Národní strana (1848)
| Národní strana | |
|---|---|
| Zkratka | staročeši |
| Datum založení | 1848 |
| Datum rozpuštění | 27. října 1918[1] |
| Zakladatel | František Palacký |
| Sloučení do | České státoprávní demokracie |
| Ideologie | Národní konzervatismus Národní liberalismus České státní právo Austroslavismus |
| Politická pozice | pravice |
| Stranické noviny | Národní listy (1861–1863) Národ (1863–1866) Národní politika (od 1883) |
| Barvy | modrá |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Národní strana (později označována také jako staročeská) byla nejstarší politickou stranou v českých zemích. Vznikla roku 1848, po odštěpení Mladočechů roku 1874 však strana rychle ztrácela svůj politický vliv.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Národní strana vznikla roku 1848 jako zájmové uskupení českých měšťanů, což činí tuto stranu nejstarší českou politickou stranou. Její politická aktivita se významněji rozvinula až po pádu Bachova absolutismu roku 1859. V rámci této strany se nacházela rozličná politická a ideová uskupení a strana držela pohromadě zejména díky svým liberálně konzervativním[2] vůdcům (František Palacký, František Ladislav Rieger, Josef Kaizl, František August Brauner). Na Moravě fungovala svébytná Moravská národní strana založená Aloisem Pražákem.
K prvnímu rozkolu ve straně došlo roku 1861 kvůli postoji české šlechty k polskému povstání. Roku 1863 se strana rozdělila na staročeské a mladočeské křídlo. Spory pokračovaly až do roku 1874, kdy se od Národní strany odštěpila mladočeská Národní strana svobodomyslná.
Mezi lety 1863 a 1891 byla Národní strana zastoupena v Říšské radě, kde byla do roku 1891 nejsilnější českou politickou stranou. Od roku 1872 do roku 1895 reprezentovali konzervativní měšťanstvo v českém zemském sněmu, pak byla strana činná především na komunální úrovni. Po neúspěchu jednání o česko-německém vyrovnání (punktace) utrpěla ve volbách do Říšské rady v roce 1891 drtivou porážku.[3] Následně stranu opustila Selská jednota, skupina okolo Jakuba Škardy i realisté.[4]
Ve volbách do Říšské rady v roce 1897 staročeši již složili společné kandidátky s mladočechy a Moravskou stranou lidovou.[5] Funkci předsedy strany vykonával F. L. Rieger, fakticky však stranu v 90. letech 19. století vedli 1. místopředseda Karel Mattuš a Riegrův zeť Albín Bráf.[6] Až po Riegrově smrti byl roku 1904 Karel Mattuš zvolen novým předsedou.[7] Po vypuknutí 1. světové války vedení strany zaujalo postoj loajální vládě a Karel Mattuš se stal předsedou Národního výboru.[8] V říjnu 1918 strana vplynula do České státoprávní demokracie.[8][9]
Stranické noviny
[editovat | editovat zdroj]- Národní listy (1861–1863; poté zastávaly vlastní pozici blízkou mladočechům)[10]
- Národ (1863–1866)[11]
- Národní pokrok
- Pokrok (1869–1886)[12]
- Hlas národa
- Brousek (1874–1879)[13]
- Politik
- Národní politika[14] (1883–1907; poté jako nestranické)[13]
Volební výsledky
[editovat | editovat zdroj]Říšská rada
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Hlasy | Mandáty | ||
|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | |
| 1873 | 47/353
|
▲21 | ||
| 1879 | 28/353
|
▼19 | ||
| 1885 | 24/353
|
▼4 | ||
| 1891 | 20 402 | 6.7 | 2/353
|
▼22 |
| 1897 | 22 769 | 2.2 | 0/425
|
▼2 |
| 1901 | 42 | 0.0 | 0/425
|
▬0 |
| 1907 | 32 224 | 0.7 | 2/516
|
▲2 |
| 1911 | 9 872 | 0.2 | 1/516
|
▼1 |
Český zemský sněm
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | ||
| 1861 | |||||
| 1867 (I) | |||||
| 1867 (III) | 86/241
|
1. | |||
| 1870 | 85/241
|
▼1 | ▬1. | ||
| 1872 | 77/241
|
▼8 | ▼2. | ||
| 1878 | 69/241
|
▼8 | ▼3. | ||
| 1883 | 71/242
|
▲2 | ▲1. | ||
| 1889 | 58/242
|
▼13 | ▼2. | ||
| 1895 | 4 177 | 4.8 | 3/242
|
▼55 | ▼5. |
| 1901 | 3 818 | 1.6 | 6/242
|
▲3 | ▼8. |
| 1908 | 5 549 | 1.4 | 4/242
|
▼2 | ▼10. |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Národní strana na německé Wikipedii.
- ↑ Zprávy denní. Čech. 28. 10. 1918, roč. 48., čís. 294, s. 2. Dostupné online.
- ↑ BĚLINA, Pavel, et al. Dějiny zemí Koruny české. Příprava vydání Pavel Bělina, Jiří Pokorný. 2., opr. a dopl.. vyd. Praha: Paseka, 1993. 328 s. ISBN 978-80-85192-61-2, ISBN 978-80-85192-59-9. S. 99.
- ↑ Kučera (1994), s. 707.
- ↑ Kučera (1994), s. 707–708.
- ↑ Kučera (1994), s. 709.
- ↑ Kučera (1994), s. 708.
- ↑ Kučera (1994), s. 723.
- ↑ a b Kučera (1994), s. 730.
- ↑ Cibulka (2025), s. 143.
- ↑ Cibulka (2025), s. 136.
- ↑ Cibulka (2025), s. 136–137.
- ↑ Cibulka (2025), s. 137.
- ↑ a b Cibulka (2025), s. 138.
- ↑ Kučera (1994), s. 716.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CIBULKA, Pavel. Národní strana. In: MALÍŘ, Jiří; MAREK, Pavel, a kol. Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v Českých zemích a Československu. 1. svazek: 1848–1938. Praha: Kauli Publishing, 2025. [Dále jen Cibulka (2025)]. ISBN 978-80-908194-2-9. S. 129–152.
- KUČERA, Martin. Albín Bráf, reorganizace staročeské strany 1906 a její zánik. Český časopis historický. 1994, roč. 92, čís. 6, s. 706–731. [Dále jen Kučera (1994)]. Dostupné online. ISSN 0862-6111.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- František Palacký – politik a historik Archivováno 18. 3. 2021 na Wayback Machine. Od strany 6, PhDr. Pavel Cibulka, CSc. (Historický ústav AV ČR)
