Věznice Leopoldov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Věznice Leopoldov
Vstup do věznice
Vstup do věznice
Základní údaje
Otevření 1855
Poloha
Adresa Leopoldov, SlovenskoSlovensko Slovensko
Souřadnice
Věznice Leopoldov
Věznice Leopoldov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věznice Leopoldov je nejstarší věznice na Slovensku. Nachází se ve městě Leopoldov v prostorách bývalé pevnosti (přestavěna v roce 1855, první vězně přijala v roce 1856). Proslula po únorovém převratu, kdy v ní československá komunistická vláda věznila politické vězně, z nichž zde řada v důsledku nelidského zacházení zemřela. V současné době má kapacitu 1502 osob.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska připomínající politické vězně v Leopoldově.

Pevnost Leopoldov byla dokončena v roce 1669. V roce 1855 byla pevnost upravena na věznici, kterou je dosud.

Obáváné komunistické vězení[editovat | editovat zdroj]

Leopoldov byl zejména v 50. letech 20. století spolu s koncentračními a pracovními tábory při uranových dolech nejhorším z vězeňských zařízení v komunistickém Československu a často je označován za zařízení likvidační. S politickými vězni zde bylo zacházeno mimořádně krutým způsobem, byla jim odpírána lékařská péče a nutné léky, byla systematicky porušována i jejich nejzákladnější lidská práva. Několik jich zemřelo v důsledku krutého zacházení a odepření nutné léčby (mimo jiné blahoslavení Pavol Gojdič a Metoděj Dominik Trčka).

V Leopoldově byl v této době vězněn i pozdější československý prezident Gustáv Husák, jeho spoluvězni byli benecký hoteliér Bohumil Rychtr a profesionální voják Miroslav Kácha. Dalším z vězňů byl mj. i organizátor čs. perutí ve Velké Británii za 2. sv. války, armádní generál (in memoriam) a Air Marshal RAF, RNDr. Karel Janoušek. Svůj pobyt v Leopoldově popsal například Jiří Krupička (geolog, filosof a spisovatel, emeritní profesor University of Alberta) v knize Stará pevnost.[1]

Útěky vězňů[editovat | editovat zdroj]

V dějinách věznice došlo k několika skupinovým útěkům vězňů. Například 2. ledna 1952 se podařilo uprchnout šesti politickým vězňům, kteří pracovali na stavebních úpravách starých pevnostních kasemat. Mezi nimi byli například převaděč Štěpán Gavenda nebo bývalý armádní důstojník Pravomil Raichl. Většině se podařilo uprchnout do Západního Německa, ale zrovna Gavenda se později do Československa vracel jako agent západní zpravodajské služby, byl dopaden, odsouzen k smrti a popraven.[2][3]

Další útěk se podařil 23. listopadu 1991. Z věznice tehdy uprchlo celkem sedm vězňů, většinou odsouzených za násilnou trestnou činnost, pod vedením Tibora Polgáriho, vůdce vězeňské vzpoury z předchozího roku. Při útěku zabili pět dozorců, několik dalších dozorců a jednoho spoluvězně poranili. Přestože se uprchlíci ozbrojili samopaly vězeňské stráže a měli jednoho dozorce jako rukojmí, během dvou dnů byli všichni pochytáni. Vůdcové útěku pak byli odsouzeni na doživotí.[4][5]

Vzpoura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vzpoura vězňů v Leopoldově.

V březnu 1990 došlo ve věznici k masové vzpouře vězňů, na které se nevztahovaly amnestie prezidenta Havla. Celkem 217 vězňů nejprve vyhlásilo 15. března protestní hladovku a následně vyhnalo dozorce z vězeňských objektů. Úřady se odhodlaly k zákroku teprve 28. března, kdy po několikahodinovém neúspěšném vyjednávání úředníků ministerstva vnitra zahájila policie s podporou armády útok a po dvou hodinách boje věznici ovládla. Vzpoura si vyžádala jednoho mrtvého vězně a desítky zraněných na obou stranách.[4][5]

Seznam politických vězňů zemřelých v Leopoldově[editovat | editovat zdroj]

Památník na místě bývalého hrobu blahoslaveného Pavla Petera Gojdiče na leopoldovském hřbitově.
  • seznam není kompletní

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Krupička, Jiří. Stará pevnost (2001), 100 s., Nakl. Paseka, Praha, ISBN 80-7185-377-1
  2. CZECHOSLOVAKIA: Where Is Johnny Hvasta?. TIME. 25. 8. 1952. Dostupné online [cit. 2019-02-24]. 
  3. TOMEK, Prokop. On the cold war front. Czechoslovakia 1948-1956 [online]. ÚSTR, 2009 [cit. 2019-02-24]. S. 87-89. Dostupné online. 
  4. a b JEDLIČKA, Miloslav. Věznice Leopoldov - Slovensko. Vzpoura vězňů - březen 1990, vražda 5 vězeňských dozorců - listopad 1991 [online]. Kriminalistika.eu [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. 
  5. a b Útok Československé armády a policie na věznici Leopoldov. Armyweb.cz [online]. 10. 8. 2017 [cit. 2019-02-24]. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]