Podstatští z Prusinovic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erb Podstatských z Prusinovic

Podstatští z Prusinovic jsou starý moravský šlechtický rod připomínaný v písemných pramenech od 13. století. Vlastnili řadu statků na Přerovsku a Zlínsku, později zastávali i zemské úřady na Moravě. V roce 1627 byli povýšeni do panského stavu a ve dvou liniích obdrželi v letech 1707 a 1744 hraběcí titul. Dědictvím po vymřelém rodu Lichtenštejnů z Kastelkornu uplatnili v roce 1762 nárok na jejich jméno a erb. Rodina Podstatský-Lichtenštejn poté patřila k nejvyšší šlechtě v Rakousku a patřil jí rozsáhlý majetek na Vysočině (Telč) a severní Moravě. Nejdéle se v rodovém majetku udrželo panství Veselíčko, které Podstatským patřilo v letech 1573–1945. Panské linii Podstatský-Thonsern patří od počátku 19. století Litenčice na Kroměřížsku.

Dějiny rodu[editovat | editovat zdroj]

Zámek Potštát, sídlo rodu 1408–1623

Pravděpodobný předek rodu Jenec ze Šumberka se připomíná v roce 1281, prokazatelný původ lze doložit až v souvislosti se zmínkou o tvrzi v Prusinovicích z roku 1349. Tas z Prusinovic koupil v roce 1408 panství Potštát a od té doby se jeho potomci psali jako Podstatští z Prusinovic. Prokop Podstatský prodal Prusinovice v roce 1464, ale další členové rod získávali řadu dalších statků na Moravě (Bouzov, Ivanovice na Hané, Malenovice) a dostali se i k zemským úřadům - Jetřich starší byl v letech 1573–1578 moravským nejvyšším zemským písařem. Hlavní rodové sídlo v Potštátě prošlo v 16. století přestavbou z tvrze na renesanční zámek.

Zatímco Jan Felix Podstatský v pobělohorských konfiskacích ztratil Potštát (1623), jeho bratranec Kryštof Karel (†1645) naopak na konfiskacích profitoval, získal například Otrokovice a Zlín, v letech 1625–1628 byl na Moravě nejvyšším dvorským sudím a v roce 1627 byl povýšen do panského stavu. Jeho tři synové založili tři hlavní rodové větve, linie Podstatský-Lichtenštejn a Podstatský-Thonsern žijí dodnes. Z potomstva nejmladšího syna Kryštofa Karla II. pocházel Jan Nepomuk (1707–1758), císařský rada a moravský zemský soudce, který byl v roce 1744 povýšen do hraběcího stavu. Vlastnil Hustopeče nad Bečvou, zemřel ale bez mužského potomstva.


Větev Podstatský-Lichtenštejn[editovat | editovat zdroj]

Alianční erb rodu Podstatský-Lichtenštejn

Na počátku současné linie hrabat Podstatských-Lichtenštejnů stál Jiří Valerián (†1688), moravský zemský sudí, majitel Veselíčka a Bartošovic, rodový majetek rozšířil v roce 1677 přikoupením Slavkova u Opavy. Jeho syn František Dominik (1650? – 1721) zastával vysoké úřady na Moravě (nejvyšší sudí 1702–1714, nejvyšší komorník 1714–1721) a v roce 1707 byl povýšen na hraběte. Jeho syn František Valerián (1678-1741) se oženil s Marií Terezií z Lichtenštejna-Kastelkornu (1693-1748) a z tohoto sňatku později vzešel alianční rod Podstatský-Lichtenštejn. Významný moravský osvícenec, diplomat a politik Alois Arnošt Podstatský (1723–1793) převzal na základě předchozích dědických dohod jméno a erb vymřelých Lichtenštejnů z Kastelkornu, jeho syn Leopold I. (1763–1813) v roce 1796 získal i lichtenštejnský majetek (Telč). Od roku 1762 nese tato linie jméno Podstatský-Lichtenštejn, respektive hrabě Podstatský z Lichtenštejna a Kastelkornu, svobodný pán z Prusinovic.

Teprve ziskem Telče se Podstatští zařadili mezi významnou šlechtu habsburské monarchie, což kromě rozsáhlého pozemkového vlastnictví dokládají i jejich aktivity v politice a kultuře. Leopold I. proslul jako mecenáš a lidumul, jeho syn Leopold III. propagoval především hudbu a ve Vídni obdržel čestný titul hrabě dvorské hudby (Hofmusikgraf). Společenský vzestup rodu dokazuje i výběr nevěst z předních šlechtických rodin (Clary-Aldringen, Paar, Nostic, Lobkowicz). Leopold IV. (1903-1979) se přihlásil k německé národnosti a jeho majetek (Telč, Veselíčko) byl v roce 1945 zestátněn. Jeho syn Jiří Kryštof (*1932) sice v roce 1990 získal československé občanství, ale jeho dlouholetý boj o restituci majetku byl neúspěšný. Leopoldův mladší bratr Alois (1905–1982) vyženil s Josefínou Harrachovou (1905–2000) velkostatek Velké Meziříčí. Ti se naopak hlásili k české národnosti a majetek jim byl po roce 1989 vrácen. Současným správcem Velkého Meziříčí je jejich syn Jan Nepomuk Podstatský (*1937).

Větev Podstatský-Thonsern[editovat | editovat zdroj]

Alianční erb rodu Podstatský-Thonsern

Zakladatelem panské větve Podstatský-Thonsern byl pravděpodobně Karel Šebestián, nejmladší syn Kryštofa Karla. Jeho potomci vlastnili na přelomu 17. a 18. století statek Hovězí, ale až díky dědictví po vymřelém rodu Thonsernů nabyli určitého významu. Panství Litenčice na Kroměřížsku zdědili v roce 1778, ale až Vilém František (1781–1833) získal v roce 1804 titul svobodného pána spolu s přijetím jména Thonsern (Podstatský z Prusinovic, svobodný pán z Thonsernu). Jeho vnuk Theodor (1844–1910) byl dlouholetým poslancem Moravského zemského sněmu a jeho potomkům patří zámek Litenčice dodnes.

Přehled rodového majetku[editovat | editovat zdroj]

Zámek Veselíčko, jedno z rodových sídel v 16.–20. století

Bartošovice (1616–1768)

Bouzov (1547–1583)

Hustopeče nad Bečvou (1693–1773)

Litenčice (1778–1948 a od 1993)

Potštát (1408–1623)

Prusinovice (1349–1464)

Telč (1762–1945)

Roštejn (1762–1945)

Slavkov u Opavy (1677–1898)

Stará Ves nad Ondřejnicí (1623–1904)

Velké Meziříčí (1937–1948 a od 1992)

Veselíčko (1573–1945)

Osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Jetřich (†1578), nejvyšší písař na Moravě

Kryštof Karel (†1645), nejvyšší sudí na Moravě

František Dominik (†1721), nejvyšší komorník na Moravě

Alois Arnošt (1723–1793), rakouský vyslanec v Mnichově, místodržitel ve Štýrsku

Leopold I. (1763–1813), mecenáš

Leopold II. (1801–1848), c.k. komoří, hrabě dvorské hudby

Gustav Felix Podstatský-Lichtenštejn (1807–1904), c.k. generálmajor, nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Alice Toskánské

Leopold III. (1840–1902), poslanec Moravského zemského sněmu

Theodor Podstatský-Thonsern (1844–1910), poslanec Moravského zemského sněmu


Erb[editovat | editovat zdroj]

V původním znaku nosili na červeném štítě parohy jelena či daňka, s povýšením do panského stavu v roce 1627 byl do erbu přidán zlatý lev v modrém poli. Po přijetí jména vymřelého rodu Lichtenštejn-Kastelkornů obdrželi srdeční štítek se stříbrným klínem v modrém poli.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Christian d'Elvert. Die Grafen, Freiherren und Ritter Podstatzky von Prusinowitz. Notizenblatt der historisch-statistischen Section der kais. königl. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur und Landeskunde. 1878, 7-9, s. 49-54, 57-62, 65-69. (ger) 
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Podstatští z Prusinovic, s. 117.  
  • Heinrich von Kadich; BLAŽEK, Conrad. Der mährische Adel. Nürnberg : Verlag von Bauer und Raspe, 1899. (J. Siebmachers grosses und allgemeines Wappenbuch in einer neuen, vollständig geordneten und reich vermehrten Auflage mit heraldischen und historisch-genealogischen Erläuterungen; sv. Vierten Bandes zehnte Abtheilung). Dostupné online. Podstatzky (Podstatzky; P. v. Prusinovic; Gfen v. P.-Lichtenstein) a Podstatzky-Prusinowitz und Thonsern, Freiherren, s. 103-104. (ger)  
  • PILNÁČEK, Josef. Genealogie der Familie Podstatzky von Prusinowitz. 2. vyd. in Wien : [s.n.], 1936. 35 s., obr. příl.. (ger)  
  • PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. ve Vídni : [s.n.], 1930. . z Prusinovic, s. 275-276 + příl., 537. (cze)  
  • SMUTNÝ, Bohumír. Rod Podstatských-Thonsernů na Litenčicích a jejich rodinný archiv. Genealogické a heraldické informace. 2003 [vyd. 2004], 8 (23), s. 33-41.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]