Nízký Jeseník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nízký Jeseník
Nízký Jeseník, pohled na Moravskoslezský Kočov a Valšov u Bruntálu
Nízký Jeseník, pohled na Moravskoslezský Kočov

Nejvyšší bod 800 m n. m. (Slunečná)
Rozloha 2 894 km²
Střední výška 482,5 m n. m.

Nadřazená jednotka Jesenická oblast
Sousední
jednotky
Hanušovická vrchovina, Hrubý Jeseník, Zlatohorská vrchovina, Opavská pahorkatina, Ostravská pánev, Moravská brána, Hornomoravský úval
Podřazené
jednotky
Brantická vrchovina, Bruntálská vrchovina, Domašovská vrchovina, Oderské vrchy, Slunečná vrchovina, Stěbořická vrchovina, Vítkovská vrchovina, Tršická pahorkatina

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Nízký Jeseník na mapě Česka
Nízký Jeseník na mapě Česka
Horniny droba, břidlice
Povodí Morava, Odra
Souřadnice
Pohled na Nízký Jeseník z hřebene Hrubého Jeseníku, v pozadí hřeben Beskyd

Nízký Jeseník (německy Niederes Gesenke) je geomorfologický celek a plochá vrchovina na severu Moravy a v jižní části Slezska. Jedná se o plošně vůbec nejrozsáhlejší pohoří v ČR (2876 km2). Rozprostírá se na Moravě a ve Slezsku, v Moravskoslezském a Olomouckém kraji (v okresech Bruntál, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava-město a Přerov). Název Jeseník je odvozen z německého "gesenke"-svah.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Je jedním z nejstarších geologických celků střední Evropy s pozůstatky sopečné činnosti. Je tvořen především prvohorními, kulmskými sedimentovanými horninami, spočívající na předchozích sedimentech a vulkanitech, vzniklých intenzívní sopečnou činností na dně devonského moře. Oblast Nízkého Jeseníku byla vždy známa těžbou barevných a drahých kovů.

Sopečná činnost na území Nízkého Jeseníku[editovat | editovat zdroj]

Během třetihor byl v důsledku horotvorných procesů Nízký Jeseník vyzdvižen, zatímco oblast Hornomoravského úvalu a Kladska se propadla. Vzniklé zlomy zemské kůry pak umožnily sopečnou činnost a vytvořily se tak nejmladší sopky v Česku.

Poslední dvě byly v činnosti ještě v době starších čtvrtohor.

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Jeho střední výška je kolem 480 m. Nejvyšší část Nízkého Jeseníku na západě dosahuje až 800 metrů (Slunečná). Směrem k východu jeho výška klesá až na 205 metrů (niva Odry). Navazuje na východní část Hrubého Jeseníku, rozprostírá se mezi severní Slezskou nížinou a jižním Hornomoravským úvalem. Na východě přechází v Moravskou bránu a Ostravskou pánev.

Geomorfologické podcelky[editovat | editovat zdroj]

Nízký Jeseník se skládá se z geomorfologických podcelků Brantická vrchovina, Bruntálská vrchovina, Domašovská vrchovina, Oderské vrchy, Slunečná vrchovina, Stěbořická vrchovina, Vítkovská vrchovina a Tršická pahorkatina.

Chráněná území[editovat | editovat zdroj]

Do Nízkého Jeseníku zasahuje na Rýmařovsku CHKO Jeseníky do obcí Rýmařov, Dolní Moravice Horní Město.

Přírodní parky[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Do nitra Askiburgionu. Bruntálský slovník naučný: encyklopedie Nízkého Jeseníku. Bruntál : Moravská expedice, 2004. ISBN 80-86511-18-9.
  • HRADÍLEK, Zbyněk. Materiály ke květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území: floristický kurz ČSBS v Bruntále (1989). Olomouc : Sagittaria, 1999. ISBN 80-238-4872-0.
  • JANOŠKA, Martin. Nízký Jeseník očima geologa. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002
  • VLACH, Jaroslav. Nízký Jeseník a Oderské vrchy. Praha : Olympia, 1968.
  • VLACH, Jaroslav. Nízký Jeseník a přilehlé oblasti. Praha : STN, 1958.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]