Jaromír Čelakovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. JUDr. Jaromír Čelakovský
Jaromír Čelakovský (1895)

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1878 – 1889
Ve funkci:
1895 – 1913

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1881
Ve funkci:
1900 – 1901
Ve funkci:
1907 – 1911

Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy
Ve funkci:
1911 – 1912
Předchůdce Jan Janošík
Nástupce František Vejdovský

Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1897 – 1898
Předchůdce Alois Zucker
Nástupce Josef Stupecký
Ve funkci:
1905 – 1906
Předchůdce Karel Hermann-Otavský
Nástupce František Fiedler
Stranická příslušnost
Členství Český klub
(mladočeši)

Narození 21. března 1846
Vratislav
PruskoPrusko Prusko
Úmrtí 16. října 1914 (ve věku 68 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost Češi
Rodiče František Ladislav Čelakovský
Bohuslava Rajská
Příbuzní Ladislav Josef Čelakovský (bratr)
Marie Čelakovská (sestra)
Ladislav František Čelakovský (synovec)
Josef František Frič (strýc)
Karel Tůma (švagr)
Alma mater Karlo-Ferdin. univ.
Profese historik, právní historik, archivář, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel a novinář
Commons Kategorie Jaromír Čelakovský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Čelakovský (21. března 1846 Vratislav[1]16. října 1914 Praha) byl český právní historik, novinář, archivář a mladočeský politik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se z druhého manželství Františka Ladislava Čelakovského s Antonií Reisovou (pseudonym Bohuslava Rajská). Po předčasné smrti obou rodičů vyrůstal v rodině svého strýce Josefa Friče. Studoval na staroměstském Akademickém gymnáziu v Praze (1857–1865). V letech 1865 až 1869 vystudoval právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a v roce 1871 zde získal doktorát (JUDr.). V 60. letech 19. století se živil jako kopista Františka Palackého a Antonín Gindelyho. Jako jeden ze zakladatelů tzv. Ruchovců literárně přispíval do Květů a Lumíra. Koncem 60. let psal rovněž politické články do radikálně demokratických periodik, jako byl časopis Říp a především Josefem Barákem vydávaná Svoboda, resp. Pravda. V letech 1871 až 1886 patřil ke stálým spolupracovníkům Národních listů.

Od roku 1871 působil jako archivní adjunkt v archivu města Prahy, od roku 1892 s titulem druhý archivář. Vedení archivu po penzionovaném prof. Josefu Emlerovi převzal roku 1896. Do penze Čelakovský odešel roku 1907 a jeho nástupcem se stal Josef Teige.

Jako poslanec Říšské rady se výrazně zasloužil o přípravu a přijetí zákona ohledně rozdělení jednotné Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze na samostatnou českou a samostatnou německou univerzitu. V roce 1883 se habilitoval na české právnické fakultě. Roku 1886 se stal mimořádným a roku 1892 řádným profesorem českých právních dějin na právnické fakultě české univerzity v Praze. Byl členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk a krakovské akademie věd.[2] V roce 1891 byl zvolen předsedou Ústřední matice školské.[1]

Ve své historické práci se věnoval zejména dějinám městského práva a českého státního práva.[2] Zasedal v Komisi pro soupis památek Prahy[3] od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Angažoval se rovněž v politice. V letech 1878–1889 a 1895–1913 zasedal za mladočeskou stranu v Českém zemském sněmu.[2] Byl na něj poprvé zvolen zemských volbách roku 1878. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Kutná Hora, Čáslav.[4] Uváděl se tehdy jako mladočech.[5] Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1883.[6] Na sněm se vrátil v zemských volbách roku 1895, nyní za městskou kurii, obvod Vysoké Mýto.[1] Byl zde zvolen i v zemských volbách roku 1901 (stále jako mladočeský kandidát).[7] V zemských volbách roku 1908 uspěl coby mladočech[8] za kurii městskou, obvod Mnichovo Hradiště, Turnov, Bělá.[9]

Po jistou dobu zasedal i v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam byl poprvé zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1879. Reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Čáslav, Kutná Hora atd.[10] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[11] Na mandát rezignoval v červnu roku 1881.[12] Říská rada vzala rezignaci na vědomí v listopadu 1881.[13] Do vídeňského parlamentu se vrátil znovu krátce až na přelomu století. 28. února 1900 nastoupil po doplňovacících volbách místo Gustava Adámka v kurii městské, obvod Slaný, Louny, Kladno, Nové Strašecí atd. Opětovně byl zvolen až v řádných volbách do Říšské rady roku 1907, za obvod Čechy 021.[14]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Právo obce Pražské k řece Vltavě. Praha: vl.n., 1882. Dostupné online. 
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Hrad Pražský a majetková práva k němu do r. 1526. Praha: Obec královského hlavního města Prahy, 1906. Dostupné online.  archive.org
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. O začátcích ústavních dějin Starého města Pražského. Praha: vl.n., 1904. Dostupné online. 
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Sbírka pramenů práva městského Království Českého : Codex juris municipalis Regni Bohemiae. Praha: Obec královského hlavního města Prahy, 1886-1895. Dostupné online. 
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Úřad podkomořský v Čechách : Příspěvek k dějinám stavu městského v zemích českých. Praha: Otto, 1881. Dostupné online. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. S. 163. (česky) 
  2. a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Čelakovský, Jaromír (1846-1914), Rechtshistoriker und Abgeordneter, s. 140. (německy) 
  3. WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249-265. (česky) 
  4. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  5. Národní listy 18. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011270&picp=&it=0&s=djvu
  6. http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/001schuz/s001001.htm
  7. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  8. Národní politika 28. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7196153&picp=&it=0&s=djvu
  9. http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  10. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=71
  11. Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.
  12. Das Vaterland, 21. 6. 1881, s. 2.
  13. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=7180
  14. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 570–572. 
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Moje zápisky 1871–1914, vyd. Luboš Velek – Alice Velková, Praha : Scriptorium, 2004. ISBN 80-7285-051-2.
  • VELEK, Luboš. Respektující rivalita: Jaroslav Goll a Jaromír Čelakovský na mocenském poli české historiografie. Několik postřehů k taktikám a strategiím ve vědeckém prostředí přelomu 20. století, in: Jaroslav Goll a jeho žáci, vyd. Bohumil Jiroušek – Josef Blüml – Dagmar Blümlová, České Budějovice 2005, s. 193–242.
  • VELEK, Luboš. Prof. Jaromír Čelakovský a Národní strana svobodomyslná zv. mladočeská, Právněhistorické studie 45/1, 2015, s. 112–126.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]