Zemské volby v Čechách 1908

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zemské volby v Čechách 1908 byly volby konané v Českém království od 20. února do 5. března 1908, kterými byli zvoleni poslanci Českého zemského sněmu coby zákonodárného sboru zemské samosprávy v rámci rakousko-uherského, respektive předlitavského ústavního systému.[1] Probíhaly podle kuriového systému. Šlo o historicky poslední volby do zemského sněmu před jeho paralýzou prostřednictvím obstrukcí a následným rozpuštěním roku 1913.

Dobové souvislosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1908 už česká politická scéna díky zavedení rovného a všeobecného volebního práva na celostátní úrovni, poprvé realizovaného ve volbách do Říšské rady roku 1907, nabyla rysů systému více politických stran. Původní dominance staročeské a od počátku 90. let 19. století mladočeské strany byla vystřídána soutěží několika silných, stavovsky a ideologicky definovaných politických subjektů, přičemž podobné rozrůzňování probíhalo i v sudetoněmeckém (českoněmeckém) táboře. I historické strany jako mladočeská se musely vyrovnávat s proměnou volebního systému a založit svou agitaci na daleko širší voličské a společenské základně. Národnostní konflikt obou zemských etnik zároveň zůstával nevyřešen a ani opakovaná kola usmiřovacích a vyrovnávacích konferencí na tom nic neměnila. Ideologické a etnické štěpení se prohlubovalo i na celostátní úrovni. Po čtyřletém funkčním období vlády Ernesta von Koerbera zažívalo Předlitavsko období vládní nestability, rychlého střídání kabinetů a častého zablokování Říšské rady obstrukcemi, na což exekutiva reagovala opakovaně vládnutím mimoparlamentním způsobem.[2]

Výsledky voleb[editovat | editovat zdroj]

Volební systém do Českého zemského sněmu odpovídal parametrům, které zde nastavila již únorová ústava roku 1861. Zvoleno bylo 236 poslanců a to ve čtyřech skupinách: kurie venkovských obcí, skupina měst, skupina obchodních a živnostenských komor a kurie velkostatkářská, ve všech s omezeným volebním právem (volební cenzus). Na sněmu pak tyto čtyři volební skupiny tvořily tři kurie (poslanci zvolení za skupinu měst a skupinu obchodních a živnostenských komor zasedali v společné kurii měst). Kromě nich na sněmu zasedalo šest nevolených virilistů, kteří mandát nabývali z titulu své funkce.[3][4]

Sněmovní volby potvrdily ústup pozic mladočeské strany, která sice zůstávala díky omezenému volebnímu právu významnou silou, ale v počtu mandátů ji předstihli čeští agrárníci. Podobně se propadala i pozice tradiční hlavní politické strany českoněmeckého tábora, pokrokové strany. I v sudetoněmecké společnosti uspěli agrární kandidáti a kromě toho i radikálně nacionalistické formace antisemitského a všeněmeckého ražení. Naopak slabé byly české i německé strany katolické orientace. Beze změn zůstal poměr sil mezi oběma politickými proudy velkostatkářů, tedy konzervativním a ústavověrným velkostatkem.[1] Velkostatkáři totiž podobně jako v zemských volbách roku 1901 uzavřeli předběžnou dohodu o rozdělení mandátů s tím, že ve sboru svěřeneckých velkostatků připadne všech 16 křesel konzervativnímu velkostatku a ve sboru nesvěřeneckém pak 33 mandátů konzervativnímu a 21 ústavověrnému velkostatku.[5]

Z národnostního hlediska byl sněm složen z 99 etnických Čechů (včetně 1 virilního mandátu rektora české univerzity) a 90 Němců (včetně 21 proněmeckých a provídeňských ústavověrných velkostatkářů a 1 virilního mandátu rektora německé univerzity). 49 poslanců za konzervativní velkostatek bylo národnostně převážně nevyhraněno, do kategorie národnostně nevyhraněných řadily Národní listy v povolební analýze i 4 zbylé virilní hlasy představitelů katolické hierarchie.[6]

Výsledky voleb roku 1908[1]
Strana Mandátů
české politické strany[pozn. 1]
čeští agrárníci 43
mladočeši 38
nár. soc., radik. pokrok., státopráv. radik. 5
staročeši 4
nezávislí mladočeši 2
nezávislí státoprávníci 2
nezávislí 2
čeští klerikálové 1
realisté 1
německé politické strany[pozn. 1]
němečtí liberálové 19
všeněmci a nacionál. radik. 19
němečtí agrárníci 15
němečtí nacionálové (lidovci) 8
nezávislí 5
němečtí křesť.-sociálové 2
velkostatkářské politické strany[pozn. 2]
konzervativní velkostatek 49
ústavověrný velkostatek 21
virilní poslanci
6
celkem
242

Dopady voleb[editovat | editovat zdroj]

Český zemský sněm zůstával i nadále složen na základě kuriového systému, tedy s výrazně omezeným volebním právem (zcela bez zastoupení i nadále proto zůstávali sociální demokraté). Pro nemožnost dohody české a německé politické reprezentace byl sněm trvale paralyzován a jeho význam jako relevantního politického fóra klesal. V době sněmovních voleb působila v Předlitavsku vláda Maxe Becka. Ta měla ambici dosáhnout urovnání národnostních sporů a utvořit trvalejší provládní většinu. Na Českém zemském sněmu ale po volbách opět probíhaly česko-německé potyčky a obstrukce a vláda reagovala tím, že sněm prakticky nesvolávala.[7] První zasedání sněmu se po březnových volbách uskutečnilo až 15. září 1908. Okamžitě na něm byly předloženy různé stranické návrhy na reformu volebního systému, 8. října 1908 pak vláda předložila vlastní návrh. Němečtí poslanci ale proti navrhovaným změnám přešli do obstrukce a zablokovali jakékoliv jednání tohoto zákonodárného sboru. Kvůli obstrukci bylo znemožněno i formální konstituování sněmu s jeho orgány a výbory.[8] Početní poměry na sněmu vyžadovaly pro schválení případné volební reformy přítomnost minimálně 182 poslanců, z nichž pro návrh muselo hlasovat 122. Ani jedno ze zemských etnik tak nemohlo takovou změnu prosadit proti vůli druhého zemského národa.[6]

15. října 1908 byl sněm odročen a začala vleklá krize jeho akceschopnosti. Čeští poslanci mezitím jako odvetu začali paralyzovat jednání Říšské rady pomocí obstrukcí. Eskalace národnostního napětí pak dokonce vedla v prosinci 1908 vládu k vyhlášení stanného práva v Praze a okolí.[9]

Sněm se již nikdy ve svém plénu nesešel a v roce 1913 ho vláda nechala rozpustit (takzvané Anenské patenty) a nahradit technokratickou zemskou správní komisí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Poslanci zvolení v kuriích městské, venkovských obcí a obchodních a živnostenských komor.
  2. Poslanci zvolení ve velkostatkářské kurii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 331. (česky)  
  2. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 518-545. (česky) Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  3. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha : [s.n.], 1896. Dostupné online. (česky)  
  4. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.  
  5. Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online.  
  6. a b Složení příštího sněmu král. českého. Národní listy. březen 1908, roč. 48, čís. 67, s. 3. Dostupné online.  
  7. Česká společnost 1848–1918, s. 542.
  8. KOŘALKA, Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914. Praha : Argo, 1996. ISBN 80-7203-022-1. S. 176. (česky)  
  9. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 331-332. (česky)  

Související články[editovat | editovat zdroj]