Domašov nad Bystřicí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Domašov nad Bystřicí
Náves

Náves

znak obce Domašov nad Bystřicíznak

status: obec
LAU 2 (obec): CZ0712 545279
kraj (NUTS 3): Olomoucký (CZ071)
okres (LAU 1): Olomouc (CZ0712)
obec s rozšířenou působností: Šternberk
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální území: Domašov nad Bystřicí a Domašov nad Bystřicí I
katastrální výměra: 15,98 km²
počet obyvatel: 499 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 510 m n. m.
PSČ: 783 06
zákl. sídelní jednotky: 2
části obce: 1
katastrální území: 2
adresa obecního úřadu: Náměstí 35
78306 Domašov nad Bystřicí
starosta / starostka: Lucie Menšová
Oficiální web: www.domasovnadbystrici.cz
E-mail: ou@domasovnadbystrici.cz

Domašov nad Bystřicí
Red pog.svg
Domašov nad Bystřicí
Zdroje k infoboxu a částem obce

Domašov nad Bystřicí (dříve též Domštát[2] nebo Tomášov; německy Domstadt či Domstadtl[3]) je obec ležící v okrese Olomouc. Obec se nachází zalesněném v údolí říčky Bystřice, podél které také vede železniční trať číslo 310 z Olomouce do Opavy.

Obec má od roku 2016 dvě katastrální území, Domašov nad Bystřicí a Domašov nad Bystřicí I. Převážná většina území obce patří do katastru Domašov nad Bystřicí o rozloze 15,951448 km², Domašov nad Bystřicí I je naproti tomu velmi malé katastrální území o rozloze 0,031919 km²,[4] fakticky jde jen o jediný pozemek, který je převážně zalesněný.

Historie[editovat | editovat zdroj]

starší pečeť obce

Poprvé je Domašov zaznamenán v listině z roku 1269[5] a v pozdější listině v roce 1274,[6] kde je uváděn v latinském tvar Domatsov. Podobný nejstarší český název uvádí listina z roku 1410, která uvádí tvar Domassov. V českých listinách a písemnostech se rovněž setkáváme s názvy Domaštat (1516), Thomštat (1771) nebo Tomášov (1850). V německých pramenech se objevují pojmenování Domstadt (1547), Domestat (1561), Domostat (1636) a Domastadtl (1751).[7] Názvy vycházejí z původní podoby Thomasstat, která se nachází v listině z roku 1323.[8] Domašov spolu s nedalekými Hraničními Petrovicemi a Bělou původně náležel jako léno Olomouckému biskupovi,[P 1] od kterého byl odkoupen v roce 1403 tehdejším majitelem šternberského panství Petrem z Kravař a v rámci kterého zůstal trvale součástí až do zániku patrimoniální správy v roce 1848, kdy se o dva roky později stal součástí vytvořeného okresu Šternberk, s výjimkou let 1938–1945, ve kterých došlo k jeho připojení k Německu a podřízení Landrátu ve Šternberku náležejícímu k Sudetské župě. V roce 1960 při reorganizaci státní správy a zániku některých menších okresů se připojil k okresu Olomouc.

Toto sídlo bylo původně důležitým střediskem na cestě z Olomouce do Slezska. Ze středověku se zde zachovaly zbytky tvrze na ostrohu ve vzdálenosti asi 120 metrů od kostela směrem ke hřbitovu. Tvrz svou funkcí sloužila nejen k ochraně kupecké cesty, ale zároveň jako odpočívadlo pro byzantské kupce, kteří touto cestou jezdili k Baltskému moři. Někdy v době, kdy se Domašov dostává do rukou Petra z Kravař a tím trvalou součástí panství Šternberk, je povýšen na město.[P 2] To souviselo mimo jiné s povahou tohoto sídla, jehož obyvatelé se ve středověku do značné míry zabývali hornictvím a zpracováním železné rudy. Až v pozdější době převládl ráz téměř zemědělský s menším podílem řemeslné výroby. Správu obce vykonával v zastoupení vrchnosti rychtář společně s purkmistrem a několika konšely (přísežnými). V roce 1548 získala obec městskou rychtu a správní moc přešla do rukou městské rady. V tomtéž roce je také poprvé zmíněna místní, později rychtářská, rodina Rosensprungů,[9] jejíž členové postupně obsazovali rychty v okolí a ve stoletích následujících se celý rod výrazně rozvětvil v dalších okolních obcích. V roce 1617 byla Domašovu propůjčena králem Matyášem městská práva a v roce 1626 tehdejší držitelé panství Jindřich Václav a Karel Friedrich vévodové Münsterberští, páni na Šternberku a Jevišovicích, osvobozují poddané v městečku Domašově nad Bystřicí od povinných robot za stanovený roční plat.[10] V roce 1636 dostal Domašov od vévody Silvia Würtemberského právo várečné a odúmrť.[P 3] Místní fojtství společně se statkem za fojta Michaela Bernarda[P 4] od téhož majitele panství získalo v prosinci 1659 výsady.[11] V roce 1690 bylo městečko osvobozeno od stavění sirotků. Ve dnech 29. a 30. června 1758 zde proběhla tzv. bitva u Domašova mezi rakouskými a pruskými vojsky. Rakušané pod velením generálmajora Ernsta Gideona von Laudon a generálmajora Josefa von Žiškovič napadli a rozprášili zásobovací konvoj pro pruskou armádu obléhající Olomouc, chráněnou silami generála Hanse Joachima von Ziethen, načež Fridrich II. opustil v důsledku těchto ztrát 2. července své pozice u moravské metropole.[12] Na paměť této události o sto let později nechalo na místě této události město Olomouc postavit tzv. Černý kříž. V roce 1791 byl postaven kostel svaté Anny na místě původního dřevěného kostelíka zříceného o rok dříve a osazen oltářem ze zrušeného kláštera Hradisko. Již na přelomu 18. a 19. století zde byla triviální, později obecná škola. 1. července 1872 byl zahájen provoz na Moravsko-slezské centrální dráze Olomouc – Opava, nynější staniční budova byla postavena v roce 1883. Konec devatenáctého a přelom dvacátého století je ve znamení postupného rozvoje průmyslu. Postaven byl mlýn a lihovar, později podnik na zpracování kyselek z místních pramenů a otevření kamenolomu. V roce 1921 byla v městečku založena menšinová česká škola. V roce 1949 došlo ke zřízení vojenského prostoru Libavá na sousedním katastru obce.

Domašov byl obcí téměř s čistě převládajícím německým etnikem. Výjimku tvoří pouze pár českých jmen uváděných v urbářích v průběhu šestnáctého století a poté až v roce 1930 provedené sčítání obyvatel, které uvádí, že v městečku Domašově žilo 1 149 obyvatel a z toho 84 Čechů. Ke kompletní výměně obyvatelstva dochází až po roce 1945, kdy vlivem vysídlení Němců z Československa přicházejí noví čeští dosídlenci, kteří však demograficky již původní stav obyvatel nenaplnili.

Obec se k 1. lednu 2016 na základě zákona č. 15/2015 Sb., o hranicích vojenských újezdů, mírně rozšířila o katastrální území Domašov nad Bystřicí I, které do 31. prosince 2015 náleželo k vojenskému újezdu Libavá. Původně ovšem pozemky téměř celého moderního k. ú. Domašov nad Bystřicí I tvořilo okrajovou část katastrálního území Smilov, pouze severní okraj náležel před tímto datem ke katastrálnímu území Bělá. Smilov i Bělá byly před vznikem vojenského újezdu Libavá samostatnými obcemi, jejichž celá zástavba byla po začlenění do Libavé soustavně ničena, až byla nakonec srovnána se zemí. K 20. prosinci 2002 byly oba katastry zrušeny a půda moderního k. ú. Domašov nad Bystřicí I začleněna do rozšířeného k. ú. Město Libavá, z něhož byla vyčleněna k 2. červnu 2014[13] v rámci příprav na optimalizaci (zmenšení) vojenského újezdu Libavá.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází kostel sv. Anny postavený v roce 1791

Přírodní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Jižním směrem od obce se nachází chráněný přírodní výtvor Kamenné proudy a k němu navazující naučná stezka.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1269 je uvedeno, že největší část Domašova náleží dómskému děkanovi Budislavovi z Olomouce, v roce 1329 je již celý Domašov v majetku biskupa olomouckého.
  2. Literatura se v přesném určení roku často rozchází, došlo k tomu však zcela jistě v první dekádě století patnáctého.
  3. V červnu roku 1678 pak vyhotovení nejstaršího dochovaného moravského katastru – tzv. druhé lánové vizitace poznamenalo v Domašově nad Bystřicí 19 osedlých právovárečných hospodářů; MZA Brno; fond D 1 Lánové rejstříky, sign. L 96, fol. 27r.
  4. Také jako Bernarta či Bernerta.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Ottův slovník naučný. Díl 7. Praha : J. Otto. Dostupné online. Heslo Domštát, s. 821.  
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 609.  
  4. Katastrální území Domašov nad Bystřicí I
  5. ŠEBÁNEK, Jindřich; DUŠKOVÁ, Sáša. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V/2. [s.l.] : [s.n.], 1981. Kapitola listina č. 599.  
  6. CDB V/2, č. 725.
  7. TUREK, Adolf. Místopisný rejstřík obcí severomoravského kraje. Díl I. A–L. Opava : [s.n.], 1974. S. 120.  
  8. CHYTIL, Josef. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI. Brno : [s.n.], 1854. Kapitola listina č. 226, s. 167-169.  
  9. MZA Brno; fond G 10 Sbírka rukopisů Moravského zemského archivu, kniha č. 423, fol. 94-97.
  10. ZA Opava (pobočka Olomouc); fond Velkostatek Šternberk, I. listiny; karton 1, inv. č. 17. Ověřený opis (z opisu) města Uničova z 11.4.1841.
  11. ZA Opava (pobočka Olomouc); fond Velkostatek Šternberk, I. listiny; karton 1, inv. č. 30. Ověřený opis (z opisu) města Uničova z 11.4.1841.
  12. Otto Schier. Die Kämpfe bei Gundersdorf und Domstadtl am 28. und 30. Juni 1758. Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. 1908, čís. 12.  
  13. ČÚZK - Změny názvů katastrálních území

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]