Univerzita Karlova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Karlova Univerzita)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Univerzita Karlova
Univerzita Karlova
latinsky Universitas Carolina
Logo univerzity
Logo
Vstupní dvůr v historickém jádru Karolina s Velkou aulou podle návrhu Jaroslava Fragnera.
Vstupní dvůr v historickém jádru Karolina s Velkou aulou podle návrhu Jaroslava Fragnera.
ZkratkaUK
Datum založení7. dubna 1348
Typ školyveřejná
Vedení
Rektorka (seznam)prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D.
Prorektor pro informační technologieprof. RNDr. Tomáš Skopal, Ph.D.
Prorektor pro vnější vztahydoc. RNDr. Martin Vlach, Ph.D.
Prorektorka pro studijní záležitostidoc. RNDr. Markéta Martínková, Ph.D.
Prorektorka pro zahraniční záležitostiprof. Mgr. Markéta Křížová, Ph.D.
Prorektor pro koncepci a kvalitu studiadoc. MUDr. Jan Polák, Ph.D., MBA
Prorektor pro akademické kvalifikaceprof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.
Prorektor pro vědeckou a tvůrčí činnostprof. PhDr. Ladislav Krištoufek, Ph.D.
Prorektor pro strategickou spolupráci a rozvojPhDr. Pavel Doleček, Ph.D.
Kvestor JUDr. Tomáš Horáček, Ph.D.
KancléřMgr. Michal Zima
Počty akademiků (k roku 2020[1])
Bakalářských studentů18 531
Magisterských studentů24 301
Doktorandů6 676
Studentů celkem49 508 (2020)
Další informace
Počet fakult17
Rozpočet10,675 mld. Kč (r. 2018)
SídloPraha
AdresaOvocný trh 560/5, Praha, 110 00, Česko
Zeměpisné souřadnice
ČlenstvíCoimbra Group
EUA
Europaeum
http://www.cuni.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Univerzita Karlova (zkratka UK, latinský název Universitas Carolina) je nejstarší a největší česká vysoká škola.[2] Je hodnocena jako nejlepší vysoká škola v České republice a jedna z 1% nejlepších univerzit světa.[3] Založil ji roku 1348 český král Karel IV., po němž je pojmenována.

Univerzita Karlova je jednou z nejstarších evropských univerzit, konkrétně je nejstarší severně od Itálie a východně od Paříže. Univerzita byla nejprve podřízena panovníkům českých zemí, teprve později státu. Ve dvacátém století zažila značný rozkvět, který byl ale negativně ovlivněn nacistickou okupací a komunistickým režimem. Právě studenti Univerzity Karlovy pak sehráli důležitou roli při Sametové revoluci, jež vedla k pádu komunistického režimu a následnému vytváření demokratického státu.

Univerzitu Karlovu tvoří 17 fakult, 4 vysokoškolské ústavy, 4 účelová zařízení a 5 dalších specializovaných pracovišť. Univerzita nesídlí v jednom kampusu, většina jejích součástí je umístěna v různých částech Prahy, pouze tři fakulty se nachází v jiných městech a to Lékařská fakulta v Plzni, Lékařská fakulta v Hradci Králové a Farmaceutická fakulta v Hradci Králové. Kromě českých studentů na ní studuje také řada zahraničních. Její absolventi dosahují nejvyšší uplatnitelnosti na trhu práce z českých vysokých škol.[4] Univerzita poskytuje sociální a ubytovací stipendia a podporu studentům se speciálními potřebami, stejně jako možnost ubytování a stravování ve svých zařízeních, aby zpřístupnila studium i studentům se znevýhodněním.[5]

Univerzita Karlova se od svého založení podílí na formování českého sociálního a kulturního života. Z jejích absolventů se rekrutují přední osobnosti kultury, byznysu i politiky. Řada jejích absolventů uspěla i v globálním měřítku a dosáhla vědecké excelence. Vystudovali ji například nositelé Nobelových cen jako biochemik Carl Ferdinand Cori, biochemička Gerty Coriová či chemik Jaroslav Heyrovský, slavní spisovatelé jako Karel Čapek či Franz Kafka i politici jako český prezident Edvard Beneš, popř. první předseda vlády Československa Karel Kramář, působil na ní také zakladatel Československé republiky a její první prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Socha Karla IV. ve Velké aule Karolina
Historická budova Karolina s arkýřem Velké auly

Středověká, stavovská a jezuitská univerzita[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740).
Pečeť Univerzity Karlovy (kolem roku 1360)

Pražská univerzita byla založena nejméně třemi akty, totiž zakládající listinou papeže (bulou) Klementa VI., potvrzenou v Avignonu 26. ledna 1347, nadační listinou Karla IV. ze dne 7. dubna 1348 a konečně tzv. Eisenašským diplomem ze 14. ledna 1349.[6] Nejpozději od poloviny 19. století se jako den jejího založení slaví 7. duben 1348. Vzorem pro její uspořádání byly univerzity v Paříži, Bologni a Neapoli, studium začínalo na fakultě svobodných umění („artistické“) a mohlo pokračovat na fakultě teologické, právnické nebo lékařské.

Pro rozhodování o celouniverzitních záležitostech byli studenti i učitelé v té době rozděleni do 4 „národů“: českého, bavorského, polského a saského. Český národ zahrnoval obyvatele Čech i Moravy, jak česky, tak německy mluvící, dále Jihoslovany a obyvatele Uher. Bavorský zahrnoval Rakušany, Šváby, obyvatele Frank i Porýní, polský Slezany, Poláky a Rusy, saský obyvatele Míšeňska, Durynska, Horního/Dolního Saska, Dánska a Švédska. Studenti české národnosti tvořili 16–20 % z celkového počtu studentů.[7]

Studium sice začalo už v roce 1347, rozbíhalo se však pomalu a podstatným krokem bylo založení Karlovy koleje roku 1366 a velkorysá stavba Karolina roku 1383. V roce 1409 upravil král Václav IV. Kutnohorským dekretem rozhodovací pravomoci ve prospěch českých reformistů, což vedlo k odchodu většiny profesorů a studentů, z nichž část se rozhodla založit univerzitu v Lipsku. Tímto odchodem došlo ke snížení významu pražské univerzity a ta stala pouhou regionální, postupně upadající univerzitou, od husitských bouří univerzitou podobojí (utrakvistickou), což ji mezinárodně izolovalo.

Od poloviny 15. století měla pouze fakultu artistickou a i když zde působilo několik významných vědců, pečovala hlavně o výchovu učitelů. V polovině 16. století, když v Praze vznikla jezuitská kolej, povýšená císařem Matyášem roku 1611 na univerzitu, musela stará univerzita čelit silné mezinárodní konkurenci, a po porážce stavovského povstání roku 1620 byla roku 1622 nejprve odevzdána jezuitům. Roku 1654 císař Ferdinand III. prosadil dohodu všech stran o vytvoření jedné univerzity Karlo-Ferdinandovy se čtyřmi fakultami, přičemž fakulta filosofická a teologická zůstala ve správě jezuitů, arcibiskup byl potvrzen ve funkci kancléře, kterou však v praxi obvykle vykonával rektor.

Osvícenský absolutismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1740–1918).

Ve sporech mezi arcibiskupem a císařem byla nakonec univerzita podřízena státu a od poloviny 18. století přetvořena na učiliště pro výchovu učitelů, kněží, lékařů a úředníků absolutistického státu. Jezuité byli z univerzity vykázáni a vyučovacím jazykem se stala místo latiny němčina. Roku 1848 se univerzitní studenti významně podíleli na povstání a roku 1849 změnil ministr hrabě Lev Thun-Hohenštejn novým zákonem všechny rakouské univerzity podle německého von Humboldtova vzoru na svobodná učiliště věd s jistou autonomií. Ve druhé polovině 19. století ovšem rostlo napětí mezi Čechy a Němci, až roku 1882 byla univerzita rozdělena na českou a německou.[8] Počty studentů pak rychle rostly a čeští studenti měli brzy početní převahu; obě univerzity získaly řadu nových budov. Na německé univerzitě působili například vědci Ernst Mach, Christian Doppler a Albert Einstein, nebo pozdější rakouský politik Anton Rintelen, na české také pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Československá republika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1918–1945).

Po pádu Rakousko-Uherska a založení Československa rozhodl Československý parlament zákonem z roku 1920 (tzv. lex Mareš), že nositelem tradice pražské univerzity je nadále česká Univerzita Karlova. V následujících letech vznikla řada nových budov, a to i pro univerzitu německou, rozšířilo se studium žen a vznikly i nové fakulty přírodovědecké. Národnostní napětí však pokračovalo a po nástupu nacismu v Německu se k němu pražská německá univerzita do značné míry přiklonila. Po obsazení Československa a studentských manifestacích roku 1939 byly české vysoké školy „dočasně“ uzavřeny a majetek UK převzala univerzita německá.

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945).

V roce 1945 byla německá univerzita zrušena a její majetek převzala UK,[9] řada historických dokumentů (včetně zakládací listiny) se však při té příležitosti ztratila. V poválečných letech rychle rostl počet studentů, po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 však byla téměř čtvrtina vyloučena a mnoho učitelů propuštěno. Radikální reformy ministra Zdeňka Nejedlého roku 1950 se řídily podle sovětských vzorů, zavedly povinné studijní programy, množství zkoušek a univerzitu zcela podřídily státu. Věda a výzkum byly z velké části převedeny do Akademie věd. Podporu měly hlavně přírodovědecké obory, vznikla Matematicko-fyzikální fakulta (1952), Fakulta tělesné výchovy a sportu (1953) a Fakulta technické a jaderné fyziky (1955). Po jistém pokusu o liberalizaci v šedesátých letech postihla i UK tzv. „normalizace“, tj. rozsáhlé čistky mezi studenty i učiteli. Některé obory si přesto udržely jistou úroveň i prestiž.

Po tzv. „sametové revoluci“ v r. 1989, o niž se přičinili i pražští studenti, byla obnovena akademická svoboda, senáty a volby funkcionářů a roku 1998 byly státní vysoké školy přetvořeny na školy veřejné s vlastním majetkem a rozhodováním. Prudkému růstu počtu studentů však neodpovídal nárůst financí a zejména investic, takže se řada fakult začala potýkat s prostorovými problémy. Postupně se dařilo navazovat přerušené mezinárodní styky včetně studentských výměn a stále větší důraz se začal klást na vědeckou činnost univerzit. V roce 2009 vyprodukovala UK podle vládní metodiky téměř třetinu celého základního výzkumu v ČR (více než třetina připadla na Akademii věd ČR, zbytek na všechny ostatní vysoké školy v ČR).

Podle přílohy zákona č. 172/1990 Sb. se univerzita od roku 1990 nazývala „Univerzita Karlova v Praze“, příloha zákona č. 111/1998 Sb. toto jméno potvrdila. V roce 2009 se ale objevily snahy o návrat k názvu bez dodatku označujícího její sídelní město,[10] jak bylo určeno už zákonem o poměru pražských univerzit z roku 1920. Ovšem až v roce 2016 byl zákon o vysokých školách novelizován tak, že název školy se skutečně od září téhož roku změnil pouze na „Univerzita Karlova“ bez dodatku označujícího její sídlo.[11]

Po roce 2000[editovat | editovat zdroj]

K 31. prosinci 2009 studovalo na UK již 52 842 studentů v 625 studijních oborech, z toho 7972 doktorských studentů a přes 7 tisíc cizinců. V tomtéž roce 2009 dostala UK 61 621 přihlášek ke studiu a přijala 18 020 nových studentů. Nezaměstnanost jejích absolventů byla 1,6 %, což je (spolu s VŠE Praha) nejnižší hodnota v ČR. V rámci programu Erasmus vycestovalo na semestr 1858 a přicestovalo 1759 studentů. V placených kurzech celoživotního vzdělávání studovalo 16 555, na Univerzitě třetího věku 4574 zájemců.[12] Z celkem 12 474 zaměstnanců bylo asi 640 profesorů, přes 1000 docentů, 1500 vědeckých pracovníků a přes 4600 asistentů a lektorů.[13] Rozpočet univerzity činil v roce 2009 již přes 8 mld. Kč, z toho téměř 2,5 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet),[14] v roce 2018 to bylo 10,675

Budova Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy

mld. Kč.

Také v oblasti vědy a výzkumu zaujímá UK významné místo nejen v rámci České republiky. Na produkci mezinárodně hodnocených – hlavně přírodovědeckých a medicínských – publikací (WoS) se UK podílí 30 % z celé produkce ČR, mezinárodní bibliometrický h-index vzrostl na 42 a je nejvyšší v ČR.[12] V mezinárodních žebříčcích (Shanghai University, Times HE Supplement), které ovšem silně preferují přírodní a lékařské vědy a anglicky mluvící země, se umisťuje jako jediná v ČR a jedna ze tří ve východní Evropě mezi prvními 500, a to někde kolem 250. místa.

Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb, mezi které patří ubytování, stravování (Koleje a menzy, KaM),[15] vydavatelská činnost (nakladatelství Karolinum) a knihovny. Celkový knihovní fond činí přes 4,66 mil. svazků.[16] 17 fakult UK pak připravuje odborníky pro širokou oblast:

V řadě oborů je Univerzita Karlova jedinou vysokou školou v ČR, která dané vzdělání nabízí.

Kultura, sport, spolky[editovat | editovat zdroj]

Na univerzitě působí desítky studentských organizací. Při univerzitě působí tři hudební sbory: Sbor Univerzity Karlovy, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy a Smíšený pěvecký sbor Univerzity Karlovy a jeden orchestr (Orchestr Univerzity Karlovy).[17] Uděluje Medaili Emanuela Bořického a Bolzanovu cenu.

UK má také vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex.

Charles University Innovations Prague

Technologický transfer[editovat | editovat zdroj]

Univerzita Karlova založila v roce 2018 svou 100% vlastněnou dceřinou společnost Charles University Innovations Prague[18] jakožto z univerzity vyčleněnou agenturu pro technologický transfer za účelem zrychlení a zefektivnění přenosu výsledků vědy a výzkumu do praxe. A to zejména formou zastupování univerzity v jednáních s obchodními partnery z aplikační sféry o licencích či prodeji duševního vlastnictví.

Charles University Innovations Prague realizuje transfer také prostřednictvím zakládání takzvaných spin-off společností. Ke konci roku 2020 již byly založeny 3 takové spin-off společnosti, a to Charles Games (vývoj a distribuce počítačových her a studentský inkubátor)[19][20], LAM-X (vývoj nových světlem aktivovaných nanomateriálů)[21][22] a GeneSpector (vývoj a distribuce kitů pro diagnostiku virových onemocnění).[23][24]

Podobný model technologického transferu již úspěšně funguje na řadě zahraničních univerzit.[25][26][27] Univerzita Karlova je ale první vysokou školou, která jej uplatnila v České republice.

Fakulty a pracoviště[editovat | editovat zdroj]

Budova Katolické teologické fakulty

Mezi původní čtyři fakulty Univerzity Karlovy patřily: právnická, lékařská, teologická (nyní katolická teologická) a artistická (nyní filozofická). Dnes UK tvoří 17 fakult sídlících především v Praze, dvě sídlí v Hradci Králové a jedna v Plzni.

Katolická teologická fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy.

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy (KTF UK) je jednou ze tří teologických fakult univerzity.

Evangelická teologická fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy.

Evangelická teologická fakulta se zavazuje k pozornosti vůči biblickému svědectví a k naslouchání dědictví české i evropské reformace a ke snaze uvádět obé do rozhovoru s tradicemi křesťanské ekumeny a s myšlenkovými a duchovními proudy dnešního lidstva. (Statut ETF UK)

Husitská teologická fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy.

Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy (HTF UK) je jednou ze tří teologických fakult této univerzity. Fakulta byla otevřena zájemcům poprvé v akademickém roce 1921/1922. Tehdy nesla název Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká. Roku 1990 byla začleněna do UK.

Právnická fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Právnická fakulta Univerzity Karlovy.

Právnická fakulta Univerzity Karlovy (PF UK) uskutečňuje vzdělávací a vědeckou činnost v oboru právo. Je jednou ze čtyř původních fakult této univerzity, založena byla spolu s ní už v roce 1348. Od roku 1372 se oddělila v samostatnou právnickou univerzitu, která zanikla počátkem husitských válek. Fakulta byla obnovena až roku 1624 a současná právnická fakulta se navíc odvozuje od rozdělení celé univerzity na českou a německou roku 1882.

1. lékařská fakulta[editovat | editovat zdroj]

Děkanát 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Podrobnější informace naleznete v článku 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze je jednou z pěti lékařských fakult Univerzity Karlovy. Jde o přímou pokračovatelku původní lékařské fakulty, která byla součástí univerzity již od jejího založení králem Karlem IV. (spolu s fakultou artistickou - později filosofickou, právnickou a teologickou). Ve znaku fakulty je pelikán, symbol lékařství, který obětavě krmí svá mláďata. Děkanát sídlí v Kateřinské ulici, většina teoretických ústavů se nachází v oblasti Karlova náměstí a Albertova. Kliniky jsou pak součástí několika pražských nemocnic, zejména Všeobecné fakultní nemocnice, dále Ústřední vojenské nemocnice, Nemocnice na Bulovce, Thomayerovy nemocnice v Krči nebo Fakultní nemocnice v Motole.

2. lékařská fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy je jednou ze tří pražských fakult, které se hlásí k tradici původní lékařské fakulty univerzity založené v roce 1348. Rozhodnutím Ministerstva vysokých škol ČSR došlo v roce 1953 k rozdělení lékařské fakulty na tři samostatně vystupující fakulty, včetně Fakulty dětského lékařství se sídlem v Motole. Transformace jejího charakteru následovala po sametové revoluci v roce 1990, kdy se uskutečnila změna názvu na 2. lékařskou fakultu UK.

3. lékařská fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy (UK 3. LF) byla založená v roce 1953. Její původní název zněl Lékařská fakulta hygienická Univerzity Karlovy (LFH UK). Ke změně na 3. lékařskou fakultu UK a transformaci jejího charakteru došlo po sametové revoluci od roku 1990.

Lékařská fakulta v Plzni[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lékařská fakulta v Plzni Univerzity Karlovy.

Lékařská fakulta v Hradci Králové

Lékařská fakulta v Plzni je jednou ze tří fakult UK, které nesídlí v Praze (dvě další se nacházejí v Hradci Králové). Výuka studentů a vědecký výzkum probíhají v úzké spolupráci s Fakultní nemocnicí Plzeň

Lékařská fakulta v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lékařská fakulta v Hradci Králové Univerzity Karlovy.

Královéhradecká lékařská fakulta navazuje na místní pobočku původní Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, která byla založena v Hradci Králové dekretem prezidenta republiky v roce 1945. Ta byla v roce 1951 zrušena a na jejím místě byla rozkazem prezidenta republiky zřízena Vojenská lékařská akademie Jana Evangelisty Purkyně. I toto opatření však nebylo trvalé a již po sedmi letech byla z lékařské akademie vytvořena samostatná lékařská fakulta, která byla začleněna do Univerzity Karlovy (Vojenská lékařská akademie Jana Evangelisty Purkyně byla v roce 1988 obnovena a v roce 2004 se z ní stala Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany).

Farmaceutická fakulta v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Univerzity Karlovy.

Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové byla založena v roce 1969 nařízením vlády číslo 100/1969 Sb. Oficiální slavnostní otevření fakulty s imatrikulací prvních 51 studentů se uskutečnilo dne 24. ledna 1970. Generální návrh urbanistického řešení školního areálu kolem ulice Akademika Heyrovského vytvořil Karel Schmied starší.

Hlavní budova Filozofické fakulty UK

Filozofická fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze, založená jako jedna ze čtyř původních fakult pražské univerzity z roku 1348. Ve více než sedmdesáti oborech studuje přes 8000 studentů vyučovaných 700 pedagogy, mezi něž patří světové osobnosti jako překladatel Martin Hilský, teolog Tomáš Halík a egyptolog Miroslav Verner. V minulosti zde působil například Jan Hus, Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Karel Čapek, Jan Patočka, Ernst Mach či Albert Einstein.

Přírodovědecká fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.

Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (PřF UK, lat. Facultas Rerum Naturalium) vznikla v roce 1920 oddělením přírodovědeckých a matematických oborů od tehdejší filosofické fakulty. V meziválečném období došlo k značnému rozvoji a na její půdě působila celá řada významných osobností. Fakulta a její areál na pražském Albertově byly svědky důležitých dějinných událostí, studentské manifestace v listopadu 1939 a o padesát let později listopadové demonstrace studentů 17. listopadu 1989.

Matematicko-fyzikální fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy.

Budova fyziky Matematicko-fyzikální fakulty Karlovy Univerzity

Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy (zkratka MFF UK, známá i jako Matfyz) se skládá z budov, které se nachází na pěti místech v Praze – v profesním domě na Malé Straně, na Karlově, v Karlíně, Troji a Hostivaři. Fakulta vznikla 1. září 1952 vyčleněním z Přírodovědecké fakulty. Kromě fyzikálních a matematických oborů se na MFF UK vyučuje i informatika. Fakulta se pravidelně umisťuje na vysokých pozicích v nejrůznějších českých i zahraničních žebříčcích hodnocení vysokých škol.

Pedagogická fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy (zkratka PedF UK) vznikla v listopadu 1946 na základě dekretu prezidenta republiky Edvarda Beneše a zákona o zřízení pedagogických fakult na všech tehdejších univerzitách.

Fakulta sociálních věd[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy.

Fakulta sociálních věd byla ustavena 1. června 1990 jako nástupce v sedmdesátých letech zrušené Fakulty sociálních věd a publicistiky. V roce 1993 došlo k organizačnímu rozčlenění fakulty na instituty a o rok později přibyl k původním čtyřem (Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Institut ekonomických studií, Institut sociologických studií, Institut politologických studií) ještě Institut mezinárodních studií.

Fakulta tělesné výchovy a sportu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS UK) vzdělává a vychovává odborníky v oblasti sportu, tělesné výchovy, fyzioterapie a managementu sportu. Je to jedna z nejmladších fakult Univerzity Karlovy.

Fakulta humanitních studií[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy.

Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy (FHS UK) je nejmladší fakulta UK, vznikla 1. srpna 2000 z Institutu základů vzdělanosti (IZV) téže univerzity a sídlí v Praze. Nabízí studium v bakalářském, navazujícím magisterském a doktorském studiu v řadě humanitních a společenskovědních oborů, některé z nich i v cizích jazycích.

Budova Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, Atrium

Další pracoviště[editovat | editovat zdroj]

Vysokoškolské ústavy[editovat | editovat zdroj]

Jiná pracoviště[editovat | editovat zdroj]

  • Ústav výpočetní techniky
  • Centrum pro přenos poznatků a technologií
  • Ústav jazykové a odborné přípravy
  • Ústřední knihovna
  • Agentura Rady vysokých škol
Sídlo Centra medievistických studií v Jilské ulici v Praze

Účelová zařízení[editovat | editovat zdroj]

Výzkumná pracoviště zřizovaná společně s Akademií věd[editovat | editovat zdroj]

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Univerzita Karlova patří mezi 1 % nejlepších světových univerzit.[28][29] Je hodnocena jako nejlepší univerzita České republiky a jedna z nejlepších univerzit ve Střední a Východní Evropě, soutěžící o jedno z předních míst s nejlepší ruskou univerzitou, Lomonosovovou univerzitouMoskvě.[30][31] Karlova univerzita se umístila na 31. místě mezi univerzitami států BRICS a jiných států mimo tzv. západní svět podle hodnocení londýnského deníku The Times, přičemž Varšavská univerzita byla ohodnocena jako 23.[32]

Univerzitu Karlovu dlouhodobě vyhodnocuje organizace Academic Ranking of World Universities jako nejlepší v České republice, jednu z nejlepších v regionu střední a východní Evropy a v celosvětovém žebříčku ji zařadila v roce 2020 na 201.–300. místo.[33] Žebříček QS World University Rankings, k v roce 2020 ji zařadil v roce 2022 na 266. místo.[34] Oba žebříčky ji označují za nejlepší vysokou školu v České republice[35].

V celosvětovém měřítku se Karlova univerzita umístila v roce 2022 jako 301.–400. mezi univerzitami celého světa hodnocenými dle Academic Ranking of World Universities (tzv. Šanghajský žebříček), jako 233. z 500 univerzit v QS World University Rankings, jako 401.-500. z 800 univerzit hodnocených v Times Higher Education World University Rankings (výsledek z roku 2015)[36] a jako 485. dle CWTS Leiden Ranking, zohledňujícím 500 univerzit. Dřívější výsledky viz tabulky níže:[37]

Rok Šanghajský žebříček (změna) QS Ranking (změna) Times Ranking (změna) Leiden Ranking (změna)
2019 201–300 317 401–500 179
2020 201–300 () 291 ( 26) 401–500 () 187 ()
2021[38] 201–300 () 260 ( 31) 401–500 () 194 ()
2022 301–400 ()[39] 266 () 501–600 () 197 ()

V QS žebříčku dle předmětů patří Karlova univerzita mezi 51-100 nejlepších univerzit na světe v geografii a lingvistice[40].

QS Subject 2011 2013 2018 2020 2022
Natural Sciences 174 208 () 197 () 228 () 165 ()
Engineering & Technology 325 398 () 401-450 () 401–450 () 382 ()
Arts & Humanities 184 137 () 193 () 189 () 141 ()
Social Sciences & Management 229 252 () 302 () 286 () 264 ()
Life Sciences & Medicine 250 246 () 219 () 224 () 159 ()
Shanghai Subject Fields[41] 2012 2013 2021[38] 2022[42]
Mathematics 151–200 151–200() 101–150() 101–150()
Physics 151–200 101–150() 101–150() 101–150()
Economics 101–150 101–150()
Metallurgical Engineering 101–150 101–150()
Ecology 101–150

Známí absolventi[editovat | editovat zdroj]

Vedení univerzity[editovat | editovat zdroj]

Kolegium rektorky je ke květnu roku 2022 následující:[43]

  • prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. – rektorka, profesorka Ústavu histologie a embryologie LFP UK
    • PhDr. Pavel Doleček, Ph.D. – prorektor pro strategickou spolupráci a rozvoj
    • prof. PhDr. Ladislav Krištoufek, Ph.D. – prorektor pro vědeckou a tvůrčí činnost, profesor Katedry financí a kapitálových trhů IES FSV UK
    • prof. Mgr. Markéta Křížová, Ph.D. – prorektorka pro zahraniční záležitosti, profesorka Střediska ibero-amerických studií FF UK
    • prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc. – prorektor pro akademické kvalifikace, vedoucí Katedry právních dějin PF UK
    • doc. RNDr. Markéta Martínková, Ph.D. – prorektorka pro studijní záležitosti, zástupkyně vedoucího Katedry biochemie PřF UK
    • doc. MUDr. Jan Polák, Ph.D., MBA – prorektor pro koncepci a kvalitu vzdělávání, přednosta Ústavu patofyziologie 3. LF UK
    • prof. RNDr. Tomáš Skopal, Ph.D. – prorektor pro informační technologie, zástupce vedoucího Katedry softwarového inženýrství MFF UK
    • doc. RNDr. Martin Vlach, Ph.D. – prorektor pro vnější vztahy, docent Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK
      • MUDr. Josef Fontana, Ph.D. – člen kolegia rektorky pro strategie, analýzy a transfer, asistent Ústavu biochemie, buněčné a molekulární biologie 3. LF UK
      • Mgr. et Mgr. David Hurný – člen kolegia rektorky pro rozvoj pedagogických kompetencí akademických pracovníků
      • Mgr. Jan Jindra – člen kolegia rektorky pro eGovernment a bezpečnost
      • prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc. – členka kolegia rektorky pro 4EU+, zakladatelka Katedry evropských studií IMS FSV UK
      • prof. Ing. Zdeněk Strakoš, DrSc. – člen kolegia rektorky pro ERC a další nástroje rozvoje vědecké činnosti, profesor Katedry numerické matematiky MFF UK
      • PhDr. Ing. Marie Vymazalová, Ph.D. – členka kolegia rektorky pro sociální záležitosti a udržitelný rozvoj, odborná asistentka Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK
      • prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA – emeritní rektor, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN
      • Martin Čihák – zástupce studentů Akademického senátu UK
      • JUDr. Tomáš Horáček, Ph.D. – kvestor, odborný asistent Katedry obchodního práva a Centra mimosoudního řešení sporů PF UK
      • Mgr. Michal Zima – kancléř, asistent Ústavu fyziologie 3. LF UK
      • prof. Ing. František Zahálka, Ph.D. – předseda Akademického senátu UK, vedoucí Laboratoře sportovní motoriky FTVS UK

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výroční zpráva o činnosti UK za rok 2020 [online]. Praha: Univerzita Karlova [cit. 2021-07-20]. S. 60. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-26. 
  2. Charakteristika UK Archivováno 11. 10. 2007 na Wayback Machine, cuni.cz, 21.1.2010
  3. Čísla, fakta, statistiky. Univerzita Karlova [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. 
  4. ABSOLVENTI UNIVERZITY KARLOVY. (2014). Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze https://cuni.cz/UK-4058-version1-absolventi_2014.pdf
  5. Na Karlovku navzdory překážkám. Centrum Carolina – UK Point [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. 
  6. Dějiny přírodních věd v českých zemích (1. část). Elektro [online]. [cit. 2014-09-02]. Roč. 2006, čís. 10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-17. 
  7. CHYSKÝ, Václav. Sedmdesátileté výročí insigniády z jiného pohledu. CS Magazin [online]. Březen 2005 [cit. 2009-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-28. (česky) 
  8. Zákon č. 24/1882 ř. z., jenž se týče c. k. university Karlo-Ferdinandské v Praze. Dostupné online. Archivováno 3. 5. 2019 na Wayback Machine
  9. Dekret presidenta republiky č. 122/1945 Sb., o zrušení německé university v Praze. Dostupné online. Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine
  10. Univerzita Karlova změní název. Nechce být „v Praze“. Týden.cz [online]. 2009-03-11 [cit. 2011-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-06-18. 
  11. Čl. I bod 292 a čl. II bod 18 zákona č. 137/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dostupné online. Archivováno 16. 8. 2016 na Wayback Machine
  12. a b Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 9.
  13. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 102n.
  14. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 100
  15. http://kam.cuni.cz/ Archivováno 24. 11. 2013 na Wayback Machine, 4. prosince 2013.
  16. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 270.
  17. http://www.cuni.cz/UK-4018.html Archivováno 2. 10. 2013 na Wayback Machine, 4. prosince 2013.
  18. CUIP pomůže zavést znalosti do praxe. Univerzita Karlova [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-28. (anglicky) 
  19. Homepage - Charles Games. charlesgames.net [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-23. 
  20. ÚŠELA, Jan. Univerzita Karlova otvírá herní studio. Součástí bude i inkubátor talentů zaměřený na vývojáře. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2020-01-29 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  21. LAM-X - Light activated nanomaterials fighting infections. www.lam-x.tech [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-05. (anglicky) 
  22. WEBMASTER@TYDEN.CZ, TYDEN, www tyden cz, e-mail:. Čeští vědci budou vyvíjet látku, která se umí sama dezinfikovat. TÝDEN.cz [online]. 2020-02-20 [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-22. 
  23. GeneSpector | We Are Improving Molecular Diagnostics [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-17. (anglicky) 
  24. UK představila sadu pro diagnostiku covid-19 a chřipky | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-22. 
  25. Oxentia | Oxford's Global Innovation Consultancy. www.oxentia.com [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-15. 
  26. Home | yeda. www.yedarnd.com [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-19. (anglicky) 
  27. Unitectra. www.unitectra.ch [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-22. 
  28. Archivovaná kopie. iforum.cuni.cz [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-08-18. 
  29. Čísla, fakta, statistiky. Univerzita Karlova [online]. [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  30. Archivovaná kopie. www.iu.qs.com [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-31. 
  31. Archivovaná kopie. www.webometrics.info [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-19. 
  32. World University Rankings 2014, BRICS & Emerging Economies Rankings. The Times, http://www.timeshighereducation.co.uk/world-university-rankings/2014/brics-and-emerging-economies Archivováno 18. 3. 2015 na Wayback Machine (anglicky).
  33. Academic Ranking of World Universities. Academic Ranking of World Universities - 2019 [online]. 2019 [cit. 2020-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-15. (anglicky) 
  34. Charles University. Top Universities [online]. [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. QS World University Rankings 2021. Top Universities [online]. [cit. 2021-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-09. (anglicky) 
  36. World University Rankings [online]. [cit. 2015-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-30. 
  37. Archivovaná kopie. www.universityrankings.ch [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-09. 
  38. a b Charles University in Prague. Academic Ranking of World Universities [online]. [cit. 2021-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-30. 
  39. VĚDAVÝZKUM.CZ. Šanghajský žebříček 2022: Masarykova univerzita na vzestupu. vedavyzkum.cz [online]. [cit. 2022-08-16]. Dostupné online. 
  40. Archivovaná kopie. www.topuniversities.com [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-21. 
  41. Archivovaná kopie. www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-14. 
  42. VĚDAVÝZKUM.CZ. Šanghajský žebříček podle oborů 2022: České školy jsou silné v přírodních vědách. vedavyzkum.cz [online]. [cit. 2022-08-16]. Dostupné online. 
  43. Kolegium rektorky. Univerzita Karlova [online]. [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Svatoš (red.), Dějiny Univerzity Karlovy I. (1347/48 – 1622). Praha 1995
  • I. Čornejová (red.), Dějiny Univerzity Karlovy II. (1622-1802). Praha 1995
  • J. Havránek (red.), Dějiny Univerzity Karlovy III. (1802-1918). Praha 1995
  • J. Havránek – Z. Pousta (red.), Dějiny Univerzity Karlovy IV. (1918-1990). Praha 1995
  • NODL, Martin. Dekret kutnohorský. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 452 s. ISBN 978-80-7422-065-4. 
  • Jiří Spěváček: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Melantrich, Praha 1988, 40 pp.
  • Ottův slovník naučný. Heslo Praha
  • TOMEK, Václav Vladivoj. Děje university Pražské. Praha: České museum, 1849. Dostupné online. 
  • WINTER, Zikmund. O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje : Kulturní obraz 15. a 16. století. Praha: Matice česká, 1899. Dostupné online. 
  • WINTER, Zikmund. Děje vysokých škol Pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské (1409-1622). Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online. 
  • Výroční zpráva o činnosti UK za rok 2009. Praha: UK 2010. ISBN 978-80-254-7851-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]