Nové Strašecí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nové Strašecí
Renesanční radnice na Komenského náměstí
Renesanční radnice na Komenského náměstí
Znak města Nové StrašecíVlajka města Nové Strašecí
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ020C 542164
Pověřená obec Nové Strašecí
Obec s rozšířenou působností Rakovník
Okres (LAU 1) Rakovník (CZ020C)
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 5 517 (2019)[1]
Rozloha 13,37 km²
Katastrální území Nové Strašecí
Nadmořská výška 470 m n. m.
PSČ 271 01
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 3
Kontakt
Adresa městského úřadu Komenského náměstí 201
27101 Nové Strašecí
podatelna@novestraseci.cz
Starosta Mgr. Karel Filip (ČSSD)
Oficiální web: novestraseci.cz
Nové Strašecí na mapě
Nové Strašecí
Nové Strašecí
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Nové Strašecí (německy: Neustraschitz nebo Neu Straschitz) se nachází v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Žije zde přibližně 5 500[1] obyvatel.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Pečeť města

Archeologické nálezy na území města poukazují na osídlení už v mladší době kamenné. Vlastní obec byla založena pravděpodobně v době vlády Jana Lucemburského v souvislosti s osidlováním Křivoklátska emfyteutickými sídlišti. První písemná zmínka o osadě Strašice, coby o obci náležící k panství královského hradu Křivoklát, pochází z roku 1334. Vznik názvu obce (původně Strašice) není zcela jasný: buď je odvozen od výrazu strach/strašit, nebo od vlastního jména Strašata.[2]

V 15. století získaly Strašice některá privilegia a roku 1480 byly povýšeny na městečko. Po skončení husitských válek o některá z nich přišly, ale v roce 1503 propůjčil král Vladislav Jagellonský Strašicím městská práva a také městský znak. Ten který je tvořen královou bustou, českým lvem a stříbrnou případně zlatou iniciálou „W“ v červeném poli. Od motivu znaku je odvozena také podoba městského praporu. Kolem roku 1500 získali řemeslníci a obchodníci ve městě právo svobodné činnosti. Roku 1553 bylo celé město zničeno požárem. Po požáru bylo město nově vybudováno, jeho výstavba byla dokončena pravděpodobně k počátku 17. století, a od té doby nese název Nové Strašecí.[2]

V roce 1610 byla založena městská kronika. Jelikož rada města byla evangelického vyznání, došlo ke sporům s pražským arcibiskupem. Během třicetileté války bylo město s asi pěti sty obyvatel několikrát vypleněno a roku 1639 zapáleno švédskými vojáky. Následkem prodeje královskou komorou roku 1685 se novými správci panství Křivoklát a tím i města Nového Strašecí stali hrabata z Valdštejna a po nich roku 1734 Fürstenberkové. V letech 1811 a 1812 byly části města zničeny dvěma požáry.[2]

Po zrušení patrimoniální správy roku 1848 se Nové Strašecí (Neu Straschitz) stalo sídlem okresního soudu a v roce 1850 součástí správního okresu Slaný. Ve městě, k němuž již náležela i část Pecínov Strašecký, žilo v té době asi 2200 lidí. V roce 1871 byla uvedena do provozu trať Buštěhradské dráhy směřující z Prahy do podkrušnohorských uhelných pánví.[2]

Cechy ve městě v roce 1828

V roce 1864 byl založen čtenářský spolek, jehož stanovy byly schváleny 4. prosince 1864 a heslem spolku bylo „V práci a vědění je naše spasení“ a „Pokrok k lepšímu“. Spolková knihovna se později stala veřejnou obecní knihovnou, kterou v roce 1920 zakoupilo město. V letech 1951–1960 byla Okresní lidovou knihovnou a od roku 1960 je znovu Městskou knihovnou, která je od roku 2004 automatizována systémem Lanius (od roku 1998 sídlí v budově v majetku města v Havlíčkově ulici, v roce 2017 měla ve svém fondu 41 763 svazků knih a periodik a navštěvovalo ji 969 čtenářů). Roku 1869 byla založena místní jednota Sokola a v roce 1894 muzejní spolek. Po první světové válce, která jinak znamenala zastavení hospodářského růstu (škrobárna, později továrna Hamiro na dřevěné hračky), zde vznikl divadelní ochotnický spolek Dalibor a fotbalový klub Viktorie.[2]

Roku 1949 se Nové Strašecí stalo samostatným okresem. V té době bylo poblíž Pecínova započato s těžbou lupku a někdejší ves sestávající ze dvou částí (Pecínov Strašecký a Pecínov Rynholecký) byla zbourána. Zachována zůstala jen osada Vobíralka (něm. Ober Petzinov). Roku 1960 byl okres Nové Strašecí opět zrušen a město bylo přiřazeno k rakovnickému okresu.

Vývoj počtu obyvatel podle sčítání lidu[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Počet obyvatel 3 169 2 998 2 953 3 029 3 352 3 257 3 302
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 2 895 3 451 3 294 4 449 4 996 5 054 5 278

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Městský úřad v Novém Strašecí

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Rakovník, soudní okres Nové Strašecí[4]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Nové Strašecí
  • 1868 země česká, politický okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí[5]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí[6]
  • 1945 země česká, správní okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí[7]
  • 1949 Pražský kraj, okres Nové Strašecí[8]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Nové Strašecí (přísl. Pecínov, 3257 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9]

  • Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, okresní soud, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, četnická stanice, katolický kostel, synagoga, chorobinec, Obchodní grémium, společenstvo hostinských, kovářů, různých živností a živností potravních a oděvních, sbor dobrovolných hasičů, cihelna, továrna na kovové zboží Meva, 2 mlýny, 3 pily, pivovar, Okresní hospodářská záložna, Městská spořitelna, Živnostenská záložna, výroba hospodářských strojů.
  • Živnosti a služby: 3 lékaři, 2 zvěrolékaři, 2 advokáti, notář, 6 nákladních autodopravců, 4 autodrožky, biograf Sokol, obecní elektrárna, 2 fotoateliéry, 3 hodináři, 14 hostinců, 2 hotely, hudební škola, knihkupectví, lékárna, 2 restaurace, 3 stavitelé, tesařský mistr, čalounictví, 2 zahradnictví, 2 zedničtí mistři, zubní ateliér.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Nové Strašecí leží v nadmořské výšce 470 m na jihovýchodní straně přírodního parku Džbán, který dále přechází do Křivoklátských lesů, po levé straně údolí Klíčavy (samotná říčka je od města vzdálená cca 4 km). Ve městě pramení Strašecký potok, na jehož výtoku z města se nachází městská čistička odpadních vod a dále po proudu několik rybníků. Město plánuje revitalizaci Strašeckého potoka, kde hrozí sesuvy půdy, obnovu rybníka Na Konopasu, stejně jako ČOV. Na severovýchodě se zvedá Mackova hora (488 m) a Žalý (506 m), na západě Louštín (537 m).

S Novým Strašecím sousedí na severu Mšec a Mšecké Žehrovice, na severovýchodě Čelechovice, na východě Stochov, na jihovýchodě Vašírov a Rynholec, na jihu Pecínov (součást Nového Strašecí), na jihozápadě Ruda, na západě „U Nádraží“ a na severozápadě Řevničov a Třtice.

Na jihozápadním okraji města leží přírodní rezervace Podhůrka. Druhé chráněné území, přírodní památka Na Novém rybníce, se nachází poblíž nádraží na západním okraji města.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Město Nové Strašecí se skládá ze dvou částí v katastrálním území Nové Strašecí:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vlakové nádraží Nové Strašecí

Na severu města končí dálnice D6 / E 48 (exit 32) od Prahy a odtud pokračuje jako státní silnice I/6 ve směru na Karlovy Vary. Městem prochází také silnice II/237 Rakovník – Nové Strašecí – Mšec a končí zde silnice II/606 Pletený Újezd – Stochov – Nové Strašecí.

Na jižní straně města vede železniční trať Praha – Kladno – Rakovník. Je to jednokolejná celostátní trať, doprava byla zahájena roku 1870. Nádraží se nachází na jihozápadním okraji města pod Mackovou horou.

V západní části katastru města je zemědělské letiště.

Ve městě v roce 2011 zastavovaly autobusové linky jedoucí např. do těchto cílů: Kadaň, Kladno, Klášterec nad Ohří, Podbořany, Praha, Rakovník, Slaný, Žatec. V železniční stanici Nové Strašecí stavělo 7 párů rychlíků, 1 pár spěšných a 10 párů osobních vlaků.

Kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

Kulturní zařízení[editovat | editovat zdroj]

  • Kulturní dům s koncertním sálem
  • Muzeum Nové Strašecí
  • Music Pub Roh – Na Růžku
  • ZUŠ – Dvoreček
  • Městská knihovna Nové Strašecí

Každoročně v srpnu se v Novém Strašecí koná mezinárodní soutěž ve hře na lesní rohHornclass“.

Školy[editovat | editovat zdroj]

Budova gymnázia J. A. Komenského
  • 4 mateřské školy
  • 1 základní škola
  • Střední odborné učiliště, nabízející obory automechanik a opravář zemědělských strojů
  • Gymnázium J. A. Komenského
  • Základní umělecká škola

Zdravotnická zařízení[editovat | editovat zdroj]

  • poliklinika
  • veterinární klinika

Sport[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Novém Strašecí.
Kaple sv. Isidora z roku 1711
Někdejší synagoga, dnešní modlitebna čs. církve husitské
Povrchový důl (těžba lupku, kaolinu)

Geografickým i společenským a kulturním středem města je Komenského náměstí, kde se nachází městský úřad a také budova někdejší radnice s věží a hodinami, která je dominantou celého náměstí. Je zde množství obchodů, restauračních zařízení apod.

V jižní části obce (Pecínov) se nachází plošně rozsáhlé důlní dílo na zpracování a výrobu lupku (firma ČLUZ – České lupkové závody).

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. a b c d e BEDNAŘÍK, Tomáš. Rakovnicko. Praha, Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-908-6. S. 38, 39. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005. I. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2020-02-10]. S. 184, 185, záznam 44. Dostupné online. 
  4. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  5. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  6. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  7. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  8. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 934-935. (česky a německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEDNAŘÍK, Tomáš. Pověsti a příběhy z Novostrašecka. Nové Strašecí: Město Nové Strašecí, 2004.
  • ČERNÝ, Jan. Mají od starodávna na pečeti hlavu člověčskú: vybrané kapitoly z dějin města Nového Strašecí. Nové Strašecí: Město Nové Strašecí, 2013. ISBN 978-80-903054-3-4.
  • ČERNÝ, Jan a Jitka TOMŠŮ. Městská knihovna Nové Strašecí v historii a současnosti. Nové Strašecí: Městská knihovna Nové Strašecí, 2014. ISBN 978-80-903054-6-5.
  • ČERNÝ, Jan. Přehledné dějiny muzea v Novém Strašecí. Rakovník: Muzeum TGM, 2004. ISBN 80-85081-20-2.
  • ČERVENKA, Jiří. Novostrašečtí faráři a kaplani. Nové Strašecí: Gelton, 2013. ISBN 978-80-905016-1-4.
  • HONZÍKOVÁ, Barbora. Muzeum T.G.M. Rakovník a jeho pobočky: příspěvková organizace Středočeského kraje. Rakovník: Muzeum T.G.M. Rakovník, 2004. ISBN 80-85081-21-0.
  • PREINHELTER, Václav. Novostrašecká kronika Václava Preinheltra z let 1801-1834 a další písmácké texty z přelomu 18. a 19. století v regionu: edice vyprávěcích pramenů. Editor Jan ČERNÝ. Nové Strašecí: Město Nové Strašecí, 2008. ISBN 978-80-86772-32-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]