Harrachové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Harrachové
Erb rodu Harrachů
Erb rodu Harrachů
země České království
tituly Čeští páni, Říšská hrabata
zakladatel Přibyslav z Harrachu
mýtický zakladatel Přibyslav z Harrachu
rok založení 13. století
větve rodu Rohrau, Bruck an der Leitha, jilemnická
J. W. Hofnas, Skupinový portrét Harrachů (kolem 1755). Zleva: hrabě František Xaver Harrach (1732–1781), hraběnka Marie Josefina Harrachová (1727–1788), hraběnka Marie Rosa Harrachová (1721–1785), hraběnka Marie Anna Harrachová (1725–1780) a hrabě Ferdinand Bonaventura II. Antonín Harrach (1708–1778).

Harrachové je jméno české a rakousko-německé šlechtické rodiny. Rod pozdějších hrabat z Harrachu vzešel zřejmě z jihočeského vladyckého rodu Harachérů z vesnice Hora[1] (nazývaná též Harachy) nedaleko Rožmberka, jejichž existence je v Čechách doložena od 13. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se rod uvádí v roce 1195 v dokumentu ohledně kláštera Ranshofen. Větev rodu založil ve 13. století Přibyslav z Harrachu (možná vymyšlený [2]). Zemřel v roce 1289 a byl pohřben v českém augustiniánském klášteře v Třeboni (německy: Wittingau). Ještě ale ve 13. století se zde vyskytuje Beneš (dominus Benisius de Horach) a bratři Jan/Jakub (Jaclinus), Albert (Albero, Elblinus) a Budislav (Bvdilaus, Busco).[2] Jejich potomci získali značné državy v Rakousku, Štýrsku a v Korutanech.

Štít harrachovského erbu podle Siebmachera
Městský palác Harrachů ve Vídni
Zahradní palác Harrachů ve Vídni
Zámek Hrádek u Nechanic
Zámek Jilemnice
Alois Tomáš Raimund hrabě z Harrachu jako vicekrál neapolský

Leonhard III. z Harrachu koupil v roce 1524 panství Rohrau v Dolních Rakousích. Tamní zámek se později stal sídlem starší rodové větve.[3] Jeho synovi Leonhardovi udělil dne 4. ledna 1552 císař Karel V. dědičný šlechtický diplom s právem užívat titul říšský svobodný pán s predikátem baron.

Dne 6. listopadu 1627 byl baron Karel z Harrachu (1570–1628) císařem Ferdinandem II. Habsburským povýšen na říšského hraběte a současně jmenován vládcem Hrabství Rohrau. Jeho synové rozdělili rod na dvě větve. Starší Leonard Karel založil větev Rohrau a mladší Ota Bedřich byl zakladatelem větve Bruck an der Leitha, zvané také jilemnická. Syn Oty Bedřicha z mladší větve, Alois Tomáš Raimund (1669–1742) připojil díky svému sňatku k rodovému jménu mladší, brucké větve též predikát z Thannhausenu[4].

K mladší větvi patřil hrabě také Ferdinand Bonaventura II. Antonín (1708–1778), který byl v roce 1752 přijat jako dědičný personalista do švábského kolegia říšských hrabat, čímž se on i potomci jeho bratra, Bedřicha Augusta zařadili mezi švábskou říšskou šlechtu.

Od roku 1829 náleželo hlavám větví Harrach-Rohrau i Harrach-Bruck oslovení (predikát) "Osvícenost" (něm. Erlaucht), jako německým mediatizovaným rodům. V roce 1841 však uspěl protest linie Harrach-Bruck proti předchozímu udělení predikátu pro linii Harrach-Rohrau, která nevzešla od Bedřicha Augusta, bratra Ferdinanda Bonaventury II., člena švábského hraběcího kolegia. Od té doby patřila k "osvíceným" hrabatům již jen brucká mladší větev rodu.[5]

Harrachové vynikali především jako diplomaté, dvorští, státní i zemští úředníci a vojáci. Deseti příslušníkům rodu byl udělen Řád zlatého rouna. Podle rodiny je nazvaná obec Harrachov v Čechách, kde od začátku 18. století byla známá huť se sklářskou výrobou.[6]

Majetek Harrachů v Čechách byl po roce 1945 zkonfiskován 12. Benešovým dekretem z důvodu kolaborace s nacisty. Palác Harrachů ve Vídni byl v roce 1975 prodán městu.[7]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Ve znaku mají tři pštrosí péra zastrčená ve zlaté kouli, klenot se postupem času měnil.

Nositelé jména Harrach[editovat | editovat zdroj]

Rodová sídla[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harrach na německé Wikipedii.

  1. http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1451071 - Hora - Historie
  2. a b http://www.kohoutikriz.org/data/w_klime.php - Horra, "v Horách", nejstarší sídlo rodu Harrachů
  3. Homepage des Familienmuseums. harrach.nwy.at [online]. [cit. 25-04-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-04-2007. 
  4. Genealogisches Handbuch des Adels, Fürstliche Häuser Bd. XIII, Aufl. 1987, S. 184ff.
  5. HÖLBL, Silvia. Harrach, Familienangelenheiten, Eine mikrohistorische Untersuchung zu Familenbeziehungen. (19./20. Jahrhundert) Dissertation. nevydáno. vyd. Wien: Universität Wien, 2010. 274 s. Dostupné online. S. 10. (němčina) 
  6. Glas- und Porzellangallerie im Palais Harrach. www.harrachgalerie.at [online]. [cit. 25-04-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-09-2007. 
  7. www.burgenkunde.at, Palais Harrach

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Otto Hupp: Münchener Kalender 1900. Buch- und Kunstdruckerei, München, Regensburg 1900.
  • KELLENBENZ, Hermann. Harrach, Grafen von. In: [Deutsche Biographie (NDB)]. Berlin: Band 7. Duncker & Humblot, 1966. S. 697.
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Harrachové, s. 53-54. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]