Josef Václav Sládek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Václav Sládek
Josef Václav Sládek na kresbě Jana Vilímka
Josef Václav Sládek na kresbě Jana Vilímka
Narození 27. října 1845
Zbiroh, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 28. června 1912 (ve věku 66 let)
Zbiroh, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání spisovatel, překladatel, básník a novinář
Příbuzní Václav Sládek (filolog)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
švagrová Boženka Fridová
manžel švagrové Bedřich Frida
bratr manžela švagrové Jaroslav Vrchlický
Podobizna básníka J. V. Sládka (Tavík František Šimon)

Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh[1]28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti. Byl členem České akademie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Zbirohu v domě. č. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi a jeho manželce Antonii, dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery. V místní zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který mu umožnil přístup k literatuře a připravoval jej pro další studium. V roce 1857 začal studovat na piaristickém gymnáziu na Panské ulici v Novém Městě v Praze při kostele svatého Kříže. Dnes zde sídlí Střední průmyslová škola sdělovací techniky. Pro neshody s třídním učitelem Eusebiem Durdíkem a dalšími pedagogy přešel v roce 1862 na akademické gymnázium v Praze. Zde byli jeho spolužáky např. Jaromír Čelakovský, Svatopluk Čech, Emanuel Engel nebo Václav Robert z Kounic. Maturitní zkoušku zde složil v roce 1865. Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde si zvolil fyziku a matematiku. Matematika však pro něj byla obtížná a proto si v druhém semestru vybral přírodopis.[2] Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích a nakonec se s ním rozešli. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci.

Roku 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život. V Americe strávil dva roky (do roku 1870) a pracoval zde jako dělník v mnoha profesích. Zde se zajímal o osud černochů, s nimiž pracoval. Pobyt v USA ho velmi ovlivnil, po celý zbytek života byl velmi orientován na anglo-americkou literaturu.

Po návratu z Ameriky vyučoval angličtinu na Obchodní akademii a na technice, později působil i jako lektor na pražské univerzitě. Mezi lety 1870–1875 byl redaktorem Národních listů.

V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír, ve kterém od roku 1877 působil i jako redaktor. Brzy nato se stal vedoucím redaktorem, kterým zůstal až do konce svého působení v Lumíru (1898). V letech 1897 až 1898 žil ve Vysoké u Příbramě.

Své básně a články uveřejňoval v mnoha dalších časopisech, např. v Květech, Světozoru nebo Osvětě.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

15. září 1873 se oženil s Emílií Nedvídkovou (1851-1874), dcerou továrníka a purkmistra z Počátek, do které byl zamilován od roku 1867.[3] Poprvé se setkali když bylo Emílii patnáct let, na plese v roce 1867, těsně před Sládkovým odjezdem do USA. V srpnu 1874 Emílie zemřela po porodu mrtvého dítěte.[4]

Podruhé se Josef Václav Sládek oženil 14. července 1879. Sládkova druhá manželka Marie Veselá (27. 1. 1857[5] - 18. 9. 1936[6]) pocházela po matce ze sklářského rodu Kavalierů. Její sestra Anna Veselá byla operní pěvkyní, teta Anna Kavalierová byla provdána za Josefa Václava Friče.[7][8]

Manželé Sládkovi měli jedinou dceru Helenu (1880-1946)[9][10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na budově OA v Praze, Resslově ulici

Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj.

Láska k venkovu a lidovým postavám vedla až k ohlasovému rázu jeho poezie (Starosvětské písničky, České znělky). Sládek si venkovský svět zidealizoval s blízkostí přírody. Venkovský život mu připadá poetičtější než život ve městě. Sládek si uvědomuje i stinné stránky venkovského života, uvědomuje si cenu práce a váží si jí.

Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický. To vedlo k jeho zhudebnění Karlem Bendlem a Josefem Bohuslavem Foersterem.

Sbírky z Ameriky[editovat | editovat zdroj]

  • Básně (1875)
    • Na hrobech indiánských – zde vyjadřuje své okouzlení americkou přírodou, především ale ohromení nad demokracií, která pro dolar neváhá nemilosrdně likvidovat původní obyvatelstvo
  • Americké obrázky – próza (dostupné online)

Tvorba zaměřená na Čechy[editovat | editovat zdroj]

  • Jiskry na moři (1880) – intimní lyrika, mírně autobiografická (smrt první ženy, nové manželství, stesk po vlasti – když byl v Americe).
  • Světlou stopou (1881)
  • Na prahu ráje (1883)
  • Ze života (1884)
  • Sluncem a stínem (1887)
  • České znělky – obrací pozornost na českého sedláka, který symbolizuje mravní hodnoty českého národa, vyšlo spolu se Selskými písněmi.
  • Selské písně (1890) – sedlák jako symbol vlastenectví, obraz vesnice, vztah k přírodě
    • Velké, širé rodné lány.
  • Starosvětské písničky (1891) – intimně lyrická poezie, básník zde přiznává hluboký vztah k matce. Inspiraci k tomuto dílu čerpal z lidové poezie. Tato sbírka patří k nejlepším dílům, nejen Sládkovým, ale i celého tohoto období české literatury.
  • Směska (1891)
  • České písně (1892) – v této sbírce projevil své vlastenectví, některé básně byly zhudebněny.
  • V zimním slunci(1897)
  • Nové selské písně
  • Za soumraku (1907)
  • Léthé a jiné básně

Pro děti[editovat | editovat zdroj]

Zpěvné verše, prostý jazyk, učí lásce k vlasti, přírodě, rodičům, vyskytuje se humor, laskavost.

  • Zvony a zvonky
  • Zlatý máj
  • Skřivančí písně

Divadelní činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Práce
  • Písně pohřební

Vědecká literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anglická čítanka se slovníčkem

Výbory[editovat | editovat zdroj]

  • Obrazy (1945) - skládá se z oddílů Z nového světa, Miniatury, Romance a balady, Idyly, Z domova a ze života, Písně, Památník
  • Píseň života (1945) - skládá se z oddílů Ve stínu smrti (1875), Jiskry na moři (1875 - 1879), Světlou stopou (1881), Ze života (1884), Sluncem a stínem (1887), Znělky Jaroslavu Vrchlickému, Jiné písně, V zimním slunci (1897), Za soumraku (1907), Léthe (1908)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara, překládal též Burnse, Longfellowa, Harta, Lermontova, Byrona, Coleridge a další.

Překládal i z dalších jazyků (dánština, švédština, polština, maďarština, španělština, …), tyto překlady však už nejsou tak kvalitní jako překlady z angličtiny[zdroj?] a byly pro Sládka poněkud okrajovou záležitostí.

Dále se zachovalo velké množství novinových a časopisových článků a fejetonů, častým námětem těchto článků je jeho pobyt v USA.

J. V. Sládek: Hrad Šternberk

Amatérská fotografie[editovat | editovat zdroj]

Byl také nadšeným amatérským fotografem. V USA zhotovoval svým hostitelům portréty za nocleh a jídlo. Později fotografoval prosté venkovské motivy a momentky, někdy režírované. V 90. letech byl členem redakční rady Fotografického věstníku a o svém koníčku napsal dva články do dalších časopisů (Fotografie momentní v Lumíru 1886 a Šternberk na Sázavě ve Zlaté Praze 1885). Řadu jeho snímků uchovává muzeum Zbiroh.[11]

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. MAXEROVÁ, Iva. Sládkův americký pobyt. , 2008 [cit. 2016-06-28]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Martin Reissner. Dostupné online.
  3. Matrika oddaných, Počátky, 1862-1893, snímek 116
  4. Matrika zemřelých, Počátky, 1826-1876, snímek 429
  5. Soupis pražských příslušníků, Sládek Josef, 1845
  6. Lidové noviny, 19.9.1936, s.7, Marie Sládková zemřela
  7. http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/47598/3/KavalirovaK_Historiesklaren_TJ_2012.pdf
  8. JEŽKOVÁ, Veronika. Osobní knihovna Josefa Václava Sládka. Kladno, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Richard Khel. Dostupné online.
  9. Policejní přihlášky, Praha, Josef Sládek, 1845
  10. Rudé právo, 14.7.1946, s.4 (dostupné online v NK ČR)
  11. SCHEUFLER, Pavel. Josef Václav Sládek. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]