Vladimír Sís (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimir Sís
Vladimir Sis (před rokem 1912)
Vladimir Sis (před rokem 1912)
Narození 30. června 1889
Maršov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. července 1958 (ve věku 69 let)
Leopoldov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Povolání spisovatel, novinář
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Sís (30. června 1889 Maršov[1]2. července 1958 Leopoldov) byl český novinář, publicista a spisovatel, účastník prvního i druhého odboje a jedna z obětí komunistického teroru. Psal zejména pro Národní listy, byl znalcem Balkánu a překládal z bulharštiny.

Vladimír Sís v makedonském revolučním kostýmu, 1912

Za druhé světové války byl zatčen gestapem a vězněn. Po roce 1945 pracoval jako redaktor Lidové demokracie.[2] V roce 1949 byl zatčen. V březnu 1950 byl na základě výpovědí vynucených mučením souzen Státním soudem v politickém procesu a odsouzen k 25 letům vězení za velezradu. Před procesem byl při výsleších konaných StB mučen takovým způsobem, že musel být do soudní síně nošen na nosítkách.[3][4] Dne 2. července 1958 zemřel na následky krutého věznění ve věznici v Leopoldově. Přestože byl vážně nemocen, bylo mu odepřeno lékařské ošetření.[5]

Dne 12. dubna 1969 byl posmrtně rehabilitován Nejvyšším soudem.[6]

V roce 1998 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí (1889 - 1912)[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Sís se narodil v Maršově (Brno–venkov) ve velké rodině řídícího učitele Františka Síse (1848–??) a jeho manželky Josefy (1852–??). Jeho sourozenci byli básník a politik František Sís (1878–1938) a prozaička a překladatelka Miloslava Sísová (1885–1947).[7]

Po základní škole v Maršově studoval na střední škole v Brně. V roce 1908 byl vyloučen ze školy a zatčen jako člen Národní strany svobodomyslné.[ujasnit] Podařilo se mu uniknout z vězení a kolem roku 1909 odešel do Německa. Studoval archeologii v Lipsku, ale nedokončil studium kvůli přetrvávajícímu pronásledování rakousko-uherskými úřady.[ujasnit] Mezi lety 1908 a 1912 žil v Řecku, Srbsku, Osmanské říši a Bulharsku. Působil jako korespondent časopisu Mladoboleslavské listy, který založil jeho bratr František, dopisoval též do Národních listů.

Balkánské války (1912 - 1913)[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Sís byl svědkem i přímým účastníkem balkánských válek v letech 1912–1913 Během těchto let se Vladimír Sís stal vášnivým bulharofilem.

První balkánská válka (1912 - 1913)[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1911 do roku 1912 se stal stipendistou a spolupracovníkem Lipské akademie věd. Studoval filologické, historické a etnografické studie na hoře Athos, Sinaj a v Jeruzalémě; podílel se na vykopávkách na ostrově Samos, Chalkidiki, a v Alexandrii; pracoval v Egyptě, Libyi, Súdánu, Palestině a Malé Asii. V roce 1912 se trvale usadil v bulharském hlavním městě Sofii na ulici "Šipka" č. 20 (jeho sousedem byl Ivan Mrkvička).

V roce 1912 vypukla první balkánská válka. Již 13.-14. října (několik dní po začátku války) schválila cenzurní komise na ministerstvu války činnost vojenského korespondenta deníku Národní listy. Vladimír Sís přidělen do ústředí bulharské armády. Napasal více než 20 článků, ale šéfredaktor deníku Dr. Josef Holeček jejich zveřejnění neumožnil.[zdroj?] Příspěvky Vladimíra Síse do Národních listů byly zveřejňovány bez udání jeho jména.[8] Jméno autora však lze identifikovat z reakcí na tyto články.[9] (Národní listy se balkánským válkám věnovalypravidelně. Válečné zprávy umisťovaly na první straně, zveřejňovaly i jiné komentáře, např. Františka Hlaváčka (1878–1974).[10] Deník též vyslovoval znepokojení nad tím, že se jedná o válku dvou slovanských národů – Bulharů a Srbů.[11])

Sís se připojil jako zdravotní asistent k rakousko-uherské hygienické misi vedené Dr. Štepánem. Dne 4. února 1913 odešel na frontu do Thrákie, (Didymoteicho a Alexandroupoli), kde byl zařazen do evakuační nemocnice v Jambolu.

Druhá balkánská válka (1913) [editovat | editovat zdroj]

V létě roku 1913 vyplukla druhé balkánské válce. Vladimír Sís se přiřadil k XI. makedonské pěší divizi. Zážitky popsal v knize Z bulharského bojiště (1913).

V tomtéž roce začal připravovat na vydání dvou knih s 474 autorskými fotografiemi. Připravoval také sbírku válečných příběhů - My (vydáno 1914 a 1916)[zdroj?]. V knize Kritické dny Bulharska (1914), popisoval zážitky z druhé balkánské války.

Do vzniku Československa (1914-1945)[editovat | editovat zdroj]

V létě 1914 na žádost BAS navštívil horu Athos a klášter Zograf, aby pořídil nějaké rukopisy. Publikované materiály byly nezávislé studie z 1915-1916. Ve stejném roce 1914 Vladimír Sís pokračoval v intenzivní literární tvorbě. V Curychu vydal knihu "Makedonie", v níž prosazuje bulharský charakter oblasti. Publikace byla zabavena rakousko-uherskými úřady, ale tentýž rok byla vydána v českém jazyce v Praze. V roce 1914 vydal dílo "Kritické dny Bulharska", v němž vyjasnil legitimitu bulharských práv v Makedonii, vyvrátil protiblunkovou propagandu Řecka a Srbska a dospěl k závěru.

V roce 1914 navštívil řecký koncentrační tábor na ostrově Trikeri v Egejském moři a dokumentoval řecké exulanty proti Bulharům, kteří byli vyhoštěni a padli tam.

Kvůli spravedlivé ochraně bulharské věci získal mnoho tváří v sousedním zemím. Srbsko, které podpořilo Řecko, uspořádalo tři atentáty, aby ho zabili - v červnu a červenci 1913 a v prosinci 1914. Ve všech třech útocích byl zraněn, ale podařilo se mu zázračně přežít.

Během první světové války (1914 - 1918), zatímco byl v Bulharsku, obhajoval nezávislost pro Českou republiku. V roce 1915 organizoval kurzy českého jazyka v "Cechu" v Sofii; také podporoval Výbor dámského srdce české komunity v Bulharsku. Na jaře roku 1915 pod vedením Prahy vytvořil Memorandum českého odporu proti dohodě požadující státní nezávislost České republiky a Slovenska. Předal ji legiím zemí Dohody. Dne 28. července 1915 uspořádal jubilejní oslavy 500. výročí smrti Jana Husa. V této souvislosti vydal „Jan Hus (1414 - 1915)“ s předmluvou Ivana Vazova. Také v roce 1915 byl přijat za člena Slovanské společnosti v Sofii. V říjnu, s. Rakousko-Uhersko požadovalo bulharskou vládu, aby jim předala Vladimíra Síse, který byl obviněn jako nepřítel Habsburků, ale se souhlasem Vasila Radoslavova, který v té době byl premiér (1913–1918), byl Sís poslán z BAS archeologických vykopávek v Makedonii. Dne 18. července 1917 při předložení žádosti o BAS byl přiřazen jako dobrovolník do VII. Rila divize s příležitostí putovat do nové země pro vědecké účely. Jako projev úcty k jeho práci zaslal poslanecký hrad a archimandrit Neophyte Moskopoulos Bulharské akademii slovanský kalendářní rukopis ze XIII. Století s 202 stranami. V souvislosti s koncem první světové války a úplným krachem Rakousko-Uherska uspořádal Vladimír Sis 10. listopadu 1918 500 představitelů české kolonie v Sofii, kteří složili přísahu věrnosti nově založenému Československu. Následujícího dne - 11. listopadu s jeho pomocí byla vytvořena společnost „bulharsko-československé vzájemnosti“, sdružující české studenty v Bulharsku. Byl zvolen předsedou Dr. Stoyanem Danevem a sekretářkou - Vladimír Sís a V. Atanasoff. S pomocí Síse členi společnosti uspořádali výlet do Československa. Dne 7. prosince 1918 noviny „Bulharsko“, orgán Progresivní liberální strany Dr. Stoyan Danev zveřejnil na titulní straně článek Síse „Pro vás, Bulhaři!“, který obhajuje obnovu staletých vazeb mezi slovanskými národy. Na konci roku 1918 z iniciativy spisovatele Stiliana Chilingirova a intelektuálů, Vladimír Sís byl poslán sloužit svému projevu k prezidentovi Československa - Tomáš Masaryk, a navázat kontakty s významnými politickými i kulturními osobnostmi na ochranu proti Bulharsku k závěru se spravedlivou mírovou smlouvu. Vzhledem k tomu, Vladimir Sís přijíždí do Prahy a tváří se jako repatriovaný český válečný zajatec . V roce 1919 je připravena a odeslána do série s přímým kontaktem materiálu s názvem „Dopisy z Bulharska“, publikované v novinech „Národní listy“ (dva každý týden). Ve stejném roce v Stara Zagora vydal brožuru „Československé republiky a její vztah k Bulharsku.“

První republika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 se oženil s Bulharkou, po matce českého původu, Marií Magdalénou Evstatievou (Manja, *16. listopadu 1897). Její otec, bulharský inženýr Evstati Stefanov byl prvním překladatelem Sísova díla Kritické dny Bulharska]]. Manželství Vladimíra Síse zůstalo bezdětné.

V roce 1921 se vrátil do své vlasti se svou ženu a její sestrou Pravoslavu Stefanovou. Začal pracovat jako parlamentní zpravodaj. Od října téhož roku pracoval jako redaktor „Moravskoslezského deníku“ v moravské Ostravě a korepsondent Lidových novin. V té době začal pracovat na knize „Historie Bulharska z osvobození“, která zůstala nedokončená.

Na konci roku 1921 zahájilo České slovo kampaň proti Sísově podpoře bulharské národní věci; obvinilo ho „anti-slovanským pocitů a činů.“ Vladimíra Síse se 26. ledna 1922 zastal bulharský ministr školství Stoyan Omarchevski, který poslal zvláštní dopis na československému ministerstvo školství; zdůrazil Sísovy zásluhy o bulharskou vědu a vzdělání. V roce 1924 spoluzaložil Sís v Praze společnost československo-bulharské reciprocity“, které předsedal Alfons Mucha.

V roce 1928 zahájil v Národních listech kampaň na pomoc obětem zemětřesení v bulharské oblasti Chirpan. Podařilo se mu získat sumu 160 000 korun, kterou Československý červený kříž použil především na nákup oblečení.

V roce 1929 se Sís v salónech bulharské legace v Praze setkal s bulharským carem Borisem III., který mu osobně poděkoval za organizaci pomoci obětem zemětřesení. Téhož roku přijel do Bulharska na oslavy 1000. výročí úmrtí cara Simeona Velikého .

V roce 1934 byl zvolen čestným členem Slovanské společnosti. Z jeho iniciativy vyšlo speciální vydání Národních listů věnované Bulharsku. Vladimír Sís uspořádal řadu výstav věnovaných Bulharsku - v roce 1926 první bulharskou uměleckou výstavu v Praze, 1934 výstavu bulharské knihy, 1936 výstavu 11 umělců. V červnu 1936 byl zvolen místopředsedou Národní umělecké unie.

Německá okupace[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války (1939 - 1945) se projevil jako přesvědčený antifašista a staral se o korespondenci domácího odboje a československého exilu v Londýně.[ujasnit] Během války udržoval osobní vazby na československým zahraničním odbojem v Paříži a Londýně. Byl jedním z organizátorů propuštění syna Winstona Churchilla, který byl jako pilot, zajat a držen v Tatrách. Opakovaně byl jeho byt prohledáván gestapem a v roce 1941 mu byl odebrán.

Vladimír Sís ovládal kromě češtiny i slovenštinu, bulharštinu, němčinu, francouzštinu, ruštinu, srbštinu, řečtinu, angličtinu, částečně turečtinu a dalších 4-5 jazyků.

Poslední léta (1946-1957)[editovat | editovat zdroj]

Bulharsko navštívil naposledy v roce 1946, když se zúčastnil Slovanského sjezdu v Bělehradu. Po schůzce ve Szklarske Porębě v září 1947 byl Vladimír Sís byl propuštěn a zbaven novinářské licence.. 17. ledna 1950 byl odsouzen za „zločin velezrady a kriminální vydírání“ na 25 let ve vězení a k vysoké pokutě. Jeden rok byl vězněn ve Valdicích a poté byl přesunut do Leopoldova, kde se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Zemřel dne 2. července 1958. Byl pohřben ve vězeňském hrobu č. 1337.43.

Dílo (knižní vydání)[editovat | editovat zdroj]

  • Z bulharského bojiště (dojmy válečného zpravodaje; V Praze, náklad "Českého čtenáře", 1913)
  • Kritické dny Bulharska (poznámky, úvahy a dojmy; V Praze, nákladem vlastním, 1914)
  • Makedonie (studie zeměpisná, historická, národopisná, statistická i kulturní; Praha, Emil Šolc, 1914; též německy, Curych, 1918)
  • Gr’cki rukopisi v’ b’lgarskata akademija (bulharsky, Sofie, Državna pečatnica, 1916)
  • Nie: pazkazy ot’ vojnata (bulharsky, Sofie, Carska Pridvorna Pečatnica, 1916 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Česko-slovenskata republika i nejnitě otnošenija sprěmo B’lgarija (bulharsky; St.-Zagora, Svetlina, 1919)
  • Nový kapesní slovník jazyka českého a bulharského. Díl 1, Česko-bulharský (Třebíč, J. Lorenz, 1922)
  • Na březích tichých lagun (prázdninová výprava dětí k moři; Praha, 1923)
  • Korespondecija na Dr. Konstantin Jos. Jireček s Marin Drinov (bulharsky; Sofia, vlastním nákladem, 1924)
  • Nový Balkán (stručný přehled politických dějin balkánských států; V Praze, Český čtenář, 1924)
  • Olšany (Praha, nákladem vlastním, 1929)
  • Karel Kramář, 1860-1930 (život a dílo, skizza; Praha, Základ Dra Karla Kramáře a Dra Aloise Rašína, 1930)
  • Dr. Karel Kramář (život - dílo - práce vůdce národa, Díl 1 a 2; Praha, A. Pokorný, 1936 a 1937)

Rehabilitace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1967 se jeho žena, Marie Sísová, pokusila jeho jméno očistit soudním procesem, ale neuspěla. V souvislosti s událostmi pražského jara byla v letech 1968 - 1969 zahájena rehabilitační procedura z podnětu Svazu československých spisovatelů. Rozhodnutím zvláštní komise Městského soudu v Praze dne 11. května 1969 byl Vladimír Sís posmrtně rehabilitován.

V roce 1971 dostala jeho manželka Manja dostala povolení si vzít urnu s jeho popelem; ta je uložena v rodinné hrobce v Tišnově . (Manja zemřela v Praze 21. prosince 1976.)

Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Index narozených, Lažánky 1302, snímek 49
  2. 1958: Ve věznici v Leopoldově zemřel Vladimír Sís [online]. ČT24 [cit. 2009-07-16]. Dostupné online. 
  3. HEJL, Vilém. Zpráva o organizovaném násilí. Praha: Univerzum, 1990. 350 s. S. 203. 
  4. KRATOCHVIL, Antonín. Žaluji II. Praha: Univerzum, 1990. S. 139. 
  5. HEJL, Vilém. Zpráva o organizovaném násilí. Praha: Univerzum, 1990. S. 284. 
  6. Duben 1969 [online]. Syndikát novinářů [cit. 2009-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-16. 
  7. PEŠTA, Pavel. František Sís (pozn. o bratrovi). In: Luboš Merhaut a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1671-3. Svazek 4/I. S–T. S. 157.
  8. Srbi a Bulhaři. Národní listy. 26. 4. 1913, s. 3. Dostupné online. 
  9. Pražským Srbům. Národní listy. 23. 5. 1913, s. 1. Dostupné online. 
  10. Fr. Hlaváček: Dojmy z Balkánu. Národní listy. 31. 1. 1913, s. 2. Dostupné online. 
  11. úvodní sloupek titulní strany. Národní listy. 9. 7. 1913. Dostupné online. 
  12. Vladimír Sís a Bulharsko (detail akce)
  13. Obec Maršov: Odhalení pamětní desky bratrům Sísovým