Alois Arnošt Podstatský-Lichtenštejn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alois Arnošt Podstatský-Lichtenštejn
Narození 8. července 1723
Vídeň
Úmrtí 4. prosince 1793 (ve věku 70 let)
Olomouc
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Erb rodiny Podstatský-Lichtenštejn

Alois Arnošt Podstatský-Lichtenštejn (Alois Arnošt Josef Felix hrabě Podstatský-Lichtenštejn z Kastelkornu, svobodný pán z Prusinovic) (8. červenec 1723, Vídeň4. prosince 1793, Olomouc) byl rakouský diplomat a politik z moravského šlechtického rodu Podstatských z Prusinovic. Kromě kariéry ve státních službách patřil k významným osobnostem moravského osvícenství a přispěl ke vzestupu svého rodu, když v roce 1762 zdědil jméno a majetek vymřelého rodu Lichtenštejnů z Kastelkornu (Telč).

Mládí a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vídni jako druhorozený syn hraběte Františka Valeriána Podstatského z Prusinovic (1678–1741) a jeho manželky Marie Terezie Lichtenštejnové z Kastelkornu (1693-1748). Studoval práva v Salzburgu, poté cestoval po Evropě a krátce studoval ještě na univerzitě v Leidenu. Mezitím se v doprovodu svého strýce, olomouckého biskupa Jakuba Arnošta Lichtenštejna z Kastelkornu zúčastnil v Praze korunovace Marie Terezie českou královnou (1743).

V Salzburgu krátce působil ve službách svého strýce Jakuba Arnošta, po jeho smrti se vrátil na Moravu a přijal místo u zemského místodržitelství. Aktivně se zapojil do provádění tereziánských reforem, podporoval obchod a manufakturní výrobu, v roce 1751 spoluzakládal Moravskou půjčovní banku. V roce 1754 podnikl studijní cestu po rakouských zemích a Itálii, kde hledal nové podněty pro možnosti oživení moravského obchodu. I když později dlouhodobě pobýval v zahraničí, patřil k významným osobnostem osvícenství na Moravě.

V letech 1757–1773 byl rakouským vyslancem v Mnichově, kde mimo jiné vyjednal sňatek císaře Josefa II. s bavorskou princeznou Marií Josefou (1765). Poté zastával funkci místodržitele ve Štýrsku (1773–1782), po smrti Marie Terezie ale musel odejít do soukromí a pobýval na zámku ve Veselíčku nebo v rodinném paláci v Olomouci. Po nástupu Leopolda II. se znovu uplatnil jako přední stavovský politik a mluvčí moravského zemského sněmu, krátce poté ale zemřel. Byl též c.k. komořím, tajným radou a v roce 1764 obdržel Řád sv. Štěpána.

Majetkové a rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Zámek Veselíčko

Po otci držel spolu s bratry několik panství na severní Moravě a ve Slezsku (Bartošovice, Veselíčko, Stará Ves nad Ondřejnicí, Slavkov u Opavy). Prodej Bartošovic v roce 1768 umožnil výstavbu nového zámku ve Veselíčku, který se pak stal hlavním rodovým sídlem. Zámky ve Slavkově a Staré Vsi zůstaly na okraji zájmu Podstatských a spíše chátraly.

Závětí svého strýce Františka Josefa Lichtenštejna z Kastelkornu byl již v roce 1754 určen jako univerzální dědic majetku Lichtenštejnů představovaného především velkým panstvím Telč. Po vymření Lichtenštejnů získal Alois Podstatský 6. února 1762 povolení užívat jméno Podstatský-Lichtenštejn, respektive Podstatský-Lichtenštejn z Kastelkornu, svobodný pán z Prusinovic. Panství Telč a další statky však fakticky převzal až jeho syn Leopold v roce 1796, kdy zemřela manželka Františka Josefa Lichtenštejna, hraběnka Marie Johanna, rozená von Thürheim.

Ještě za pobytu v Salzburgu se Alois Arnošt oženil v roce 1747 s hraběnkou Josefou Arco (1730–1790) a měl s ní jediného syna Leopolda (1763–1813). Oba manželé zemřeli v Olomouci a jsou pochováni v kostele sv. Jakuba Staršího ve Velkém Újezdě poblíž Veselíčka.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl 19.; Praha, 1902 (reprint 2000) ISBN 80-7185-274-0
  • KROUPA, Jiří: Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost 1770–1810; Brno, 2006 ISBN 80-7366-063-6
  • PILNÁČEK, Josef: Genealogie der Familie Podstatzky von Prusinowitz; Vídeň, 1936

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]