Adolf Kajpr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Adolf Kajpr
Adolf Kajpr
Církev římskokatolická
Zasvěcený život
Institut jezuité
Noviciát 1928
Svěcení
Kněžské svěcení 26. července 1936
Osobní údaje
Datum narození 5. července 1902
Místo narození Hředle
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 17. září 1959
(ve věku 57 let)
Místo úmrtí Leopoldov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí infarkt
Místo odpočinku řádová hrobka na Vyšehradě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Kajpr (5. července 1902, Hředle[1][2]17. září 1959, Leopoldov) byl český katolický kněz, jezuita, novinář a jedna z obětí komunistického pronásledování katolické církve v Československu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Adolf Knajpr krátce po narození osiřel. Vyučil se obuvníkem a nějaký čas pracoval jako mlynář. Jelikož byl velmi inteligentní a cílevědomý, nedělalo mu potíže mimo tyto práce ještě samostatně studovat. V roce 1926 po složení přijímacích zkoušek nastoupil přímo do kvinty Arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči.

Chtěl se stát knězem, což jej přivedlo k bráně kláštera benediktinů v Emauzích. „Za nepřítomnosti opata mu převor sdělil, že na jeho členství v benediktinském řádu nereflektují.“[3] Kajpr pak požádal o přijetí do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Vstoupil do něj v roce 1928 na Velehradě. Řádová studia absolvoval v Belgii (filosofie) a Innsbrucku (teologie). Kněžské svěcení obdržel 26. července 1936. Od roku 1937 působil v Praze jako farář u sv. Ignáce, kde se stal „proslaveným nedělním kazatelem“.[3] Řídil také exercicie a věnoval se práci v rozhlase a katolickém tisku - redigoval Posla Božského Srdce Páně a časopisy Obrození a Dorost.

V roce 1941 byl zatčen za kritiku nacistického režimu a postupně byl vězněn v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau. Po osvobození se vrátil ke své původní práci a stal se šéfredaktorem týdeníku Katolík, zaměřeného na katolickou inteligenci. Byl ctěn jako novinář, kazatel, zpovědník a exercitátor.

V březnu 1950 byl zatčen a počátkem dubna byl v monstrprocesu s představiteli řádů odsouzen na 12 let těžkého žaláře. Prošel nejkrutějšími komunistickými věznicemi (Mírov, Valdice, Leopoldov). Věznění, mučení a kruté zacházení mu zničilo zdraví.

Když jsem byl tehdy v tom Dachau a viděl, jak lidé kolem dokola umírají, prosil jsem: Pane Bože, já bych ještě nechtěl umřít, já bych chtěl pro tebe ještě něco vykonat. A víš, člověče, když tak dnes o tom přemejšlím, tak si myslím, že bych vlastně už mohl jít.
— Adolf Kajpr, půl roku před smrtí [4]

17. září 1959 zemřel ve věznici v Leopoldově v důsledku kombinace následků těžkého infarktu a neposkytnutí patřičné lékařské péče. Pohřben byl na vězeňském hřbitově, v roce 1968 byly jeho ostatky převezeny do řádové hrobky na Vyšehradě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Žebrák (fol.463a)
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Žebrák (fol.463b)
  3. a b PAVLÍK, Jan. Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v Moravském Slezsku od roku 1814. Olomouc: Centrum Aletti Refugium Velehrad-Roma s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7412-067-1. 
  4. VAŠKO, Václav. Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce II. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-035-4. 
  5. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2014 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2014 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]