Seznam majitelů jilemnického panství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jilemnické panství je název pro území zahrnující město Jilemnice a přilehlé vesnice. V minulosti bylo toto území děleno a přeprodáváno. Formálně zaniklo po roce 1948, kdy byl rodu Harrachů zkonfiskován majetek v českých zemích.

Štěpanické panství[editovat | editovat zdroj]

Pozůstatky Štěpanického hradu – bývalého sídla Valdštejnů

Zdeněk z Valdštejna, který sídlil na hradě Valdštejn, přidělil Jilemnicko svému synu Janu, který někdy okolo roku 1300 vystavěl hrad Štěpanice. [1][2]

  1. Zdeněk z Valdštejna
  2. Jindřich Jan z Valdštejna (přelom 13. a 14. století)
  3. neznámý syn Jana Jindřicha z Valdštejna
  4. Heník z Valdštejna
  5. Zdeněk Štěpanický z Valdštejna (cca 1360–1398) [pozn. 1]
  6. Heník z Valdštejna a ze Štěpanic (1406–1425)
  7. Jan z Valdštejna (1425–1445)
  8. Jindřich z Valdštejna († 1409)
  9. Hynek z Valdštejna (syn Jana) + Heník z Valdštejna (syn Jindřicha)

Jilemnické panství[editovat | editovat zdroj]

Štěpanické panství bylo rozděleno v roce 1492 mezi Heníka z Valdštejna a jeho strýce Hynka z Valdštejna. Do této části se počítalo: „Jablonec nad Jizerou, Vojtěšice, Roprachtice, Sytová, Jestřabí, Hrabačov, horní polovina Jilemnice s tvrzí, Jilem, Martinice, Roztoky, Purklín, Kruh, Mříčná, Kundratice, Čistá, Přední Ždírnice a Kunčice“.[3]

Valdštejnové[editovat | editovat zdroj]

  1. Hynek z Valdštejna (1492–1522)

Pánové z Újezdce a Kúnic[editovat | editovat zdroj]

  1. Arnošt z Újezdce a Kúnic (1522–1577)
  2. Záviš Jilemnický z Újezdce (1577)

Křinečtí z Ronova[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Záviše Jilemnického z Újezdce roku 1577 přešlo jilemnické panství díky dědictví do držení jeho manželky Anny Křinecké z Ronova.[4][5]

  1. Anna Křinecká z Ronova († 1583) – manželka
  2. Dobromysl Křinecký z Ronova († 1585)
  3. Albrecht Bohumír Křinecký z Ronova (*1572 – † 1612)
  4. Kateřina Křinecká z Ronova (1612–1624)

Valdštejnové[editovat | editovat zdroj]

Kateřina Křinecká byla roku 1624 donucena prodat své panství Albrechtu z Valdštejna za 70 000 kop zlatých. Vzhledem k tomu, že Albrecht nikdy částku neuhradil, přešlo po roce 1634 panství opět do vlastnictví Křineckých z Ronova

  1. Albrecht z Valdštejna (1624–1634)

Křinečtí z Ronova[editovat | editovat zdroj]

  1. Kateřina Křinecká z Ronova (1634–1637)

Harantové z Polžic a Bezdružic[editovat | editovat zdroj]

V roce 1637 je za 34 000 kop míšeňských prodáno jilemnické panství Janu Vilémovi z Polžic a Bezdružic, manželi Barbory Křinecké z Ronova (dcery Kateřiny Křinecké).[6]

  1. Jan Vilém Harant z Polžic a Bezdružic (*1610– † 1644)
  2. Kryštof Gotfried Harant z Polžic († 1670) [pozn. 2]
  3. Adolf Vilém z Polžic († srpen 1675)
  4. František Pavel Harant z Polžic (*1669– † 1728)[7]

Štěpanické (pozd. Branské panství)[editovat | editovat zdroj]

Štěpanické panství bylo rozděleno v roce 1492 mezi Heníka z Valdštejna a jeho strýce Hynka z Valdštejna. Do této části se počítala: „dolní polovina Jilemnice se starým kostelem svatého Vavřince, Jilem, Poniklá, Víchová, Křížlice, Štěpanice, hrad štěpanický, Lhota Štěpanická, Mrklov, Valteřice, Branná, Javorek, Lhotka, Rabné, Borovnice, Zadní Ždírnice a Slemeno“[8]

Sídlo Valdštejnů v Horní Branné

Valdštejnové[editovat | editovat zdroj]

  1. Heník z Valdštejna († 1504/1510)
  2. Jan z Valdštejna a ze Štěpanic – pán na Staré a Hořicích, roku 1503 přijal přídomek „ze Štěpanic“
  3. Vilém z Valdštejna a ze Štěpanic († 1557)
  4. Jan z Valdštejna – zdědil panství, avšak jej postoupil 1. září 1557 svému bratru Zdeňkovi
  5. Zdeněk z Valdštejna (1. září 1557 – † 31. března 1574) – přestěhoval se do Branné a založil zde místní zámek
  6. Vilém z Valdštejna (*1574 – † 1594)
  7. Adam, Vok a Heník z Valdštejna (1594–1599)
  8. Adam z Valdštejna (9. srpen 1599 – 15. dubna 1606)

Zárubové z Hustiřan[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. dubna 1606 prodal Adam mladší z Valdšejna branské panství Václavu Zárubovi mladšímu z Hustiřan za 50 000 a jednu kopu míšeňských.

  1. Václav Záruba mladší z Hustiřan (15. dubna 1606 – 23. března 1623)

Valdštejnové[editovat | editovat zdroj]

Po poražení stavovského povstání propadl Václavu Zárubovi veškerý majetek. 18. ledna 1628 Česká komora uzavřela smlouvu s Albrechtem z Valdštejna o koupi branského panství.

  1. Albrecht z Valdštejna (1628–1632)

Harrachové[editovat | editovat zdroj]

4. listopadu 1632 daroval Albrecht z Valdštejna panství svému švagru Ottovi Bedřichu hraběti z Harrachu.

  1. Otto Bedřich z Harrachu (1632–1639)
  2. kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1639–1660) – spravuje panství do dospělosti Ottova syna Ferdinanda Bonaventury
  3. Ferdinand Bonaventura z Harrachu (1660–1706)

Spojené jilemnické panství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1701 skoupil Ferdinand Bonaventura z Harrachu od Harrantů jilemnické panství, čímž obě území sjednotil.

Harrachové[editovat | editovat zdroj]

Sídlo Harrachů – Jilemnický zámek
  1. Ferdinand Bonaventura z Harrachu (1636–1706)
  2. Alois Tomáš Raimund z Harrachu (1669–1742)
  3. Bedřich August Gervasius Protasius (1696–1749)
  4. Arnošt Quido z Harrachu (1723–1783)
  5. Jan Nepomuk Arnošt z Harrachu (1756–1829)
  6. František Arnošt z Harrachu (13. prosince 1799 – 1884)
  7. Jan Nepomuk František z Harrachu (2. listopadu 1828 – 12. prosince 1909)
  8. Otto Johann Nepomuk z Harrachu (10. února 1863 – 10. září 1935)
  9. Jan Nepomuk Antonín z Harrachu (25. září 1904 – 12. květen 1945)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. od r. 1387 držel Horní Brannou, od r. 1378 Jilemnici a jiné statky.
  2. rozdělili si panství s bratrem Adolfem Vilémem 31. října 1664. Po své smrti odkázal Adolfu Vilémovi svou část.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Valdštejnové: Horní Branná - oficiální stránky obce. www.hbranna.cz [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  2. Štěpanický hrad. eldar.cz [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  3. PEKAŘ, Karel. Adresář okresu jilemnického, Jilemnice 1913. S. 8
  4. Ottův slovník naučný/Křinecký z Ronova – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  5. Vývoj obce Martinice v Krkonoších po roce 1850. Praha, 2011. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu. Vedoucí práce PhDr. Bohdan ZILYNSKYJ.
  6. Historie obce. www.svojek.cz [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  7. https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/120657/SpisyFF_171-1972-1_7.pdf?sequence=1
  8. Pamětní kniha obce Martinice (1925 – 1956), s. 16

Související články[editovat | editovat zdroj]