Stanislav Mach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stanislav Mach
Základní informace
Narození4. září 1906
Jilemnice, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. prosince 1975 (ve věku 69 let)
Čáslav
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba a duchovní hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, sbormistr a varhaník
Nástrojehousle
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Mach (4. září 1906 Jilemnice[1]24. prosince 1975 Čáslav) byl český hudební skladatel a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Na housle se učil hrát v Jilemnici a později na hudební škole v Pardubicích i hru na varhany u Františka Michálka, pozdějšího pedagoga Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V harmonii a kontrapunktu byl jeho učitelem Jiljí Walter, regenschori v kostele u Pražského Jezulátka v Praze (Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského).

Založil v Jilemnici hudební školu a Cyrilskou jednotu a stal se sbormistrem pěveckého spolku Branislav. Oženil se se zpěvačkou a varhanicí Gabrielou. Spolu s manželkou pozvedli úroveň ochotnického tělesa tak, že byli schopni uvést mimo jiné i Smetanovu Českou píseň a několik oper (Smetana: Prodaná nevěsta, Vilém Blodek: V studni, Antonín Dvořák: Tvrdé palice, Karel Bendl: Starý ženich). V děkanském chrámu založil tradici koncertů chrámové hudby. Každodenní styk s chrámovým prostředím jej přivedl ke kompozici mnoha skladeb určených pro chrámové potřeby. V roce 1939 zkomponoval mši Missa in honorem Sancti Venceslai, op. 64 pro smíšený sbor, orchestr a varhany s citací svatováclavského chorálu Nedej zahynouti nám, ni budoucím, kterou reagoval na německé ohrožení.

Po obsazení pohraničí Němci odešli oba do Čáslavi, kde působil jako ředitel kůru a učitel (v roce 1946 ředitel) hudební školy. Dále se věnoval sbormistrovské a organizační činnosti. Byl sbormistrem Hlaholu a v Čáslavi zavedl pravidelné koncerty pod názvem Čáslavské hudební středy a založil i hudební festival Dusíkova Čáslav.

Sedmdesátá léta přinesla nucené omezení činnosti v oblasti chrámové hudby. V roce 1969 musel odejít z funkce ředitele hudební školy, ale dál pokračoval v organizační práci až do tragické smrti obou manželů na Štědrý den roku 1975.

Kompoziční styl skladatele vychází z hudby českých romantiků (Smetana, Dvořák, Josef Bohuslav Foerster) a nesnaží se o žádné novátorské postupy. Jeho chrámová hudba navazuje na tradici venkovských kantorů. Po stránce melodiky i pěvecké techniky bere ohled na možnosti amatérských kůrových zpěváků a hudebníků. I proto jsou jeho skladby dodnes na kůrech kostelů živé. Velký význam má jeho pedagogická literatura a to zejména instruktivní skladby pro housle a klavír, ve kterých vycházel ze Ševčíkovy houslové školy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mše[editovat | editovat zdroj]

  • Missa solemnis in D op. 23, pro smíšený sbor, varhany a orchestr (1931)
  • Missa in E op. 29, pro smíšený sbor a varhany (1933)
  • Missa brevis et facilis in B op. 35, pro smíšený sbor, varhany a orchestr (1934)
  • Missa in honorem sncti Venceslai in F op. 64 pro smíšený sbor a varhany (1939)
  • Missa in honoriem sncti Joannis Nepomuceni op. 88, pro mužský sbor a varhany (1943)
  • Missa Adventus et Quadragesimae op. 102 (sine Gloria). Smíšený sbor a capella (1944)
  • 1. vánoční mše česká na slova Dra Tomíška op. 94. pro smíšený sbor a malý orchestr
  • 2. vánoční mše česká k poctě Pražského Jezulátka op. 108. pro smíšený sbor, malý orchestr a varhany
  • Requiem in stylo facili pro smíšený sbor a varhany op. 111 (1946)
  • Graduale a Offertorium na neděli X. po sv. Duchu op. 105, pro smíšený sbor a capella,

Další chrámové skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Vexilla regis a Ecce quomodo moritur op. 75, pro smíšený sbor a capella
  • Regina coeli laetare op. 82, pro smíšený sbor a varhany
  • Šest vložek k mimoliturgickým pobožnostem op. 2.
  • Jesu, dulcis memoria op. 107. Pro soprán sólo s průvodem varhan
  • Ave Maria op. 24, pro alt nebo bas s průvodem violoncella a varhan
  • Ave Maria op. 83, pro smíšený sbor a capella
  • Svatý Václave op. 71, pro mužský sbor a capella na slova J. V. Sládka
  • Zdrávas Královno op. 90a, pro soprán sólo s průvodem varhan
  • Sbor pro bohoslovce op. 90b, pro mužské hlasy a capella
  • Matutinum o půlnoční pro smíšený sbor a varhany, op. 93
  • Dvě biblické písně pro střední hlas, op. 29.
  • Čtyři smuteční sbory pro smíšený sbor a capella op. 4
  • Osm smutečních sborečků op. 39. pro smíšený sbor a capella
  • Usnulo srdce op. 51. Mužský sbor a capella
  • Dva pohřební zpěvy op. 46, 42a.
  • Modlitba za vlast op. 106c. Slova Václav Beneš Třebízský. Pro sólový hlas s průvodem varhan nebo orchestru.
  • Uvítání kněze op. 9. Na slova z kancionálu Svatojanského, pro smíšený sbor, varhany a žestě
  • Pastorella v Ges-dur op. 8
  • Pastorella v Ges-dur op. 10
  • Tři pastorelly op. 50
  • Pastorella v Ges-dur op. 7
  • Koleda op. 104. Směs vánočních písní pro 1—2 dětské hlasy s průvodem varhan nebo orchestru.
  • Litanie Lauretánská op. 67. Český text.

Mešní písně[editovat | editovat zdroj]

  • Bože, Otče, smiluj se! op. 68. Mešní lidová píseň
  • Mešní píseň k sv. Petru a Pavlu,
  • Rozleťte se, zpěvy, vzhůru! Mešní píseň velikonoční
  • Mešní píseň k Panně Marii. (Pospěš, duše, do svatyně...)
  • Mešní píseň za blaho vlasti. (Zajásej, národe, ve hlahol svatý!)
  • Krásná Paní na Karmelu.
  • Mešní píseň o svatém kněžství. (Pro kněžské soboty, kvatembrové dny a kněžské slavnosti.)
  • Píseň k Panně Marii čáslavské.
  • Píseň k Pražskému Jezulátku.
  • Píseň k pobožnosti za kněze.

Varhanní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Thematická praeludia pro varhany op. 6
  • Fantasie na chorál svatováclavský op. 8, pro varhany
  • Sto praeludií pro varhany op. 87

Světské sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Země ty česká op. 25. Mužský sbor a capella na slova J. Zeyera
  • Probuzení op. 32. Kantáta k oslavě spolku — pro soprán sólo, smíšený sbor a orchestr
  • Tři dětské sbory op. 36
  • Tři oslavné sbory op. 43. Pro mužský sbor a capella
  • Píseň sedláka — Podzimní op. 44. Mužský sbor
  • Naše česká píseň op. 47. Mužský sbor
  • Dvě zdravice op. 49.( I. pro mužský sbor a capella, II. pro dvouhlasý ženský sbor s průvodem klavíru.)
  • Krásná země op. 52. Mužský sbor a capella.
  • Nesmrtelným op. 59. (K odhalení pomníku.) Mužský sbor
  • 7. březen — 14. září op. 112. Dva mužské sbory a capella

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Dvě písně pro soprán s průvodem klavíru op. 3.
  • Jilemnické písničky op. 73. Cyklus deseti písní pro jeden hlas
  • Památce matčině op. 77. Píseň pro baryton s průvodem klavíru.

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Pod dubem op. 15. Koncertní polka pro fagot s průvodem klavíru neb orchestru.
  • Slavnostní ouvertura pro orchestr op. 31.
  • Variace na píseň „Sil jsem proso“ pro fagot a orchestr op. 40
  • Dva smuteční pochody op. 41, pro dechovou hudbu
  • Dva pochody pro dechovou hudbu op. 50.
  • Koncertní mazurka pro fagot s průvodem klavíru nebo orchestru op. 78
  • Klavírní kvintet (1960)

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Šípková Růženka op. 37. Pohádková opera o 3 jednáních na slova Josefa Metelky.
  • Jak Janíček hlídal růže op. 5. Melodram na slova V. Kaluse s průvodem klavíru
  • Čarov­né housle (dětská opera, M. Holková, 1955, provedeno 1957),
  • Stříbrná studánka (František Wenig a Josef Kožíšek, 1950).

Dále zkomponoval mnoho instruktivních skladeb pro klavír, housle a housle s doprovodem klavíru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1894-1913 v Jilemnici, sign.6809, ukn.4214, str.207. Dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník I (M–Ž), 1965, SHV, Praha
  • Literární kruh 6, s. 44. (Josef Machač).
  • Horské prameny (Kulturní měsíčník Krkonoš) 1, 1937, s. 12 a 36 (Josef Machač).
  • Věstník pěvecký a hudební 40, 1936. s. 66.
  • Cyril 71, 1946. 107 (J. Dušek, seznam skladeb).
  • Cyril 72, 1947, 119.
  • Hudební rozhledy 9, 1956, s. 739.
  • Hudební rozhledy 1976, 117.
  • Miloš Resl, Jan Luštinec: Jilemnické kořeny skladatele Stanislava Macha. In Z Českého ráje a Podkrkonoší. Vlastivědný sborník. Svazek 11. Semily : Státní okresní archiv Semily, 1998, 284 stran. ISBN 80-86254-00-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]