Josef Kalousek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Kalousek
Josef Kalousek
Narození 2. dubna 1838
Flag of the Habsburg Monarchy.svg Vamberk, Rakouské císařství
Úmrtí 22. listopadu 1915 (ve věku 77 let)
Flag of Austria-Hungary (1869-1918).svg Praha, Rakousko-Uhersko
Národnost Češi
Alma mater Vídeňská univerzita
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kalousek (2. dubna 1838, Vamberk[1]22. listopadu 1915, Praha) byl český historik, docent a profesor českých dějin na Karlově univerzitě v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Kalousek se narodil v chudé rolnické rodině ve Vamberku. Po absolvování obecné a měšťanské školy se vyučil tkalcovskému řemeslu. Po maturitě na reálce v Ječné v roce 1852, studoval na Technické universitě ve Vídni, kde roku 1859 vyhrál cenu vypsanou vídeňským měšťanem Šebkem za nejlepší stylisticky čistou práci českých žáků na vídeňských školách, kterou věnoval Jiřímu z Poděbrad. Kalousek studoval nejdříve polytechniku, později přešel na žurnalistiku a historii. Za studií překládal pro Pražské noviny. Stal se předním českým historikem v období státoprávního zápasu, byl prvním životopiscem Františka Palackého, jeho pokračovatelem a vykladačem. Největší vliv mělo na Kalouska rostoucí národní hnutí, které proniklo v 60. letech 19. století na venkov. Stal se členem redakce staročeského časopisu Národ, kde uveřejňoval své příspěvky proticentralistického a protidualistického ražení. Žil v rodině Františka Ladislava Riegera v Praze, kde působil jako vychovatel Palackého vnučky Marie Riegrové, později provdané Červinkové.

V roce 1868 získal doktorát filosofie a na počátku 70. let 19. století, kdy česká inteligence věřila optimisticky ve státoprávní vyrovnání s Vídní, vydal jako čerstvě habilitovaný docent na pražské universitě svoji největší práci České státní právo (1871). Zde Kalousek poukázal na to, že české země byly vždy svébytným, státním, mezinárodně uznávaným útvarem a že nikdy nebyly skutečným lénem římskoněmecké říše.

Stal se velmi úspěšným obhájcem a bojovníkem za české státoprávní nároky proti tendenčním výkladům německých historiků. Jeho zájem o českou otázku ho přivedl i do politiky, v roce 1880 se stal zemským poslancem. V roce 1887 získal řádné členství v Královské české společnosti nauk, kde v letech 18831890 působil jako tajemník.

Zemřel tři roky před koncem 1. světové války, která znamenala také konec Rakouska-Uherska a vznik samostatného československého státu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl autor břitkých polemik za národní zájmy (například O obraně knížete Václava svatého proti smyšlenkám a křivým úsudkům o jeho povaze, 1901, Karel IV., Otec vlasti, 1878, O historii kalicha v dobách předhusitských, 1881). Celý život obhajoval pravost Rukopisů.[2]

Vedle prací zaměřených státoprávně se věnoval dějinám selského lidu, kde vytvořil rozsáhlou edici Řády selské a instrukce hospodářské (od 1905), které však nestačil dokončit. Kalouskovo historické dílo mělo ve své době značný ohlas. Jeho práce se vyznačovaly důkladností, promyšleností konstrukce i zpracováním.

Bibliografie v českém jazyce[editovat | editovat zdroj]

  • České státní právo (1871)
  • Nástin životopisu Františka Palackého (1876)
  • Karel IV., Otec vlasti (1878)
  • Děje Královské České společnosti nauk (1885)
  • Tři historické mapy k dějinám českým (1885)
  • Výklad k historické mapě Čech (1894)
  • O vůdčích myšlenkách v historickém díle Františka Palackého (1896)
  • Obrana knížete Václava Svatého proti smyšlenkám a křivým úsudkům o jeho povaze (1901)
  • O potřebě prohloubiti vědomosti o Husovi a jeho době (1915)

Bibliografie v německém jazyce[editovat | editovat zdroj]

  • Einige Grundlagen des böhmischen Staatsrechts. Prag 1871.
  • Die Behandlung der Geschichte Přemysl Otakars II in Professor O. Lorenz' Deutscher Geschichte im 13. und 14. Jahrhundert. Prag 1874.
  • Geschichte der Königlichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften: sammt einer kritischen Übersicht ihrer Publicationen aus dem Bereiche der Philosophie, Geschichte und Philologie, aus Anlass des hundertjährigen Jubelfestes der Gesellschaft 1884 in ihrem Auftrage verfaßt von Josef Kalousek. Prag: Königlich Böhmische Ges. der Wiss., 1884.

Časopisecké příspěvky[editovat | editovat zdroj]

  • O historii výtvarného umění v Čechách, Osvěta (1877)
  • O zřízení a původu obce velkoruské (1880)
  • O historii kalicha v dobách předhusitských, Výroční školní zpráva nižšího reálného gymnasia v Praze III, (1881)
  • Jan z Jenštejna – archiepiscopus Pragensis, Zprávy KČSN (1882)
  • Historie a materialismus, ČČM (1883)
  • O staročeském právě dědickém a královském právě odúmrtním na statcích svobodných v Čechách i v Moravě, Rozpravy České akademie (1894)
  • Řády selské a instrukce hospodářské, Archiv Český, sv. 5.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. TREPEŠ, Matěj. „Co všechno pane kolego, můj mozek nedovede si nějak srovnati…“ (aneb variety vzájemných vztahů T. G. M. a J. Kalouska). Časopis Národního muzea : řada historická. 2009, roč. 178, čís. 1–2, s. 55–88. ISSN 0139-9543. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Pekař: Josef Kalousek 1838–1915, Český časopis historický 22/1916, (1916)
  • Otakar Josek: Život a dílo Josefa Kalouska, Praha (1922)
  • K. Kazbunda: Stolice dějin na pražské univerzitě II–III, (1965, 1968)
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]