Josef Charvát (lékař)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Charvát
Narození 6. srpna 1897
Praha
Úmrtí 31. ledna 1984 (ve věku 86 let)
Praha
Ocenění Léon Bernard Foundation Prize (1968)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Prof. MUDr. Josef Charvát, DrSc. (6. srpna 1897, Praha31. ledna 1984, tamtéž) byl český akademik ČSAV a lékař interní medicíny, zakladatel české endokrinologie Byl profesorem vnitřního lékařství na Karlově univerzitě. Byl též autorem filosofických úvah a pedagogem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v chudé rodině vyučeného kováře a zámečníka, zaměstnance Elektrických podniků v Praze. Vystudoval gymnázium v Praze, maturoval s vyznamenáním v r. 1916.[1] Začal studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1916 musel však studium přerušit a narukovat k dělostřelectvu. Později bojoval na třech různých frontách 1. světové války. Promoval až v roce 1923. Chtěl se věnovat psychiatrii, ale v tomto oboru nenašel umístění v Praze. Nastoupil na II. interní kliniku, kde se začal věnovat biochemii a endokrinologii. O rok později zveřejnil svou habilitační práci z oboru endokrinologie o účinku inzulinu.

Později studoval ve Francii a v Anglii (Londýn, Cambridge). V roce 1935 byl navržen na místo profesora vnitřního lékařství, k jeho jmenování však došlo až v r. 1946. [1] Byl iniciátorem vzniku Československé endokrinologické společnosti a byl jejím prvním předsedou (s výjimkou let 1949 – 1951) až do roku 1973.[2]

Dne 1. září 1939 byl zatčen gestapem pro odbojovou aktivitu a vězněn ve věznici Pankrác a v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Dlouho se mělo za to, že se o jeho propuštění zasloužil tehdejší švédský korunní princ Gustav VI. Adolf údajnou přímou intervencí u Hitlera. S Gustavem Adolfem se Charvát sice znal ze skautského setkání rovermoot ve Švédsku z roku 1937, ale tuto účelovou historku vyvrátilo pátrání mladého australského novináře W. H. Burkeho (*1983), nazvané Třicet čtyři (kniha vyšla v češtině v roce 2013 v nakladatelství Academia pod názvem Čtyřiatřicet) – propuštění zařídil Albert Göring, mladší (a nejspíše nevlastní) bratr význačného nacisty Hermanna Göringa, inženýr a dosazený ředitel Škodových závodů, se kterým se Charvát znal z předválečné doby. Svého příjmení Göring využil nejen k propuštění profesora Charváta, ale i k pomoci dalším 33 lidem, významným i obyčejným. Po válce byl očištěn norimberským i českým soudem.

Jako lékař se zapojil do pražského povstání v květnu 1945.

Od roku 1912 až do 2. světové války se aktivně věnoval skautingu. V roce 1932 byl zvolen místostarostou Svazu skautů a skautek Republiky československé a po rezignaci E. Beneše z funkce starosty, zastával tuto vrcholovou funkci až do ukončení činnosti skautské organizace v roce 1938.[3]

Byl členem zednářské lóže Národ č. 1 v Orientu Praha [4]

V roce 1945 založil III. interní kliniku na Univerzitě Karlově v Praze a do roku 1970 byl jejím přednostou. V 50. letech se později snažil o vyvrácení ideologických chybných interpretací z oboru biologie. V roce 1969 byl krátce rektorem Univerzity Karlovy.[5] K rektorské inauguraci po srpnové okupaci 1968 však nedošlo.[6] O rok později se vzdal vedení kliniky, působil zde však jako vědecký pracovník.

Je považován za zakladatele české endokrinologie, která byla jeho hlavním oborem. Zabýval se též stresem, imunologií a dalším vzděláváním lékařů. Byl propagátorem lékařské kybernetiky a genetiky. Jako první na světě používal inzulin jako katalyzátor výživy při stavech slabosti a vyčerpání. Je autorem tzv. Charvátovy diety pro rychlé hubnutí, dnes již opuštěné.

Byl zastáncem tradice etického, vědeckého a syntetického pohledu jak na pacienta, tak na celý obor vnitřního lékařství. Psal medicínsko-humoristicky zaměřené populární články a též i filosofická díla. Vycházel z humanistické tradice, užíval syntetického myšlení. Je autorem úvah, které začleňují medicínu do širšího kontextu.[7] Jeho hlavním dílem je kniha Choroby žláz s vnitřní sekrecí.

Léčil řadu významných osobností z řad politiků, umělců i jiných prominentů (např. Antonín Švehla, Edvard Beneš, Marta Gottwaldová). Za svou práci získal řadu ocenění: byl nositel Řádu republiky, Řádu práce a Řádu Zlaté hvězdy, Státní ceny Klementy Gottwalda, dostal titul Hrdina socialistické práce, byl Čestným doktorem Karlovy univerzity a dalších světových univerzit, členem poradního sboru pro vědu a techniku v OSN .

Zemřel 31. ledna 1984 v Praze.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Léčba nesmí nemocnému způsobovat větší problémy, než pro které byla zavedena.[8]
Člověk nemůže všechno znát, ale měl by o všem důležitém vědět

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Dnešní svět a zednářství, 1949
  • Život, adaptace a stress, 1969
  • Člověk a jeho svět, 1974
  • Můj labyrint světa, 2005

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 6. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Josef Charvát, s. 52-55. 
  2. WWW.SINACEK.CZ. Historie - Česká endokrinologická společnost. www.endokrinologie.cz [online]. [cit. 2018-09-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. Josef Charvát a jeho doba – skauting
  4. Řádná a dokonalá Lóže Národ č. 1 v Orientu Praha. www.lnarod.cz [online]. [cit. 2018-09-10]. Dostupné online. 
  5. Seznam rektorů 1918 - 2017. Univerzita Karlova. Dostupné online [cit. 2018-09-10]. (anglicky) 
  6. RABOCH, Jiří; GINTEL, Allan; HILDPRANTOVÁ, Rita. S anděly nad hlavou. Praha: Gasset, 2015. 256 s. Kapitola „vondráčkovy přednášky“ po padesáti letech (Martin Bojar), s. 65. 
  7. http://www.lekarskeknihy.cz/?id=80-7262-244-7
  8. Nežádoucí účinky léčiv. Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. 2008. Čís. 2, s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Univerzity Karlovy
Předchůdce:
Oldřich Starý
19691970
Josef Charvát (lékař)
Nástupce:
Bedřich Švestka