Kopřivnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě v České republice. Další významy jsou uvedeny na stránce Kopřivnice (rozcestník).
Kopřivnice
Pohled na město z úpatí Bílé hory
Znak obce KopřivniceVlajka obce Kopřivnice
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0804 599565
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Okres (LAU 1) Nový Jičín (CZ0804)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Kopřivnice
Historická země Morava
Katastrální výměra 27,48 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 22 091 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 320 m n. m.
PSČ 742 21 až 742 74
Zákl. sídelní jednotky 18
Části obce 4
Katastrální území 5
Adresa městského úřadu Štefánikova 1163/12
Kopřivnice
74221 Kopřivnice 1
Starosta Miroslav Kopečný
Oficiální web: www.koprivnice.cz
Email: posta@koprivnice.cz
Kopřivnice
Kopřivnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kopřivnice (německy Nesselsdorf[2]) je město v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji, 10 km východně od Nového Jičína a 28 km jižně od Ostravy na potoce Kopřivničce. Žije zde přibližně 22 tisíc[1] obyvatel. Ve městě sídlí automobilka Tatra.

Vývoj názvu[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1437, kdy se její název objevuje v podobě „Copřivnice“, který se dále měnil přes „Kopřivnice“ (1460), „Koprzwnicze“ (1517), „Kopržyvnicze“ (1581), „Koprziwnitz“ (1672), „Kopržownitz“ (1676), „Kopržiwnitz“ (1676–1850), „Koprziwnitz“ či „Nickelsdorrf“ (1720), dále „Nickelsdorf“ (1720–1798), „Nestlndorf“ (1724), „Nesselsdorf“ (1734–1745), „Kopržiwnitz“ (1751), „Koprziwnitium“ (1771), „Nesldorf“ (1771), „Deutsch Nesseldorf“ (1836), „Nesslesdorf“ či „Kopřiwnice“ nebo „Kopřivnica“ (1846–1847) až po „Nesselsdorf“ či „Kopřivnice“ (1847–1945).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Kopřivnice.

První stopy osídlení vedou až do starší doby kamenné. V nedalekém městě Štramberk se nachází jeskyně Šipka, která je nalezištěm kostí a stop osídlení, které je datováno až do doby 40000 let př. n. l. U vodního pramene, který se nachází v západní části severního svahu Červeného kamene, bylo objeveno keltské sídliště z 2. st. př. n. l., pojmenované po zdejším prameni bezejmenného potůčku, Šutyrova studánka. Toto místo patří pod katastr města Kopřivnice.

Asi v polovině 13. století založil olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku hrad Šostýn (nyní pouze zřícenina hradu). V téže době se pod ním datuje vznik vsi Kopřivnice.[4]

Kostel sv. Bartoloměje

Z další historie Kopřivnice je doloženo datum 5. října 1621, kdy obec přepadli vzbouření Valaši pod vedením rytíře Jana Adama z Víckova a vydrancovali ji.[4] V červnu roku 1695 došlo v Kopřivnici k selskému povstání. V polovině 16. století zde byl postaven dřevěný kostel, který byl nejcennější památkou staré Kopřivnice. Měl kazetový strop a původně trojdílný oltář, který je zachován v Zemském muzeu. Na hřbitově okolo kostela se dodnes nachází památky, jako opukový kříž Ignáce Rašky, umělecké hrobky zakladatelů kopřivnického průmyslu, hroby fojtů a dva pískovcové napoleonské kříže. Hřbitov je chráněn státní památkovou péčí.[4]

Roku 1812 založil Ignác Raška továrnu na keramické zboží, kterou pak rozšířil jeho syn Jan Raška, vnuk Adolf Raška a pravnuk Adolf Raška mladší.[5][6] Roku 1820 byla vystavěna první zděná škola. Roku 1850 Ignác Šustala založil továrnu na kočáry. Roku 1897 byl dřevěný kostel zbořen. V květnu 1907 přednesl v přeplněném sále Amerika v Kopřivnici svůj první předvolební projev profesor Tomáš Masaryk. V tomto roce a opětovně 1911 byl Masaryk zvolen poslancem vídeňské Říšské rady a přijal udělené čestné občanství Kopřivnice. Roku 1910 byla Kopřivnice povýšena na městys. V roce 1938 se jako převážně německy mluvící město stala Kopřivnice součástí Třetí říše v rámci Sudetské župy. Osvobozeno bylo dne 6. května 1945. Status městyse byl Kopřivnici změněn na město vládou Československé republiky v roce 1948.[7]

Povýšení Kopřivnice na městys[editovat | editovat zdroj]

Společně s rozvojem automobilového průmyslu a s tím spojeného nárůstu počtu dělníků kopřivnického závodu včetně vagónky si vynutil další výstavbu obytných domů pro zaměstnance. Nová výstavba postupně vytlačuje původní domky kovorolníků a Kopřivnice tak postupně přichází o svůj vesnický charakter. Ves Kopřivnice tak byla dne 23. listopadu 1910 povýšena na městečko (městys), a to ministerským výnosem č. 30666. [8]

Povýšení Kopřivnice na město[editovat | editovat zdroj]

V sobotu 28. srpna 1948 se konalo zasedání MNV formou slavnostní veřejné schůze. Předsedou zasedání byl Bedřich Tichavský. Předseda ONV v Novém Jičíně František Rozehnal předal v zastoupení ministra vnitra dekret o povýšení Kopřivnice na město. Předseda Tichavský před tím ještě ocenil význam tohoto správně politického aktu. Po předání dekretu následovaly projevy politických a průmyslových činitelů. Proslov přednesl také Emil Zátopek, kopřivnický rodák a olympijský vítěz. Na veřejné schůzi přečetl náměstek předsedy MNV H. Schilder usnesení o jmenování Marty Gottwaldové. Po ukončení slavnostní schůze následovalo vztyčení státní vlajky v táboře Junáka. Téhož dne byly otevřeny výstavby v Lašském muzeu s názvem "Kopřivnice jindy a dnes", výstava tehdejšího národního podniku Tatra, jubilejní expozice Pěveckého sdružení a výstava Zátopkova, další expozice se nacházely ve střední škole, konkrétně výstava chovných zvířat, výstava ovocnictví, poštovních známek a esperanta. Ve večerních hodinách pak v místní sokolovně předvedlo SND Opava Dvořákovu Rusalku a v Katolickém domě se konal národopisný večer skupiny Valachů ze Vsetína.[9]

V neděli 29. srpna 1948 se v dopoledních hodinách sloužily slavnostní bohoslužby v kostele sv. Bartoloměje a na náměstí T. G. Masaryka se konal promenádní koncert. V odpoledním programu pak následoval průvod krojovaných skupin a občanů městem s ukončením na hřišti (bývalé DTJ). Na hřišti následoval projev ministra zdravotnictví Plojhara. Po něm vystoupili generál Josef Ejem, předseda ONV František Rozehnal, zástupci krajské oborové rady, města Krnova a Emil Zátopek. Zasloužilí občané města získali čestné diplomy. Program byl zakončen vystoupením krojované skupiny z Frenštátu pod Radhoštěm a zábava.[9]

Pečeť, městský znak a prapor[editovat | editovat zdroj]

Pečeť[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dochovaná pečeť obce Kopřivnice je z roku 1754 a na raznici nese nápis OBECZ KOPRZIWNICZE. Pozdější pečeť nese název OBECNÍ ÚŘAD V KOPŘIVNICI. V obou pečetích je vyobraze kostelík. Pečetě byly používány do roku 1918. [10]

Městský znak[editovat | editovat zdroj]

V letech 1941 - 1945 nese v té době užívaný městský znak Kopřivnice vyobrazení stříbrné "hvězdy" na červeném štítě.[10]

V době oslav přejmenování Kopřivnice na město si zástupci MNV začali uvědomovat, že Kopřivnice toho času s 5 000 obyvateli přivedl k rozkvětu automobilový průmysl. Z toho důvodu začali uvažovat představitelé města o vyhotovení nového městského znaku. V návrhu se tak objevil v modrém poli na dvou pahorcích - z toho červený podle Červeného kamene a bílý podle Bílé hory - starý původní automobil bílé barvy a nad ním se nacházel stylizovaný list kopřivy žluté (zlaté) barvy.[9] Platný znak města Kopřivnice 2018 je užíván od roku 1967. [10]

K 1. lednu 1967 byl Kopřivnici udělen městský znak a 15. července 1993 prapor.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Staré a památné stromy v Kopřivnici[editovat | editovat zdroj]

Kopřivnice byla v dřívějších dobách známá rozsáhlými ovocnými sady, byla taktéž obklopena švestkovými alejemi, které se nacházely v polích. Muzejní, vlastivědný pracovník a zakladatel Lašského muzea Emil Hanzelka popsal stav starých stromů v Kopřivnici v roce 1962 následovně: "Avšak i stromy listnaté sázeli naši předkové rádi, čehož dokladem jsou staleté stromy, dodnes na různých místech stojící. Bohužel většina staletých stromů byla již vykácena." Hanzelka, E.: Z minulosti Kopřivnice.[11] Nejoblíbenějším stromem v Kopřivnici byla Fojtova lípa rostoucí ve dvoře starého kopřivnického fojtství. Další lípou byla "Krystyjanova lípa", která rostla u studny na bývalé návsi. Emil Hanzelka místo specifikoval podrobněji tak, že lípa rostla u bývalého Osvětového domu před kostelem. Z fakt uvedených v předchozí větě lze velmi těžko identifikovat přesné místo lípy, kde rostla, nicméně v roce 2018 lze místo identifikovat velmi nepřesně následujícími souřadnicemi 49.5929547N, 18.1426531E. V mapě Plán městyse Kopřivnice z roku 1945, který tvoří přílohu knihy xxx je uvedeno, že v domě č. p. 73 žila Marie Janotková, sloužící, 1880 Jan a Rozalie Raškovi (rolník), rod zv. "krystyjan",...- 1860 .[11]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Kopřivnička[editovat | editovat zdroj]

Hypotéza: Název Kopřivnice - Kopřivnička vznikl jako potok tekoucí bujným kopřivovým porostem. Podle Tichánka se dříve uvádělo Kopřivnička - Pokřivnička, tedy potok pokřivený.

Urbanismus a architektura[editovat | editovat zdroj]

Soudobá architektura[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 5. září13. září 2014 se v Kopřivnici konala Letní škola architektury s tématem Kopřivnický brownfield. Cílem bylo navrhnout proměnu tzv. nárazníkové oblasti, ve které se setkává již nevyužívaná průmyslová zóna bývalého výrobního areálu automobilky Tatra s městským prostředím. Rekonverze území nebo-li jeho opětovná přeměna se týkala oblasti mezi centrální zónou a výrobním areálem automobilky Tatra. Kromě studentských návrhů na přeměnu území probíhalo v rámci Letní školy seznámení se s územím a jeho podrobná fotodokumentace, praktický landscaping, při kterém studenti pomohli zvelebit park na Masarykově náměstí, jeden den dostali studenti možnost pracovat na svých projektech s Josefem Pleskotem a dne 12. září 2014 následovala vernisáž studentských projektů v Katolickém domě. Finální projekty mohla shlédnout veřejnost během října 2014 v Kulturním domě. Celá akce byla zdokumentována novináři. [12]

Školství[editovat | editovat zdroj]

První formy výuky v Kopřivnici[editovat | editovat zdroj]

V prvním svazku kopřivnické kroniky je zmínka, že existují zprávy, ve kterých se uvádí, že doslova "jakási škola" se nacházela v Kopřivnici již v 17. století. V té době mělo však jít spíše o výuku v soukromých staveních a učiteli měli být spíše řemeslníci a vysloužilí vojáci. Toto učení nebylo povinné, účastnil se ho kdo chtěl a v té době se pravděpodobně ani nepoužívaly žádné žádné pomůcky, knihy a lze předpokládat, že ani žádná metoda a cíl výuky.[13]


V 18. století bylo pasení dobytka hlavním úkolem dětí, které však zanedbávaly školní docházku. Od poloviny 18. století se vyučovalo v jedné světnici na fojtství. Později výuka probíhala v chalupě na "štěpnici", která patřila k zemanství na č. 59. Větší škola se později nacházela u starého hřbitova na č. 143. Přibližně kolem roku 1809 byla v Kopřivnici vybudována škola na č. 131, což byla později budova četnické stanice. V této škole již učil zkušený učitel, rodák z Velkého Újezdu na Moravě. V 19. století nebylo vzdělání kopřivnických obyvatel valné. V roce 1820 neuměla většina obecního představenstva psát. (Zdroj: Tichánek: Stará Kopřivnice v dokumentech a fotografiích.s.30)

Kultura a spolkový život[editovat | editovat zdroj]

Prvním spolkem založeným v roce 1869 byl čtenářský spolek[14], který zahájil svoji činnost v roce 1870. O jeho založení se zasloužil Adolf Raška a farář Rudolf Vícha. V roce 1870 byla zřízena knihovna, která měla charakter jak žákovské, tak lidové knihovny.[15] Knihovní fond rostl díky darům soukromníků, nákupy z výtěžků pěveckých a "deklamátorských" akcí pořádaných kopřivnickou mládeží, kterou vedl L. Vícha. Několik svazků darovali Adolf Raška i farář Rudolf Vícha. [15]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1960 docházelo v okrese Nový Jičín k integraci samospráv. Okres vstupoval do desetiletí (období 1960 - 170) s počtem 92 obcí po sčítání lidu v roce 1970 a v dalším desetiletí (do roku 1980) bylo provedeno dalších 65 změn. K 1. lednu 1980 byl integrační proces završen mimo jiné připojením Mniší a Vlčovic ke Kopřivnici. K 1. lednu 1980 tak okres čítal 27 obcí, z toho 10 měst. V období od 1980 - 1989 pak již k žádné další integraci nedošlo. (Zdroj:Místopis obcí I. svazek Okres Nový Jičín, s.133 - 135.) Kopřivnice se skládá ze čtyř místních částí ležících na pěti katastrálních územích:

  • Kopřivnice (k. ú. Kopřivnice)
  • Lubina (k. ú. Drnholec nad Lubinou a Větřkovice u Lubiny)
  • Mniší (k. ú. Mniší)
  • Vlčovice (k. ú. Vlčovice)(Zdroj:Místopis obcí I. svazek Okres Nový Jičín, s.133 - 135.)

Dříve byla součástí města i dnes samostatná obec Závišice.[16]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Čestní občané[editovat | editovat zdroj]

K 31. prosinci 2017 měla Kopřivnice xxx čestných občanů.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Poslední držitel kopřivnického hradu Šostýna, Jan Čapek ze Sán, který od roku 1437 sídlil na hradu v Hukvaldech a na Šostýn dojížděl, byl protestantského vyznání. I poddaní patřili k českobratrskému vyznání.[17] Roku 1890 žilo ve městě šest evangelíků, ale následně v souvislosti s rozvojem zdejší továrny na kočáry se počty protestantů, díky sem se stěhujícím dělníkům, zvyšovaly, takže na přelomu 19. a 20. století ve městě žilo 52 evangelíků augsburského vyznání a 4 reformovaného. O deset let později (1910) pak 82 augsburského vyznání a jeden helvétského. O dekádu později (1921) činil jejich počet 167 evangelíků a další sčítání zaznamenalo 123 českobratrských evangelíků, 81 augsburského a 9 reformovaného vyznání.[18] K nejstarším evangelický rodinám patří Gazdovi a Šturcovi augsburského vyznání a Florianovi helvétského vyznání. Především účetní továrny na hliněné zboží František Florian, jehož působení mělo vliv i na ostatní spoluobčany.[18] První českobratrské bohoslužby v Kopřivnici vykonal na Velikonoce roku 1922 farář Hartvig.[18]

Zapojení kopřivnických občanů v odboji[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. září 1938 svolaly české politické strany, německá sociální demokracie a závodní výbor v Tatře na náměstí T. G. Masaryka Veliký projev lidu, na kterém zazněly projevy a byla přečtena rezoluce slibující věrnost občanstva republice, prezidentu a vládě. Demonstrace se zúčastnilo přibližně 700 občanů, kteří hájili zachování míru a demokratických principů republiky. O tom, že je Kopřivnice začleněna do záboru, se dozvěděli občané dne 6. října z rozhlasu. Kopřivnice se tak do záboru dostala bez ohledu na národnostní poměry. Němcům šlo především o závody Ringhofferav (Tatru), které se od 30. let 20. století zaměřovali na vojenskou výrobu. Adolf Hitler se znal z tehdejším ředitelem Ledwinkou. A také šlo Němcům o štramberský vápenec. Kopřivnice se tak dostala do Říšské župy Sudety a byla začleněna do Německé říše. Občané měli obavy z perzekucí, a tak začali Kopřivnici opouštět. Kopřivnice byla obsazena německým vojskem v pondělí dne 10. října 1938 ve 14 hodin. Němci uspořádali, za účasti starosty Josefa Sochy, na náměstí vítací shromáždění. Starosta na něm promlouval jménem českých občanů a vyznačoval se osobní statečností. (Zdroj: Odboj za nacistické okupace - doplnit)

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Technické muzeum Tatra
Muzeum Fojtství, nejstarší stojící budova ve městě
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kopřivnici.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

(pracuje se na tom)

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Kopřivnicí prochází jednokolejná neelektrifikovaná regionální železniční trať 325 (StudénkaSedlnicePříborKopřivniceŠtramberkVeřovice).

Ve stanici Studénka je tato trať napojena na dvojkolejnou elektrifikovanou celostátní trať 270 (PřerovHraniceStudénkaOstravaBohumín) a jednokolejnou neelektrifikovanou regionální železniční trať 279 (StudénkaBílovec). Ve stanici Veřovice je trať napojena na jednokolejnou neelektrifikovanou regionální trať 303 (OstravaFrýdek-MístekFrenštát pod RadhoštěmVeřoviceValašské Meziříčí).

V úseku Studénka – Sedlnice je maximální traťová rychlost 100 km/h, v úseku Sedlnice – Kopřivnice 80 km/h, v úseku Kopřivnice – Štramberk 50 km/h a v úseku Štramberk – Veřovice 40 km/h. (zdroj: https://www.openrailwaymap.org/)

V severní části města je železniční zastávka Kopřivnice zastávka. V její těsné blízkosti je umístěno autobusové nádraží. Jižně od centra leží železniční stanice Kopřivnice, která má jedno boční a jedno ostrovní nástupiště, v nádražní budově je k dispozici prodejna jízdenek. Asi 150 metrů od nádraží jsou autobusové zastávky "Kopřivnice, žel. st.". Na území města z velké části leží i stanice "Štramberk". Na severním okraji města je nákladové nádraží, ze kterého vychází vlečka do areálu Tatra. Nádraží neslouží osobní dopravě.

Osobní dopravu na trati 325 zajištuje Národní dopravce České dráhy. Osobní vlaky jsou zaintegrovány do systému ODIS jako linka S8. (zdroj: http://www.kodis.cz/pdf/schema_zeleznice.pdf)

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Přes místní části Vlčovice a Lubina prochází silnice I/58 (Rožnov pod RadhoštěmFrenštát pod RadhoštěmKopřivnicePříborOstrava).

Ulicemi Československé armády a Záhumenní prochází silnice II/480 (LubinaKopřivniceŠtramberkŽenklavaVeřovice) a ulicí Obránců míru silnice II/482 (KopřivniceZávišiceRybí – napojení na I/48 (budoucí D48)). Obě silnice se potkávají v okružní křižovatce v centru města. Ve Vlčovicích odbočuje z I/58 silnice II/486 (VlčoviceMnišíHukvaldyBrušperkKrmelín).

Silniční síť na správním území města doplňuje ještě silnice III/4824, která propojuje křižovatku silnic I/58 a II/480 v Lubině se silnicí III/4863 severně od Lubiny.

Asi 5 km severně od Kopřivnice prochází silnice I/48 (BělotínNový JičínPříborFrýdek-MístekČeský Těšín – hranice s Polskem), která postupně prochází přestavbou na dálnici D48.

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Autobusové nádraží leží v severní části města, v těsné blízkosti železniční zastávky Kopřivnice zastávka. Kopřivnice je jedním z největších českých měst, ve kterém není provozována MHD. Její zavedení bylo vážněji zvažováno kolem roků 2007 - 2009[19][20], kdy byla zpracována i Komplexní dopravní studie města Kopřivnice, ale na zavedení MHD nakonec nedošlo. (http://www.koprivnice.cz/urad/dokumenty/komplexni_dopravni_studie/doprava/23_navrh_mestske_hromadne_dopravy.pdf)

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

11 kilometrů severně od Kopřivnice leží mezinárodní Letiště Leoše Janáčka Ostrava, ze kterého létají pravidelné i charterové lety. Z Kopřivnice se na letiště dá dojet vlakem s jedním přestupem na zastávce Sedlnice. Několikrát denně jezdí mezi Kopřivnicí a letištěm přímá autobusová linka 880632.

Cyklodoprava[editovat | editovat zdroj]

V severojižní směru prochází městem páteřní cyklostezka, která převážně kopíruje tok říčky Kopřivničky. Cyklostezka na jihu začíná u ulice Horní, odkud vede asi 400 m severovýchodním směrem k ohybu Kopřivničky, odtud pokračuje podél jejího toku přes centrum města dál na sever až k místu, kde Kopřivnička podchází ulici Československé armády. Odtud jedna větev cyklostezky pokračuje dál na sever podél Kopřivničky, zatímco druhá větev vede na východ kolem autobusového nádraží, vlakové zastávky Kopřivnice zastávka a průmyslové zóny do Vlčovic.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]


Panorama[editovat | editovat zdroj]

Pohled na město z Bezručovy vyhlídky
Pohled na město z Bezručovy vyhlídky

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 700. 
  3. TICHÁNEK, Jiří. Stará Kopřivnice v dokumentech a fotografiích. 1. vyd. Kopřivnice: Město Kopřivnice, 1998. 253 s. Kapitola Jak jsme se jmenovali v minulosti, s. 12. 
  4. a b c Radoslav a Lubomír Hanzelkovi: Kopřivnice a její život v minulosti. Vydalo Muzeum Fojtství v Kopřivnici.
  5. To neznáte kameninu [online]. euro.cz [cit. 2016-06-16]. Dostupné online. (česky) 
  6. MÜLLER, Marek: Podnikatelská elita jihovýchodního Kravařska v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století [online]. muni.cz [cit. 2016-06-16]. Dostupné online. (česky) 
  7. Historická města a městyse (Novela zákona o obcích umožňuje vrátit historické tituly), Deník veřejné správy, 25. 7. 2006, Svaz měst a obcí ČR
  8. TICHÁNEK, Jiří. Stará Kopřivnice v dokumentech a fotografiích. 1. vyd. Kopřivnice: Město Kopřivnice, 1998. 253 s. S. 34. 
  9. a b c Kopřivnice a její život v minulosti. Kopřivnice: Městský národní výbor v Kopřivnici 104 s. ISBN 80 90 0040-2-0. Kapitola Českobratrství v Kopřivnici, s. 49 - 51. Publikováno ve Slezském sborníku 1948 č. 4. 
  10. a b c TICHÁNEK, Jiří. Stará Kopřivnice v dokumentech a fotografiích. 1. vyd. Kopřivnice: Město Kopřivnice, 1998. 253 s. S. 25. 
  11. a b Kopřivnice a její život v minulosti. Kopřivnice: Městský národní výbor v Kopřivnici 104 s. ISBN 80 90 0040-2-0. Kapitola I. Z minulosti Kopřivnice, Staré a památné stromy v kopřivnici, s. 21. 
  12. MRVA, Kamil; VOLF, Petr. Kopřivnický brownfield. Letní škola architektury 2014.. Praha: Nakladatelství Kant, 2015. 
  13. GROSMAN, Arnošt; DRLÍK, Rudolf. Pamětní kniha obce Kopřivnice [online]. Kopřivnice: Archiv obce Kopřivnice, 1923, rev. 2013-09-19 [cit. 2018-09-10]. S. 8. Dostupné online. (čs) 
  14. TICHÁNEK, Jiří. Stará Kopřivnice v dokumentech a fotografiích. Kopřivnice: Město Kopřivnice, 1998. S. 30. 
  15. a b VYMĚTALOVÁ, Lenka. Společenský život v Kopřivnici ve 2. polovině 19. století. Diplomová práce. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 1993. S. 23. 
  16. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 605.
  17. Kopřivnice a její život v minulosti. Kopřivnice: Městský národní výbor v Kopřivnici 104 s. ISBN 80 90 0040-2-0. Kapitola Českobratrství v Kopřivnici, s. 89. Kopřivnice a její život v minulosti. 
  18. a b c Kopřivnice a její život v minulosti, s. 90.
  19. Městská doprava je finančně velmi náročná, Kopřivnické noviny, 10/2008, 13. 3. 2008
  20. MHD v Kopřivnici, téma diskusního fóra na stránkách města, zal. 22. 6. 2007

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]