Křinečtí z Ronova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Křinečtí z Ronova
Erb Viktorina Křineckého z Ronova na pražském domě U Božího oka
Erb Viktorina Křineckého z Ronova na pražském domě U Božího oka
ZeměČesko
České královstvíČeské království České království
Mateřská dynastieRonovci Z lipe.jpg
Titulyhrabata (někteří členové rodu)
Rok založení1463

Křinečtí z Ronova byli starý český panský rod, zřejmě příbuzný s králem Jiřím z Poděbrad.

Dějiny rodu[editovat | editovat zdroj]

Podle Augusta Sedláčka není místo původu tohoto rodu zcela známo, podle některých zdrojů se jedná o hrad Ronov u Žitavy, podle jiných o Ronov u Přibyslavi (místo smrti Jana Žižky). Další možností je Ronov u Křince, který dnes patří k Jeseníku.

Indicie naznačují, že snad byli příbuzní s králem Jiřím z Poděbrad. Jan Křinecký byl Jiřím Poděbradským za věrnost v roce 1463 doporučen do úřadu rychtáře na Starém městě v Praze.

Kolem roku 1470 Jan Křinecký získal panství Křinec, zřejmě zničené a vypálené a poblíž zříceniny křinecké tvrze dal vystavěl novou tvrz Kuncberk. Mezi jeho panství patřily také Dymokury a několik klášterních vesnic (patrně Jeseníky, kdysi patřící královské kapitule na Vyšehradě, později křižovníkům od Karlova Mostu). Dále panství Sovenice a Bošín (dříve dominikánů z Nymburka). Jeho manželka Magdalena (patrně rozená Rožďalovská) mu přinesla panství Rožďalovice. S ní měl Jan syny Jiřího a Viktorína Křineckého z Ronova. (Jména obou svědčí o spřízněnosti, či alespoň sympatiích s králem Jiřím z Poděbrad, Viktorín byl králův syn).

Jiří Křinecký zdědil Kuncberk. (Také název naznačuje, že se jedná o starou državu pánů z Kunštátu a Viktorin získal panství Dymokury (a také Svídnici, Mutěnici, Čiňoves, Nové Hrady, Velenice).

Příbuzní[editovat | editovat zdroj]

Přibuzensky byli Křinečtí z Ronova spjati s Kolovraty, Vartenberky, Smiřickými ze Smiřic, Šliky, Haranty z Polžic, Valdštejny, Šternberky, Žerotíny, Biberštejny, Kostky z Postupic, Doníny a dalšími rody.

Exil[editovat | editovat zdroj]

V pobělohorské době byla řada šlechtických rodin kvůli své víře vykázána ze země. Jen v Drážďanech se, podle seznamu z roku 1628, zdržovalo 26 šlechtických rodin. Mezi nimi byla i rodina Jiřího Křineckého z Ronova. Pro jeho dobré vztahy ke korunnímu princi patřil k nejvlivnějším osobám mezi českými exulanty v Drážďanech. Přesto se mu, ani s podporou Jana Jiřího I. Saského, nepodařilo získat zákonné peněžité náhrady za pohledávky a majetek v Čechách. Zemřel dne 6. července 1646 v Drážďanech a ve svém testamentu své jediné dceři kladl na srdce, aby žila v bázni Boží. Tento šlechtic emigroval z Jičínska v roce 1628, spolu se svým otcem, sourozenci, manželkou, dětmi a služebnictvem – v počtu třiceti osob. V roce 1636 čítala jeho domácnost 14 osob. Jeho dcera zemřela dříve než manželka-vdova, kterou byla Žofie, rozená Lukavecká z Lukavce. Žofie zemřela dne 3. 2.1659 v Praze, kam si zajela vyřizovat majetkové nároky. Drážďanskému sboru českých exulantů odkázala Žofie ve své závěti tisíc kop míšeňských grošů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. Praha: Kalich, 2004. ISBN 80-7017-008-5. S. 187, 189, 190, 240. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]