Zemské volby v Čechách 1901

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zemské volby v Čechách 1901
StátČeské královstvíČeské království České království
Druh volebzemské
Volební termín8.-15. října 1901
Předchozí volby1895
Následující volby1908
Výsledky
Celkem 242 poslanců v Zemském sněmu
k většině třeba 122
Karel Kramář Karel Buquoy-Longueval
Karel Kramář Karel Buquoy-Longueval
volební lídr volební lídr
mladočeši Konzervativní velkostatek Něm. pokroková strana
76 480 hlasů 6 062 hlasů 24 587 hlasů
31.6 % 2.5 % 10.2 %
66  mandátů 49  mandátů 26  mandátů
24 21 28
Georg von Schönerer Stanislav Kubr Hrabě Thun-Hohenstein
Georg von Schönerer Stanislav Kubr Hrabě Thun-Hohenstein
volební lídr volební lídr volební lídr
Všeněmci Čs. agrárníci Ústavověrný velkostatek
33 831 hlasů 37 208 hlasů 3 653 hlasů
14.0 % 15.4 % 1.5 %
25  mandátů 21  mandátů 21  mandátů
25 19 21

Zemské volby v Čechách 1901 byly volby konané v Českém království od 8. do 15. října 1901 (užší volby, tj. druhá kola volebních klání v některých obvodech, se konaly ještě 16. a 17. října[1]), kterými byli zvoleni poslanci Českého zemského sněmu coby zákonodárného sboru zemské samosprávy v rámci rakousko-uherského, respektive předlitavského ústavního systému.[2] Probíhaly podle kuriového systému.

Dobové souvislosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1901 nadále dominovala české politice mladočeská strana, ale její pozice ve společnosti již nebyla tak jednoznačná jako v první polovině 90. let, kdy ve volbách do Říšské rady roku 1891 a zemských volbách roku 1895 rozdrtila pozice staročeské strany a sjednotila velkou část městských, maloměstských i venkovských elit pod radikálně opozičním programem obhajoby českých národních zájmů. Mladočeši se od poloviny 90. let vydali pod vedením Josefa Kaizla prostřednictvím takzvané etapové politiky směrem k realističtějšímu a pragmatičtějšímu postoji. V celostátních volbách do Říšské rady roku 1897 zaznamenali výrazný úspěch a díky početní síle jejich klubu se stali významnou silou, o jejíž podporu se ucházela vláda Kazimíra Badeniho. Mladočeši pak roku 1897 skutečně přešli do provládního tábora. Klíčovým ústupkem vlády měla být Badeniho jazyková nařízení, která výrazně zvyšovala oficiální status češtiny, ale která nebyla pro německou opozici uvedena v platnost a vedla nakonec k pádu Badeniho kabinetu. V následujících letech se mladočeši dále pokoušeli o provládní politiku, Kaizl se dokonce stal ministrem financí ve vládě Franze Thuna, ale ani toto přímé vládní angažmá neuspokojilo české jazykové, autonomistické a státoprávní požadavky.[3]

Na celostátní politické scéně zároveň takzvaná Badeniho volební reforma zavedla všeobecné volební právo (byť nadále bez rovnosti hlasů a se zachováním kuriálního systému). Díky dramatickému nárůstu počtu oprávněných voličů se otevřel prostor pro nové politické subjekty. Poprvé se do Říšské rady jako relevantní síla dostali čeští sociální demokraté, jako nezávislá politická síla se ustavili čeští agrárníci, politický katolicismus nebo národní sociálové. V době vyostřeného česko-německého konfliktu v českých zemích přestávali zároveň být provládní mladočeši výlučnými nositeli opozičního a nacionálního radikalismu a tuto roli přejaly radikální státoprávní formace. Samostatně se také vyhranila skupina realistů okolo Tomáše Masaryka.[4]

Po Kaizlově demisi roku 1899 mladočeši zaujali opět opoziční stanovisko a periodicky se vraceli k ostré obstrukční politice. Předlitavský parlament ve Vídni zažíval opakované slovní i fyzické potyčky. Roku 1900 nastoupila vláda Ernesta von Koerbera, která se pokoušela překlenout národnostní rozpory programem ekonomické modernizace, ale česko-německý konflikt pokračoval.[5]

Výsledky voleb[editovat | editovat zdroj]

Volební systém do Českého zemského sněmu odpovídal parametrům, které zde nastavila již únorová ústava roku 1861. Zvoleno bylo 236 poslanců a to ve čtyřech skupinách: kurie venkovských obcí, skupina měst, skupina obchodních a živnostenských komor a kurie velkostatkářská, ve všech s omezeným volebním právem (volební cenzus). Na sněmu pak tyto čtyři volební skupiny tvořily tři kurie (poslanci zvolení za skupinu měst a skupinu obchodních a živnostenských komor zasedali v společné kurii měst). Kromě nich na sněmu zasedalo šest nevolených virilistů, kteří mandát nabývali z titulu své funkce.[6][7]

Mladočeská strana potvrdila svou pozici nejsilnější české i celozemské politické strany, ovšem výrazně oslabila ve srovnání s předchozími volbami roku 1895. V sudetoněmeckém (českoněmeckém) táboře došlo k výraznému posunu, kdy dosavadní dominanci liberální strany nahradila faktická rovnost sil mezi liberální stranou a nacionalistickým blokem všeněmců a nacionálních radikálů. Nacionální pozice zastávala i Německá lidová strana. Zcela bez zastoupení zůstala v české i českoněmecké společnosti sociální demokracie, kterou znevýhodňoval kuriový volební systém a omezené volební právo.[2] V kurii velkostatků, kde v předchozím funkčním období všechny mandáty ovládala Strana konzervativního velkostatku, posílila nyní díky předběžné dohodě o rozdělení mandátů s konzervativním velkostatkem Strana ústavověrného velkostatku, jež na rozdíl od konzervativních šlechticů byla stoupencem centralistického modelu uspořádání rakouského státu, s německorakouskou (vídeňskou) orientací. Skupina národně (pročesky) orientovaných velkostatkářských konzervativců ovšem tento kompromis odmítla a veřejně vyzvala k neúčasti na volbě ve velkostatkářské kurii.[8]

Volby celkově poznamenala neúčast voličů. Zúčastnilo se jich jen cca 40 % oprávněných voličů. Historik Otto Urban v tom vidí důsledek obecného znechucení politikou, paralyzovanou česko-německou obstrukcí.[9]

Podle sociálního a profesního dělení byli etnicky čeští poslanci zemského sněmu zvolení v kuriích měst, venkovských obcí a živnostenských a obchodních komor rozděleni následovně: 38 buržoazních a maloburžoazních vzdělanců (z toho 18 právníků, 5 lékařů a lékárníků, 4 vysokoškolští učitelé, 1 středoškolský učitel, 3 vědci a novináři, 1 katolický kněz, 1 státní úředník a 6 samosprávních úředníků), 10 buržoazních podnikatelů (z toho 3 továrníci, 3 obchodníci a peněžníci, 2 inženýři a 2 manažeři), 8 příslušníků maloburžoazie (z toho 8 řemeslníků a živnostníků) a 41 příslušníků agrární buržoazie (z toho 39 rolníků či statkářů a 2 mlynáři).[10]

Výrazně se proměnilo vlastní personální obsazení sněmu. Celkem 102 z 236 volených poslanců nebylo dosud členy Českého zemského sněmu. Podle národnosti zde zasedalo 97 Čechů (+ 3 Češi z řad virilistů) a 69 Němců (+ 21 proněmeckých členů ústavověrného velkostatku a 3 Němci z řad virilistů). Zbylí poslanci za konzervativní velkostatek byli často národnostně nevyhranění. Ti z nich, kteří nebyli šlechtického původu byli z velké části české národnosti.[7][pozn. 1] Zemský sněm v tomto složení setrval až do zemských voleb roku 1908.

Volební účast[editovat | editovat zdroj]

Kurie Počet Účast
Poslanců Voličů Odvolilo Hlasů
I. Velkostatky 70 442 194 9 716 43,9
II. Obchodní komory 15 177 124 394 70,1
III. Města 72 144 025 69 904 78 251 48,5
IV. Venkovské obce 79 393 537 157 431 157 431 40,0
Dohromady 236 538 181 227 653 245 792 42,3
Zdroj: [11]

Celkové výsledky[editovat | editovat zdroj]

Strana Hlasy Poslanci
Abs. % ± Abs. % ±
České strany
Národní strana svobodomyslná 76 480 31.6 4.9 66 27.3 24
Českoslovanská strana agrární 37 208 15.4 15.0 21 8.7 19
Státoprávní radikálové a radikální pokrokáři 8 954 3.7 2.7 4 1.7 3
Společní čeští kandidáti 5 958 2.5 0 0
Národní strana 3 818 1.6 3.2 6 2.5 3
Česká strana národně sociální 3 239 1.3 0 0
Křesťansko-sociální strana v Čechách 678 0.3 0.3 0 0
Česká strana pokroková 534 0.2 0.2 0 0
Jiní kandidáti 267 0.1 0 0
Češi celkem 137 126 56.7 11.8 97 40.1 0
Německé strany
Všeněmecké sjednocení 33 831 14.0 14.0 25 10.3 25
Německá pokroková strana 24 587 10.2 13.1 26 10.7 28
Německá lidová strana 13 047 5.4 5.7 14 5.8 1
Německá agrární strana 5 116 2.1 2.1 3 1.2 3
Společní němečtí kandidáti 4 140 1.7 0 0
Křesťansko-sociální strana 2 595 1.1 0.7 1 0.4 1
Jiní kandidáti 286 0.1 0 0
Němci celkem 83 602 34.6 2.1 69 28.5 0
Národnostně nevyhraněné strany
Sociální demokracie 11 388 4.7 3.6 0 0
Velkostatkářské strany
Strana konzervativního velkostatku 6 062 2.5 10.9 49 20.2 21
Strana ústavověrného velkostatku 3 653 1.5 2.4 21 8.7 21
Velkostatkáři celkem 9 715 4.0 13.3 70 28.9 0
virilní poslanci 6 2.5 0
Neplatné hlasy 2 267 0.9
Celkem 246 365 100 242 100
Registrovaní voliči/účast 537 562 45.4
Počet občanů/oprávněno volit 6 277 793 8.6
Zdroj: [12]
Hlasy (strany)
Mladočeši
31,6 %
Čs. agrárníci
15,4 %
Všeněmci
14,0 %
Něm. liberálové
10,2 %
Něm. lidovci
5,4 %
ČSSD
4,7 %
Radikálové
3,7 %
Konz. velkostatek
2,5 %
Něm. agrárníci
2,1 %
Staročeši
1,6 %
Úst. velkostatek
1,5 %
ČSNS
1,3 %
CS
1,1 %
ostatní
4,9 %
Hlasy (národnosti)
Češi
56,7 %
Němci
34,6 %
ČSSD
4,7 %
Velkostatkáři
4,0 %
Mandáty (strany)
Mladočeši
27,3 %
Konz. velkostatek
20,2 %
Něm. liberálové
10,7 %
Všeněmci
10,3 %
Čs. agrárníci
8,7 %
Úst. velkostatek
8,7 %
Něm. lidovci
5,8 %
Staročeši
2,5 %
Radikálové
1,7 %
Něm. agrárníci
1,2 %
CS
0,4 %
Mandáty (národnosti)
Češi
40,1 %
Velkostatkáři
28,9 %
Němci
28,5 %

Výsledky dle jednotlivých kurií[editovat | editovat zdroj]

Celkový přehled[editovat | editovat zdroj]

Počty mandátů pro strany dle jednotlivých kurií
Kurie NSS SKV DFP ADV ČsSA SUV DVP NS Stát. Ostatní Celkem
Velkostatky N/A 49 N/A N/A N/A 21 N/A N/A N/A N/A 70
Obchodní komory 4 N/A 7 0 N/A N/A 0 4 N/A N/A 15
Města 38 N/A 12 12 N/A N/A 8 1 1 N/A 72
Venkovské obce 24 N/A 7 13 21 N/A 6 1 3 4 79
Čechy celkem 66 49 26 25 21 21 14 6 4 4 236
Zdroj:[13]

Kurie velkostatku[editovat | editovat zdroj]

Strana Hlasy Mandáty
Počet % Počet ±
Strana konzervativního velkostatku 6 062 62,4 49 -21
Strana ústavověrného velkostatku 3 653 37,6 21 +21
Roztříštěné hlasy 1 0,0 0 0
Neplatné hlasy 0 0,0
Celkem hlasů 9 716 100 70
Zúčastnilo se voličů 194 100
Voliči v seznamu/účast 442 43,9
Zdroj: [14]

Kurie obchodních a živnostenských komor[editovat | editovat zdroj]

Strana Hlasy Mandáty
Počet % Počet ±
České strany
Národní strana svobodomyslná 94 24,4 4 -3
Národní strana 93 24,1 4 +3
Češi celkem 187 48,4 8 0
Německé strany
Německá pokroková strana 156 40,4 7 +1
Všeněmecké sjednocení 13 3,4 0 0
Samostatní kandidáti 12 3,1 0 0
Německá lidová strana 10 2,6 0 -1
Němci celkem 191 49,5 7 0
Roztříštěné hlasy 8 2,1 0 0
Neplatné hlasy 8 2,0
Celkem hlasů 394 100 15
Zúčastnilo se voličů 124 100
Voliči v seznamu/účast 177 70,1
Zdroj: [14]

Kurie měst a průmyslových míst[editovat | editovat zdroj]

Strana Hlasy Mandáty
Počet % Počet ±
České strany
Národní strana svobodomyslná 29 075 37,9 38 +1
Společní čeští kandidáti 2 885 3,8 0 0
Státoprávní radikálové a radikální pokrokáři 1 722 2,3 1 0
Česká strana národně sociální 1 540 2,0 0 0
Národní strana 619 0,8 1 0
Samostatní kandidáti 109 0,1 0 -1
Česká strana pokroková 105 0,1 0 0
Češi celkem 36 055 47,0 40 0
Německé strany
Všeněmecké sjednocení 14 569 19,0 12 +12
Německá pokroková strana 14 012 18,3 12 -9
Německá lidová strana 7 007 9,1 8 -2
Křesťansko-sociální strana 813 1,1 0 -1
Společní němečtí kandidáti 505 0,7 0 0
Němci celkem 36 906 48,2 32 0
Národnostně nevyhraněné strany
Sociální demokracie 3 660 4,8 0 0
Roztříštěné hlasy 965 1,2 0 0
Neplatné hlasy 665 0,8
Celkem hlasů 78 251 100 72
Zúčastnilo se voličů 69 904 100
Voliči v seznamu/účast 144 025 48,5
Zdroj: [15]

Kurie venkovských obcí[editovat | editovat zdroj]

Strana Hlasy Mandáty
Počet % Počet ±
České strany
Národní strana svobodomyslná 47 301 30,5 24 -22
Českoslovanská strana agrární 37 208 24,0 21 +19
Státoprávní radikálové a radikální pokrokáři 7 232 4,6 3 +3
Národní strana 3 106 2,0 1 0
Společní čeští kandidáti 3 073 2,0 0 0
Česká strana národně sociální 1 699 1,1 0 0
Křesťansko-sociální strana v Čechách 678 0,4 0 0
Česká strana pokroková 429 0,3 0 0
Samostatní kandidáti 158 0,1 0 0
Češi celkem 100 884 65,0 49 0
Německé strany
Všeněmecké sjednocení 19 249 12,4 13 +13
Německá pokroková strana 10 419 6,7 7 -20
Německá lidová strana 6 030 3,9 6 +4
Německá agrární strana 5 116 3,3 3 +3
Společní němečtí kandidáti 3 635 2,3 0 0
Křesťansko-sociální strana 1 782 1,2 1 0
Samostatní kandidáti 274 0,2 0 0
Němci celkem 46 505 30,0 30 0
Národnostně nevyhraněné strany
Sociální demokracie 7 728 5,0 0 0
Roztříštěné hlasy 1 293 0,8 0 0
Neplatné hlasy 1 021 0,6
Celkem hlasů 157 431 100 79
Voliči v seznamu/účast 393 537 40,0
Zdroj: [16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V stenografických záznamech ustavující schůze zemského sněmu (http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/002schuz/s002007.htm) je uvedeno, kteří přítomní poslanci složili přísahu v češtině a kteří v němčině. Českou verzi preferovali tito poslanci: dr. Jan Sýkora, Adámek, Anýž, Barták, dr. Baxa, Bíba, Blahovec, dr. Blažek, dr. Brzorád, Březnovský, dr. Burian, hrabě Chotek, dr. Cicvárek, hrabě Clam-Martinic, hrabě Czernin, dr. Čelakovský, dr. Jan Dvořák, dr. Ladislav Dvořák, dr. Engel, Fabián, dr. Fiedler, Filip, dr. Fořt, dr. Grégr, Hájek, hrabě Harrach, dr. Herold, Hlávka, Hodek, Hodys, Holanský, Holče, Holeka, gen. velmistr dr. Horák, Hořica, Houra, Hovorka, Hráský, Hrubý, sv. pán Hrubý z Gelenj, Hyrš, Janda, Jílek, Jiroušek, Kaftan, Kalina, Karela, dr. Karlach, Karlík, Kokeš, dr. Koldinský, Komárek, Kotlář, dr. Kotrbelec, Kovářík, dr. Kramář, světící biskup dr. Krásl, Kratochvil, Krejčík, Kropáček, Kudrnka, dr. Kurz, provinciál Lábler, princ Lobkovic Ferdinand, Loula, Maděra, Macháček Josef, Majer Stanislav, Mareš, dr. Mašek, Maštálka, Jan Mayer, hrabě Mensdorff, dr. šlechtic Mettal, Mixa, Neubert, Němec, Niklfeld, hrabě Paar, dr. Pacák, dr. Pantůček, Papoušek, Pilz, dr. Pinkas, dr. Pippich, dr. Podlipný, Prášek Josef, Prášek Karel, dr. Pražák, Rataj, Richlý, Ronz, děkan Roškot, Sajfert, hrabě Schönborn, šlechtic Schutterstein, Schwarz, princ Schwarzenberg, dr. Sedlák, dr. Sláma, dr. Srb, Staněk, dr. Steidl, Stejskal, hrabě Sternberg, dr. Stránecký, dr. Šamánek, Šembera, dr. Škarda, Špindler, Šťastný, Šulc, hrabě Thun-Hohenstein Zdeněk, Tichý, Tomášů, Udržal, dr. Ullrich, Vojáček, Vojta, Wýtwar, dr. Zátka, Zázvorka, dr. Zimmer a Žďárský. Německou variantu upřednostnili následující poslanci: Freiherr von Wieser, Felix Freiherr von Ährenthal, August Ansorge, Dr. Adolf Bachmann, Dr. Josef Baernreither, Rudols Berger, Karl Freiherr von Brand, Leopold Graf Brandis, Dr. Franz Brehm, Karl Graf Buquoy-Longueval, Franz Graf Clam-Gallas, Dr. Hans Damm, Dr. Karl Eppinger, Johann Feierfeil, Max Egon Fürst Fürstenberg, Rudolf Freiherr von Geymüller. Walter Groß, Wenzel Größl, Dr. August Hackl, Franz Graf Hartig, Josef Heinzl, Abt. Dr. Gilbert Helmer, Adolf Helzel, Dr. Karl Herrmann, Johann Hofer, Josef Hofmann, Dr. Rudolf Jaksch Ritter v. Wartenhorst, Josef Kasper, Dr. Johann Kiemann, Dr. Rudolf Knoll, Franz Kutscher, Friedr. Legier, Dr. Jos. Maly, Jos. Markert, Friedrich Milner, Franz Mose, Wilhelm Müller, Othmar Freiherr von Nádherný Borutin, Dr. Friedrich Nitsche, Graf Erwein Nostitz-Rienek, Gustav Nowak, Rudolf R. v. Perger, Franz Peschka, Emil Peters, Heinrich Prade, Dr. Heinrich Reiniger, Alexander Richter, Fürst Alain Rohan, Ignaz Sandner, Th. Dr. Josef Schindler, Karl Schoeppe, Dr. Gustav Schreiner, Dr. Karl Schücker, Jos. Rich. Sobitschka, Wenzel Stahl, Ernst Gras Sylva Taroucca, Franz Gras Thun-Hohenstein, Dr. Jaroslav Graf Thun-Hohenein, Philipp Trautzl, Dr. Karl Urban, loses Walter, Franz Wanka, Karl Weinrich, Johann Weiß, Anton Karl Wüst, Karl Max Gras Zedwitz a Dr. Josef Zintl. Podrobněji o složení zemského sněmu v tomto funkčním období viz Seznam poslanců Českého zemského sněmu (1901-1908).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kandidátní listina pro užší volby.... Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 285, s. 1. Dostupné online. 
  2. a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 328. 
  3. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 426–437, 446–454, 456–472. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  4. Česká společnost 1848–1918, s. 473-489.
  5. Česká společnost 1848–1918, s. 506-511.
  6. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. 
  7. a b Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  8. Velkostatkářský kompromis. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 285, s. 2. Dostupné online. 
  9. Česká společnost 1848–1918, s. 511.
  10. KOŘALKA, Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-022-1. S. 107. 
  11. Statistická příručka království Českého. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1909. Dostupné online. S. 62–63. 
  12. Zprávy Zemského statistického úřadu království Českého | Svazek IV. Sešit 2.. Praha: Zemský statistický úřad království Českého, 1903. Dostupné online. Kapitola Všeobecné volby do sněmu království Českého, vykonané na podzim roku 1901, s. 17. 
  13. KREJČÍ, Dobroslav. Statistika všeobecných voleb do sněmu Království českého, konaných počátkem r. 1908. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1908. Dostupné online. S. 54. 
  14. a b KREJČÍ, Dobroslav. Statistika všeobecných voleb do sněmu Království českého, konaných počátkem r. 1908. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1908. Dostupné online. S. 38–39. 
  15. Zprávy Zemského statistického úřadu království Českého | Svazek IV. Sešit 2.. Praha: Zemský statistický úřad království Českého, 1903. Dostupné online. Kapitola Všeobecné volby do sněmu království Českého, vykonané na podzim roku 1901, s. 21. 
  16. KREJČÍ, Dobroslav. Statistika všeobecných voleb do sněmu Království českého, konaných počátkem r. 1908. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1908. Dostupné online. S. 29. 

Související články[editovat | editovat zdroj]