Jiří Navrátil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Navrátil

Jiří Navrátil
Narození 10. září 1923
Lipsko
Úmrtí 16. ledna 2017 (ve věku 93 let)
Praha
Povolání překladatel a skauting
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

JUDr. Jiří Navrátil (10. září 1923 Lipsko16. leden 2017 Praha) byl český překladatel, publicista a významný český skaut, který zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty, např. Dagmar Skálovou, nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově, kde pracoval v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut jinam. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960.

V roce 1968 se podílel na znovuobnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do své smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině československého diplomata v německém Lipsku, kde jeho otec působil ve funkci československého konzula.[1] Brzy po Jiřího narození však byl povolán zpět na Ministerstvo zahraničních věcí do Prahy.[1] Od 3. třídy, kdy byl otec přeložen jako konzul do Stuttgartu, navštěvoval mladý Jiří v Německu dva roky waldorfskou školu. Kvůli češtině se sám později vrátil do Československa a obecnou školu dokončil na Durychově náměstí v Praze. Gymnázium studoval v Bučovicích na Moravě, kde žil u příbuzných, a po návratu otce do Prahy přestoupil na Reformní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše.[2]

V roce 1937 se přes svého spolužáka zapojil do skautského hnutí. Nejprve se stal členem 4. a poté i 2. oddílu Svazu skautů a skautek ČSR, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar.[2] Po zákazu skautingu v roce 1940 fungoval Jiřího oddíl v ilegalitě jako dorost Klubu českých turistů.

Po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil Jiří Navrátil do kanceláře firmy zabývající se autobusovou dopravou, jejímž ředitelem a spolumajitelem se mezitím stal jeho otec. Někteří lidé z vedení firmy, mezi nimi i jeho strýc František Holub, byli zapojeni do odbojové činnosti a po jejich odhalení Němci podnik zabavili.

V roce 1944 zatklo Jiřího Navrátila a další skautské vedoucí Gestapo. Za pomoci morseovky se jim však podařilo domluvit, jak budou vypovídat, a většina z nich nakonec neskončila v koncentračním táboře – Jiří byl například zařazen do pracovních oddílů Organizace Todt. Brzy však uprchl a až do konce války se skrýval. Přitom se plně věnoval ilegální činnosti a v květnu 1945 se aktivně zúčastnil Pražského povstání.[3]

Od roku 1945 studoval na právnické fakultě, ale po protestním pochodu vysokoškoláků na Hrad 25. února 1948 byl jako činovník Junáka ze studií vyloučen. Účastnil se i potlačeného protikomunistického povstání: na jaře roku 1949 ho vyzvala skautská činovnice Dagmar Skálová, aby zmobilizoval starší skauty. Ti měli působit jako spojky při protikomunistickém puči připravovaném vojenskou skupinou Praha–Žatec. Velitelem povstání měl být, tehdy již zatčený, generál Karel Kutlvašr. Tajná policie ovšem celou akci od počátku bedlivě sledovala a večer před 17. května 1949 (původně plánované datum povstání), téměř všechny skauty pozatýkala. Následné výslechy v Ruzyni probíhaly podle „osvědčených“ metod – bití, vydírání, psychický teror. Opět díky morseovce a dalším skautským „praktikám“ se však zatčeným podařilo utajit skutečné množství zapojených skautů a rozsah činnosti. V srpnu 1949 s nimi komunisté uspořádali „skautský proces“. Jiří Navrátil dostal trest 20 let žaláře za velezradu.

Po skončení procesu ho společně s dalšími skauty převezli do jáchymovských uranových dolů.[2] Zprvu byli umístěni na Vykmanově a později pracovali na Rovnosti. Okamžitě zde založili Roverský kmen Rovnost, který pak vyvíjel rozsáhlou činnost: v lágru, kde byl zakázán tisk a jakékoli psací potřeby, získával zprávy za pomoci vyloučených vysokoškoláků nasazených do dolů, organizoval spojení s rodinami, posílal dopisy, sháněl léky, pomáhal spoluvězňům ve špatném psychickém stavu, organizoval tajné mše, přednášky, jazykový kurz a dokonce založil „vydavatelství“, v němž vyšlo osmnáct svazečků vůbec prvních českých samizdatů. Po dvou letech věznění Jiří Navrátil těžce onemocněl zánětem ledvin, a proto byl odvezen do věznice v Hradci Králové, pak do Plzně na Bory a do věznice v Pardubicích. Na Jáchymovsko se ještě na čas vrátil, prošel i Mírovem, Ilavou a Leopoldovem. Z Leopoldova byl 11. května 1960 propuštěn na amnestii.[2]

Po návratu z vězení žil se svými rodiči v Praze a to v jedné místnosti v Šáreckém údolí, kam je komunisté násilně vystěhovali. V té době také poznal svou budoucí manželku, dceru spoluvězně JUDr. Františka Válka. V dalších letech pracoval jako čistič bazénů v Parku kultury a oddechu, pak jako pomocná síla po různých výstavách a v letech 1962–1968 jako údržbář. Vedle toho se živil překlady, nejprve ovšem pod cizím jménem, a poté přispíval do redakce aktualit a zajímavostí Českého rozhlasu. V roce 1968 se stal členem redakce nového týdeníku Doba.[3] V témže roce, kdy se nakrátko podařilo obnovit skautskou organizaci, byl Jiří Navrátil zvolen členem náčelnictva Junáka. Po zákazu týdeníku Doba v září 1969 se živil jako tzv. volný novinář a i nadále překládal z němčiny, angličtiny, sanskrtu a francouzštiny. Pro nakladatelství Odeon přeložil řadu knih. S manželkou Bělou bydleli tehdy v jednom pokoji v rozděleném bytě Na baště sv. Jiří, kde se jim v květnu 1977 narodil syn Tomáš. Rok nato nastoupil do vydavatelství Vyšehrad jako redaktor kulturní rubriky týdeníku Naše rodina.[3]

V prosinci 1989 se na půl roku ujal funkce šéfredaktora deníku Lidová demokracie.[2] Zároveň se stal i členem ústřední rady Junáka – svazu skautů a skautek ČR a vykonával v něm funkci zahraničního zpravodaje. V roce 1992 byl zvolen starostou Junáka.

Jeho manželkou byla Běla Navrátilová, roz. Válková, dcera spoluvězně dr. Válka, mají spolu syna Tomáše. V roce 1989 byl zakládajícím členem Masarykova demokratického hnutí a až do své smrti členem jeho předsednictva. Jiří Navrátil dlouhodobě žil na Praze 6. Zemřel po několika pobytech v nemocnici v Praze.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Jiří Navrátil je nositelem mnoha českých a zahraničních skautských vyznamenání – v roce 2002 mu, jako prvnímu z východní Evropy, udělil Světový výbor WOSM nejvyšší světové skautské vyznamenání Bronzový vlk.[2] Jiří Navrátil je také držitelem Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany ČR za činnost ve 2. a 3. odboji a Medaile T.G.M. udělované Masarykovým demokratickým hnutím.[3]

Byl čestným členem přístavu (střediska vodních skautů) Modrá Flotila – Nymburk.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Jiří Navrátil (1923), ustrcr.cz
  2. a b c d e f Skaut Navrátil: S Foglarem jsem se rozešel ve zlém. Teď vidím, že to byla chyba, lidovky.cz, 16. ledna 2017
  3. a b c d JUDr. Jiří Navrátil (1923–2017) – Životopis

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Preclík Vratislav: Za doktorem Jiřím Navrátilem, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 117, str. 1-4, ročník XXV., leden-březen 2017, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]