Rudolf Plajner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
RNDr. Rudolf Plajner
Hostyn6.jpg
Narození 5. dubna 1901
Prostějov
Úmrtí 23. června 1987 (ve věku 86 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Plajner (5. dubna 1901 Prostějov[1]23. června 1987) byl český pedagog a skaut. Byl opakovaně zvolen náčelníkem československého Junáka. Vedle dlouhodobého a jednoznačného přínosu pro český skauting, je osoba Rudolfa Plajnera zároveň spojena i s jeho opakovanými ústupky politické moci (1940, 1950, 1970), jimiž se snažil neúspěšně odvrátit zákaz Junáka.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině prostějovského krejčího Františka Plajnera (1874–1944) a jeho manželky Jenovéfy, rozené Peštové (1875–1905).[1] Vyrůstal v početné rodině se 6 sourozenci. Jeho matka zemřela v roce 1905, tedy když mu byly pouhé 4 roky.

Studoval v obecné a později zemské vyšší reálce v Prostějově do roku 1919. Pak nastoupil na brněnskou techniku na elektroinženýrství. V souvislosti se záchranou tonoucích dětí dostal stipendium a to mu umožnilo se více zaměřit na studium. Brněnská škola mu však nevyhovovala a proto brzy přešel na nově otevřenou přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Po ukončení studií 1924 nastoupil do zaměstnání pedagoga v Prostějově. V roce 1926 získal doktorát z přírodních věd. Dne 6. července 1926 se v Senici oženil s Vlastou Sokolovou.[1]

Na počátku 2. světové války spolupůsobil na založení organizací Politické ústředí (PU), Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) a Obrana národa (ON). Dále budoval spolu s dalšími skautskými pracovníky bezpečnou cestu pro přechod vojáků, politiků a členů vlády do zahraničí. Během války i nadále plnil odbojové úkoly a pomáhal paraskupinám.

Po osvobození byl předsedou revolučního národního výboru v Holešově a předsedu okresní organizace sociální demokracie. Po ustálení poměrů předsedou Okresního národního výboru až voleb roku 1946.

Během vlády komunistického režimu se nesměl věnovat volnočasové výchově mládeže a cokoliv publikovat. Byl překládán z jedné školy na druhou v okolí Zlína a zostouzen v tisku[zdroj?].

Těsně před svým odchodem do důchodu (1961) se odstěhoval do Luk pod Medníkem, kde zůstal do konce života.

Plajner skaut[editovat | editovat zdroj]

Jeho skautská kariéra započala 1916, kdy vstoupil do skautské družiny, kterou vedl Jiří Wolker. Již v roce 1919 sloužil jako sborový vůdce v Brně a zúčastnil se ustavujícího sjezdu Svazu skautů.

V roce 1920 zachránil v Brně tři topící se děti místního bohatého obchodníka z rozvodněné Svratky a jen náhodou byla zjištěna jeho totožnost ze skautské legitimace z odhozeného kabátu. Následně odmítl nabídnutou finanční odměnu. Za toto jednání mu byl udělen zlatý stupeň odznaku "Za čin junácký", dostal školní stipendium a prezident republiky T. G. Masaryk mu zaslal dopis spolu s darem v podobě stříbrných hodinek.[3] Účastnil se 3. a 4. světového Jamboree v Anglii a v Maďarsku.

Po absolvování zvláštního kurzu pro instruktory branné výchovy byl na žádost ministerstva národní obrany povolán na propagaci a zintenzivnění výuky branné výchovy na školách a ve skautských oddílech po celé republice. Po Svojsíkově smrti byl v čele jeho pohřebního průvodu.

Neblahou roli Plajner naopak sehrál v obtížných letech Druhé republiky a počátků okupace republiky (1939–1940). Ve snaze zachovat junáckou organizaci, patřil k těm, kteří začali tolerovat nacionalizaci a politizaci Junáka. Jeho ochota vyjít vstříc okupačním úřadům dospěla až tak daleko, že pro údajně inspirativní přínos doporučoval ke čtení instruktážní příručky nacistické Hitlerjugend.[4] V roce 1940 tajně domluvil se Sokolem, Československým červeným křížem a Klubem československých turistů možnost přechodu skautských oddílů do těchto organizací v případě zrušení Junáka.[zdroj?] Krátce nato byl zatčen gestapem (propuštěn po třech dnech, později zatčen na několik měsíců). Junák byl na konci roku 1940 zrušen.

Po konci války byl Plajner v roce 1946 zvolen náčelníkem Junáka a snažil se o udržení jeho samostatnosti. To se mu však dařilo jen do roku 1948, kdy musel pod pohrůžkou perzekuce skautských vedoucích připustit sloučení Junáka s Národní frontou a Svazem československé mládeže, což znamenalo jeho zánik.

V listopadu 1969 byl znovu zvolen náčelníkem československého Junáka a na krátkou dobu se opět podílel na činnosti organizace.[5] Brzy se žel opět začala projevovat i jeho ochota k politickým ústupkům. Ani tentokrát tím ale Junáka před rozpuštěním nezachránil.[6][7]

Udělená vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Skautská[editovat | editovat zdroj]

Neskautská[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VÉMOLA, Antonín., 1991: RNDr. Rudolf Plajner. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska.
  • Skauti bez lilie, Filmový dokument. Režie Viktor Portel, 2017.
  • Středisko Junák – svazu skautů a skautek ČR v Holešově, 2007: Rudolf Plajner – Občan. Holešov: tisk Typoservis Holešov.

Související články[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Prostějov, matrika narozených 1900–1902, snímek 81, Záznam o narození a křtu
  2. Skauti bez lilie, Filmový dokument. Režie Viktor Portel, 2017.
  3. Za junácký čin. Moravská orlice. 22. 4. 1920, s. 83. Dostupné online. 
  4. KOL. Klub zvídavých dětí • Jaroslav Foglar a Protektorát. Praha: NZB, 2018. 412 s. ISBN 978-80-906755-6-8. S. 337. 
  5. Ustaven nejvyšší orgán Junáka. Rudé právo. 17. 11. 1969, s. 2. Dostupné online. 
  6. Skauti bez lilie, Filmový dokument. Režie Viktor Portel, 2017.
  7. KOL. Klub zvídavých dětí • Jaroslav Foglar a Protektorát. Praha: NZB, 2018. 412 s. ISBN 978-80-906755-6-8. S. 337.