Hladké Životice (železniční zastávka)
| Hladké Životice | |
|---|---|
 Výpravní budova (2013) | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Moravskoslezský |
| Obec | Hladké Životice |
| Ulice | Oderská |
| Souřadnice | 49°40′40,5″ s. š., 17°59′6,18″ v. d. |
  Hladké Životice | |
| Provozovatel dráhy | Správa železnic |
| Kód stanice | 334946 |
| Trať | Přerov–Bohumín |
| Nadmořská výška | 250 m n. m. |
| V provozu od | 1880 |
| Dopravní koleje | 2 |
| Nástupiště (nástupní hrany) | 2 (2) |
| Prodej jízdenek |  [1] |
| Kód památky | 49799/8-3980 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hladké Životice (dříve Seitendorf a Životice na Moravě)[2] jsou železniční zastávka na trati Přerov–Bohumín,[3] zprovozněná roku 1912.[4][5] Nynější železniční zastávka byla až do modernizace železniční trati v úseku Hranice na Moravě – Studénka v letech 2001–2004 železniční stanicí.[6] Výpravní budova je od roku 1998 nemovitou kulturní památkou.[7]
Obě nástupiště jsou spojena podchodem.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Zastávka se nachází v jihovýchodní části Hladkých Životic při mostním křížení železniční trati s místní komunikací (silnicí III/04736). K nádraží vede značená odbočka modré turistické značky spojující Jistebník a Suchdol nad Odrou.
Úsek trati tvoří severní hranici CHKO Poodří, jižně od zastávky leží přírodní památka Pusté nivy a přírodní rezervace Bartošovický luh, za ním se do výše 277 m n. m. zvedá Bartošovický kopec.[8]
Stanice[editovat | editovat zdroj]
V roce 1880 byla zřízena zastávka Seitendorf. Zastávka byla vybavena dřevěnou čekárnou a později byl postaven strážní domek s čekárnou podle typového projektu (Normalplan No 2056). Strážní domek byl postaven z režného cihelného zdiva. Kromě čekárny byly v objektu dva pokoje a kuchyň, která byla podsklepena.[9] Tato stavba se nachází při nadjezdu nad silnicí Oderská a je přeměněna na obytný domek (stav k roku 2012).
Mimo to byla v obci byla zřízena zastávka místní dráhy Suchdol nad Odrou – Fulnek (původně Seitendorf lokalbahn–Životice), která byla uvedena do provozu v roce 1891. V roce 1925 název zastávky byl změněn na Hladké Životice místní nádraží. Na této stanici byl postaven strážní domek s čekárnou podle typizovaného plánu (Normalplan No 19) z režného zdiva. V období 60. let 20. století byl během rekonstrukce tratě omítnut.
Výpravní budova[editovat | editovat zdroj]
Zvyšováním nároků na provoz železnice se v roce 1909 zastávka stala křižovací stanicí. V té době byla postavena výpravní budova podle typového plánu (Spezialplan No 227611) architekta Franze Bobrowského. Budova byla patrová v secesním geometrickém slohu s valbovou střechou s přízemním křídlem. Fasády byly členěny kontrastními hladkými a strukturovanými omítkami s řadou vpadlých nebo vystupujících čtverců. Do vestibulu patrové budovy vedlo okno pokladny, a v přízemí byly kanceláře přednosty, dělnická kasárna[pozn. 1] a byt.
V patře byly dva třípokojové byty s kuchyní a vlastním příslušenstvím. V přízemním křídle se nacházel vestibul z něhož vedly vstupy do čekáren pro I. a II. třídu (společná), do čekárny pro III. třídu, do výdejny zavazadel. Místnosti měly samostatné východy na krytou verandou z drážní strany. V krajní ose se nacházela pošta, lampárna a příslušenství.[10] V období 60. let 20. století rekonstrukce tratě byla budova omítnutá brizolitem a vyměněna okna.
Obytné domy[editovat | editovat zdroj]
Pro zajištění kvalifikované a spolehlivé pracovní síly a především jejich dosažitelnost, byly pro zaměstnance dráhy stavěny obytné domy v blízkosti železnice. V roce 1909 byly postaveny v blízkosti výpravní budovy dva patrové domy pro čtyři a osm rodin podle typového projektu Franze Bobrowského.[2] Obytný dům pro osm rodin (Spezialplan No 2011) měl ryzalit ve střední ose se vstupem na schodiště z přednádraží. V každém patře byly dva jednopokojové a dva dvoupokojové byty s kuchyní a vlastním příslušenstvím (situováno kolem schodiště). Obytný dům pro čtyři rodiny (Normalplan No 167a,b) měl v každém patře dva dvoupokojové byty s velkou kuchyní a vlastním příslušenstvím. Centrální schodiště elipsovitého půdorysu bylo osvětleno termálním oknem.[11] Ve dvoře byly postaveny zděné patrové kůlny, které patřily k výbavě každého bytu.[2] V období 60. let 20. století rekonstrukce tratě byly domy omítnuty a vyměněna okna.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kasárnami rozumíme nocležnu vlakových čet či místnost pro ubytování službu střídajícího zaměstnance, který nebydlel v blízkosti stanice.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.zelpage.cz/stanice/hladke-zivotice.html
- ↑ a b c BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava: NPÚ, ÚPS v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-66-0. S. 129 a 130.
- ↑ Hladké Životice z [online]. Praha: ŽelPage [cit. 2016-11-25]. Dostupné online.
- ↑ GROF, Leopold. Kročeje ostravskou železniční historií. Ostrava: České dráhy, 1994. S. 55–67.
- ↑ SEKERA, Pavel. Popis trati 277 Suchdol nad Odrou – Fulnek – Česká republika [online]. Praha: ŽelPage [cit. 2016-11-25]. Dostupné online.
- ↑ POPIS II.KORIDORU [online]. [cit. 2016-11-28]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-01-10]. Identifikátor záznamu 162850 : železniční stanice - výpravní budova. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Mapy.cz [online]. Praha: Seznam [cit. 2016-11-25]. Dostupné online.
- ↑ Borovcová... c.d., s. 71
- ↑ KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží (Architektura a stavební vývoj) I. díl. Litoměřice: [s.n.], 2003. 162 s. ISBN 80-902706-7-0, ISBN 80-902706-8-9. S. 89.
- ↑ Borovcová ... c.d., s. 60
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava : NPÚ, ÚOP v Ostravě
- 160 let Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava 2001
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hladké Životice na Wikimedia Commons
