Vlasta Koseová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlasta Koseová
Narození 21. května 1895
Sedlec
Úmrtí 29. září 1973 (ve věku 78 let)
Praha
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vlasta Koseová rozená Štěpánová (21. května 1895 Sedlec29. září 1973 Praha) byla zakladatelkou českého dívčího skautingu. V roce 1923 se provdala za JUDr. Jaroslava Koseho. Ten byl v roce 1942 popraven v brněnských Kounicových kolejích.[1]. Za svou práci ve prospěch dívčího skautingu obdržela nejvyšší vyznamenání dívčího skautingu Řád Stříbrného trojlístku a další.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Sedleci nad Vltavou v rodině železničního úředníka. Z tohoto důvodu uváděla jako své bydliště nádraží v Sedlci, které bylo od roku 1942 přejmenováno na zastávku Praha - Sedlec.[3] Po složení maturity na dívčím lyceu v Praze-Holešovicích pokračovala ve studiu na vyšší sociální škole. Navíc úspěšně složila státnici z francouzštiny. Poté se věnovala studiu sociálních věd na Vassar College v New Yorku, kterou ukončila v roce 1922.[2]

Po první světové válce a vzniku Československa se stala tajemnicí Československého červeného kříže, když si ji sama vybrala předsedkyně této organizace Alice Masaryková. V té době se vdala za Jaroslava Koseho a společně s ním strávila šest let v Ženevě, kde pracoval pro Mezinárodní organizaci práce a zároveň zastával funkci zástupce Československé republiky u této organizace. V roce 1924 se jim narodila jediná dcera Eva, která byla od narození neslyšící, což přimělo Vlastu Koseovou k práci ve prospěch Spolku pro neslyšící. Její manžel byl v průběhu druhé světové války popraven, neboť mimo jiné v předválečné době ostře kritizoval Nacistické Německo a Sudetoněmeckou stranu. Po návratu ze Švýcarska pokračovala v práci pro Československý červený kříž.[4]

Zemřela v ranních hodinách dne 29. září 1973. Pohřbena byla do rodinné hrobky na Vyšehradském hřbitově, oddělení 2, hrob 33. Její hrob byl v rámci výročí 100 let českého dívčího skautingu v červenci 2015 opraven.[5]

Dívčí skauting[editovat | editovat zdroj]

Ke skautingu se pravděpodobně dostala skrze svého tehdejšího přítele Václava Jelena, který byl vůdcem 2. pražského oddílu a podporoval ji ve snaze o založení plnohodnotného dívčího skautingu v českých zemích. V roce 1915 vedla svůj první tábor družiny Sasanek a po něm 1. oddíl skautek. Pro dívčí skauting nadchla také Annu Berkovcovou a další studentky, učitelky a vychovatelky.[6] Během svého studia ve Spojených státech amerických posílala do Čech dopisy o americkém skautingu a jeden z nich byl zařazen do Příručky dívčího skautingu, publikovala také v časopise Junák a Vůdce.[7]

Po první světové válce se nejprve stala pražskou zpravodajkou a později stoupala skautskými strukturami postupně vzhůru. V roce 1930 se po svém návratu ze zahraničí znovu aktivně zapojila do skautské činnosti. Postupně se stala zahraniční zpravodajkou a v roce 1938 vystřídala Emilii Milčicovou ve funkci náčelní, jíž zůstala až do roku 1968. Významně se také podílela na výchově nových vůdkyň, jak v kurzech, tak v lesních školách. Nejen skrze své jazykové schopnosti (uměla francouzsky, anglicky, německy) se prosadila v mezinárodní organizaci WAGGGS, kde působila od roku 1934, posléze jako předsedkyně evropského výboru a od roku 1946 jako místopředsedkyně světového výboru.[8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Skautskou přezdívkou Velká Vlasta se za svou snahu o rozvoj dívčího skautingu a výchovy mladých děvčat dočkala několika ocenění. Těmi byla prestižní skautská vyznamenání např. Řád Stříbrného trojlístku, Skautská lásku, Stříbrný syrinx, Junácký kříž a další zahraniční ocenění. V roce 1969 dostala vyznamenání i od prezidenta Ludvíka Svobody, který ji společně s Rudolfem Plajnerem ocenil Řádem práce za zásluhy o výchovu mládeže, zejména v Českém Junáku. V nové organizační struktuře Junáka v letech 1968–1970 získala titul Čestná náčelní Českého Junáka.[9] O tom, že to s mládeží, respektive s dívkami doopravdy uměla, vzpomíná její nástupkyně, náčelní Vlasta Macková, která uvádí, že ji nikdy neslyšela velet, ale přesto za ní všechna děvčata šla.[10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Politický brevíř moderní ženy
  • Účelné zásoby, základ dobrého hospodaření[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5579&qc=K&qa=0
  2. a b http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=19558
  3. http://www.skautskyinstitut.cz/wp-content/uploads/2013/12/OCK_MZH_Bida_revize_2012.pdf
  4. http://stoleti-skautek.tumblr.com/search/koseov%C3%A1
  5. (PRSKAVKA), Šablová Lenka. Oprava hrobu Vlasty Koseové na Vyšehradském hřbitově je dokončena. Podívejte se na fotky a přečtěte si více.. Křižovatka. Dostupné online [cit. 2017-11-20]. (česky) 
  6. http://www.blovice-mesto.cz/mesto-blovice/rodaci-a-vyznamne-osobnosti-blovic/phdr-anna-berkovcova/
  7. http://aleph.nkp.cz/publ/skc/004/37/19/004371901.htm
  8. http://stoleti-skautek.tumblr.com/search/koseov%C3%A1
  9. http://www.skautskyinstitut.cz/wp-content/uploads/2013/12/OCK_MZH_Bida_revize_2012.pdf
  10. HAVLOVÁ, Markéta. Z kroniky Sasanek. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001. 67 s. S. 54. 
  11. Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlasta Koseová

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]