Adolf Kajpr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adolf Kajpr

Adolf Kajpr
Církev římskokatolická
Zasvěcený život
Institut jezuité
Noviciát 1928
Svěcení
Kněžské svěcení 26. července 1936
Osobní údaje
Datum narození 5. července 1902
Místo narození Hředle
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 17. září 1959
(ve věku 57 let)
Místo úmrtí Leopoldov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí infarkt
Místo odpočinku řádová hrobka na Vyšehradě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Kajpr (5. července 1902, Hředle[1][2]17. září 1959, Leopoldov) byl český katolický kněz, jezuita, novinář a jedna z obětí komunistického pronásledování katolické církve v Československu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Adolf Knajpr krátce po narození osiřel. Vyučil se obuvníkem a nějaký čas pracoval jako mlynář. Jelikož byl velmi inteligentní a cílevědomý, nedělalo mu potíže mimo tyto práce ještě samostatně studovat. V roce 1926 po složení přijímacích zkoušek nastoupil přímo do kvinty Arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči.

Chtěl se stát knězem, což jej přivedlo k bráně kláštera benediktinů v Emauzích. „Za nepřítomnosti opata mu převor sdělil, že na jeho členství v benediktinském řádu nereflektují.“[3] Kajpr pak požádal o přijetí do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Vstoupil do něj v roce 1928 na Velehradě. Řádová studia absolvoval v Belgii (filosofie) a Innsbrucku (teologie). Kněžské svěcení obdržel 26. července 1936. Od roku 1937 působil v Praze jako farář u sv. Ignáce, kde se stal „proslaveným nedělním kazatelem“.[3] Řídil také exercicie a věnoval se práci v rozhlase a katolickém tisku - redigoval Posla Božského Srdce Páně a časopisy Obrození a Dorost.

V roce 1941 byl zatčen za kritiku nacistického režimu a postupně byl vězněn v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau. Po osvobození se vrátil ke své původní práci a stal se šéfredaktorem týdeníku Katolík, zaměřeného na katolickou inteligenci. Byl ctěn jako novinář, kazatel, zpovědník a exercitátor.

V březnu 1950 byl zatčen a počátkem dubna byl v monstrprocesu s představiteli řádů odsouzen na 12 let těžkého žaláře. Prošel nejkrutějšími komunistickými věznicemi (Mírov, Valdice, Leopoldov). Věznění, mučení a kruté zacházení mu zničilo zdraví.

Když jsem byl tehdy v tom Dachau a viděl, jak lidé kolem dokola umírají, prosil jsem: Pane Bože, já bych ještě nechtěl umřít, já bych chtěl pro tebe ještě něco vykonat. A víš, člověče, když tak dnes o tom přemejšlím, tak si myslím, že bych vlastně už mohl jít.
— Adolf Kajpr, půl roku před smrtí [4]

17. září 1959 zemřel ve věznici v Leopoldově v důsledku kombinace následků těžkého infarktu a neposkytnutí patřičné lékařské péče. Pohřben byl na vězeňském hřbitově, v roce 1968 byly jeho ostatky převezeny do řádové hrobky na Vyšehradě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Žebrák (fol.463a)
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Žebrák (fol.463b)
  3. a b PAVLÍK, Jan. Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v Moravském Slezsku od roku 1814. Olomouc : Centrum Aletti Refugium Velehrad-Roma s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7412-067-1.  
  4. VAŠKO, Václav. Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce II. Praha : Zvon, 1990. ISBN 80-7113-035-4.  
  5. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2014 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2014, [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]