Vladimír Tomsa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladimír Tomsa
Vladimír Tomsa (cca 1890)
Vladimír Tomsa (cca 1890)
Narození28. února 1830
Praha
Úmrtí4. dubna 1895 (ve věku 65 let)
Praha
Alma materUniverzita Karlova
PracovištěImperátorská univerzita svatého Vladimíra
OceněníŘád sv. Anny 2. třídy
Řád sv. Stanislava 2. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Tomsa (rusky Vladimir Bogumilovič Tomsa, 4. srpna 1831 Praha – 4. dubna 1895 Praha[1]) byl český lékař, fyziolog, státní rada, řádný profesor a děkan lékařské fakulty Imperátorské univerzity sv. Vladimíra v Kyjevě, posléze pak také české Lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity. V letech 1890–1891 byl zvolen rektorem Karlo-Ferdinandovy univerzity.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a rok 1848[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze v rodině Františka Tomsy a jeho manželky Jindřišky. Po absolvování základního vzdělání studoval na jednom z místních gymnázií a poté nastoupil na Lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Jako náctiletý student a člen Národní gardy se zúčastnil revolučního dění roku 1848 v Praze, které vyvrcholilo tzv. Pražským červnovým povstáním. Uvádí se jako účastník bojů na barikádách s Windischgrätzovým vojskem v ulicích města. Po porážce povstání byl s dalšími revolucionáři uvězněněn, v přestrojení se mu však podařilo z vězení utéct. Po jistou dobu se ukrýval u přátel v Běchovicích nedaleko Prahy.

Lékařská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Posléze pak dokončil univerzitní studia na pražské univerzitě, kterou absolvoval v roce 1854. Zde působil, mj. jako asistent prof. Treutze, až do roku 1859, kdy získal doktorát z medicíny. Roku 1859 se jako voják císařské armády účastnil Druhé italské války za nezávislost proti jednotkám Giuseppe Garibaldiho. Téhož roku se pak přestěhoval do Vídně, kde až do roku 1865 pracoval ve fyziologické laboratoři C. F. W. Ludwiga.

Kyjev[editovat | editovat zdroj]

V roce 1865 byl pozván na Imperátorskou univerzitu sv. Vladimíra v Kyjevě, kde pak až do roku 1884 vedl katedru fyziologie. Zdejším univerzitní radou byl roku 1865 jmenován doktorem medicíny a jmenován mimořádným profesorem na katedře fyziologie a řádným profesorem katedry fyziologie v letech 1867–1884.[2] Přijal zde ruské občanství. Zasadil se o zřízení zdejší laboratoře experimentální fyziologie na kyjevské univerzitě, čímž dopomohl k rozvoji tohoto směru v této části Evropy, dále zde byl odpovědný mj. za dohled nad prací uchazečů o doktorské studium. V letech 1883 až 1884 působil jako děkan lékařské fakulty Univerzity sv. Vladimíra.

Praha[editovat | editovat zdroj]

V roce 1884 se vrátil do Prahy a až do své smrti působil na pražské univerzitě jako první zdejší profesor fyziologie.[3] V letech 1886–1887 a 1892–1893 zastával funkci děkana české Lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity.[4] V letech 1890–1891 potom působil jako rektor Karlo-Ferdinandovy univerzity.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Tomsa zemřel 4. dubna 1895 v Praze ve věku 65 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hlavní vědecké práce jsou věnovány fyziologii lymfatického systému a tvorbě lymfy, anatomii a fyziologii kůže. Tomsa je autorem desítky vědeckých prací

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Roku 1882 byl jmenován státním radou Ruského impéria.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Томса, Владимир Богумилович na ruské Wikipedii.

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské evangelické církve u sv. Salvátora, sign. EVS Z4, s. 51
  2. ↑ PAVLIČÍKOVÁ, Helena. František Mareš - od fyziologie k filosofii. [s.l.]: Epocha 360 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7557-452-7. Google-Books-ID: 7rdeDwAAQBAJ. 
  3. ↑ HAVRÁNEK, Jan. Stručné dějiny University Karlovy. [s.l.]: Universita Karlova 360 s. Dostupné online. Google-Books-ID: mfoQAQAAIAAJ. 
  4. ↑ LF1.CUNI.CZ. Děkani lékařské fakulty UK - 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. www.lf1.cuni.cz [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biologové. Životopisný průvodce. - Kyjev: Nauk. dumka, 1984. - 816 s.
  • Томса, Владимир / / Encyklopedický slovník Brockhaus a Efron. Petrohrad, 1890-1907.
  • Биографический словарь профессоров и преподавателей Императорского университета Св. Владимира (1834-1884) / komp. V. S. Ikonnikov. - Kyjev: Tiskárna Císařské univerzity sv. Vladimír, 1884.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Tomsa&oldid=22627727“