Dagmar Burešová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Dagmar Burešová

ministryně spravedlnosti ČR
(v rámci federace)
Ve funkci:
5. prosince 1989 – 29. června 1990
Předseda vlády František Pitra
Petr Pithart
Předchůdce Antonín Kašpar
Nástupce Leon Richter

5. předsedkyně České národní rady
Ve funkci:
26. června 1990 – 4. června 1992
Předchůdce Jaroslav Šafařík
Nástupce Milan Uhde

poslankyně České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
Členství nestraník za KDU-ČSL

Narození 19. října 1929 (87 let)
Praha
Československo Československo
Choť Radim Bureš
Vztahy Josef Kubišta (otec)
Děti dcery Zuzana a Lucie
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka (2002)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dagmar Burešová (* 19. října 1929 Praha) je česká advokátka a politička.

Život a rodina[editovat | editovat zdroj]

Žije v Praze. Narodila se 19. října 1929 a s dvěma bratry vyrostla v rodině advokáta Josefa Kubišty, který se specializoval na pojistné právo. Celá rodina byla striktně masarykovská, žádný člen rodiny nikdy nevstoupil do komunistické strany. Na gymnáziu byla skautkou a nesouhlasila s jednotnou mládežnickou organizací. V roce 1948 odmaturovala na reálném gymnáziu Jana Masaryka. V roce 1950 se na Staroměstské radnici provdala za lékaře, pediatra Radima Bureše. Bydleli s Radimovými rodiči v jejich rodinné vile na Ořechovce, kde bydlí dodnes. Mají spolu dvě dcery, starší Zuzanu a mladší Lucii. Zuzana se narodila až osm let po svatbě, jelikož Radim dlouho pracoval v Litoměřicích, kam denně dojížděl. Starší dcera Zuzana, dnes Špitálská, je od roku 1987 také právničkou. Převzala Dagmařinu advokátní kancelář, která se specializuje na náhrady škod na zdraví. Působí zde i Dagmařin vnuk, opět právník, Jakub. Druhorozená dcera Lucie vystudovala ekonomii, má dva syny. K rodinným přátelům patřila např. rodina Václava Havla, která bydlela nedaleko. O domácnost se kvůli náročně advokátní práci starala Dagmařina tchyně Charlotte Burešová, přičemž spolu velmi dobře vycházely. Po Charlottině smrti se o domácnost a výchovu dcer staral manžel Radim. V roce 1993 a 1996 absolvovala dvě operace krční páteře. V roce 2010 doma upadla, zlomila si ruku a její stav se zhoršil. Od té doby je upoutaná na lůžko. Pečuje o ni manžel, který ji vždy podporoval jak v právnické, tak v politické kariéře.

Ve volném čase hrála karty (oblibu v bridži měl již její otec), volejbal za advokátní poradny a ráda lyžovala. Od StB, která ji sledovala, získala přezdívku „Dáma“ – byla vždy slušná, elegantní, upravená. V kanceláři ji odposlouchávali pomocí štěnic. V roce 2002 jí prezident republiky Václav Havel udělil Řád T. G. Masaryka IV. třídy.

Působení v právu[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala pražskou Právnickou fakultu Karlovy Univerzity, kterou absolvovala v roce 1952. Po ukončení studia nastoupila do advokátní komory. Její specializací a doménou bylo pracovní právo a problematika náhrad škod na zdraví za pracovní úrazy. V období tzv. normalizace zastupovala kolem sta osob stíhaných totalitním režimem, mj. Milana Kunderu, Ivana Medka nebo Karla Kyncla. Téměř všechny případy vyhrávala, protože pracovní právo ovládala perfektně. Na druhé straně stáli podnikoví a kádroví právníci, kteří v té době v daném směru příliš nevynikali.[1] Nejznámějším případem je zastupování matky Jana Palacha Libuše Palachové v procesu s komunistickým poslancem Vilémem Novým, jenž pronášel lživé teorie ohledně smrti Jana Palacha. I přesto, že Burešová od začátku procesu věděla, že to nebude pro ni a její rodinu jednoduché, rozhodla se případu ujmout a bojovat za pravdu. Ona i její manžel byli několikrát vyslýcháni StB a byli perzekvováni. StB jí dokonce zabavila pas na sedm let.[2] Její mladší dcera Lucie již nesměla být přijata na gymnázium. I přes tyto a mnoho dalších komplikací se D. Burešová nevzdávala a nelitovala, že případ vzala. Řídila se heslem „zbabělost by měla být trestná“.[2] Kauzu volně zachycuje třídílná televizní série Hořící keř. Jako advokátka pracovala do roku 1989. Advokátní kancelář po ní převzala starší dcera Zuzana, která se zaměřuje na stejnou problematiku, tudíž náhrady škody na zdraví. Zuzana Burešová, provdaná Špitálská vede kancelář dodnes.[3] V rámci soutěže Právník roku byla Dagmar Burešová v roce 2007 uvedena do právnické síně slávy.

Působení v politice[editovat | editovat zdroj]

Po pádu totalitního režimu se v prosinci 1989 stala Dagmar Burešová ministryní spravedlnosti za Občanské fórum. V jejím vstupu do politiky se angažoval např. Otakar Motejl. Tento post vykonávala do voleb, které se uskutečnily v červnu 1990. Snažila se i přes zamítavý postoj ČNR o přestavbu soudnictví. Zasadila se tak alespoň o schválení předsedů devíti krajských soudů, za které se i osobně zaručila. Mezi předsedy byl i JUDr. Rudolf Janák pro krajský soud v Ústí nad Labem.[4] Jako ministryně spravedlnosti iniciovala vydání osobních dopisů Milady Horákové do rukou pozůstalých. Iniciovala zákon o mimosoudních rehabilitacích a podporovala velký lustrační zákon, avšak v jiné než konečné verzi, protože neuznávala princip kolektivní viny. Později se snažila společně s poslanci Janem Kalvodou a Miloslavem Výborným, ač neúspěšně, prosadit zveřejnění jmen příslušníků Státní bezpečnosti a funkcionářů KSČ, kteří přímo řídili Státní bezpečnost.[2] V letech 19901992 působila jako předsedkyně v čele České národní rady, do které byla v prvních svobodných volbách po pádu východního bloku v červnu 1990 zvolena za Občanské fórum.[5]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 1996 kandidovala jako nestraník za KDU-ČSL v obvodu č. 20 – Praha 4. Postoupila sice do druhého kola, ale v něm ji porazil v poměru hlasů 46,20 % : 53,80 % kandidát ODS Zdeněk Klausner.[6]

Další aktivity[editovat | editovat zdroj]

Po obnovení Junáka v roce 1990 se na VI. řádném sněmu Dagmar Burešová stala starostkou a poté i čestnou starostkou po třetím obnovení skautingu v českých zemích.[7] V této funkci se snažila o navrácení majetku nebo alespoň příslušnou náhradu Junákům. Také uzavřela dohodu o vzájemné spolupráci s Českým svazem ochránců přírody.[8] Od roku 1998 do roku 2003 působila jako předsedkyně a v letech 2004–2005 jako místopředsedkyně správní rady Česko-německého fondu budoucnosti.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dagmar Burešová a Jiří Pospíšil. In: Krásný Ztráty [televizní pořad]. ČT2 3. 4. 2008 21:55
  2. a b c BENEŠOVÁ, Hana; BLAŽEK, Petr. Dagmar Burešová: Zbabělost by měla být trestná. In: Reflex.cz [online]. 17. ledna 2013. Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/49377/dagmar-buresova-zbabelost-by-mela-byt-trestna.html
  3. Vernyzustanu. Rozhovory – Zuzana Špitálská [online]. Dostupné z: http://www.vernyzustanu.cz/rozhovory/zuzana-spitalska
  4. HUBÁLEK, Bohuslav. Přestavba soudnictví [online]. Dostupné z: http://www.doklad-hubalek.cz/2006/11-listopad/05_soudci_volba.htm
  5. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky. Začátek 33. schůze České národní rady 20. března 1992.[online]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/stenprot/033schuz/s033014.htm
  6. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15. 11.–16. 11. 1996, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 20 – Praha 4 [online]. Český statistický úřad, 1996, [cit. 2014-06-21]. Dostupné online.  
  7. Skautské středisko Slavonice. Historie skautingu [online]. Dostupné z: http://www.skautky-sl.wz.cz/uchistorie.htm
  8. DOUBRAVA, Lukáš. V zámku a v podzámčí – skauti versus stát. Učitelské noviny [online]. 2002, č. 41. Dostupné z: http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=3845&PHPSESSID=8f819ad3035fe727e0c74ff3cb8bc6f7
  9. Česko-Německý fond budoucnosti. Správní rada1998/1999, 2000/2001, 2002/2003, 2004/2005 [online]. Dostupné z: http://www.fondbudoucnosti.cz/o-nas/spravni-rada/spravni-rada-archiv

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Burešová
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 96–97.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 69.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakl., 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 84.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 159.  
  • PECHÁČKOVÁ, Marcela. Moje žena Dagmar Burešová. Lidové noviny. 1.  3. 2013, roč. 120, č. 51, s. 8–15.
  • HRDLIČKA, František a BRATRŠOVSKÁ, Zdena. Jak chutná nezávislost: 33 životních ohlédnutí. Praha: Votobia, 1998. 260 s. ISBN 80-7220-016-X.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ministryně spravedlnosti ČR v rámci federace
Předchůdce:
Antonín Kašpar
19891990
Dagmar Burešová
Nástupce:
Leon Richter