hradbou se šesti průjezdnými branami bylo hlavové nádraží rozděleno na vnitřní a vnější. Ve vnitřním byla osobní a nákladní část, ve vnějším veškeré provozní zázemí, výtopny a hlavní dílny. V Pardubicích byly výpravní budova se dvěma čekárnami a s nástupištní halou, dvoukolejná výtopna s dílnami, vodárna, obytné domy a skladiště. Ve stanici III. třídy byly výpravní budova se dvěma čekárnami, remíza, dílny, vodárna a obytné domy. U stanic IV. třídy výpravna s čekárnou, pokladnou a dvěma byty pro výpravčího a technického úředníka, remíza, vodárna, součástí byl strážní domek. Stanice V. třídy byly vybaveny strážním domkem. Se vzrůstajícím nebo klesajícím významem byly stanice rozšiřovány a přestavovány.[13][8]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Železniční trať 270 z mostu pro pěší a cyklisty u Černovíru -
-
Stanice a zastávky[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
,_n%C3%A1dra%C5%BE%C3%AD_(1).jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví severní státní dráhy. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2016. 271, [1] s. s. ISBN 9788085034912, ISBN 8085034913. OCLC 1010898392
- ↑ a b BOROVCOVÁ, Alena. Z Vídně na sever : dvě páteřní železniční tratě České republiky. 1. vyd. Ostrava: [s.n.], 2017. 208 s. ISBN 9788085034974, ISBN 8085034972. OCLC 1035451828
- ↑ HONS, Josef. Železniční svršek našich prvních drah. Dějiny věd a techniky, 1985, roč. 18, č. 1, s. 10–23
- ↑ a b c WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 501 Česká Třebová - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793.
- ↑ Stručná historie železnic (a to hlavně železnice české) [online]. railian.com, rev. 2012-03-12 [cit. 2020-11-09]. Kapitola První pokus rakouského státu o výstavbu a provozování železnic (1842 - 1854). Dostupné online.
- ↑ Stručná historie železnic (a to hlavně železnice české) [online]. railian.com, rev. 2012-03-12 [cit. 2020-11-09]. Kapitola Rakouský sekvestrační zákon - pozvolné zestátňování (1877). Dostupné online.
- ↑ a b WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 302 Břeclav - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793.
- ↑ a b KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádražíII díl. 1. vyd. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2005. Dostupné online. ISBN 80-902706-7-0, ISBN 978-80-902706-7-1. OCLC 53860685 S. 5–194.
- ↑ Železniční koridory ČR. Kapitola Současnost. K-REPORT [online]. Kralupy nad Vltavou: Společnost přátel kolejové dopravy, rev. 2006-10-29 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. ISSN 1801-6189.
- ↑ Trať Česká Třebová – Přerov dálkově ovládaná. Reportér AŽD Praha. 3. 2012, roč. 8, čís. 1, s. 19. Dostupné online.
- ↑ SŽDC vybaví úsek Přerov – Česká Třebová evropským vlakovým zabezpečovačem ETCS. Tiskový servis (tiskové zprávy + prohlášení) [online]. SŽDC, 2019-06-10 [cit. 2020-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-03.
- ↑ Borovcová, Kulturní dědictví Severní státní dráhy... s. 26
- ↑ Borovcová, Kulturní dědictví Severní státní dráhy... s. 26–29
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Česká Třebová – Přerov na Wikimedia Commons
- Železniční trať Česká Třebová – Přerov
- Železniční tratě v Česku
- Železniční doprava v Pardubickém kraji
- Železniční doprava v Olomouckém kraji
- Železniční doprava v okrese Ústí nad Orlicí
- Dopravní stavby v okrese Ústí nad Orlicí
- Železniční doprava v okrese Šumperk
- Dopravní stavby v okrese Šumperk
- Železniční doprava v okrese Olomouc
- Dopravní stavby v okrese Olomouc
- Železniční doprava v okrese Přerov
- Dopravní stavby v okrese Přerov
- Doprava v České Třebové
- Stavby v České Třebové