Jilemnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jilemnice
Jilemnický kostel svatého Vavřince
Jilemnický kostel svatého Vavřince
Znak obce JilemniceVlajka obce Jilemnice
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0514 577197
Kraj (NUTS 3) Liberecký (CZ051)
Okres (LAU 1) Semily (CZ0514)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Jilemnice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 13,86 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 5 391 (2019)[1]
Nadmořská výška 451 m n. m.
PSČ 514 01
Zákl. sídelní jednotky 3
Části obce 3
Katastrální území 2
Adresa městského úřadu Masarykovo nám. 82
514 01 Jilemnice
Starosta Mgr. Vladimír Richter
Oficiální web: www.mestojilemnice.cz/cz/
Ofic. web MÚ: www.mestojilemnice.cz
E-mail: podatelna@mesto.jilemnice.cz
Jilemnice
Jilemnice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jilemnice (německy Starkenbach) je podkrkonošské město v okrese Semily. Jde o jedno z měst soupeřících o název „brána do Krkonoš“.[zdroj?] Město je spádovou obcí pro střed západní části Krkonoš a Podkrkonoší a přirozeným centrem této oblasti. Žije zde přibližně 5 400[1] obyvatel. Zajímavý je půdorys centra města, ukazující na jeho plánovité založení, nikoliv na živelné osídlení. V roce 1894 zde vznikl Český krkonošský spolek SKI Jilemnice, nejstarší český lyžařský spolek.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Osada Jilemnice (Gilempnicz)je poprvé zmiňována v polovině 14. století, a to v Konfirmačních knihách pražského arcibiskupství, písemný doklad o existenci plebánie k roku 1356) znamená, že zdejší chrám sv. Vavřince byl staršího data. Roku 1362 zde sídlil Kunát z Jilemnice. Roku 1394 je doložena farní správa[2]. Starší založení z doby přemyslovské kolonizace pohraničních území vyplývá pouze z archeologických nálezů. Přesné založení a urbanistický vývoj města datovat nelze; město několikrát zcela vyhořelo (1788, 1803)[3] a písemné prameny z doby před rokem 1356 se nezachovaly. Jilemnice později patřila k centru štěpanického panství pánů z Valdštejna. Ve 14. století zde byl měl být zřízen klášter sester cisterciaček, příslušný k mužskému klášteru v Sedlci u Kutné Hory, jeho stavení vypálili husité pod vedením Jana Žižky. V 16. století - údajně na jeho troskách - dali Křinečtí z Ronova postavit zámek, který později dvakrát rozšířili Harrachové[4]. V jeho budově dnes sídlí Krkonošské muzeum, jehož expozice je zaměřena na historii a národopis západních Krkonoš a také na počátky a vývoj českého lyžování.

Město bylo díky své relativně odlehlé poloze uchráněno od válečných konfliktů až do roku 1634, kdy bylo vypáleno Švédy. Mezník představuje rok 1701, kdy město přešlo do rukou rodu Harrachů. Ti spojili obě části obce, Valdštejny v roce 1492 rozdělené, a rozvíjejí místní průmysl, zejména sklářství a plátenictví. Město i v tomto období několikrát vyhořelo, mohutné požáry postihly obyvatele v letech 1788, 1803, 1838. Další rozmach města nastal koncem 19. století, kdy Jan Nepomuk František hrabě Harrach nechal vybudovat železniční trať Martinice–Rokytnice nad Jizerou. Rozmach přinesl rozvoj turistického ruchu, díky němuž je město označováno jako kolébka českého lyžování. Rozvoj města pokračoval i v meziválečném období, zastavila jej až okupace a následná vnucená restrukturalizace průmyslu.

Po prvním zavedení okresů v roce 1850 se Jilemnice stala okresním městem. Byla jím prakticky nepřetržitě až do roku 1960, kdy byla přiřazena pod okres Semily, ve kterém je až do přítomnosti.

Od 26. listopadu 1999 obec užívá vlajku,[5] na které je vyobrazen strom jilm, podle kterého má také obec Jilemnice svůj název.

Jilemnice získala titul Historické město roku 2012.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Jilemnici.

Za péči o památky získala Jilemnice ocenění Historické město roku 2012.[6] Nejznámější:

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Jilemnice je spádovým městem pro region západních Krkonoš. Tomu odpovídá i existence dvou základních škol, z nichž jedna má třídy se sportovním zaměřením.

Střední školství je zastoupeno školou s názvem Gymnázium, Střední odborná škola a Střední zdravotnická škola, Jilemnice, p. o., která vznikla 1. ledna 2006 sloučením dvou dosavadních škol (Gymnázium a Sportovní gymnázium, Střední průmyslová škola textilní, která se nacházela vinou útlumu textilního průmyslu v regionu v potížích, pramenících z nedostatku zájemců o studium). Kromě všeobecného vzdělání nabízí škola obory Praktická sestra a Gymnázium se sportovní přípravou, který se zaměřuje převážně na zimní sporty a dále na atletiku a cyklistiku. Jilemnice je považována za jedno z center vychovávajících běžce na lyžích.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

  • Brano dříve Ateso, PAL Autobrzdy
  • Mehler Engineered Products, dříve Technolen
  • Devro, dříve Cutisin – střívkárna

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti s Jilemnicí spojené[editovat | editovat zdroj]

  • Jindřich Ambrož (1878–1955), městský tajemník, podílel se na zvelebování a propagaci Jilemnice a jejího okolí
  • Jan Buchar (1859–1932), řídící učitel, znalec Krkonoš, propagátor sportu (lyžování) a turistiky
  • Jan Buchar (1895–1988), učitel, spisovatel, herec a dramaturg ochotnického divadla
  • Ferdinand Václav Doubravský (1747–1829), skladatel a hudebník, v Jilemnici působil jako učitelský pomocník
  • Jaroslav Feyfar (1871–1935), amatérský fotograf, profesí lékař
  • Jan Nepomuk Harrach (1828–1909), hrabě, český vlastenec – mecenáš
  • František Kaván (1866–1941), malíř-krajinář, rodák z blízké Víchovské Lhoty
  • Josef Mirovít Král (1789–1841), obrozenecký spisovatel a buditel, v Jilemnici působil jako kaplan
  • Jan Lev (1874–1935), malíř
  • Jáchym Metelka (1853–1940), učitel a ředitel jilemnických škol
  • Antonín Pochop (1862–1949), spisovatel a učitel, autor pohádek a literatury pro mládež
  • František Poličanský (1798–1855), učitel a vlastenec, hudební skladatel a muzikant, organizátor jilemnického kulturního života
  • Jaroslav Soukup (* 1982), biatlonista
  • Jiří Šlitr (1924–1969), herec, zpěvák, hudební skladatel, klavírista a výtvarník
  • Jan Vejrych (1856–1926), architekt, autor místních neorenesančních budov
  • Zdeněk Vítek (* 1977), biatlonista, trenér ženské reprezentace biatlonu
  • Veronika Vítková (* 1988), biatlonistka

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Jilemnici s podzimním panoramatem Krkonoš
Pohled na Jilemnici s jarním panoramatem Krkonoš
Jilemnické náměstí v zimě (vlevo radnice)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Antonín Profous, Místní jména v Čechách, díl II, Praha 1958, s. 148; dostupné online
  3. J.G.Sommer, III, 1835, s. 171-172
  4. J.G. Sommer, III, 1835, s. 171
  5. Jilemnice – udělené symboly
  6. Historickým sídlem roku 2012 se stává... Jilemnice. ČT24 [online]. 2013-04-18 [cit. 2013-05-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUŠTINEC, Jan: Jilemnice. Paseka Praha-Litomyšl 2007; ISBN 80-7185-824-2, 9788071858249
  • SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt. Dritter Band: Bidschower Kreis. 1. vyd. Prag: Calve'schen Buchhandlung, 1835. 388 stran (německy), s. 170-171; dostupné online [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]