Woodcraft

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Woodcraft je slovo pocházející z americké angličtiny a je úzce spojen se zálesáckou tradicí osídlování východního pobřeží Ameriky. Proto se také pro tento výraz používá překlad „zálesácká dovednost“. V obecné angličtině tento pojem zahrnuje především činnosti související s opracováním dřeva.

V literatuře jako první použil „Woodcraft“ v titulu své knihy George Washington Sears, přezdívaný „Nesmuk“ v druhé polovině 19. století. Vzhledem k obsahu této knihy lze říct, že původní význam slova je obsahově ekvivalentní dnešnímu výrazu „survival“ – tj. přežití ve volné přírodě.

Woodcrafterské hnutí v USA[editovat | editovat zdroj]

V češtině však představuje toto slovo jednoznačný terminus technicus pro výchovné hnutí, jehož vznik inicioval Ernest Thompson Seton – malíř, přírodovědec a spisovatel. Ten v létě r. 1902 použil woodcrafterské prvky v motivačním programu (systém orlích per), kterým zaujal (a usměrnil) skupinu chlapců, která považovala jím zakoupené pozemky za své teritorium.

Seton, který v té době již byl úspěšným spisovatelem, tuto pozitivní zkušenost zpracoval do série motivačních článků, které postupně vycházely v časopise pro ženy v domácnosti a ty inspirovaly ke spontánnímu vzniku dalších woodcrafterských kmenů. Členové těchto kmenů sami sebe označovali jako „Woodcraft Indians“ a Setona považovali za svého čestného náčelníka, ovšem z organizačního hlediska byl každý kmen naprosto autonomní, založený na přímé demokracii (jeho členové si sami volili své zástupce) a jediným stmelujícím prvkem byl woodcrafterský program – systém orlích per, Setonem každoročně vydávaný v podobě „Svitku březové kůry“, což byla ve své podstatě jakási ročenka s přehledem dosud uznaných činů.

V roce 1910, když vznikla organizace BSA (Boys Scouts of America), byl Ernest Thompson Seton tehdy na vrcholu popularity a řada woodcrafterských kmenů se transformovala v první skautské družiny. On sám byl zvolen prvním náčelníkem BSA. Seton viděl v BSA základnu, která umožní z masy odfiltrovat budoucí woodcraftery, které považoval za skautskou elitu, jenže se záhy ukázalo, že jeho výchovný model založený na demokratických principech a sebevýchově není tak progresivní jako hierarchický model Baden-Powella.

Jeho rozčarování a intriky ze strany jeho pozdějšího nástupce Jamese E. Westa, nakonec vedly k tomu že v roku 1915 BSA opustil a založil vlastní woodcrafterskou organizaci The Woodcraft League of America.[1]

Woodcrafterské hnutí v Československu[editovat | editovat zdroj]

Setonovu antipatii vůči Baden-Powellově modelu založeném na vojenské hierarchii sdílel přesvědčený pacifista, přírodovědec a pedagog Miloš Seifert. Ten v Setonovi nalezl idol, vůči němuž bez výhrad vzhlížel a cele se oddal propagaci jeho hnutí u nás.

Seifert, který byl zaměřen spíš filosoficky než prakticky, neměl pravděpodobně tušení o existenci jiné woodcrafterské literatury, žil v domnění, že woodcraft je původní Setonova filozofická a etická koncepce. Jako takovou ji u nás propagoval. Ve skutečnosti si však do ní promítnul i své vlastní představy, což se později obrátilo proti němu. Nicméně čas ukázal, že díky jeho přínosu woodcraft přežil do současnosti.

Rozdíl mezi původním Setonovým a českým woodcraftem[editovat | editovat zdroj]

Setonovo woodcrafterské hnutí nijak neaspirovalo na to být spásou zkaženého světa, jak si to představoval Miloš Seifert. Seton sám nebyl autorem woodcrafterské myšlenky a dokonce ani nebyl prvním, koho napadlo využít woodcraft při práci s mládeží – v tom ho předešel Dan Beard – druhý z amerických „otců“ BSA. Setonův původní přínos spočívá v zavedení systému orlích per.

Teprve později, když už existovala řada woodcrafterských kmenů, začal hledat pro „své“ hnutí hlubší filosofický rámec, kterým by zdůvodnil svůj pedagogický úspěch a nebyl na to sám. Ačkoliv se prezentoval jako jediný a výhradní autor woodcrafterské myšlenky, byla výsledná ideová forma woodcrafterského hnutí produktem celé skupiny osob. Od roku 1902 do roku 1917 se ve Svitku postupně objevil kromě systému orlích per i woodcrafterský zákon a základní pravidla hry určená Setonem při ustanovení prvního kmene byla transformována do tzv. 9 hlavních zásad.

Zatím co u nás byl woodcraft Seifertem prezentován jako světonázor a v rámci hnutí se vedly prudké ideové spory, v USA woodcrafterské hnutí postupně degradovalo na úroveň rekreační aktivity.

Významné postavy woodcrafterského hnutí[editovat | editovat zdroj]

Přehled woodcrafterských organizací[editovat | editovat zdroj]

  • Liga pro výchovu přírodou – Moudrost lesa (ČSR)
  • Forest Schools camps (GB)
  • Liga československých woodcrafterů (ČSR)
  • Liga lesní moudrosti – The Woodcraft League of Czechoslovakia (ČSFR)
  • Liga lesní moudrosti – The Woodcraft League (ČR) (woodcraft.cz)
  • Liga lesnej múdrosti – The Woodcraft League of Slovakia (woodcraft.sk)
  • Zálesácká Liga Československá – The Woodcraft League of Czechoslovakia (ČSR)
  • Moravskoslezská Liga Woodcraftu MSLW (ČSFR)
  • Woodcrafter ČR – Liga Lesní moudrosti dětí a mládeže (ČSFR)
  • Kibbo Kift Kindred (GB)
  • The Order of Woodcraft Chivalry (GB)
  • Woodcraft Rangers (USA)
  • Woodcraft Indians (USA)
  • The Woodcraft League of America (USA)
  • Wolne Harcerstwo (PL)
  • Woodcraft Folk (GB)
  • Združenje slovenskih tabornikov
  • Jugoslovanska gozdovniška liga
  • Setonovi skauti (ČSR)
  • Camp Fire Girls (USA)
  • Spojené sbory junáků skautů (ČSR)
  • Sdružení zálesáků v RČS (ČSR)
  • Děti živěny (ČSR)
  • Obec psohlavců (ČSR)
  • ISAW – Internacionální Socialistická asociace woodcrafterů (ČSR)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LOM, Miloň; ŠEBEK, Jaroslav. Junácký sněm 1990. Mladá Boleslav : Soukromé nakladatelství Šebek - Pospíšil, 1990. ISBN 80-852-10-01-0. Kapitola Po skautských cestách.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]