Termín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Termín, odborný název, technický termín, terminus technicus je výraz - jméno (slovo nebo sousloví), které má v určitém oboru, řemesle či povolání specifický význam vymezený s dostatečně malou, až nulovou (exaktní obory) vnitřní vágností [1] interpretace viz též Konotace. Lidé znalí příslušného oboru, tedy dostatečně přesně, tj. bez pochyb (až exaktně) vědí, co jednotlivé termíny znamenají. Jinými slovy, sémantický diferenciál [2] významu termínu je v rámci příslušné odborné komunity dostatečně malý až nulový. Slouží to důkladnějšímu a přesnějšímu porozumění (komunikaci) v rámci dané komunity, a je to důvod, pro který jsou odborné termíny tvořeny. Termín bývá často odlišný od základního a obecného významu, nebo obecně odborné označení v daném oboru užívané. Věda, která se zabývá termíny, se nazývá terminologie.
Termín je odborné pojmenování s přesným jednoznačným významem.[3]

Z hlediska kvantitativního zastoupení, tvoří termíny nejrozsáhlejší součást celého lidského jazykového slovníku, avšak běžný mluvčí jich převážnou většinu nepoužívá ani nezná. Například se odhaduje, že chemických sloučenin, a tedy i jejich pojmenování, existuje asi 30 milionů, což daleko přesahuje běžně uváděný počet slov v češtině nebo i jakémkoli jiném jazyce.[4]

Tvoření termínů[editovat | editovat zdroj]

Dobře utvořený termín by měl co nejlépe splňovat následující požadavky:

  • v daném oboru jednoznačný, bez polysémie a homonymie – často se ovšem stává, že má termín různé významy v různých oborech – například termín katedrála má odlišný význam v církevní terminologii (sídelní kostel biskupa) a architektuře (stavební typ kostela),
  • neutrální, bez expresivních konotací,
  • ustálený,
  • popisný – pojmenovává přesně skutečnost,
  • systematický – zapadá do systému,
  • mezinárodní – především v poslední době se zvyšuje snaha, aby užívané termíny byly srozumitelné i v jiném jazyce.

Termíny v běžném jazyce[editovat | editovat zdroj]

Některé termíny se postupně stávají součástí běžné mluvy. Slova jako afekt, amok, hysterie byla původně psychologickými, respektive psychiatrickými termíny, postupně se jejich význam zobecnil a stala se (vedle svého původního významu, např. amok – vražedné šílenství, zejména u Malajců[5][6]) také hovorovými výrazy (tj. i netermíny).

Možný je také opačný proces, kdy určitý vědní obor vytvoří pro běžně užívaný výraz přesnou definici, a slovo se tak stane termínem. Například výraz sen byl z běžného jazyka převzat do psychologie.

V obou případech pak snadno dochází k tomu, že termín má ve svém oboru odlišný význam než v běžné mluvě. Například slovo voda jako chemický termín označuje určitou konkrétní sloučeninu, zatímco v původním (základním) významu označuje různé směsi na bázi této sloučeniny, které se vyskytují v reálné přírodě. Ještě markantnější je tento rozdíl u výrazu čistá voda, jímž se v chemii rozumí spíše ideální sloučenina, jíž se blíží například destilovaná voda, zatímco v obecném jazyce se tím míní v první řadě voda průzračná, bez (ať už viditelných nebo ne) příměsí.

Není také výjimkou, pokud k danému termínu existuje synonymní výraz z běžné mluvy, např.: grafém – písmeno, prvosenka – petrklíč, vodič – drát apod.

Někdy se ostře rozlišují termíny jako spisovné výrazy a slang jako výrazy nespisovné. Toto rozdělení lze ovšem považovat za umělé, protože termín má být jako výraz výstižný především pro oborového pracovníka bez ohledu na spisovnost.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Russell, B. Vagueness. The Australasian Journal of Psychology and Philosophy 1, June 1923, p. 84 – 92.
  2. Osgood C. E, Suci G., Tannenbaum P.: The Measurement of Meaning. Urbana, Illinois, University of Illinois Press, 1957.
  3. Termín. In: HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Dostupné z: http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=term%C3%ADn&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no
  4. a b ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: NLN, 2010. S. 132–136. 
  5. SSJČ, SSČ, PSJČ, ASCS
  6. Ottova encyklopedie doslova říká: Amok (také amuck, malajsky) – zuřivost, jest zvláštní duševní stav, jenž se pojednou člověka zmocní a jeví se v tom, že takový člověk vyrazí na ulici, chová se jako zběsilý a vraždí každého, koho napadne, až sám jest přemožen. Angličané tomu říkají »run-a-muck«. Vyskytuje se hlavně mezi Malajci, ale také v Indii. (...)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]