Jan Jaromír Hanel

prof. JUDr. Jan Jaromír Hanel
	prof. JUDr. Jan Jaromír Hanel
	Jan Jaromír Hanel (1881)
Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy
	Ve funkci:; 1896 – 1897
Předchůdce	Karel Vrba
Nástupce	Eugen Kadeřávek
Děkan Právnické fakulty UK
	Ve funkci:; 1886 – 1887
Předchůdce	Antonín Randa
Nástupce	Matouš Talíř
	Ve funkci:; 1894 – 1895
Předchůdce	Albín Bráf
Nástupce	Leopold Heyrovský
Narození	9. dubna 1847 ; Třebíč ; Rakouské císařství
Úmrtí	20. října 1910 (ve věku 63 let) ; Znojmo ; Rakousko-Uhersko
Národnost	Češi
Příbuzní	Jan Miloslav Haněl (otec)
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	právník, profesor, historik a pedagog
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Jaromír Hanel nebo též příjmením Haněl (9. dubna 1847 Třebíč^[1] – 20. října 1910 Znojmo^[2]) byl český právník, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy, právní historik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jan Haněl se narodil v roce 1847 v Třebíči, jeho otcem byl MUDr. Jan Miloslav Haněl. Právního vzdělání Jan Miloslav Hanel nabyl v Praze, učil ho Antonín Randa. Roku 1874 se habilitoval za soukromého docenta rakouských právních dějin. Věnoval se primárně dějinám soukromého práva a srovnávacím pracím v pohledu slovanského práva.^[3]

Tentýž rok ale odešel působit do Záhřebu, kde byl jmenován řádným profesorem všeobecných právních dějin. Tam se věnoval historii chorvatského práva a rozborům a kritice historických pramenů. V roce 1878 se stal děkanem fakulty právnické na univerzitě v Záhřebu a byl zvolen za člena Jihoslovanské akademie věd a umění. Po zpracování dějin rakouského práva v německém i českém časopise byl povolán zpět do Prahy, na tehdy ještě spojenou univerzitu. V březnu roku 1881 byl jmenován řádným profesorem rakouských státních a právních dějin. Po rozdělení univerzity se stal profesorem německého práva a rakouských státních a právních dějin na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. Od roku 1887 se věnoval přípravě Říšských a právních dějin německých.^[3]

V letech 1887 a 1895 byl zvolen jako děkan fakulty právnické Karlovy univerzity a v roce 1897 byl zvolen rektorem. Stal se dvorním radou a následně také roku 1908 získal komthurský kříž řádu Františka Josefa. Na podzim roku 1909 odešel na odpočinek do Znojma, kde následně v roce 1910 zemřel.^[3]

Jan Miloslav Hanel se počal psát Hanel poté, co jeho kolega prof. JUDr. Miloslav Stieber zjistil, že Hanělův otec Jan Miloslav se sice psal Haněl, „ale pravé jméno prý bylo Hanel“. Přítel JUDr. Otakara Horáka, otce etnografa prof. Jiřího Horáka.^[zdroj?]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Své stati Hanel publikoval hojně v časopise Právník. Z knižně vydaných lze uvést: O vlivu práva německého v Čechách a na Moravě (1874) a Všeobecné právo i státověda (1909). Věnoval se také dějinám slovanského, německého, chorvatského a rakouského práva. Věnoval se také postavení šlechty v českém nebo německém právu.^[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
↑ ^a ^b ^c ^d KAPRAS, Jan. Prof. Dr. Jaromír Hanel. Praha: [s.n.], 1910. 12 s. S. 1-12. Separát z Právník, roč. XLIX, seš. XXI..

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Prof. JUDr. Jaromír Hanel. Časopis Matice moravské. 1911, roč. 35.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Jaromír Hanel ve Wikimedia Commons
Autor Jan Jaromír Hanel ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Jaromír Hanel

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[matrikaZ-2] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu

[:0-3] KAPRAS, Jan. Prof. Dr. Jaromír Hanel. Praha: [s.n.], 1910. 12 s. S. 1-12. Separát z Právník, roč. XLIX, seš. XXI..

[1]

[2]

[3]

Rektoři Univerzity Karlovy

1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita)	1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)	1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • od 2014: Tomáš Zima

Děkani Právnické fakulty UK

c. k. česká univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1920)	Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)

Univerzita Karlova (1920–1939)	Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)

Univerzita Karlova (1945–)	Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–)