Velký Újezd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o obci na Olomoucku. Další významy jsou uvedeny v článku Velký Újezd (rozcestník).
Velký Újezd
Kostel svatého Jakuba Staršího v obci

Kostel svatého Jakuba Staršího v obci

znak obce Velký Újezdvlajka obce Velký Újezdznakvlajka

status: městys
NUTS 5 (obec): CZ0712 505668
kraj (NUTS 3): Olomoucký (CZ071)
okres (NUTS 4): Olomouc (CZ0712)
obec s rozšířenou působností: Olomouc
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 6,82 km²
počet obyvatel: 1267 (26. 3. 2011)
nadmořská výška: 369 m
PSČ: 783 55
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa úřadu městyse: Olomoucká 15
78355 Velký Újezd
starosta / starostka: Lubomír Bršlica
Oficiální web: http://www.velkyujezd.cz
E-mail: obecvelkyujezd@volny.cz

Velký Újezd
Red pog.png
Velký Újezd
Velký Újezd, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Městys Velký Újezd leží v okrese Olomouc. Je situován v jižním podhůří Oderských vrchů v průměrné nadmořské výšce 370 m. Má 1267 obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 1211 ha.

Ve vzdálenosti 9 km východně leží město Lipník nad Bečvou, 18 km jižně město Přerov, 17 km západně statutární město Olomouc a 18 km východně město Hranice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1334.[1]

Majitelé[editovat | editovat zdroj]

1324 – 1352 Siffridus de Ujezd. Majitel osady, pokrevně spřízněn (dle erbu) s rodem ze Sovince.

1352 – 1371 není majitel znám, snad některý z šesti Žibřidových synů.

1371 – 1381 Půta z Holštejna a Zdounek. Osadu dostal přidělenu jako léno od markraběte Jana Jindřicha, bratra Karla IV. Umírá bez potomků.

1381 – 1406 Václav Rous z Doloplaz. Skoupil i blízké osady a vytvořil větší územní celek. Za jeho vlastnictví je Újezd povýšen na městečko. Újezd prodal spolu s Kozlovem, Smolnou, Staměřicemi, Čermnou, Švrčovem, Stiboři a Neplachovem už jako výnosné panství, za 350 kop grošů k helfštýnskému panství.

1406 – 1417 Lacek z Kravař a Helfštejna. Lacek byl nejvyšší český purkrabí a od r. 1411 moravský zemský hejtman. Stal se osobním přítelem mistra Jana Husa a po jeho smrti se staví do čela husitské strany na Moravě. S tím je spojen i odklon od katolicizmu na celém kravařském dominiu.

1417 – 1434 Postupně drží helfštýnské panství dědicové: nejdříve krátce Lackova dcera Eliška, poté panství vysoudila Lackova vdova pro Lackova bratrance Petra ze Strážnice, rovněž moravského zemského hejtmana.

1434 – 1440 Jan Mesnpek z Mesnpeku, husitský velitel a manžel Lackovy neteře. Zmocnil se a držel panství násilím.

1440 – 1447 Jiřík z Kravař a ze Strážnice, syn Petra ze Strážnice, těžce vydobyl svá rodová práva, ale panství převzal dlouhodobým financováním husitského odboje značně zadlužené.

1447 – 1467 Vok ze Sovince, účastník bitvy u Lipan. Koupil levně hrad Helfštýn a 32 obcí helfštýnského panství, včetně tehdy Volavého Újezda. Volavý dle noční zastávky skotu (volů) hnaného z východních oblastí na trhy do Olomouce. Roku 1452 daroval poddaným všech vsí helfštýnského panství odúmrť tj. právo dědictví i v ženské linii

1467 – 1474 Albrecht Kostka z Postupic, vedoucí české výpravy na obhajobu kompaktát v Basileji, koupil helfštýnské panství kvůli manželce pocházející z kravařského rodu. Za podporu husitskému králi Jiřímu z Poděbrad, mu král Matyáš Korvín panství zpustošil a obsadil, čímž ho donutil panství urychleně prodat.

1474 – 1518 Vilém II. z Pernštejna, hofmistr Českého království a moravský zemský hejtman,. Velký Újezd koupil za 600 dukátů. Při koupi se zavázal, že všechny dluhy na kupovaném panství do roka vyrovná. Roku 1486 – 91 postupně získal i statky později zformované a známé jako panství Veselíčko, což mu uvolnilo právo na Velký Újezd, který měl načas v zástavě Matyáš Korvín. Koncem XV. století postavil Vilém z Pernštejna ve Velkém Újezdě nový kostel sv. Jakuba Staršího. Spodní část, až mnohem později zvýšené věže, zde stojí dodnes. Kostel je od té doby uváděn s kostelním podacím, tj. s právem vrchnosti dosadit si svého faráře, tedy i nekatolíka a bez svolení církve. Rovněž už za Pernštýnů existovala ve Velkém Újezdě tvrz a pivovar.

1518 – 1545 Jan IV. z Pernštejna, jako ostatní Pernštýnové rovněž luterán a příznivce českých bratří, podporoval hospodářský rozkvět měst i vsí panství. Roku 1530 zakládá nejstarší urbář panství tzv. Registra loučná a kopaninná panství Helfštýnského, což je v podstatě soupis poddaných s jejich robotními povinnostmi a naturálními odvody. Zakládá i řemeslnické cechy. Pro velkou zadluženost a z obavy o náboženský chaos na helfštýnském panství, celé panství tehdy sestávající již ze čtyř hospodářských celků se správními centry v Lipníku, Hranicích, Drahouších a Velkém Újezdu postupně rozprodal.

1545 – 1556 Erasmus z Bobolusk, vkladem koupě 12 vsí či jejich částí, zapsané jako Vklad městečka Oujezda Horniho, spolu se Staměřicemi, Veselíčkem, Chýlcem, Bukem, šesti lidmi v Lazničkách a ve Výklekách, a s pustými osadami Kozlov, Ranošov, Meziříčko, Kyjanka a Sedliště získal územní celek panství Velký Újezd. Jeho bratr Žibřid v té době vlastnil sousední statky v Tršicích.

1556 – 1565 Jiří ze Zástřizlů, byl příbuzným manželky předchozího majitele. Zemřel záhy, po dlouhodobé nemoci a panství získávají na základě poručnictví jeho nezletilých dětí, příbuzní z Kounic.

1566 – 1569 Oldřich a Kryštof z Kounic. Dlouhodobé spory s majiteli zbytku helfštýnského panství, řeší majitelé prodejem a tím návratem území veselíčského panství zpět k panství helfštýnskému.

1569 – 1573 Václav z Ludanic. Už otec Půta z Ludanic (za ženu měl Johanku z Pernštejna) začal postupně skupovat rozpadlé helfštýnské panství a tvořit nové rodové dominium. Zlovůlí a nátlakem tak získal nakrátko zpět i veselíčské panství, ale předčasná Václavova smrt celistvost helfštýnského panství opět ukončila. Po Václavu zůstala nezletilá dcera Kateřina z Ludanic Poručník šlechtických sirotků Zachariáš z Hradce nechává Kateřinu prohlásit už v jejich sedmi letech plnoletou a to mu umožňuje spolu s prokurátorem Markrabství moravského Jakubem st. Vojskou z Bogdunčovic Kateřinu okrádat a celé panství vytunelovat. Východní část helfštýnského panství se tak na další staletí už definitivně osamostatňuje jako kompaktní celek panství s centrem ve Velkém Újezdu.

Rod hrabat Podstatských, svob. pánů z Prusinovic, později hrabat Podstatských-Lichtensteinů z Prusinovic a na Telči. 1573 – 1848[editovat | editovat zdroj]

1573 – 1593 Václav st. Podstatský sv. p. z Prusinovic na Potštátě, získal Velký Újezd a tím i celé velkoújezdské panství levně a výhodně jako výprodej statků nezletilé dědičky helfštýnského panství Kateřiny z Ludanic. Ke koupi mu dopomohl správce Kateřiných statků Jakub st. Vojska z Bogdunčovic, kterému zprostředkování tohoto výhodného prodeje pomohlo získat ruku Václavovy dcery panny Johanky Podstatské. Václav rozšířil držbu na spoluvlastnictví se syny Jindřichem, Tasem a Bernardem.

1593 – 1644 Po smrti dvou bratrů přešlo spoluvlastnictví panství na Tasa Podstatského a jeho syna Kryštofa Karla Podstatského. Kryštof Karel Podstatský sv. p. z Prusinovic byl rada olomouckého biskupa a proto se nemohl postavit na Bílé hoře s ostatními příslušníky rodu na stranu stavů. Tím sice zachránil rodu velkoújezdské panství před konfiskací, ale rod přišel po více než dvousetleté držbě o panství Potštát a další moravské statky. Z důsledků války v městečku také zaniká farnost a duchovní správa Velkého Újezda byla přenesena do katolické farnosti v Oseku nad Bečvou. Roku 1637 při obnovení zemského zřízení je Kryštofu Karlu sv. p. z Prusinovic potvrzen jeho panský stav. Z tohoto titulu uděluje téhož roku Velkému Újezdu právo užívání vlastní pečeti. Popis pečeti: v pečetním poli typáře z roku 1637 je volně, bez štítu, mužská hlava s dlouhými vlasy a plnovousem, se dvěma křížky a čtyřmi kolečky po stranách. Kolem znaku je v kruhu český nápis s letopočtem PECIET HORNIHO AUGEZDA 1637. Při tvorbě současného znaku obce nebyla tato symbolika použita.

1644 – 1688 Jiří Valerián sv. p. z Prusinovic byl prvorozený syn Kryštofa Karla. Stal se pěchotním plukovníkem a na sklonku třicetileté války velitelem pevnosti Helfštýn. Roku 1663 se ujal velení manského vojska a v čele Valachů hájil jihomoravské hraniční průsmyky. Krátce působil také jako velitel pevnosti Hukvaldy. Jako první poválečný majitel vypáleného a vylidněného Velkého Újezda přivedl do Velkého Újezda nové osadníky z jiných panství rodu např. z Bartošovic (vlastnil i Zlín, Starou Ves a za válečné zásluhy získal Slavkov u Opavy). Novou kapitolu už ne městečka, které bylo roku 1642 švédskými vojsky vypáleno, ale opět malé bezvýznamné osady, tak začíná psát zdejších, převážně nových 170 dospělých farníků na 28 osedlých statcích. Poválečné osídlování a hospodářský rozvoj ale nepříznivě ovlivnil i vpád Turků roku 1663, (v menší míře i 1683), kdy osadníci opět prchali do lesů a „ve vsích panství živé duše nebylo.“ Duchovní služby i když bez administratury zde byly zajišťovány delegovaným duchovním v kostele, který byl od roku 1669 užíván jako kaple Blahoslavené Panny Marie.

1688 – 1721 František Dominik Podstatský sv. p. z Prusinovic, roku 1707 byl povýšen do hraběcího stavu. Byl nejvyšším zemským sudím, sídlil v Olomouci na rohu Michalské ulice, v domě zakoupeném rodem hned po válce. Panství Velký Újezd tím začalo rodu sloužit už jen jako hospodářské zázemí. Kolem roku 1700 povolil rozšířit původní zástavbu Velkého Újezda o tzv. Zákostelí.

1721 – 1743 Bratři Karel Maxmilián a František Valerián hrabata Podstatští sv. p. z Prusinovic. Karel Maxmilián hrabě Podstatský sloužil jako plukovník a později byl majitel kyrysnického pluku v císařské armádě a bojoval s Turky. Roku 1721 přenesl správu Velkého Újezda v podobě funkce rychtáře do soukromých rukou. Prvním dědičným rychtářem se stal Matouš Kovář, později uváděný s poněmčelým jménem Schmid. Roku 1737 obnovil ve Velkém Újezdě při kostele administraturu, tedy zastoupení vrchnostenské duchovní správy, jejíž součástí bylo i zavedení nové matriky narozených, zemřelých a oddaných a roku 1738 zorganizoval stavbu farní budovy, stavebníkem byla obec. Nedělitelnost panství pak Karel Maxmilián zajistil zřízením fideikomisu. Ve své závěti zřídil nadaci na stavbu špitálu pro chudé a nemocné poddané. Realizací stavby pověřil svého mladšího bratra. Mladší bratr František Valerián Podstatský byl hejtman tělesné gardy císaře Karla VI. Za manželku pojal sestru pozdějšího olomouckého biskupa Jakuba Arnošta Lichtensteina z Castelcorno. Určený vykonavatel závěti František Valerián však zemřel dříve než bratr Karel Maxmilián, který padl r. 1743 v boji při obraně pevnosti Raabu v Uhrách, takže naplnění závěti se ujal až syn Františka Valeriána František Karel.

1743 – 1776 Bratři František Karel a Leopold Antonín, hrabata Podstatští, sv. p. z Prusinovic. František Karel hrabě Podstatský byl voják, generál jízdy a majitel kyrysnického pluku Podstatsky. Roku 1744 obnovil velkoújezdskou farnost a tím vrátil Velkému Újezdu i statut městečka. V letech 1748 – 49 vystavěl vrchnostenský špitál a poté 1749 – 1751 jako stavebník vybudoval téměř celý nový farní kostel. Původní věž byla zvýšena a kostelní loď od základů rozšířena a navýšena. Stavitelem byl známý olomoucký architekt Matěj Kniebandl. V letech 1768 – 71 vystavil dle návrhu biskupského dvorního architekta J. A. Křoupala z Grünenberka nové sídlo rodu ve vsi Veselíčko, patřící k velkoújezdskému panství. Do stavby nového vrchnostenského zámku byla začleněna i rozměrná kaple zasvěcená sv. Františku Paluánskému. Od té doby se panství nazývá také jako panství Veselíčko, ale centrum panství zůstalo i nadále ve Velkém Újezdě, kde byla hospodářská správa doplněna o stavbu panské myslivny a po zřízení poštovní přepřahací stanice také o vrchnostenskou mýtnou stanici. Bratr Leopold Antonín hrabě Podstatský byl dvorský president, dómský děkan a generální vikář olomouckého biskupství a pravá ruka biskupa J. A. Lichtensteina i jeho tří nástupců. Krátce byl i rektor olomoucké univerzity a při pobytu W. A. Mozarta v Olomouci jeho ochráncem. Roku 1771 došlo na Moravě k povinnému číslování domů. Velký Újezd měl 77 domů, 600 obyvatel, z toho 433 dospělých, a celá farnost tehdy spolu s Kozlovem, Ranošovem a Staměřicemi celkem 1231 farníků včetně dětí.

1776 - 1793 Bratři Josef František a Alois Arnošt, hrabata Podstatští sv. p. z Prusinovic. Panství vlastnili dříve částečně i se svými dvěma předchozími staršími bratry, ti ale oba roku 1776 zemřeli. Josef František hrabě Podstatský, byl voják, plukovník jízdy u kyrysnického pluku, později převzal po strýci pluk Modena. Velký Újezd a celé panství Veselíčko proto nakonec připadlo nejmladšímu sourozenci Aloisi Arnoštovi. Od roku 1762, kdy Alois Arnošt hrabě Podstatský obdržel od císařovny Marie Terezie povolení sloučení jména s vymřelým matčiným rodem Liechtenstein, se rod jmenuje Podstatský – Lichtenstein. Jakub Arnošt byl ve službách císařského dvora ve Vídni. Byl císařský rada, a vyslanec v Mnichově, kde mimo jiné na příkaz císařovny Marie Terezie zprostředkoval účelově dynastický sňatek ovdovělého císaře Josefa II. s nevšedně ošklivou princeznou Marií Josefou Bavorskou. Císař Josef II. za to po smrti matky Aloise Arnošta vyhodil ze služeb a penzionoval na Veselíčku. Alois Arnošt zdědil také rozsáhlý majetek po vymřelých Lichtensteinech, především zámek a panství Telč. Do Telče ale nikdy nepřesídlil, to už ponechal další generaci rodu. Za jeho vlastnictví panství se stavěla císařská silnice, která roku 1782 proťala i Velký Újezd a Staměřice. Tato nová hlavní komunikace umožnila i zřízení mýta a nové poštovní přepřahací stanice, která pozvedla úroveň městečka, postupně vytvořila i nové pracovní a podnikatelské možnosti, např. stavba zájezdního hostince U zlatého jelena a přinesla i další rozšíření zástavby městečka.

1793 – 1813 Leopold František, hrabě Podstatský – Lichtenstein sv. p. z Prusinovic. Počínaje touto generací přesídlil rod roku 1796 trvale na zděděné panství v Telči. Dům v Olomouci prodal a hospodaření na panství Veselíčko přenechal správcům. Byl c. k. komořím a za pomoc, kterou poskytl státu v obraně proti Napoleonovi, získal hodnost majora. Osobně se zaručil císaři Napoleonovi v obsazené Vídni, že zajistí ve městě bezpečnost a pořádek. Podporoval hospodářský a kulturní rozvoj panství, chápal význam sociálních opatření. Zemřel předčasně. Jeho děti byli ještě nezletilé, proto vlastnictví panství a tím i Velkého Újezda připadlo jeho ovdovělé manželce.

1813 – 1828 Marie Terezie Podstatská - Lichtenstein, rozená hraběnka Kolovrat – Krakowská. Po manželově smrti se ihned znovu provdala za hraběte z Hardeggu a odešla ze svých panství. O svá panství ani o své čtyři nezletilé děti nejevila příliš zájem. Dětem byl proto přidělen poručník Vincenc hrabě Vetter von Lilien až do doby, než dospěl a panství převzal nejstarší syn Leopold Karel.

1828 – 1848 Leopold Karel, hrabě Podstatský – Lichtenstein, sv. p. z Prusinovic. Byl c.k. komoří a dvorní hrabě hudby. Na Telči provozoval hudební a divadelní soubor. O zdejší panství nejevil zájem. Rodina sem zajížděla už pouze na letní byt. Roku 1832 byl zrušen velkoújezdský hřbitov u kostela včetně rodinné hrobky Podstatských a zřízen nový hřbitov východně od obce. Současně byla postavena nová hrobka rodu pod kostelem. Roku 1847 požádali poddaní z Velkého Újezda vrchnost o povolení vykoupit se z roboty. Osvobození od roboty přišlo symbolicky roku 1848 spolu se smrtí tohoto posledního majitele městečka. Rod Podstatských už zůstal jen majitelem velkostatku Veselíčko, ale v katastru Velkého Újezda mu stále (až do roku 1945) patřila velká výměra pozemků, především lesů. Roku 1830 žilo v městečku 960 obyvatel ve 115 domech.

Od 12. dubna 2007 byl obci vrácen status městyse.[2]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]

Starostou obce je jako nezávislý kandidát Lubomír Bršlica. V místních volbách je voleno 15 členů obecního zastupitelstva, kteří poté ze svých řad vybírají pěti člennou obecní radu, která je ze své činnosti odpovědná celému obecnímu zastupitelstvu. Ti pak dále volí ze svého středu jednoho starostu a místostarostu. Ve volebním období 2010–2014 se do zastupitelstva dostaly dvě uskupení. Sdružení Budoucnost Velkého Újezda získalo 10 mandátů a Strana zelených 5 mandátů.[3]

Znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]

Obecní znak a prapor byl Velkému Újezdu udělen usnesením poslanecké sněmovny dne 12. září 1996. Znak: Červeno-modře čtvrcený štít, v prvém poli stříbrné paroží, ve druhém poli zlatý dvouocasý lev s červenou zbrojí, přes třetí a čtvrté pole položena stříbrná svatojakubská mušle. Vlajka: List tvoří červené žerďové pole s bílým parožím a modré vlající pole se žlutým dvouocasým lvem s červenou zbrojí. Poměr šířky k délce listu je 2:3.[4]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Složení obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Dle sčítání lidu v roce 2011 žilo ve Velkém Újezdu trvale 1267 osob, z toho 641 žen. Celkem 798 občanů se hlásilo k české národnosti, 96 k moravské, 8 ke slovenské, 1 k polské a 1 k německé. [5]

Vývoj počtu obyvatel obce Velký Újezd[1]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 1123 1209 1259 1299 1291 1189 1208 1071 1132 1081 1016 1024 1058 1267

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Městys Velký Újezd je sídlem římskokatolické farnosti Velký Újezd u Olomouce náležící do olomouckého děkanství a olomoucké arcidiecéze. Farním kostelem je místní kostel svatého Jakuba Staršího. Podle cenzu z roku 2011 se k víře hlásí z 1267 osob 290 věřících, z toho se 158 lidí hlásilo k římskokatolické církvi, 2 k Českobratrské církvi evangelické a 2 k církvi československé husitské. 436 osob bylo bez vyznání.[5]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Pohled na kostel svatého Jakuba Staršího zepředu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2012-02-21]. S. 660, 661, záznam 91. Dostupné online.  
  2. Rozhodnutí č. 18 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 12. dubna 2007
  3. Volby do zastupitelstev obcí 15. 10. – 16. 10. 2010 [online]. Volby.cz, [cit. 2012-02-21]. [Volby do zastupitelstev obcí v Česku 2010 Dostupné online.]  
  4. Udělené symboly – Velký Újezd [online]. [cit. 2012-02-21]. Dostupné online.  
  5. a b Sčítaní lidu, domů a bytů 2011 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online.  
  6. Velký Újezd – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAĎURA, Jan. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Lipenský okres. Brno : Musejní spolek v Brně, 1919. 418 s.  
  • Richter J. (2000) Kulturní památky Velkého Újezda I. - Nadal, Olomouc.
  • Richter J. (2001) Kulturní památky Velkého Újezda II. - Nadal, Olomouc.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu