Vlasta Koseová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Vlasta Koseová
Narození 21. května 1895
Sedlec
Úmrtí 29. září 1973 (ve věku 78 let)
Praha
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vlasta Koseová rozená Štěpánová (21. května 1895 Sedlec29. září 1973 Praha) byla zakladatelkou českého dívčího skautingu. V roce 1923 se provdala za JUDr. Jaroslava Koseho. Ten byl v roce 1942 popraven v brněnských Kounicových kolejích.[1] Za svou práci ve prospěch dívčího skautingu obdržela nejvyšší vyznamenání dívčího skautingu Řád Stříbrného trojlístku a další.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Sedlci nad Vltavou v rodině železničního úředníka. Z tohoto důvodu uváděla jako své bydliště nádraží v Sedlci, které bylo od roku 1942 přejmenováno na zastávku Praha - Sedlec.[3] Po složení maturity na dívčím lyceu v Praze-Holešovicích pokračovala ve studiu na vyšší sociální škole. Navíc úspěšně složila státnici z francouzštiny. Poté se věnovala studiu sociálních věd na Vassar College v New Yorku, kterou ukončila v roce 1922.[2]

Po první světové válce a vzniku Československa se stala tajemnicí Československého červeného kříže, když si ji sama vybrala předsedkyně této organizace Alice Masaryková. V té době se vdala za Jaroslava Koseho a společně s ním strávila šest let v Ženevě, kde pracoval pro Mezinárodní organizaci práce a zároveň zastával funkci zástupce Československé republiky u této organizace. V roce 1924 se jim narodila jediná dcera Eva, která byla od narození neslyšící, což přimělo Vlastu Koseovou k práci ve prospěch Spolku pro neslyšící. Její manžel byl v průběhu druhé světové války popraven, neboť mimo jiné v předválečné době ostře kritizoval Nacistické Německo a Sudetoněmeckou stranu. Po návratu ze Švýcarska pokračovala v práci pro Československý červený kříž.[4]

Zemřela v ranních hodinách dne 29. září 1973. Pohřbena byla do rodinné hrobky na Vyšehradském hřbitově, oddělení 2, hrob 33. Její hrob byl v rámci výročí 100 let českého dívčího skautingu v červenci 2015 opraven.[5]

Dívčí skauting[editovat | editovat zdroj]

Ke skautingu se pravděpodobně dostala skrze svého tehdejšího přítele Václava Jelena, který byl vůdcem 2. pražského oddílu a podporoval ji ve snaze o založení plnohodnotného dívčího skautingu v českých zemích. V roce 1915 vedla svůj první tábor družiny Sasanek a po něm 1. oddíl skautek. Pro dívčí skauting nadchla také Annu Berkovcovou a další studentky, učitelky a vychovatelky.[6] Během svého studia ve Spojených státech amerických posílala do Čech dopisy o americkém skautingu a jeden z nich byl zařazen do Příručky dívčího skautingu, publikovala také v časopise Junák a Vůdce.[7]

Po první světové válce se nejprve stala pražskou zpravodajkou a později stoupala skautskými strukturami postupně vzhůru. V roce 1930 se po svém návratu ze zahraničí znovu aktivně zapojila do skautské činnosti. Postupně se stala zahraniční zpravodajkou a v roce 1938 vystřídala Emilii Milčicovou ve funkci náčelní, jíž zůstala až do roku 1968. Významně se také podílela na výchově nových vůdkyň, jak v kurzech, tak v lesních školách. Nejen skrze své jazykové schopnosti (uměla francouzsky, anglicky, německy) se prosadila v mezinárodní organizaci WAGGGS, kde působila od roku 1934, posléze jako předsedkyně evropského výboru a od roku 1946 jako místopředsedkyně světového výboru.[8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Skautskou přezdívkou Velká Vlasta se za svou snahu o rozvoj dívčího skautingu a výchovy mladých děvčat dočkala několika ocenění. Těmi byla prestižní skautská vyznamenání např. Řád Stříbrného trojlístku, Skautská lásku, Stříbrný syrinx, Junácký kříž a další zahraniční ocenění. V roce 1969 dostala vyznamenání i od prezidenta Ludvíka Svobody, který ji společně s Rudolfem Plajnerem ocenil Řádem práce za zásluhy o výchovu mládeže, zejména v Českém Junáku. V nové organizační struktuře Junáka v letech 1968–1970 získala titul Čestná náčelní Českého Junáka.[9] O tom, že to s mládeží, respektive s dívkami doopravdy uměla, vzpomíná její nástupkyně, náčelní Vlasta Macková, která uvádí, že ji nikdy neslyšela velet, ale přesto za ní všechna děvčata šla.[10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Politický brevíř moderní ženy
  • Účelné zásoby, základ dobrého hospodaření[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5579&qc=K&qa=0
  2. a b http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=19558
  3. http://www.skautskyinstitut.cz/wp-content/uploads/2013/12/OCK_MZH_Bida_revize_2012.pdf
  4. http://stoleti-skautek.tumblr.com/search/koseov%C3%A1
  5. (PRSKAVKA), Šablová Lenka. Oprava hrobu Vlasty Koseové na Vyšehradském hřbitově je dokončena. Podívejte se na fotky a přečtěte si více.. Křižovatka. Dostupné online [cit. 2017-11-20]. (česky) 
  6. http://www.blovice-mesto.cz/mesto-blovice/rodaci-a-vyznamne-osobnosti-blovic/phdr-anna-berkovcova/
  7. http://aleph.nkp.cz/publ/skc/004/37/19/004371901.htm
  8. http://stoleti-skautek.tumblr.com/search/koseov%C3%A1
  9. http://www.skautskyinstitut.cz/wp-content/uploads/2013/12/OCK_MZH_Bida_revize_2012.pdf
  10. HAVLOVÁ, Markéta. Z kroniky Sasanek. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001. 67 s. S. 54. 
  11. Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlasta Koseová

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]