Huzová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Huzová
Kostel sv. Jiljí
Kostel sv. Jiljí
Znak obce HuzováVlajka obce Huzová
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0712 597414
Pověřená obecŠternberk
Obec s rozšířenou působnostíŠternberk
(správní obvod)
Okres (LAU 1)Olomouc (CZ0712)
Kraj (NUTS 3)Olomoucký (CZ071)
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel562 (2022)[1]
Rozloha34,39 km²
Nadmořská výška534 m n. m.
PSČ793 57
Počet domů171 (2021)[2]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduHuzová 131
793 57 Huzová
obec.huzova@c-mail.cz
StarostaIng. Yvona Jirušová
Oficiální web: www.huzova.cz
Huzová
Huzová
Další údaje
Kód obce597414
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Huzová (1869 Německá Husová, 1880–1910 Německá Huzová, 1921–1951 Německá Húzová[3]; německy Deutsch Hause[4]) se nachází v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Leží v Nízkém Jeseníku, asi 9 km severně od Šternberka u silnice do Rýmařova a protéká jí říčka Sitka. Žije zde 562[1] obyvatel.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní podoba jména vsi byla Huzova, což bylo přivlastňovací přídavné jméno od osobního jména Huz (starší podoba Guz vychází z praslovanského gǫzъ označujícího kulaté a vystouplé části těla, například hýždě, bouli, hrb). Význam místního jména tedy byl „Huzova ves“. Tvar Huzová poprvé doložen z konce 16. století. Při přejetí jména do němčiny došlo ke ztotožnění s obecným hûs (novoněmecky Haus – „dům“). Přívlastek Německá (Deutsch) byl připojován od 16. století na rozlišení od Moravské Huzové.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází přibližně z let 1136–1141, kdy je zmíněna v nedatované zakládací listině olomoucké kapituly olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (Guzoue – může se ale jednat o Moravskou Huzovou u Šternberka).[6] Jako centrum kolonizace zdejšího kraje by tak zároveň byla nejstarší zmíněnou osadou na Rýmařovsku. První bezpečná zmínka se nachází v seznamu lenních statků olomouckého biskupství (cca 1317), kde je Husowia uvedena jako město s 11 lány a mlýnem o jednom složení, které drželi leníci bratři Vok, Markvart a Pavel - pozdější páni ze Sovince.[7] Huzová se stala ve 13. století biskupským statkem, počátkem 14. století lenním statkem olomouckého biskupství (nejčastěji drženým pány ze Sovince), a to až do roku 1606, kdy kardinál Dietrichstein tento lenní statek prodal městu Olomouci. Huzová pak Olomouc zásobovala především stavebním i palivovým dřívím, významné bylo i pěstování lnu a tkalcovství.[8] Roku 1643 byla Huzová vypleněna švédskými vojsky, v letech 1651 a 1787 vyhořela.

V roce 1836 se v Huzové narodil kovolitec Josef Röhlich. V 26 letech získal zaměstnání ve vídeňském ateliéru Antona Fernkorna. Kromě administrativní činnosti zde působil jako technický manažer při odlévání bronzového jezdeckého pomníku Evžena Savojského, který stojí na náměstí Hrdinů ve Vídni, při odlévání pomníku básníka Friedricha Schillera, který stojí před vídeňskou Akademií výtvarných umění a u řady dalších děl.[9]

Drtivá většina obyvatel byla německé národnosti. V roce 1938 byla obec v rámci Sudet připojena k nacistickému Německu. Po druhé světové válce bylo původní obyvatelstvo vysídleno a Huzová byla dosídlena Čechy z vnitrozemí, přesídlena sem byla ale i chorvatská menšina z jižní Moravy. V poválečném období také zanikla značná část zdejších domů.[8]

Od roku 1850 byla Huzová jako samostatná obec součástí politického i soudního okresu Šternberk, v roce 1949 součást okresu Rýmařov, od roku 1960 okresu Bruntál a od roku 1. ledna 2005 je součástí okresu Olomouc. Dosavadní samostatná obec Arnoltice byla připojena roku 1961, podobně Veveří v roce 1971.[10]

Vývoj Huzové podle sčítání lidu[p 1][11][12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Obyvatel 1843 1911 1866 1732 1612 1470 1366[p 2]
Domů 253 256 255 258 254 256 284
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatel 428 551 729 639 637 654 580 537
Domů 258 141 113 94 89 157 164 171
  1. Údaje podle aktuálního vymezení obce (1961 připojeny Arnoltice, 1971 Veveří).
  2. Z toho 1338 osob národnosti německé, 22 československé a 6 ostatních.[13]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Vyhláška ministra vnitra č. 16/1952 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1951. Dostupné online.
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 478. 
  5. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 311, 312.
  6. FRIEDRICH, Gustav. Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae. Praha: [s.n.], 1904–1907. S. 119. 
  7. LECHNER, Karl. Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz, Teil I. Brno: [s.n.], 1902. S. s. 6. 
  8. a b KOUDELA, Miroslav. Huzová. In: FIALA, Karel. Šternbersko napříč časem 1850–1945. 2. vyd. Šternberk: Občanské sdružení Šternbersko, 2008. ISBN 978-80-904013-1-0. S. 103.
  9. KRAUSE, W. Röhlich, Josef (1836-1887), Erzgießer. In: Österreichische Bibliographische Lexikon 1815-1950. Vídeň: [s.n.], 1986. Dostupné online. Svazek 9. S. 201.
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek II. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 28, 182, 568. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 656–657. 
  12. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 502. 
  13. Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 99. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Šindlářová, Irena. Paměti obce Huzové. OÚ Huzová, Okresní úřad Bruntál a Nakladatelství DANAL Olomouc, 1998
  • Bohumil Samek, heslo Huzová, in: Bohumil Samek (ed.), Umělecké památky Moravy a Slezska, 1. svazek (A/I), Praha 1994, s. 579.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]