Josef Václav Sládek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Václav Sládek
Josef Václav Sládek na kresbě Jana Vilímka
Josef Václav Sládek na kresbě Jana Vilímka
Narození27. října 1845
Zbiroh, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí28. června 1912 (ve věku 66 let)
Zbiroh, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníSlavín (hrobka)
PseudonymFrantišek Vlna
Povoláníspisovatel, překladatel, básník, novinář, publicista, literární kritik, fotograf a učitel
NárodnostČeši
Alma materUniverzita Karlova
PříbuzníVáclav Sládek (sourozenec)
Božena Fridová (švagrová)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zahradní domek ve Vysoké u Příbramě s pamětní deskou upomínající na pobyt Josefa Václava Sládka v letech 1897–1898

Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh[1] – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu. Byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa I.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Zbirohu v domě č. p. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi a jeho manželce Antonii, dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery. Ve zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který mu zpřístupnil svou knihovnu, vyučoval jej literatuře a připravil pro další studium. V roce 1857 Sládek začal studovat na piaristickém gymnáziu na Panské ulici v Novém Městě v Praze při kostele svatého Kříže. Od roku 1953 zde sídlí Střední průmyslová škola sdělovací techniky. Pro neshody s třídním učitelem Eusebiem Durdíkem a kvůli německému vyučovacímu jazyku přešel v roce 1862 na české akademické gymnázium v Praze. Zde byli jeho spolužáky např. Jaromír Čelakovský, Svatopluk Čech, Emanuel Engel nebo Václav Robert z Kounic. Maturitní zkoušku zde složil v roce 1865.

Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde si kromě kursu filozofie zvolil fyziku a matematiku. Matematika však pro něj byla obtížná, a proto si v druhém semestru vybral přírodopis.[2] Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích a nakonec se s ním rozešli ve zlém. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci.

Roku 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život. V Americe strávil dva roky (do roku 1870), procestoval ji od Michiganu po Kalifornii a pracoval v mnoha zaměstnáních, většinou jako dělník. Zajímal se o osudy Indiánů a černochů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život. Byl orientován především na anglo-americkou literaturu.

Po návratu z Ameriky roku 1872 získal městské právo v Praze, bydlel na Smíchově a vyučoval angličtinu na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici (1872–1900), externě také na České technice. Později působil i jako lektor na pražské univerzitě. Pro pedagogické působení napsal učebnici a čítanku se slovníčkem.

Pamětní deska na budově OA v Praze, Resslově ulici 8

Mezi lety 1870–1898 byl redaktorem Národních listů. V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír, ve kterém od roku 1877 působil jako redaktor a brzy jako vedoucí redaktor, jímž zůstal až do konce svého působení, tj. do roku (1898). V letech 1897–1898 žil v zahradním domku na okraji parku zámečku ve Vysoké u Příbramě.

Své básně, povídky a články uveřejňoval také v dalších časopisech, např. v Květech, Světozoru nebo Osvětě.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. září 1873 se oženil s Emílií Nedvídkovou (1851–1874), dcerou továrníka a starosty[3] okresu Počáteckého Aloise Nedvídka,[3] do které byl zamilován od roku 1867.[4] Poprvé se setkali když bylo Emílii patnáct let, na plese v roce 1867, těsně před Sládkovým odjezdem do USA. V srpnu 1874 Emílie zemřela po porodu mrtvého dítěte.[5]

Podruhé se Josef Václav Sládek oženil 14. července 1879. Sládkova druhá manželka Marie Veselá (27. 1. 1857[6] – 18. 9. 1936)[7] pocházela po matce ze sklářského rodu Kavalírů, byla sestrou Josefa a Eduarda Kavalírů (sklárny Sázava, Nusle).[8] Její sestra Anna Veselá (1860–1940) byla operní pěvkyní a primadonou Národního divadla v Praze, teta Anna Kavalírová (1825–1893) básnířka byla provdána za Josefa Václava Friče.[8][9]

Manželé Sládkovi měli jedinou dceru Helenu (1880–1946).[10][11] Ta se v dětství přátelila s Herbertem a Alicí Masarykovými, s nimiž se potkávala v Americkém klubu dam, kam společně docházeli manželé Masarykovi i Sládkovi.[12] Oba manželské páry spojoval mimo jiné zájem o anglosaskou kulturu a USA, odkud pocházela Charlotta Masaryková a kde Sládek, jak je zmíněno výše, strávil dvě léta, kdežto T. G. Masaryk zde před 1. světovou válkou absolvoval několik kratších pobytů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj.

Láska k venkovu a lidovým postavám vedla až k ohlasovému rázu jeho poezie (Starosvětské písničky, České znělky). Sládek si venkovský svět zidealizoval s blízkostí přírody. Venkovský život mu připadá poetičtější než život ve městě. Sládek si uvědomuje i stinné stránky venkovského života, uvědomuje si cenu práce a váží si jí.

Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický, slovník je bohatý na zdrobněliny (deminutiva). To vedlo ke zhudebnění jeho básní Karlem Bendlem a Josefem Bohuslavem Foersterem.

Americká tematika[editovat | editovat zdroj]

Tvorba zaměřená na Čechy[editovat | editovat zdroj]

Pro děti[editovat | editovat zdroj]

Zpěvné verše, prostým jazykem s humorem a laskavostí učí lásce k vlasti, přírodě a rodičům.

  • Zvony a zvonky, obsahuje všeobecně známou báseň Lesní studánka [1]
  • Zlatý máj
  • Skřivánčí písně
  • Orel a skřivánek

Divadelní činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Práce
  • Písně pohřební

Jazykové učebnice[editovat | editovat zdroj]

Výbory[editovat | editovat zdroj]

  • Obrazy (1945) – skládá se z oddílů Z nového světa, Miniatury, Romance a balady, Idyly, Z domova a ze života, Písně, Památník
  • Píseň života (1945) – skládá se z oddílů Ve stínu smrti (1875), Jiskry na moři (1875–1879), Světlou stopou (1881), Ze života (1884), Sluncem a stínem (1887), Znělky Jaroslavu Vrchlickému, Jiné písně, V zimním slunci (1897), Za soumraku (1907), Léthé (1908) (Digitální knihovna – online)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara, překládal též Burnse, Longfellowa, Harta, Lermontova, Byrona, Coleridge a další.

Překládal i z dalších jazyků (dánština, švédština, polština, maďarština, španělština, …), tyto překlady však už nejsou tak kvalitní jako překlady z angličtiny[zdroj?] a byly pro Sládka poněkud okrajovou záležitostí.

Méně známá je skutečnost, že Sládek přeložil českou hymnu Kde domov můj do angličtiny, kde „země česká, domov můj“ překládá jako „Czechia, my fatherland“[13].

Dále se zachovalo velké množství novinových a časopisových článků a fejetonů, jejichž náměty čerpá z pobytu v USA.

J. V. Sládek: Hrad Šternberk

Amatérská fotografie[editovat | editovat zdroj]

Byl také nadšeným amatérským fotografem. V USA zhotovoval svým hostitelům portréty za nocleh a jídlo. Později fotografoval prosté venkovské motivy a momentky, někdy režírované. V 90. letech byl členem redakční rady Fotografického věstníku a o svém koníčku napsal dva články do dalších časopisů (Fotografie momentní v Lumíru 1886 a Šternberk na Sázavě ve Zlaté Praze 1885). Řadu jeho snímků uchovává muzeum Zbiroh.[14]

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Sládek a jeho dílo v ohlasech[editovat | editovat zdroj]

Josef Václav Sládek, či spíše jeho dílo hraje roli v divadelní hře Afrika fiktivního autora Járy Cimrmana.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ MAXEROVÁ, Iva. Sládkův americký pobyt. , 2008 [cit. 2016-06-28]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Martin Reissner. Dostupné online.
  3. ↑ a b Josef Václav Sládek, Selské písně a české znělky, Praha, J. Otto, 1890, s. 3
  4. ↑ Matrika oddaných, Počátky, 1862-1893, snímek 116
  5. ↑ Matrika zemřelých, Počátky, 1826-1876, snímek 429
  6. ↑ Soupis pražských příslušníků, Sládek Josef, 1845
  7. ↑ Lidové noviny, 19. 9. 1936, s. 7, Marie Sládková zemřela
  8. ↑ a b KAVALÍROVÁ, Kateřina. Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírovy. Pardubice, 2012 [cit. 2018-01-14]. 62 s. Bakalářská práce 2012. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. . s. 40. Dostupné online.
  9. ↑ JEŽKOVÁ, Veronika. Osobní knihovna Josefa Václava Sládka. Kladno, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Richard Khel. Dostupné online.
  10. ↑ Policejní přihlášky, Praha, Josef Sládek, 1845
  11. ↑ Rudé právo, 14. 7. 1946, s. 4
  12. ↑ MASARYKOVÁ, Alice. Dětství a mládí. 2. vyd. Praha: Ústav TGM, 1993. 115 s. ISBN 80-901478-6-0. S. 20. 
  13. ↑ https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20170701/281973197671948
  14. ↑ SCHEUFLER, Pavel. Josef Václav Sládek. Dostupné online. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Václav_Sládek&oldid=21351506“