Bučovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městu na Moravě. Další významy jsou uvedeny v článku Bučovice (rozcestník).
Bučovice
Zámek Bučovice

Zámek Bučovice

znak obce Bučovicevlajka obce Bučoviceznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0646 592943
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (LAU 1): Vyškov (CZ0646)
obec s rozšířenou působností: Bučovice
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 31,36 km²
počet obyvatel: 6 439 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 230 m n. m.
PSČ: 685 01
zákl. sídelní jednotky: 12
části obce: 5
katastrální území: 5
adresa městského úřadu: Městský úřad Bučovice
Jiráskova 502
685 01 Bučovice
starosta / starostka: MUDr. Radovan Válek
Oficiální web: www.bucovice.cz
E-mail: posta@bucovice.cz
Bučovice na mapě
Bučovice
Red pog.svg
Bučovice
Zdroje k infoboxu a částem obce

Bučovice (německy Butschowitz) jsou město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 29 km východně od Brna na severním okraji Ždánického lesa, v nadmořské výšce 226 m n. m. Městem protéká řeka Litava. Žije zde přes 6 400 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historická mapa Bučovic r.1860

První písemné zmínky o Bučovicích (Budeshewicz, Budisswitz - není však jisté, zda se nejedná o Budišovice), jako o majetku rodu Benešovců, se objevily v roce 1322 na listině Velehradského kláštera. Je však téměř jisté, že historie města je podstatně starší, o čemž svědčí nález základů velkého románského kostela, postaveného jednou z předních kamenických hutí raného středověku. Vznik městečka se tak dá pravděpodobně datovat již do 12. století. Bučovice ležely na důležité cestě z Brna do Uher, což prospívalo obchodu. Na druhou stranu však tato poloha přispívala k častým vojenským vpádům. V druhé polovině 15. století se tak například zmocnil bučovické tvrze uherský král a rakouský vévoda Matyáš Korvín.

Majitelé Bučovic se často střídali a jednotné panství se podařilo vytvořit až na počátku 16. století spojením bučovického a nemotického statku v rukou Tas z Ojnic. Od té doby se městečko utěšeně rozvíjelo, prosperovala řemesla, byly vysazeny vinohrady, dařilo se rybníkářství (v okolí města bylo založeno více jak 30 rybníků). O rozvoj Bučovic se značně zasloužil, toho času snad nejbohatší moravský aristokrat, Jan Černohorský z Boskovic. Tento nový majitel, jenž zdědil panství v roce 1571, se při budování svého sídla nerozhodl pro přestavbu bučovické tvrze, ale započal s budováním zcela nové renesanční rezidence. V nevelkém městečku tak vznikl ve třetí čtvrtině 16. století jeden z nejhodnotnějších renesančních zámků v českých zemích. Smrtí Jana Šembery došlo k vymření starého moravského rodu po mužské linii. Obě Šemberovy dcery se provdaly za Liechtensteiny a od té doby jsou osudy města spojeny právě s tímto rodem, jenž významně přispěl k rozvoji Bučovic.

V roce 1600 získali obyvatelé městečka od Maximiliána z Liechtensteinu osvobození od vrchnostenských robot a navíc obdrželi právo vinného šenku. V polovině 17. století byl postaven v severní části náměstí nový barokní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. V 17. století zasáhla Bučovice třicetiletá válka. V roce 1620 bylo město vypáleno Uhry. Největší vojenské střetnutí však zažilo roku 1645, dne 22. června přitáhl od Brna oddíl asi 500 Švédů, kteří kromě kostela vydrancovali celé město. Pokusili se dobýt i zámek, ten byl však ubráněn bučovickými měšťany, vrchnostenskými úředníky, myslivci a služebnictvem. Téměř polovina Švédů při této vojenské akci zahynula, zbytek pak odtáhl na Brno.

Významný hospodářský rozvoj zaznamenaly Bučovice na počátku 18. století. V roce 1725 zde již existoval mlýn, pivovar, cihelna, kořalna, koželužna a tři sýpky. Městečko též disponovalo právy dvou trhů, k nimž postupem času přibyla další. Od 17. století zde také fungovala řada cechů, například ševcovský, stolařský, pekařský, krejčířský, tkalcovský, zednický, kovářský, toufarský a další. Právě toufaři pak město proslavili výrobou fajánsové keramiky. Velmi významná byla i výroba bednářská. Kolem roku 1830 působilo v Bučovicích 28 bednářských mistrů, ti každoročně vyrobili přibližně tisíc věder na víno, která se vyvážela nejčastěji do Rakous. Počátek průmyslové revoluce je pak spojen především s rozvojem textilní výroby, jenž vyvrcholila ve 40. – 60. letech 19. století. Tehdy pracovalo v Bučovicích a okolí přibližně dva tisíce zaměstnanců na jednom tisíci až patnácti stech stavech. Výroba byla v té době koncentrovaná především v rukou židovských průmyslníků, kteří se však od šedesátých let začali přesouvat do Brna, což přispělo k úpadku tohoto odvětví v Bučovicích. Novým odvětvím, které se ve městě značně rozšířilo, byla dřevařská a nábytkářská výroba – v závodech Davida Druckera, zahájilo v roce 1894 výrobu 300 dělníků.

Spontánní manifestace 1918

Druhá polovina 19. století se nesla v duchu rozvoje společenského a spolkového života. V roce 1862 byl v Bučovicích založen například pěvecký spolek Hvězda, 1870 Spolek divadelních ochotníků, 1890 Spolek katolických tovaryšů a v roce 1892 Sokol. Od roku 1850 byly Bučovice též sídlem okresního soudu. Pro rozmach města pak bylo velmi důležité založení reálky (později reálného gymnázia) v roce 1902, o jehož vybudování se zasloužil především významný moravský politik baron Otakar Pražák. Město se utěšeně rozvíjelo až do první světové války.

Za první republiky na tento rozvoj úspěšně navázalo. Dne 17. listopadu 1920 se Bučovice poprvé rozzářily elektrickým osvětlením napájeným proudem z elektrárny v Oslavanech. V roce 1926 pak byla zbudována Sokolovna, která přispěla k pozvednutí tělovýchovy i společenského dění. Nová kasárna byla v předtuše válečného konfliktu dokončena v roce 1938. Rozkvět města byl zastaven vypuknutím druhé světové války. V březnu 1939 město obsadila německá armáda.[2] Židovské obyvatelstvo bylo odvlečeno do koncentračních táborů, mnoho občanů Bučovic bylo totálně nasazeno na nucené práce a značná část bučovického průmyslu byla přeorientována na válečnou výrobu. Mír nastal pro Bučovice 28. dubna 1945, kdy byly osvobozeny 180. střeleckou divizí II. ukrajinského frontu Rudé armády.

Po skončení války bylo obtížné navázat na předválečný rozvoj, přesto však byly 5. a 6. července 1947 položeny základní kameny nových bučovických základních škol, z nichž ZŠ 710 byla dokončena o dva roky později, ŽŠ 711 o dalších devět let. V roce 1952 pak byla v Bučovicích založena Střední zemědělská technická škola, později Střední ekonomická škola, v současné době Obchodní akademie. Co se týče průmyslu, v poválečném období až po sametovou revoluci, dominovala ve městě dřevařská výroba, přičemž nejvýznamnější postavení zaujímaly UP závody, koncernový podnik, v té době největší výrobce nábytku v Československu.[3][4] Po roce 1989 se ve městě rozvíjí zejména strojírenství a na dřívější tradice textilnictví navazuje výroba netkaných textilií.

V Bučovicích a blízkém okolí se dále nachází výroba potravinářská a zemědělská. Město spadá do vinařské oblasti Morava Velkopavlovické podoblasti a rozprostírá se zde několik hektarů vinic. V prostorách zámku se vždy v polovině května pořádá ochutnávka vín, druhá největší v České republice.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Farní budova (2010)

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Ve městě k počátku roku 2016 žilo celkem 6439  obyvatel. Z nich bylo 3173  mužů a 3266 žen. Průměrný věk obyvatel města dosahoval 41,8% let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy ve městě žilo 6396  lidí. Nejvíce z nich bylo (16,3%) obyvatel ve věku od 30 do 39  let. Děti do 14 let věku tvořily 14,6% obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 7,4%. Z celkem 5459  občanů města starších 15 let mělo vzdělání 35,2% střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 10,1% a bez vzdělání bylo naopak 0,4% obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 3068 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 90% z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 72,9% patřilo mezi zaměstnance, 2,9% k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 48% občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[5] Úhrnem 2857 obyvatel města (což je 44,7%), se hlásilo k české národnosti. Dále 1587 obyvatel bylo Moravanů a 77 Slováků. Celých 2 865 obyvatel města však svou národnost neuvedlo.[5]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[6]

Místní části (rok přičlenění k obci[6]) 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel část Bučovice 2856 2990 3063 3204 3251 3158 3077 3493 3544 3702 4328 4354 4453 4431
část Černčín (1976) 345 411 399 446 514 485 470 466 446 380 344 278 292 348
část Kloboučky (1976) 548 618 625 618 679 735 760 676 652 581 540 490 507 517
část Marefy (1986) 418 382 392 396 429 501 522 445 444 412 379 317 331 357
část Vícemilice (1960) 685 747 726 763 858 831 813 830 816 775 804 726 738 743
celá obec 4852 5148 5205 5427 5731 5710 5642 5910 5902 5850 6395 6165 6321 6396
Počet domů část Bučovice 356 368 390 434 525 537 642 751 940 732 749 796 825 932
část Černčín (1976) 69 74 78 87 101 104 123 133 125 125 114 132 145 149
část Kloboučky (1976) 97 102 107 116 131 137 153 172 175 164 152 177 187 192
část Marefy (1986) 76 78 82 86 92 93 106 123 119 117 116 123 129 134
část Vícemilice (1960) 116 124 133 145 168 178 198 228 - 213 219 241 251 258
celá obec 714 746 790 868 1017 1049 1222 1407 1359 1351 1350 1469 1537 1665

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Obec je sídlem římskokatolické farnosti Bučovice. Ta je součástí děkanátu Slavkov - Brněnské dicézeMoravské provincii. Farním kostelem je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Místním knězem je ThLic. ICLic. Maxmilián Vladimír Filo, OPraem., farář. [7] Při censu prováděném v roce 2011 se 1465 obyvatel obce (23%) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 984 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 836 obyvatel k římskokatolické církvi (13% ze všech obyvatel obce), dále 3 k pravoslavné, 12 k Církvi československé husitské, 11 k českobratrským evangelíkům a 5 ke Svědkům Jehovovým. Úhrnem 2 066 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 2 865 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[5]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]

Ve volebním období 2010 - 2014 byl starostou Radovan Válek. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 5. listopadu 2014 byl do této funkce opětovně zvolen. Zastupitelé dále jednomyslně zvolili jako prvního místostarostu Jiřího Horáka (KDU-ČSL), který funkci zastával i v uplynulém volebním období, druhým se stal Michal Crhák (Volba pro město). [8]

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Budova bučovického gymnázia

Školství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nacházejí dvě základní školy a dvě střední školy: všeobecné gymnázium a Obchodní akademie a také základní umělecká škola. Od 1. července 2012 se rozhodnutím zastupitelstva JMK obě střední školy sloučily. Vznikl nový subjekt s názvem Gymnázium a Obchodní akademie Bučovice. Budova gymnázia na Součkově ulici čp. 500 byla postavena v roce 1902; budova OA na Komenského náměstí 211 pochází z konce 19. století.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bučovicích.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. PAROBEK, Antonín. Pozor! Druhý cyklistický prapor! Okupace Bučovic 1939. Vyškovský deník.cz [online]. 2009-03-13 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  3. SKLENÁŘ, Michal. Škodík: Když vidím UP Bučovice, je mi těžko u srdce. Vyškovský deník.cz [online]. 2007-07-06 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  4. DAŇKOVÁ, Petra. Nábytkářský podnik v Bučovicích zatím dál chátrá. Vyškovský dneík.cz [online]. 2011-02-04 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  5. a b c Bučovice (okres Vyškov) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26, [cit. 2014-05-03]. Dostupné online.  
  6. a b Bučovice [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21, [cit. 2017-01-28]. Dostupné online.  
  7. Děkanství slavkovské [online]. Slavkov u Brna: Děkanství slavkovské, [cit. 2017-02-12]. Dostupné online.  
  8. HRBÁČ, Adam. Bučovice povede další čtyři roky Radovan Válek. A místostarostové: Horák a Crhák. Vyškovský deník [online]. 2014-11-05 [cit. 2014-11-05]. Dostupné online.  
  9. SKLENÁŘ, Michal. Dějiny židovské synagogy v Bučovicích. Vyškovský deník.cz [online]. 2009-02-01 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  10. HAŠKOVÁ, Martina. Houslistu a rodáka z Bučovic Sokolu hrají i za hranicemi. Vyškovský deník.cz [online]. 2012-05-23 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  11. HAŠKOVÁ, Martina. Miroslav Doležal hrál divadlo poprvé doma v Bučovicích. Vyškovský deník.cz [online]. 2012-04-04 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  12. Brno: Muzeum města Brna, 14.8.2014, [cit. 2015-02-26]. Dostupné online. (čeština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 1965.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]