Antonín Gindely

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Gindely
Antonín Gindely (1878)
Antonín Gindely (1878)
Narození3. září 1829
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. října 1892 (ve věku 63 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníhistorik, archivář, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel, spisovatel, středoškolský učitel a knihovník
Alma materUniverzita Palackého v Olomouci
Tématadějiny, archivnictví a knihovní věda
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Gindely (3. září 1829 Praha – 24. říjen 1892 Praha) byl český historik, archivář a univerzitní pedagog, postupně byl jmenován profesorem dějin na Německé univerzitě v Praze a na Univerzitě v Olomouci.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako třetí z osmi dětí v pražské rodině národnostně německého truhláře Josefa Gindelyho a jeho české manželky Veroniky.[1] Na pražské univerzitě postupně studoval filozofii (1846–1848), teologii (1848–1850) a práva (1850–1853). Byl mimo jiné žákem Konstantina Höflera a Františka Palackého. Absolvoval roku 1852 v oboru historie a archivnictví na Německé univerzitě. V Praze následně vyučoval na české reálce (1852–1853 a 1856–1862), mezi lety 1853-1855 působil jako suplent historie na právnické fakultě univerzity v Olomouci. Podnikal studijní cesty po archivech v Čechách, Polsku, Německu, Švédsku, Francii, Španělsku a Nizozemí. V roce 1862 začal přednášet na univerzitě v Praze, kde byl 1867 jmenován řádným univerzitním profesorem rakouských dějin (působil zde po boku Josefa Kalouska). Současně od roku 1862 až do své smrti pracoval v Zemském archivu Království českého (v roce 1867 byl jmenován prvním českým zemským archivářem).

S manželkou Vilemínou rozenou Behseovou, měl čtyři děti, z nichž dvě se dožily dospělosti. Ze dvou synů zemřel starší Vilém (* 1865) jako tříletý, mladší Jiří (* 1868) vystudoval práva a stal se notářem, začínal na Žluticku.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se českým a rakouským dějinám v 16. a 17. století, zejména církevním dějinám českých zemí se zaměřením na historickou jednotu bratrskou. Jeho práce o dogmatických stanoviscích jednoty (1854) je vůbec prvním pojednáním moderní české historiografie o jednotě bratrské. Významná je jeho ediční činnost, která vedle zpřístupnění řady rukopisných pramenů k dějinám jednoty zahrnuje především prvních sedm svazků Sněmů českých, které začal z jeho podnětu vydávat zemský archiv. Jeho dílo se vyznačuje zřetelem k evropským souvislostem, smyslem pro dobové náboženské myšlení a zjevnou rutinní orientací v politickém a hospodářském dobovém kontextu. Ačkoliv publikoval i česky, měl na zřeteli zachování a posílení jednotného rakouského státu, který by se vyhýbal politickým krajnostem německého centralismu a zároveň tlumil snahy slovansko-maďarského federalismu.[3]

Edice[editovat | editovat zdroj]

  • Quellen zur Geschichte der Böhmischen Brüder, vornehmlich ihren Zusammenhang mit Deutschland betreffend. Wien 1859.
  • Dekrety jednoty bratrské. Praha 1865.

Studie[editovat | editovat zdroj]

  • Über die Verhandlungen am Landtage zu Prag im J. 1575 behufs rechtlicher Anerkennung der Lutheraner und böhmisch-mährischen Brüder in Böhmen. In: Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Philosophisch-historische Classe. Bd. 13. Wien 1854, 413–429.
  • Über die dogmatischen Ansichten der böhmisch-mährischen Brüder nebst einigen Notizen zur Geschichte ihrer Entstehung. In: Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Philosophisch-historische Classe. Bd. 13, Wien 1854, 349–413.
  • Beiträge zur Geschichte der Zeit K. Rudolf’s II. In: Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Philosophisch-historische Classe. Bd. 18. Wien 1855, 17–62.
  • O poměrech náboženských (v Čechách a Moravě) za prvních dob panování Maxmiliana II. In: Šestá výroční zpráva c.k. české vyšší reálné školy v Praze r. 1857, 1–11.
  • Bitva na Bílé hoře. In: Časopis Musea Království českého 50 (1876), 213–239.
  • O postavení Francie k povstání českému v létech 1618-1620. In: Časopis Musea Království českého 50 (1876), 1–34.
  • Popravy v Praze po bitvě Bělohorské a jejich následky. In: Časopis Musea Království českého 53 (1879), 125–138, 364–378, 458–466.
  • Die Entwickelung des böhmischen Adels und der Inkolatsverhältnisse seit dem 16. Jahrhunderte. In: Abhandlungen der Classe für Philosophie, Geschichte und Philologie der königl. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften vom Jahre 1885-1886. VII. Folge, 1. Bd. Prag 1886, Nr. 3.

Monografie[editovat | editovat zdroj]

  • Geschichte der Ertheilung des böhmischen Majestätsbriefes von 1609. Prag 1858.
  • Böhmen und Mähren im Zeitalter der Reformation. Geschichte der Böhmischen Brüder. 2 Bde. Prag 1868 (3. vyd.).
  • Geschichte der böhmischen Finanzen von 1526 bis 1618. Wien 1868.
  • Rudolf II. und seine Zeit 1600–1612. 2 Bde. Prag 1868 (2. přehlédnuté vyd.).
  • Geschichte des Dreißigjährigen Krieges. 4 Bde. Prag 1869–1880.
  • Dějiny českého povstání léta 1618. 4 sv. Praha 1870–1880.
  • Die Processierung der Häretiker in Böhmen unter Kaiser Karl VI. Prag 1887.
  • Über des Johann Amos Comenius Leben und Wirksamkeit. Znaim 1892 (2. vyd.).
  • Geschichte der Gegenreformation in Böhmen. Leipzig 1894.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
  2. ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu z let 1864-1890
  3. ↑ KUTNAR, František - MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. Praha 1997, 294-296.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kollmann, Josef. Antonín Gindely, historik a archivář (1829–1892). 130 let Archivu země České. Archivní časopis 42 (1992), 193–208.
  • Kollmann, Josef. Založení Zemského archivu českého a dr. Antonín Gindely (K 130. výročí jeho založení a k 100. výročí úmrtí dr. Gindelyho). In: Pazderová, Alena (red.): 130 let zemského archivu. Sborník příspěvků z konference konané u příležitosti 130. výročí založení Zemského archivu a 100. výročí úmrtí jeho zakladatele a 1. ředitele prof. A. Gindelyho. Praha 1993, 7–22.
  • Kristen, Zdeněk. Studium historie na vysokém učení v Olomouci do r. 1855. In: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci. Historie 3 (1956), 5–42.
  • Krofta, Kamil. Antonín Gindely. In: Zprávy zemského archivu Království českého IV. Praha 1915.
  • Krofta, Kamil. Palacký a Gindely. In: Český časopis historický 18 (1912), 275–320.
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • Pazderová, Alena. Antonín Gindely. In: Hoffmannová, Jana – Pražáková, Jana (red.): Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha 2000, 191.
  • Štaif, Jiří. Historici, dějiny a společnost. 1. díl. Praha 1997.
  • Tomek, Václav Vladivoj. Antonín Gindely. In: Almanach České akademie věd III. Praha 1893, 26–30.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Gindely&oldid=21974116“