Železniční trať Brno – Česká Třebová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Brno – Česká Třebová
Jeden z mnoha železničních tunelů v úseku mezi Brnem a Blanskem
Jeden z mnoha železničních tunelů v úseku mezi Brnem a Blanskem
Číslo 260
Provozovatel dráhy SŽDC
Délka 91 km
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Napájecí soustava 25kV/50Hz AC v úseku Brno – Svitavy
3 kV DC v úseku Svitavy – Česká Třebová[1]
Počet kolejí 2
Maximální rychlost 140 km/h
OpenStreetMap mapová data
Průběh trati
Legenda
143,5 Brno hlavní nádraží trať 250
odbočka na Vlárskou dráhu trať 340
158,2 Brno-Židenice
161,4 Brno-Maloměřice
trať 250
tunel č. 1)
tunel č. 2
164,3 Bílovice nad Svitavou
tunel č. 3
tunel č. 4
168,7 Babice nad Svitavou
býv. tunel č. 5
býv. tunel č. 6
171,2 Adamov
172,6 Adamov zastávka
tunel č. 7
173,8 Hr. Jelení skok
tunely č. 8/2 a 8/1
176,6 Hr. Nový hrad
tunel č. 9
tunel č. 10
178,7 Blansko
179,8 Blansko město
182,3 Hr. Ráječko
182,8 Dolní Lhota
185,4 Rájec-Jestřebí
188,9 Doubravice nad Svitavou(dříve též hradlo)
191,1 Hr. Lhota Rapotina
192,4 Boskovická spojka,trať 262
trať 262
194,2 Skalice nad Svitavou
196,6 Svitávka(dříve též hradlo)
podjezd Jiráskova ulice, Svitávka
SilniceI43.svg CZ traffic sign IS17 - E461.svg
199,4 Zboněk(dříve též hradlo)
201,0 Letovice zastávka
203,5 Letovice
přejezd Rozhraní/Bradlné
209,4 Rozhraní(dříve též hradlo)
1938–1945 hranice Protektorát/Říše
silnice Moravská Chrastová/Půlpecen
211,9 Moravská Chrastová
přejezd Moravská Chrastov/Bělá nad Svitavou
213,2 Březová nad Svitavou
přejezd Březová nad Svitavou/Bělá nad Svitavou
trať protíná původní zemskou hranici Morava/Čechy
most přes Svitavu
216,1 Březová nad Svitavou-Dlouhá(dříve též hradlo)
Mužlovský tunel
silnice Banín/Muzlov
219,3 Hr. Banín
trať protíná původní zemskou hranici Čechy/Morava
silnice Hradec nad Svitavou/Radiměř
most přes Svitavu
222,9 železniční nehoda z 13. září 1967
222,9 Hradec nad Svitavou(dříve též hradlo)
most přes Svitavu
přejezd Hradec nad Svitavou/Sklené
SilniceI43.svg CZ traffic sign IS17 - E461.svg
226,7 Svitavy-Lány(dříve též hradlo)
přejezd Hradec nad Svitavou/Kamenná Horka
228,109 styk trakčních soustav 25 kV 50 Hz AC / 3 kV DC
1.025 SilniceII366.svg
přejezd Olomoucká ulice
229,4 Svitavy
trať 261
cca 231,8 zaniklá vrcholová stanice Lotschnau
rozvodí Černé moře/Severní moře
233,2 Svitavy-Lačnov(dříve též hradlo)
trať protíná zemskou hranici Morava/Čechy
235,7 Opatov
239,5 Semanín(dříve též hradlo)
240,5 Odb. Zádulka
spojka směr Česká Třebová odjezdová skupina
trať 270
1938–1945 hranice Říše/Protektorát
245,9 Česká Třebová trať 010

Železniční trať Brno – Česká Třebová (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 260) je součást prvního železničního koridoru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výstavba tratě začala v roce 1843 u bývalé obce Obřany nedaleko Brna. Na úseku mezi Brnem a Blanskem bylo kvůli nesnadnému terénu nutno vystavět 10 Blanenských tunelů, z nichž dva byly po roce 1970 sneseny.[2] Stavba dvacet jedna kilometrů dlouhého, technicky náročného úseku mezi Maloměřicemi a Blanskem byla svěřena firmě italského podnikatele Felice Tallachiniho, který na stavbě zaměstnal italské dělníky a tuneláře,[3]

Původní, jednokolejná, trať byla oficiálně uvedena do provozu 1. ledna 1849, zdvoukolejnění proběhlo do roku 1869. V roce 1861 byl na trať instalován Morseův telegraf a o rok později začala trať sloužit rychlíkové dopravě.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se trať Brno – Česká Třebová stala součástí spojení PrahaČeská TřebováBrnoBřeclavBratislava. Na trati byla nadále provozována doprava nákladní a rostl podíl dopravy osobní, a to i rychlíkové.

V letech 19921998 začala být trať rekonstruována a napojena na první železniční koridor vedoucí z Děčína přes Prahu do Břeclavi. Trať byla v plné délce elektrifikována. Jižně od železniční stanice Svitavy se na kilometru 18,1 nachází přechod stejnosměrné a střídavé napájecí soustavy (od Brna 25 kV 50 Hz AC, k České Třebové 3 kV DC).[1]

Provoz na trati[editovat | editovat zdroj]

Železniční zastávka Adamov

V roce 1936 byl na trať nasazen motorový vůz M 290.0 Slovenská strela s maximální rychlostí 130 km/h.

Od roku 1966 byly na nákladní vlaky nasazovány sovětské dieselové lokomotivy řady 781 Sergej, jejichž provoz na trati byl slavnostně ukončen 21. října 1995. Od roku 1975 byly na osobní vlaky a rychlíky nasazovány lokomotivy řady 753 Brejlovec.

Po dokončení druhé traťové koleje trati Brno – Havlíčkův Brod v roce 1958 poklesl význam trati Brno – Česká Třebová. Po elektrizaci trati z Brna na Havlíčkův Brod v roce 1966 na ni byla převedena veškerá tranzitní nákladní a rychlíková doprava, včetně známých rychlíků jako Slovenská strela a Hungaria.

V roce 1999 se na trať vrátil rychlík Brněnský drak, v roce 2000 Hungaria a v roce 2001 Slovenská strela. Dne 20. října 2005 po trati poprvé projela vlaková souprava řady 680 Pendolino, která projížděla do poslední změny grafikonu v prosinci 2011. Od 14. prosince 2008 začaly být některé vlaky vyšší kvality taženy rakouskými lokomotivami Taurus.

Traťové úseky[editovat | editovat zdroj]

Brno hlavní nádraží - Brno Židenice[editovat | editovat zdroj]

Traťový úsek mezi stanicemi Brno hlavní nádraží a Brno Židenice (v oficiálním traťovém pojmosloví zvaná odbočka Brno-Židenice[4]) je dopravně vytížený vnitroměstský souběh (oddíl) tří trati č 250, 260 a 340 Brno-Česká Třebová (drážní technologické členění), které se za žst. Židenice větví a osamostatňují, přičemž trať 340 je vázána v odb. Brno-Židenice úvratí. Traťový úsek slouží jen přepravě osob. Za stanicí Brno Židenice každá ze tří tratí přibírá i provoz nákladní. V systému technologii dopravního provozu ve vnitřní části brněnského uzlu stojí v protilehlém postavení[5] k traťovému úseku Brno Židenice - Brno dolní nádraží (resp Brno Židenice - Brno Horní Heršpice), který slouží dominantně jen nákladnímu provozu.[6] V jízdních řádech je uváděna jako trať (její krátká část) č. 260. Je to dvoukolejné drážní těleso v převážné délce tvořené klasickým náspem, třetina délky úseku je někdejší klenebný viadukt. Trať v délce 2174 m (od hradla k hradlu) byla vybudována v prvním profilu v roce 1846 a později rozšířena.[7] Obsahuje 8 mostů z nichž 2 pocházejí (zčásti) z počáteční doby výstavby trati. Směrově jde o trať vedoucí nejprve od jihozápadu k severovýchodu a posléze ve směru jih-sever (s mírným východním úklonem). Geometrie trati sestává vedle přímého úseku ze dvou směrových oblouků – jižního (těsně po výjezdu ze stanice Brno hlavní nádraží) o poloměru 400 a severního (před příjezdem do stanice Brno-Židenice) o poloměru 600 m. Úsek je součástí prvního železničního koridoru.

Traťový úsek začíná na mostě přes ulici Křenovou, který je de facto počátečním dílem původní estakády.[8] Několik metrů pokračuje ve sledu geometrie brněnské Ringstrasse a počátkem oblouku o poloměru 340 m jej opouští. První část oblouku leží na mostě přes ulici Koliště a končí přibližně v křížení přes ulici Vlhkou. Následuje rovný úsek v délce přibližně 750 m. V poloze před pobřežní cestou (prodlouženou Tkalcovskou) na pravém břehu Svitavy jej střídá další plynulý oblouk o poloměru 665 m, který přechází v rovný úsek před vjezdem do stanice (odbočky) Brno Židenice. Trať je tvořena drážním tělesem jež je v počátku proměněnou estakádou z pravidelných cihelných a kamenných oblouků světlosti 9,2,[9] dnes již nefungující jako estakáda a těsně před křížením s ulicí Špitálky (ve směru na Českou Třebovou) a překlenuje také tzv. Svitavskou strouhu[10] a její inundační území, pak navazuje klasický drážní násep v patě průřezovou šířku 32 m a v koruně 9,8 m. Svahy náspu nejsou (vyjma 3 mostů) fixovány opěrnými zdmi. Trať křižuje ještě levobřežní ulici Pastrnkovu, Šámalovu a Bubeníčkovu. Provoz na trati (TK 1 a TK 2) je pravostranný a slouží osobní dopravě. Na levé (severní) straně se odpojovala původně Tišnovská dráha[11] (severovýchodně od křížení se Špitálkami), na pravé, jihovýchodní straně se na levém břehu Svitavy odpojuje jednokolejná trať posvitavských vleček,[12][13] které jsou stále v provozu. Traťové těleso bezmála v celém průběhu provází symetrická oboustranná ochranná pásma se stavební uzávěrou. V blízkosti trati nebyly postaveny a nestojí žádné stálé pozemní stavby.

Pás provázející trať byl v průběhu dosavadního provozu obsazen převážně průmyslovými podniky. Jen ve třech místech se trati přiblížily bloky obytných domů. Je to blok Podnásepní a střední čelo severní části ulice Vlhké. Obytné domy jsou od drážního tělesa vzdáleny a fronta v ulici Krokově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Správa železniční dopravní cesty. Počty traťových kolejí, systémy trakčních proudových soustav a označení podle knižního jízdního řádu. www.szdc.cz [online]. Rev. 5-5-2014 [cit. 5-5-2014]. Dostupné online.  
  2. SEKERA, Pavel. Historie železničních tratí ČR [online]. 1. 5. 2007, [cit. 2009-05-09]. Dostupné online. (čeština) 
  3. ČTK. Železnice z České Třebové do Brna zkrátila cestu z Prahy do Vídně [online]. Finanční noviny, 30. 12. 2008, rev. 28. 12. 2008, [cit. 2009-05-09]. Dostupné online. (čeština) 
  4. Obsluhovací řád odbočky Židenice
  5. Železniční mapa - Nadmořské výšky železničních stanic a zastávek
  6. Tomáš Rolník, Ivo Hruban, Kvalita dopravního provozu severního zhlaví stanice Brno hl. n.
  7. Radoslava Cicvárková, Historie přestavby Železničního uzlu Brno
  8. Posouzení mostú v traťovém úseku Brno hlavní n. - Brno Židenice
  9. Výpravy do historieː brněnské viadukty
  10. Komplexní revitalizační studie Staré Ponávky
  11. Marie Sehnalová, Železniční spojení Tišnov – Žďár nad Sázavou
  12. Veřejná vyhláška MD O posvitavském vlečkovém systému TU 2007 z 22.6. 2016
  13. Posun na Posvitavské

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOTRMAN, Jiří, 160 let železnice v Brně: 1839 – 1999: 160 let trati Brno - Břeclav, 150 let trati Brno – Česká třebová. Brno ČD 1999.
  • KREJČIŘÍK, Mojmír, Česká nádraží I.a II díl. Litoměřice (Vydavatelství dopravní literatury Ing. Luděk Čada), 2003 a 2005.ISBN 80-86765-02-4
  • ČIHALÍK, Martin, ČIHALÍKOVÁ Barbora, STAŇKOVÁ, Eva, VÍCHA, Tomáš, Standardní stavebně historický průzkum budovy Hlavního nádraží v Brně, červenec-září 2004,
  • ČIHALÍK, Martin, ČIHALÍKOVÁ Barbora, STAŇKOVÁ, Eva, VÍCHA, Tomáš, CRHONEK, Iloš, MICHAL, Zdeněk, Brněnské nádraží, nové pojetí rekonstrukce železničního uzlu a osobního nádraží, Brno (SPÚ), Brno, 2009,
  • KREJČIŘÍK, Mojmír, Po stopách našich železnic. Praha (Nadas) 1991, ISBN 80-7030-061-2
  • ZATLOUKAL, Pavel, Brněnská architektura 1815-1915, Brno, Obecní dům a NPÚ, 2006,ISBN 80-239-7745-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]