Josef Röhlich
| Josef Röhlich | |
|---|---|
| Narození | 6. července 1836 |
| Úmrtí | 3. listopadu 1887 (ve věku 51 let) |
| Povolání | handicrafter a caster |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Röhlich (6. července 1836, Huzová – 3. listopadu 1887, Vídeň) byl kovolitcem, technickým a ekonomickým ředitelem C. k. umělecké slévárny ve Wiedenu. Pod jeho vedením byla v C. k. umělecké slévárně odlévána většina dobové monumentální bronzové produkce pro celé rakouské císařství. Za své zásluhy byl oceněn rytířským křížem Řádu Františka Josefa.
Život[editovat | editovat zdroj]
Učení[editovat | editovat zdroj]
Josef Röhlich se narodil 6. července 1836 v Huzové, severně od Olomouce.[1] V dětství se učil u místního huzovského malíře Landega. Základy kovolitectví se Röhlich naučil přímo v domě svých rodičů, kde žil obchodník s železnými šperky. Na tyto řemeslné základy navázal v Sobotíně v železárnách bratří Kleinů a v obci Janowitz (pravděpodobně Janovice u Rýmařova patřící Harrachům). Kromě kovolitectví se Röhlich naučil také účetnictví.[2]
Zástup za Antona Fernkorna[editovat | editovat zdroj]
V roce 1862 získal jako 26letý prestižní zaměstnání v C. k. umělecké slévárně ve Wiedenu, kde zrovna probíhaly práce na významné státní zakázce - vídeňském pomníku Evžena Savojského.[1] V tom samém roce je zaznamenáno, že u Antona Fernkorna, ředitele C. k. umělecké slévárny, došlo ke třetí, tentokrát silnější mozkové mrtvici. Je možné, že Josef Röhlich byl přijat právě proto, aby nemohoucího mistra zastoupil.[3] Kromě řízení kovoliteckých operací měl Röhlich na starost také hospodaření s penězi. Na jeho popud slévárna ukončila spolupráci s kamenickým mistrem Krannerem (pravděpodobně pražským Josefem Krannerem), která měla být pro slévárnu finančně nevýhodná.[2]
V roce 1864 utrpěl Fernkorn čtvrtou mrtvici a byl zcela neschopný pracovat.[2] Následně byl prohlášen za duševně chorého a hospitalizován v soukromém blázinci profesora Maxmiliana Leidesdorfa v Döblingu poblíž Vídně.[4] Právě Josef Röhlich tak měl být tím, kdo prováděl hlavní odlití samotné jezdecké sochy Evžena Savojského i broznové ozdoby určené pro sokl pomníku.[pozn. 1] Nedlouho poté řídil odlévání dalšího rozměrného jezdeckého pomníku - pomníku vojevůdce Josipa Jelačiće pro Záhřeb.[2]
Technický a ekonomický ředitel C. k. umělecké slévárny ve Wiedenu[editovat | editovat zdroj]
Pravděpodobně na jaře 1866 došlo k oficiální změně vedení C. k. umělecké slévárny ve Wiedenu.[5] Státní podnik od této doby společně řídili Josef Röhlich a sochař Franz Pönninger. Josef Röhlich si vzal na starost oblast technickou a ekonomickou, Franz Pönninger byl odpovědný za uměleckou část provozu. Během dalších 20 let, kdy byl Röhlich v řídící pozici, vznikala ve wiedenské C. k. umělecké slévárně většina monumentálních bronzových prací pro celé rakouské císařství.[6] Při příležitosti dokončení pomníku knížete Karla Filipa Schwarzenberga ve Vídni byl Josefu Röhlichovi císařem udělen za zásluhy rytířský kříž Řádu Františka Josefa.[2] Josef Röhlich zemřel ve Vídni 3. listopadu 1887 ve věku pouhých 51 let.[1] Po jeho smrti vedl Franz Pönninger uměleckou slévárnu sám dalších 10 let, než ji koupil průmyslník Arthur Krupp.[7]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Eduard Leisching (viz referenci Leisching 1904) místo Röhlicha jmenuje jakéhosi Herolda jako řídícího pracovníka
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c KRAUSE, Walter. heslo Röhlich, Josef, in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815- 1950, svazek 9 [online]. 1986 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e heslo Röhlich Joseph, in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich, svazek 26 [online]. Příprava vydání Constantin Wurzbach. Vídeň: 1874 [cit. 2023-06-16]. forum.org/web-books/wurzbach26de1874kfu/000239 Dostupné online.
- ↑ NĚMEČEK, Martin. . České Budějovice, 2023. bakalářská práce. Filosofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Hynek Látal. s. 13. Dostupné online.
- ↑ LEISCHING, Eduard. Fernkorn, Anton Dominik Ritter von - Allgemeine Deutsche Biographie 48 [online]. Mnichov: 1904 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Němeček (2023), s. 13
- ↑ Historisches Lexikon Wien : in 5 Bänden / Felix Czeike. Band 4 / Le-Ro [online]. 1995 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online.
- ↑ GOTTSMANN, Andreas. 0264 The Arts Policy of the Habsburg Empire in the Long 19th Century – "for the Good of Internal Peace within the Empire". RIHA Journal [online]. 2021-07-10 [cit. 2023-06-16]. Odstavec 25. DOI 10.11588/riha.2021.1.81894.
