Martin Buber

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Martin Buber
Narození 8. února 1878
Vídeň
Úmrtí 13. června 1965 (ve věku 87 let)
Jeruzalém
Místo odpočinku Jeruzalém
Povolání filosof, existencialista, překladatel, pedagog, spisovatel, lektor, vysokoškolský pedagog a překladatel bible
Zaměstnavatel Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt
Ocenění Mírová cena německého knižního obchodu (1953)
Erasmus Prize (1963)
Izraelská cena
Bialikova cena
Goethova plaketa města Frankfurt am Main
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Buber (8. února 1878 Vídeň13. června 1965 Jeruzalém) byl židovský filosof náboženství a překladatel rakouského původu. Podílel se na sionistickém hnutí a zasazoval se o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele.

Martin Buber

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Martin (hebrejsky Mordechai) Buber se narodil ve Vídni v židovské rodině. Jeho děd, Solomon Buber, byl významný učenec, který se věnoval studiu židovských chasidských tradic a Tóry. U něho ve Lvově strávil Martin Buber dětství a studoval zde na polském gymnáziu. Po maturitě roku 1896 studoval ve Vídni, v Lipsku, v Curychu a v Berlíně, a to filosofii, psychologii a germanistiku, mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel.

Roku 1899 se ve Vídni seznámil s Theodorem Herzlem a připojil se k jeho sionistickému hnutí. Na rozdíl od Herzla, který chtěl založit laický židovský stát, Buberovi šlo především o židovské náboženství a kulturu. V tomtéž roce se oženil a pracoval jako redaktor různých židovských časopisů. Roku 1902 se začal zabývat chasidstvím, jehož životní a náboženská praxe mu byla daleko bližší než politické cíle sionismu. Roku 1904 vydal disertaci o problému individuace, zejména o Jakobu Böhme a Mikuláši Kusánském a věnoval se pak už pouze studiu. Vydal několik sbírek chasidských příběhů a mýtů a pracoval opět jako redaktor. Za první světové války založil výbor na podporu východoevropských Židů.

Roku 1921 se spřátelil s Franzem Rosenzweigem a působil v jeho škole. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo Já a Ty, věnované filosofii individuálního vztahu s druhou osobou. Od roku 1925 pracoval společně s Rosenzweigem na novém překladu Bible, který se snažil zachovat co nejvíce rysů hebrejského originálu. V letech 1930-1933 byl profesorem židovského náboženství a etiky na univerzitě ve Frankfurtu n. M., na protest proti Hitlerovu převzetí moci však roku 1933 rezignoval a roku 1938 kvůli sílícímu tlaku německého nacismu odjel do Jeruzaléma, kde učil na tamější Hebrejské univerzitě antropologii a sociologii.

Po druhé světové válce se účastnil diskusí o budoucím státu Izrael. Hájil význam židovského náboženství, zasazoval se o spravedlivý mír s Palestinci a zastával spíše kolektivistické názory. Od roku 1951 hodně cestoval a přednášel v Evropě i v USA, získal řadu významných cen a vyznamenání a až do smrti udržoval blízké vztahy se svými přáteli z Prahy, zejména Maxem Brodem, F. Weltschem a H. Bergmanem. V letech 1960 až 1962 byl prvním prezidentem Izraelské akademie věd a klasického vzdělávání.[1]

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

Buberovo originální myšlení inspirovali zejména Ludwig Feuerbach a Sören Kierkegaard. Lidský život je podle Bubera vždy setkáváním, které se děje v modu dvou „základních slov“, buď v modu „Já-Ty“, anebo „Já-Ono“. Osoba ovšem vzniká pouze v modu Já-Ty, a to právě skrze Ty. V modu Já-Ty se děje i vztah člověka k Bohu, protože je to dialog. Naopak vztah Já-Ono je monologický a Já se v něm nesetkává s něčím jiným, nýbrž se svojí představou protějšku, s nímž pak nakládá jako s předmětem. Předměty lze potom zkoumat, anebo využívat ke svému prospěchu, což je podle Bubera charakteristické pro moderní dobu a jedna z příčin jejích problémů.

Spisy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Já a Ty (1923, česky Praha 2005)
  • Problém člověka (česky Praha 1997)
  • Obrazy dobra a zla (česky Olomouc 1994)
  • Chasidská vyprávění (česky Praha 2002)
  • Cesta člověka podle chasidského učení (česky Olomouc 1994)
  • Život chasidů (Praha 1994)
  • Temnota Boží (Praha 2002)
  • Gog a Magog: chasidská kronika (Praha 1996)
  • Názory (Praha 1996)

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Člověk se stává Já skrze Ty.
— Werke I.:97
Úspěch není jedno z Božích jmen.
— Frankfurter Hefte 6, 1951:195
Láska je odpovědnost nějakého Já za nějaké Ty.
— Werke I.:88

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin Buber na anglické Wikipedii.

  1. Council [online]. Izraelská akademie věd a klasického vzdělávání, [cit. 2011-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London : Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)  
  • J. Poláková (vyd.), Filosofie dialogu: Rosenzweig, Ebner, Buber, Lévinas. Praha, Ježek 1995
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha : Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 270–271.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]