Přeskočit na obsah

Afekt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Afekt (z latiny affectus) je základní jednotkou a zároveň stavebním kamenem všech afektivních jevů (afektivních procesů) – emocí, nálad a afektů. Afekt je považován především za jeden bod v rámci kontinua afektivního prožívání jedince,[1] jenž je přístupný vědomí jako pocit nebo sled pocitů. Afekt může být prožíván libě nebo nelibě. "Afektivní jevy prostupují psychologickými, fyziologickými, behaviorálními, sociálními i kulturními systémy a jsou tak významným tématem nejenom v psychologických oborech, ale i v dalších vědách."[2]

Afekt tak souvisí s emocemi i náladami, je proto možné konstatovat že „vztah jednotlivých afektivních procesů (afektů, emocí a nálad) je vzájemně interagující, přičemž lze u každého jedince usuzovat na tendenci k synchronizaci jednotlivých afektivních jevů v rámci afektivního proudu.“[3]

Jádrový afekt

Russell s Barretovou [4] zavedli pojem jádrového afektu (core affect), který definují jako neurofyziologický stav, který je kdykoliv přístupný vědomí jako jednoduchý (ne nutně reflektovaný, ale reflektovatelný) pocit, jenž se nejsilněji projevuje v náladách a emocích: afekt považují za základní ingredienci a komponentu emocí a nálad a dalších afektivních jevů. Jádrový afekt není sám o sobě zakoušen ve vztahu k něčemu: není reakcí na nějakou konkrétní událost, je jedním bodem v kontinuu prožívání. Jádrový afekt se projevuje nejen ve všech afektivních jevech, v náladách, v emocích a emočních epizodách, ale i v postojích či afektivních osobnostních rysech či v temperamentu.[3]

Platón rozlišuje čtyři kategorie afektů, „hnutí mysli“ či „vášní“: rozkoš, bolest, žádost a strach. Podle Aristotela je jich sedm: žádost, hněv, strach, odvaha, radost, láska, nenávist, stesk, žárlivost a soucit.[5] Podle Descarta, Les passions de l´ame (1649) lze rozlišovat radost, nenávist, lásku, smutek, touhu a obdiv.

Historie pojmu

[editovat | editovat zdroj]

Před čtvrt stoletím Batson, Shaw a Oleson [6] poznamenali, že v  psychologii jsou pojmy afekt, emoce a  nálada používány proměnlivě a  bez úspěchu konsensuálně konceptualizovat rozdíly mezi nimi.

"Afekt patří k pojmům, jejichž definiční rámec se v různých přístupech diametrálně liší. Zajímavé definiční vychýlení pojmu afekt nalézáme v českém (československém) pojetí. Afekt má v našem prostředí často úzký význam prudkého výboje emočního procesu." [7]

V kontextu české odborné literatury bývá afekt pojmem podřazeným k emocím, kdy všechny afektivní jevy nazýváme emoce a afekt je (spolu s náladou a vášněmi) jen jedním z typů emocí, které jsou takto klasifikovány s ohledem na délku trvání (krátká a prudká emoce je považována za afekt a dlouhá emoce za náladu).[7] Na tento zavádějící překlad v české literatuře upozorňují např. Stuchlíková [8], Czekóová s Urbánkem [9], Poláčková Šolcová, Lukavský, Slaměník [10] či Slaměník [11], kteří prohlašují, že afekt, zvláště v anglosaské literatuře, bývá považován za synonymum k emocím a dokonce za kategorii obecnější, než jsou emoce.

Poláčková Šolcová uvádí, že Nakonečný definuje afekt jako „výbuch silných emocí, které mohou mít dezorganizující vliv na jednání, myšlení a další kognitivní funkce“ [12], přičemž takováto definice je zcela zavádějící. Afekt chápeme šířeji, jako nutnou součást všech afektivních jevů a považujeme jej za pojem stejného významu, jako je (subjektivní) prožitek či pocit, a afektivní prožívání za významově totožné s cítěním. Afekt je synonymem k pocitu, subjektivnímu prožitku, který tvoří jednu z komponent emocí." [7]

Odvozená slova

[editovat | editovat zdroj]
  • Afektivní znamená citový, týkající se citů, například afektivní poruchy.
  • Afektivita znamená citovost, emotivní stránku člověka.
  • Afektovaný označuje jednání nebo člověka, který vědomě zdůrazňuje afektivitu, přehnanou a nevěrohodnou citovost.
  • Afikovat znamená citově oslovit, pohnout.
  1. RUSSELL, James A. Core affect and the psychological construction of emotion.. Psychological Review. 2003, roč. 110, čís. 1, s. 145–172. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 1939-1471. DOI 10.1037/0033-295x.110.1.145. 
  2. POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a Radek TRNKA. PŘÍSPĚVEK K TEORII AFEKTIVNÍCH PROCESŮ. Ceskoslovenska Psychologie [online]. 2015, (59) [cit. 2021-12-13], str. 298.. Dostupné z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis
  3. a b POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a Radek TRNKA. PŘÍSPĚVEK K TEORII AFEKTIVNÍCH PROCESŮ. Ceskoslovenska Psychologie [online]. 2015, (59) [cit. 2021-12-13], str. 309. Dostupné z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis
  4. R u s sell, J. A., Ba r rett, L. F. (1999): Core affect, prototypical emotional episodes, and other things called „emotion“: Dissecting the elephant.  Journal of Personality and Social Psychology 76, 5, 805-819.
  5. Kirchner, Wörterbuch der philosophischen Grundbegriffe. 1907 - heslo Pathos
  6. Bat s o n, C. D., S haw, L. L., Ole s o n, K. C. (1992): Differentiating affect, mood, and emotion: Toward functionally based conceptual distinctions. In: Clark, M. S. (Ed.), Emotion (294-326). Newbury Park, CA, Sage.
  7. a b c POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a Radek TRNKA. PŘÍSPĚVEK K TEORII AFEKTIVNÍCH PROCESŮ. Ceskoslovenska Psychologie [online]. 2015, (59) [cit. 2021-12-13], str. 299. Dostupné z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis
  8. Stuchlíková, I. (2002): Základy psychologie emocí. Praha, Portál.
  9. Cze k ó o vá, K., U r bá ne k, T. (2010): Mezinárodní systém fotografií pro výzkum emocí: jeden ze současných přístupů ke zkoumání emočních stavů. Československá psychologie 54, 277-289
  10. Poláčková Šolcová, I., Lukavský, J., Slamění k, I. (2008): Emoční frekvence, regulace a celková hédonická bilance u dospívajících a dospělých. Československá psychologie 52, 537-554.
  11. Slamě ní k, I. (2011):  Emoce a interpersonální vztahy. Praha, Grada Publishing a.s.
  12. Na k o neč n ý, M. (2000), str. 112: Lidské emoce. Praha, Academia.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ANGER, Jiří: Afekt, výraz, performance. Proměny melodramatického excesu v kinematografii těla. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. ISBN 978-80-7308-768-5
  • BOROSSA, Julia. Témata psychoanalýzy I : nevědomí, afekty a emoce, úzkost, fantazie, hysterie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 184 s. ISBN 80-7178-609-8. 
  • JIRSA, Tomáš. Tváří v tvář beztvarosti. Afektivní a vizuální figury v moderní literatuře. Brno: Host, 2016. 364 s. ISBN 978-80-7491-793-6. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]