Nové Strašecí
| Nové Strašecí | |
 Renesanční radnice na Komenského náměstí | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | město |
| LAU 2 (obec) | CZ020C 542164 |
| Pověřená obec | Nové Strašecí |
| Obec s rozšířenou působností | Rakovník |
| Okres (LAU 1) | Rakovník (CZ020C) |
| Kraj (NUTS 3) | Středočeský (CZ020) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°9′10″ s. š., 13°54′2″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 5 602 (2021)[1] |
| Rozloha | 13,37 km² |
| Katastrální území | Nové Strašecí |
| Nadmořská výška | 470 m n. m. |
| PSČ | 271 01 |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 3 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu |
Komenského náměstí 201 27101 Nové Strašecí podatelna@novestraseci.cz |
| Starosta | Mgr. Karel Filip (ČSSD) |
|
Oficiální web: novestraseci | |
 | |
  Nové Strašecí | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 542164 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město Nové Strašecí (německy: Neustraschitz nebo Neu Straschitz) se nachází v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Žije zde přibližně 5 600[1] obyvatel.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Archeologické nálezy na území města poukazují na osídlení už v mladší době kamenné. Vlastní obec byla založena pravděpodobně v době vlády Jana Lucemburského v souvislosti s osidlováním Křivoklátska emfyteutickými sídlišti. První písemná zmínka o osadě Strašice, coby o obci náležící k panství královského hradu Křivoklát, pochází z roku 1334. Vznik názvu obce (původně Strašice) není zcela jasný: buď je odvozen od výrazu strach/strašit, nebo od vlastního jména Strašata.[2]
V 15. století získaly Strašice některá privilegia a roku 1480 byly povýšeny na městečko. Po skončení husitských válek o některá z nich přišly, ale v roce 1503 propůjčil král Vladislav Jagellonský Strašicím městská práva a také městský znak. Ten který je tvořen královou bustou, českým lvem a stříbrnou případně zlatou iniciálou „W“ v červeném poli. Od motivu znaku je odvozena také podoba městského praporu. Kolem roku 1500 získali řemeslníci a obchodníci ve městě právo svobodné činnosti. Roku 1553 bylo celé město zničeno požárem. Po požáru bylo město nově vybudováno, jeho výstavba byla dokončena pravděpodobně k počátku 17. století, a od té doby nese název Nové Strašecí.[2]
V roce 1610 byla založena městská kronika. Jelikož rada města byla evangelického vyznání, došlo ke sporům s pražským arcibiskupem. Během třicetileté války bylo město s asi pěti sty obyvatel několikrát vypleněno a roku 1639 zapáleno švédskými vojáky. Následkem prodeje královskou komorou roku 1685 se novými správci panství Křivoklát a tím i města Nového Strašecí stali hrabata z Valdštejna a po nich roku 1734 Fürstenberkové. V letech 1811 a 1812 byly části města zničeny dvěma požáry.[2]
Po zrušení patrimoniální správy roku 1848 se Nové Strašecí (Neu Straschitz) stalo sídlem okresního soudu a v roce 1850 součástí správního okresu Slaný. Ve městě, k němuž již náležela i část Pecínov Strašecký, žilo v té době asi 2200 lidí. V roce 1871 byla uvedena do provozu trať Buštěhradské dráhy směřující z Prahy do podkrušnohorských uhelných pánví.[2]
V roce 1864 byl založen čtenářský spolek, jehož stanovy byly schváleny 4. prosince 1864 a heslem spolku bylo „V práci a vědění je naše spasení“ a „Pokrok k lepšímu“. Spolková knihovna se později stala veřejnou obecní knihovnou, kterou v roce 1920 zakoupilo město. V letech 1951–1960 byla Okresní lidovou knihovnou a od roku 1960 je znovu Městskou knihovnou, která je od roku 2004 automatizována systémem Lanius (od roku 1998 sídlí v budově v majetku města v Havlíčkově ulici, v roce 2017 měla ve svém fondu 41 763 svazků knih a periodik a navštěvovalo ji 969 čtenářů). Roku 1869 byla založena místní jednota Sokola a v roce 1894 muzejní spolek. Po první světové válce, která jinak znamenala zastavení hospodářského růstu (škrobárna, později továrna Hamiro na dřevěné hračky), zde vznikl divadelní ochotnický spolek Dalibor a fotbalový klub Viktorie.[2]
Roku 1949 se Nové Strašecí stalo samostatným okresem. V té době bylo poblíž Pecínova započato s těžbou lupku a někdejší ves sestávající ze dvou částí (Pecínov Strašecký a Pecínov Rynholecký) byla zbourána. Zachována zůstala jen osada Vobíralka (něm. Ober Petzinov). Roku 1960 byl okres Nové Strašecí opět zrušen a město bylo přiřazeno k rakovnickému okresu.
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 3 169 | 2 998 | 2 953 | 3 029 | 3 352 | 3 257 | 3 302 |
| Rok | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
| Počet obyvatel | 2 895 | 3 451 | 3 294 | 4 449 | 4 996 | 5 054 | 5 278 |
Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:
- 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Rakovník, soudní okres Nové Strašecí[4]
- 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Nové Strašecí
- 1868 země česká, politický okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí
- 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí[5]
- 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí[6]
- 1945 země česká, správní okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí[7]
- 1949 Pražský kraj, okres Nové Strašecí[8]
- 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
- 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník
Rok 1932[editovat | editovat zdroj]
Ve městě Nové Strašecí (přísl. Pecínov, 3257 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9]
- Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, okresní soud, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, četnická stanice, katolický kostel, synagoga, chorobinec, Obchodní grémium, společenstvo hostinských, kovářů, různých živností a živností potravních a oděvních, sbor dobrovolných hasičů, cihelna, továrna na kovové zboží Meva, 2 mlýny, 3 pily, pivovar, Okresní hospodářská záložna, Městská spořitelna, Živnostenská záložna, výroba hospodářských strojů.
- Živnosti a služby: 3 lékaři, 2 zvěrolékaři, 2 advokáti, notář, 6 nákladních autodopravců, 4 autodrožky, biograf Sokol, obecní elektrárna, 2 fotoateliéry, 3 hodináři, 14 hostinců, 2 hotely, hudební škola, knihkupectví, lékárna, 2 restaurace, 3 stavitelé, tesařský mistr, čalounictví, 2 zahradnictví, 2 zedničtí mistři, zubní ateliér.
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Nové Strašecí leží v nadmořské výšce 470 m na jihovýchodní straně přírodního parku Džbán, který dále přechází do Křivoklátských lesů, po levé straně údolí Klíčavy (samotná říčka je od města vzdálená cca 4 km). Ve městě pramení Strašecký potok, na jehož výtoku z města se nachází městská čistička odpadních vod a dále po proudu několik rybníků. Město plánuje revitalizaci Strašeckého potoka, kde hrozí sesuvy půdy, obnovu rybníka Na Konopasu, stejně jako ČOV. Na severovýchodě se zvedá Mackova hora (488 m) a Žalý (506 m), na západě Louštín (537 m).
S Novým Strašecím sousedí na severu Mšec a Mšecké Žehrovice, na severovýchodě Čelechovice, na východě Stochov, na jihovýchodě Vašírov a Rynholec, na jihu Pecínov (součást Nového Strašecí), na jihozápadě Ruda, na západě „U Nádraží“ a na severozápadě Řevničov a Třtice.
Na jihozápadním okraji města leží přírodní rezervace Podhůrka. Druhé chráněné území, přírodní památka Na Novém rybníce, se nachází poblíž nádraží na západním okraji města.
Části města[editovat | editovat zdroj]
Město Nové Strašecí se skládá ze dvou částí v katastrálním území Nové Strašecí:
- Nové Strašecí
- Pecínov
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Na severu města končí dálnice D6 / E 48 (exit 32) od Prahy a odtud pokračuje jako státní silnice I/6 ve směru na Karlovy Vary. Městem prochází také silnice II/237 Rakovník – Nové Strašecí – Mšec a končí zde silnice II/606 Pletený Újezd – Stochov – Nové Strašecí.
Na jižní straně města vede železniční trať Praha – Kladno – Rakovník. Je to jednokolejná celostátní trať, doprava byla zahájena roku 1870. Nádraží se nachází na jihozápadním okraji města pod Mackovou horou.
V západní části katastru města je zemědělské letiště.
Ve městě v roce 2021 zastavují autobusové linky jedoucí např. do těchto cílů: Kladno (linky 600, 619, 625), Praha (linky 304, 305, 365), Rakovník (linky 304, 305, 581, 625), Slaný (linky 586, 590).
V železniční stanici Nové Strašecí staví 7 párů rychlíků, 1 pár spěšných a 12 párů osobních vlaků.
Kultura a sport[editovat | editovat zdroj]
Kulturní zařízení[editovat | editovat zdroj]
- Kulturní dům s koncertním sálem
- Muzeum Nové Strašecí
- Music Pub Roh – Na Růžku
- ZUŠ – Dvoreček
- Městská knihovna Nové Strašecí
Každoročně v srpnu se v Novém Strašecí koná mezinárodní soutěž ve hře na lesní roh „Hornclass“.
Školy[editovat | editovat zdroj]
- 4 mateřské školy
- 1 základní škola
- Střední odborné učiliště, nabízející obory automechanik a opravář zemědělských strojů
- Gymnázium J. A. Komenského
- Základní umělecká škola
Zdravotnická zařízení[editovat | editovat zdroj]
- poliklinika
- veterinární klinika
Sport[editovat | editovat zdroj]
- fotbalové hřiště
- sportovní hala BIOS
- posilovny
- hřiště na volejbal a plážový volejbal
- minigolfové hřiště
- bowlingová dráha
- hřiště na hokejbal
- atletické sportoviště
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Geografickým i společenským a kulturním středem města je Komenského náměstí, kde se nachází městský úřad a také budova někdejší radnice s věží a hodinami, která je dominantou celého náměstí. Je zde množství obchodů, restauračních zařízení apod.
- Původní radnice (č.p. 189) je renesanční patrová budova s hranolovou věží. V horních místnostech zasedala městská rada, v přízemí byl hostinec a šatlava. V současnosti zde sídlí umělecká škola.
- Současný městský úřad (č.p. 201) sídlí v někdejší budově hospodářské záložny. Po roce 1949, kdy město Nové Strašecí bylo samostatným okresem (1949–1960), zde sídlila pobočka Státní banky československé.
- Gymnázium J. A. Komenského (č.p. 209) bylo postaveno roku 1879.
- Kostel Narození Panny Marie postavený v gotickém slohu, byl roku 1553 renesančně přestavěn a v roce 1707 zbarokizován. Dnešní podoba je z rekonstrukce v letech 1837–1840.
- Kaple sv. Isidora byla postavena roku 1711. Zrušena byla výnosem císaře Josefa II., ale roku 1830 obnovena.
- Husův sbor, kostel husitské církve československé vznikl zrestaurováním židovské novostrašecké synagogy roku 1953.
- Fara
- Židovský hřbitov
- Rodný dům Leopolda Kochmana (1847–1919), českého novináře
- Keramická továrna, hrnčířská dílna p. Volfa
- Rozhledna na Mackově hoře
- Kaplička Nejsvětější Trojice na Mackově hoře
- Kaplička Panny Marie a stará lípa v polích
V jižní části obce (Pecínov) se nachází plošně rozsáhlé důlní dílo na zpracování a výrobu lupku (firma ČLUZ – České lupkové závody).
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Václav Jiří Dundr (1811–1872), spisovatel
- Marek Gengel (* 17. 9. 1995), český tenista
- Vojtěch Kuchynka (1871–1942), český kontrabasista, sbormistr a hudební skladatel
- David Laňka (* 8. 9. 1974), spisovatel
- Josef Neumann (1852–1915), český železniční inženýr, úředník státních drah a politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady
- Viktor Oliva (1861–1928) český malíř a ilustrátor období pozdního historismu, impresionismu a secese
- František Vacek (1858–1940), katolický kněz a historik
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
- ↑ a b c d e BEDNAŘÍK, Tomáš. Rakovnicko. Praha, Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-908-6. S. 38, 39.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005. I. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2020-02-10]. S. 184, 185, záznam 44. Dostupné online.
- ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
- ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
- ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
- ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
- ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
- ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 934-935. (česky a německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BEDNAŘÍK, Tomáš. Pověsti a příběhy z Novostrašecka. Nové Strašecí: Město Nové Strašecí, 2004.
- ČERNÝ, Jan. Mají od starodávna na pečeti hlavu člověčskú: vybrané kapitoly z dějin města Nového Strašecí. Nové Strašecí: Město Nové Strašecí, 2013. ISBN 978-80-903054-3-4.
- ČERNÝ, Jan a Jitka TOMŠŮ. Městská knihovna Nové Strašecí v historii a současnosti. Nové Strašecí: Městská knihovna Nové Strašecí, 2014. ISBN 978-80-903054-6-5.
- ČERNÝ, Jan. Přehledné dějiny muzea v Novém Strašecí. Rakovník: Muzeum TGM, 2004. ISBN 80-85081-20-2.
- ČERVENKA, Jiří. Novostrašečtí faráři a kaplani. Nové Strašecí: Gelton, 2013. ISBN 978-80-905016-1-4.
- HONZÍKOVÁ, Barbora. Muzeum T.G.M. Rakovník a jeho pobočky: příspěvková organizace Středočeského kraje. Rakovník: Muzeum T.G.M. Rakovník, 2004. ISBN 80-85081-21-0.
- PREINHELTER, Václav. Novostrašecká kronika Václava Preinheltra z let 1801-1834 a další písmácké texty z přelomu 18. a 19. století v regionu: edice vyprávěcích pramenů. Editor Jan ČERNÝ. Nové Strašecí: Město Nové Strašecí, 2008. ISBN 978-80-86772-32-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nové Strašecí na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Nové Strašecí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
