Vlasta Koseová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlasta Koseová
Rodné jméno Vlasta Štěpánová
Narození 21. května 1895
Sedlec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. září 1973 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Povolání aktivistka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vlasta Koseová rozená Štěpánová (21. května 1895 Sedlec29. září 1973 Praha) byla zakladatelkou českého dívčího skautingu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Sedlci nad Vltavou v rodině železničního úředníka. Z tohoto důvodu uváděla jako své bydliště nádraží v Sedlci, které bylo od roku 1942 přejmenováno na zastávku Praha-Sedlec.[1] Po složení maturity na dívčím lyceu v Praze-Holešovicích pokračovala ve studiu na vyšší sociální škole. Navíc úspěšně složila státnici z francouzštiny. Poté se věnovala studiu sociálních věd na Vassar College v New Yorku, kterou ukončila v roce 1922.[2]

Po první světové válce a vzniku Československa se stala tajemnicí Československého červeného kříže, když si ji sama vybrala předsedkyně této organizace Alice Masaryková.[3] V roce 1923 se vdala za skauta Jaroslava Koseho a společně s ním strávila šest let v Ženevě, kde pracoval pro Mezinárodní organizaci práce a zároveň zastával funkci zástupce Československé republiky u této organizace. V roce 1924 se jim narodila jediná dcera Eva, která byla od narození neslyšící, což přimělo Vlastu Koseovou k práci ve prospěch Spolku pro neslyšící. Její manžel byl v roce 1942 za druhé světové války popraven, neboť mimo jiné v předválečné době ostře kritizoval nacistické Německo a Sudetoněmeckou stranu. Po návratu ze Švýcarska pokračovala v práci pro Československý červený kříž.[4]

Zemřela v ranních hodinách dne 29. září 1973. Pohřbena byla do rodinné hrobky na Vyšehradském hřbitově, oddělení 2, hrob 33.[5] Její hrob byl v rámci výročí 100 let českého dívčího skautingu v červenci 2015 opraven.[6]

Dívčí skauting[editovat | editovat zdroj]

Ke skautingu se pravděpodobně dostala skrze svého tehdejšího přítele Václava Jelena, který byl vůdcem 2. pražského oddílu a podporoval ji ve snaze o založení plnohodnotného dívčího skautingu v českých zemích. V roce 1915 vedla svůj první tábor družiny Sasanek a po něm 1. oddíl skautek. Pro dívčí skauting nadchla také Annu Berkovcovou a další studentky, učitelky a vychovatelky.[7] Během svého studia ve Spojených státech amerických posílala do Čech dopisy o americkém skautingu a jeden z nich byl zařazen do Příručky dívčího skautingu, publikovala také v časopise Junák a Vůdce.[8]

Po první světové válce se nejprve stala pražskou zpravodajkou a později stoupala skautskými strukturami postupně vzhůru. V roce 1930 se po svém návratu ze zahraničí znovu aktivně zapojila do skautské činnosti. Postupně se stala zahraniční zpravodajkou a v roce 1938 vystřídala Emilii Milčicovou ve funkci náčelní, jíž zůstala až do roku 1968. Významně se také podílela na výchově nových vůdkyň, jak v kurzech, tak v lesních školách. Nejen skrze své jazykové schopnosti (uměla francouzsky, anglicky, německy) se prosadila v mezinárodní organizaci WAGGGS, kde působila od roku 1934, posléze jako předsedkyně evropského výboru a od roku 1946 jako místopředsedkyně světového výboru.[9]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Skautskou přezdívkou Velká Vlasta se za svou snahu o rozvoj dívčího skautingu a výchovy mladých děvčat dočkala několika ocenění. Těmi byla prestižní skautská vyznamenání např. Řád Stříbrného trojlístku, Skautská lásku, Stříbrný syrinx, Junácký kříž a další zahraniční ocenění.[2] V roce 1969 dostala vyznamenání i od prezidenta Ludvíka Svobody, který ji společně s Rudolfem Plajnerem ocenil Řádem práce za zásluhy o výchovu mládeže, zejména v Junáku. V nové organizační struktuře Junáka v letech 1968–1970 získala titul čestné náčelní.[10] O tom, že to s mládeží, respektive s dívkami doopravdy uměla, vzpomíná její nástupkyně, náčelní Vlasta Macková, která uvádí, že ji nikdy neslyšela velet, ale přesto za ní všechna děvčata šla.[11]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Politický brevíř moderní ženy
  • Účelné zásoby, základ dobrého hospodaření[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.skautskyinstitut.cz [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  2. a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  3. ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4. 
  4. http://stoleti-skautek.tumblr.com/search/koseov%C3%A1
  5. hrob Vlasty Koseové na Vyšehradském hřbitově v Praze
  6. (PRSKAVKA), Šablová Lenka. Oprava hrobu Vlasty Koseové na Vyšehradském hřbitově je dokončena. Podívejte se na fotky a přečtěte si více.. Křižovatka. Dostupné online [cit. 2017-11-20]. (česky) 
  7. http://www.blovice-mesto.cz/mesto-blovice/rodaci-a-vyznamne-osobnosti-blovic/phdr-anna-berkovcova/
  8. http://aleph.nkp.cz/publ/skc/004/37/19/004371901.htm
  9. http://stoleti-skautek.tumblr.com/search/koseov%C3%A1
  10. www.skautskyinstitut.cz [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  11. HAVLOVÁ, Markéta. Z kroniky Sasanek. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001. 67 s. S. 54. 
  12. Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlasta Koseová

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]