Josef Václav Sládek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Václav Sládek
kresba Jana Vilímka
Narození27. října 1845
Zbiroh, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí28. června 1912 (ve věku 66 let)
Zbiroh, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníSlavín (hrobka)
PseudonymFrantišek Vlna
Povolánínovinář, básník, spisovatel, překladatel
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
Témataliteratura, poezie, žurnalistika, překlad, pedagogika a editace
PříbuzníVáclav Sládek – bratr, Božena Fridová – švagrová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zahradní domek ve Vysoké u Příbramě s pamětní deskou upomínající na pobyt Josefa Václava Sládka v letech 1897–1898

Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh[1] – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu. Byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa I.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Zbirohu v domě č. p. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi (1816–1908) a jeho manželce Antonii, dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery (1829–1893). Jeho sourozenci: Františka Topinková (1847–1898),[2] Wilhelmína Müllerová (1851–1877),[3] Benygna Nová (1854–1923)[4] a Václav Sládek.[5]

Ve zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který mu zpřístupnil svou knihovnu, vyučoval jej literatuře a připravil pro další studium. V roce 1857 Sládek začal studovat na piaristickém gymnáziu na Panské ulici v Novém Městě v Praze při kostele svatého Kříže. (Od roku 1953 zde sídlí Střední průmyslová škola sdělovací techniky.) Pro neshody s třídním učitelem Eusebiem Durdíkem a kvůli německému vyučovacímu jazyku přešel v roce 1862 na české akademické gymnázium v Praze. Zde byli jeho spolužáky např. Jaromír Čelakovský, Svatopluk Čech, Emanuel Engel nebo Václav Robert z Kounic. Maturitní zkoušku zde složil v roce 1865.

Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde si kromě kursu filozofie zvolil fyziku a matematiku. Matematika však pro něj byla obtížná, a proto si v druhém semestru vybral přírodopis. Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích, a nakonec se s ním rozešli ve zlém. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci.

Roku 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život. V Americe strávil dva roky (do roku 1870), procestoval ji od Michiganu po Kalifornii a pracoval v mnoha zaměstnáních, většinou jako dělník. Zajímal se o osudy Indiánů a černochů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život. Byl orientován především na anglo-americkou literaturu.[6]

Po návratu z Ameriky roku 1872 získal městské právo v Praze, bydlel na Smíchově a vyučoval angličtinu na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici (1872–1900), externě také na České technice. Později působil i jako lektor na pražské univerzitě. Pro pedagogické působení napsal učebnici a čítanku se slovníčkem.

Pamětní deska na budově OA v Praze, Resslově ulici 8

Mezi lety 1870–1898 byl redaktorem Národních listů. V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír, ve kterém od roku 1877 působil jako redaktor a brzy jako vedoucí redaktor, jímž zůstal až do konce svého působení, tj. do roku 1898. V letech 1897–1898 žil v zahradním domku na okraji parku zámečku ve Vysoké u Příbramě.

Své básně, povídky a články uveřejňoval také v dalších časopisech, např. v Květech, Světozoru nebo Osvětě.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. září 1873 se oženil s Emílií Nedvídkovou (1851–1874), dcerou továrníka a starosty okresu Počáteckého Aloise Nedvídka, do které byl zamilován od roku 1867.[7] Poprvé se setkali, když bylo Emílii patnáct let, na plese v roce 1867, těsně před Sládkovým odjezdem do USA. V srpnu 1874 Emílie zemřela po porodu mrtvého dítěte.[8]

Podruhé se Josef Václav Sládek oženil 14. července 1879. Sládkova druhá manželka Marie Veselá (27. 1. 1857[9] – 18. 9. 1936)[10] pocházela po matce ze sklářského rodu Kavalírů, byla sestrou Josefa a Eduarda Kavalírů (sklárny Sázava, Nusle).[11] Její sestra Anna Veselá (1860–1940) byla operní pěvkyní a primadonou Národního divadla v Praze, teta Anna Kavalírová (1825–1893) básnířka byla provdána za Josefa Václava Friče.[11][12]

Manželé Sládkovi měli jedinou dceru Helenu (1880–1946[13]). Ta se v dětství přátelila s Herbertem a Alicí Masarykovými, s nimiž se potkávala v Americkém klubu dam, kam společně docházeli manželé Masarykovi i Sládkovi.[14] Oba manželské páry spojoval mimo jiné zájem o anglosaskou kulturu a USA, odkud pocházela Charlotta Masaryková a kde Sládek, jak je zmíněno výše, strávil dvě léta, kdežto T. G. Masaryk zde před 1. světovou válkou absolvoval několik kratších pobytů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj.

Láska k venkovu a lidovým postavám vedla až k ohlasovému rázu jeho poezie (Starosvětské písničky, České znělky). Sládek si venkovský svět zidealizoval s blízkostí přírody. Venkovský život mu připadá poetičtější než život ve městě. Sládek si uvědomuje i stinné stránky venkovského života, uvědomuje si cenu práce a váží si jí.

Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický, slovník je bohatý na zdrobněliny (deminutiva). To vedlo ke zhudebnění jeho básní Karlem Bendlem a Josefem Bohuslavem Foersterem.

Americká tematika[editovat | editovat zdroj]

  • Básně (1875)
    • Na hrobech indiánských – vyjádřil své okouzlení americkou přírodou, a zároveň tragédii amerického kapitalismu, který pro zisk neváhá nemilosrdně likvidovat původní obyvatelstvo
    • Pomník Indiánův
    • Hrob v pralese
    • U Michiganu
  • Kalifornské povídky
  • Americké obrázky – próza

Tvorba zaměřená na Čechy[editovat | editovat zdroj]

  • Jiskry na moři (1880) – intimní lyrika, mírně autobiografická (smrt první ženy, nové manželství, stesk po vlasti – když byl v Americe)
  • Světlou stopou (1881)
  • Na prahu ráje (1883)
  • Ze života (1884)
  • Sluncem a stínem (1887)
  • Selské písně (1890) – sedlák jako symbol vlastenectví, obraz vesnice, vztah k přírodě
    • Velké, širé, rodné lány.
  • České znělky – pohled na českého sedláka, který symbolizuje mravní hodnoty českého národa, vyšlo spolu se Selskými písněmi
  • Starosvětské písničky (1891) – intimně lyrická poezie, básník zde přiznává hluboký vztah k matce. Inspiraci k tomuto dílu čerpal z lidové poezie. Tato sbírka patří k nejlepším dílům, nejen Sládkovým, ale i celého tohoto období české literatury
  • Směska (1891)
  • České písně (1892) – v této sbírce projevil své vlastenectví, některé básně byly zhudebněny
  • V zimním slunci (1897)
  • Nové selské písně
  • Za soumraku (1907)
  • Léthé a jiné básně (1908)

Pro děti[editovat | editovat zdroj]

Zpěvné verše, prostým jazykem s humorem a laskavostí učí lásce k vlasti, přírodě a rodičům.

  • Zvony a zvonky, obsahuje všeobecně známou báseň Lesní studánka [1]
  • Zlatý máj
  • Skřivánčí písně
  • Orel a skřivánek

Divadelní činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Práce
  • Písně pohřební

Jazykové učebnice[editovat | editovat zdroj]

  • Anglická čítanka se slovníčkem
  • Průpravná mluvnice anglického jazyka s příklady a výslovností

Výbory[editovat | editovat zdroj]

  • Obrazy (1945) – skládá se z oddílů Z nového světa, Miniatury, Romance a balady, Idyly, Z domova a ze života, Písně, Památník
  • Píseň života (1945) – skládá se z oddílů Ve stínu smrti (1875), Jiskry na moři (1875–1879), Světlou stopou (1881), Ze života (1884), Sluncem a stínem (1887), Znělky Jaroslavu Vrchlickému, Jiné písně, V zimním slunci (1897), Za soumraku (1907), Léthé (1908)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara, překládal též Burnse, Longfellowa, Harta, Lermontova, Byrona, Coleridge a další.

Překládal i z dalších jazyků (dánština, švédština, polština, maďarština, španělština, …), tyto překlady však už nejsou tak kvalitní jako překlady z angličtiny[zdroj?] a byly pro Sládka poněkud okrajovou záležitostí.

Méně známá je skutečnost, že Sládek přeložil českou hymnu Kde domov můj do angličtiny, kde „země česká, domov můj“ překládá jako „Czechia, my fatherland“[15].

Dále se zachovalo velké množství novinových a časopisových článků a fejetonů, jejichž náměty čerpá z pobytu v USA.

J. V. Sládek: Hrad Šternberk

Amatérská fotografie[editovat | editovat zdroj]

Byl také nadšeným amatérským fotografem. V USA zhotovoval svým hostitelům portréty za nocleh a jídlo. Později fotografoval prosté venkovské motivy a momentky, někdy režírované. V 90. letech byl členem redakční rady Fotografického věstníku a o svém koníčku napsal dva články do dalších časopisů (Fotografie momentní v Lumíru 1886 a Šternberk na Sázavě ve Zlaté Praze 1885). Řadu jeho snímků uchovává muzeum Zbiroh.[16]

Sládek a jeho dílo v ohlasech[editovat | editovat zdroj]

Josef Václav Sládek, či spíše jeho dílo hraje roli v divadelní hře Afrika fiktivního autora Járy Cimrmana.

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŠVARC, Václav. Josef Václav Sládek a jeho rodné město Zbiroh [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ MAXEROVÁ, Iva. Sládkův americký pobyt. , 2008 [cit. 2016-06-28]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Martin Reissner. Dostupné online.
  7. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 23.02.28. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 23.02.28. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ Lidové noviny. 19. 9. 1936. 
  11. ↑ a b KAVALÍROVÁ, Kateřina. Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírovy. Pardubice, 2012 [cit. 2018-01-14]. 62 s. Bakalářská práce 2012. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. . s. 40. Dostupné online.
  12. ↑ JEŽKOVÁ, Veronika. Osobní knihovna Josefa Václava Sládka. Kladno, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Richard Khel.
  13. ↑ Rudé právo, 14. 7. 1946, s. 4
  14. ↑ MASARYKOVÁ, Alice. Dětství a mládí. 2. vyd. Praha: Ústav TGM, 1993. 115 s. ISBN 80-901478-6-0. S. 20. 
  15. ↑ PressReader.com – Digital Newspaper & Magazine Subscriptions. www.pressreader.com [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ SCHEUFLER, Pavel. Pavel Scheufler. www.scheufler.cz [online]. 2002 [cit. 2023-03-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Václav_Sládek&oldid=22908336“