Křivoklát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hradu. O městysi pojednává článek Křivoklát (městys).
Křivoklát
Hrad Křivoklát v roce 2008
Hrad Křivoklát v roce 2008
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba před r. 1190
Přestavba 13. století, po r. 1422, po r. 1471, po r. 1597, po r. 1826, po r. 1880
Stavitel neznámý
Další majitel Přemyslovci, Lucemburkové, Jagellonci, Habsburkové, Valdštejnové, Fürstenberkové
Současný majitel Česká republika
Poloha
Adresa Křivoklát, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice 50°2′16″ s. š., 13°52′19″ v. d.
Křivoklát
Castle.svg
Křivoklát
Křivoklát, Česko
Další informace
Web www.krivoklat.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled ze stejného místa kolem roku 1958 s lešením na hlavní věži

Křivoklát (německy Pürglitz) je jeden z nejstarších a nejvýznamnějších středověkých hradů českých knížat a králů. Nachází se na skalnatém ostrohu nad Rakovnickým potokem, přítokem řeky Berounky na území městyse Křivoklátu v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Hrad je v majetku České republiky a je zpřístupněný veřejnosti. Jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav.

Historie hradu[editovat | editovat zdroj]

Křivoklát na obraze Josefa Mathausera († 1917)

Hrad Křivoklát byl nejprve využíván jako lovecký hrad knížat a králů. Kosmas se o Křivoklátu zmiňuje v souvislosti s rokem 1110, jelikož však archeologický průzkum žádné osídlení z 11.–12. století neprokázal, soudí někteří, že se Kosmas zmiňuje o jiném stejnojmenném místě.[1] (Archeologický výzkum provedený NPÚ – územním obdobrým pracovištěm středních Čech z let 2004–06 prokázal násep raně středověké fortifikace)

Současný rozsáhlý gotický královský hrad vznikl ve 13. století na místě staršího raněstředověkého hradu, zmiňovaného poprvé roku 1190.

Hrad přestavěl a rozšířil Přemysl Otakar I. Stavební práce pokračovaly i za vlády jeho syna Václava I. V první polovině 13. století se stal jedním ze sídelních hradů českých králů a byl spravován purkrabím. Často zde pobýval Václav I. a Přemysl Otakar II. Ten dokončil přestavbu hradu a dal zbudovat hradní kapli. Po požáru Pražského hradu v roce 1316 se s dětmi na Křivoklát uchýlila královna Eliška Přemyslovna[2]. Dětství zde v odloučení od matky prožil Karel IV. (13191323), tehdy ještě jako Václav[3]. Odtud 4. dubna 1323 odjel do Francie a o osm let později se sem vrátil i s těhotnou manželkou Blankou z Valois. Na Křivoklátě se narodila jejich dcera Markéta, budoucí uherská královna. Později však Karel dával přednost hradu Karlštejn. Často zde pobýval před postavením hradu Točník i Václav IV.

Pohled na hrad od východu z nedaleké vyhlídky

Hrad Křivoklát mnohokrát v historii těžce poškozovaly požáry. Hořelo zde každých 200 let. Roku 1422 byl hrad poškozen požárem poprvé. Při tomto požáru zanikl mimo jiné takzvaný Manský dům, jehož relikty v osmdesátých letech archeologicky zkoumal Tomáš Durdík. Výsledky tohoto výzkumu nejen poskytly zcela unikátní soubor často velmi luxusních předmětů denní potřeby, ale také zevrubné poznání zcela ojediněle dochované archeologické lokality. Manský dům totiž po požáru nebyl v žádné formě obnoven a jeho zbytky byly ponechány zcela bez povšimnutí a postupně zarostly vegetací.

Roku 1471 nechal hrad nově zvolený král, Vladislav II. Jagellonský vykoupit a pozdněgoticky přestavět. Tehdy hrad získal podobu, v níž se v hlavních rysech dochoval dodnes.

V 16. století se hrad stal majetkem Habsburků, kteří zde zřídili státní věznici. Za císaře Rudolfa II. zde byl uvězněn Edward Kelley. Další požár hrad téměř zničil v roce 1597. Hořelo zde i za třicetileté války za vlády Ferdinanda III. 3. června 1643 zde požár poškodil 38 místností. V 17. století byl hrad v rukou Valdštejnů a Fürstenberků. Poslední velký požár, který jej postihl 18. srpna 1826, vypukl v bytě vrchního správce. Po roce 1880 prošel hrad výraznou puristickou rekonstrukcí, za kterou stáli architekti dostavby katedrály sv. Víta Josef Mocker a Kamil Hilbert. V roce 1929 prodal Max Egon II. Fürstenberg Křivoklát Československému státu.

Popis hradu[editovat | editovat zdroj]

1 – Velká věž – donjon, 2 – Severní křídlo, 3 – Kaple Panny Marie, 4 – Jižní křídlo s rytířským sálem, 5 – Prochoditá věž s hodinami, 6 – Hejtmanství, 7 – Zlatá bašta, 8 – Četnická stanice, v současnosti ubytování, 9 – Malá věž, 10 – Hlavní brána, 11 – Ochozy

Hradní areál trojúhelného půdorysu zaujímá plochou ostrožnu.

Hrad obsahuje řadu cenných, pozdně goticky upravených prostor, přičemž především kaple s dochovaným pozdněgotickým malovaným oltářem patří k nejvýznamnějším gotickým prostorům v České republice.

2. (horní) nádvoří[editovat | editovat zdroj]

Na nejvyšším místě hradní dispozice se tyčí 42 m vysoký bergfrit, za ním je umístěno relativně těsné jádro hradu, které je tvořeno trojicí křídel obklopujících trojúhelné nádvoří. Jižní křídlo obsahuje rozměrnou hradní kapli Korunování Panny Marie. Západní křídlo obsahuje především velký sál a spolu se severním křídlem, v němž byly původně menší soukromé prostory, tvoří hradní palác.

  • Vězení - novodobé repliky mučících nástrojů.
  • Kaple Korunování Panny Marie
  • Malý rytířský sál - výstava gotického umění
  • Královský nebo také Velký rytířský sál
  • Knihovna
  • Obrazárna
  • Hradní muzeum
  • Velká věž

1. (dolní) nádvoří[editovat | editovat zdroj]

Za hradním jádrem se nalézá rozsáhlé předhradí, které je kompletně obestavěno budovami a flankováno dvojicí pozdněgotických bašt, situovaných na spodních nárožích hradního areálu. Na jihu, nedaleko hradního jádra, je situována brána.

  • Prochoditá věž s hodinovým strojem.
  • Purkrabství - v současnosti správa hradu.
  • Hejtmanství - v dolní části se nacházel hradní pivovar, který byl uzavřen v roce 1951.
  • Manský dům - dnes byty zaměstnanců, ubytování pro průvodce, restaurace, kavárna. Na fasádě jsou sluneční hodiny s latinským nápisem "Horas non numero, nisi serenas".
  • Věž Huderka
  • Studna - je tak hluboká, jako je hlavní věž vysoká.
  • Nefunkční kovová kašna ozdobená fürstenberskými erby a před ní fiála s vročením 1858.
  • Stromy na nádvoří: 2x jírovec (Aesculus), 2 x lípa (Tilia) a zatím mladší líska turecká (Corylus colurna).

Předhradí[editovat | editovat zdroj]

  • Kaplička sv. Trojice
  • Pivovarské sklepy - sloužily jako zázemí pro hradní pivovar. Pivo se vařilo od roku 1517 v budově Hejtmanství na dolním nádvoří. V suterénu se nachází ležácké sklepy o rozloze více než 600 metrů čtverečních, přízemí sloužilo jako bednárna, lahvárna, umývárna a prostor pro stáčení. Existuje projekt na zprovoznění minipivovaru, restaurace a ubytování v této budově.
  • Příjezdová cesta k hlavní hradní bráně - podél ní na staré hradbě je vystavěno celkem osm zděných podstavců pro sochy. z počátku 30. let 18. století (1731-1733). Byly zde vztyčeny sochy světců ve stylu lidového baroka:
    • 1. sv. Antonín
    • 2. sv. Jan Evangelista
    • 3. sv. Florián
    • 4. kříž
    • 5. Panna Marie
    • 6. sv. Josef
    • 7. sv. Jan Nepomucký
    • 8. sv. Václav (kopie) - tato jediná pískovcová socha nejblíže hradní brány stále stojí. V roce 1997 byl barokní originál restaurován v ateliéru akademického sochaře J. Novotného. Ostatní sochy byly sejmuty, uloženy v depozitáři. Některé se nedochovaly.
  • Pomník Karla Egona II. z Fürstenbergu - je vidět z příjezdové cesty na stráni vlevo.
  • Četnická stanice - dříve pokladna, v současnosti slouží ke komerčním ubytování.

Hrad jako vězení[editovat | editovat zdroj]

Hrad sloužil po nástupu Habsburků na český trůn jako obávané státní vězení. Jako vězení sloužil ovšem i dříve. Slavní vězňové:

Kulisa pro filmy[editovat | editovat zdroj]

Na hradě se natáčely následující filmy a pohádky:

České filmy[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční filmy[editovat | editovat zdroj]

Odraz v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUTHAN, Jiří. Česká architektura v době posledních Přemyslovců. 1. vyd. Vimperk: TINA, 1994. ISBN 80-85618-14-1. Str. 217n.
  2. KOCOUREK, Jaroslav. Český atlas: Střední Čechy. Praha : Freytag & Berndt, 2005. ISBN 80-7316-021-8. S. 158.  
  3. ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310–1378: Lucemburkové na českém trůně I.. Praha : Libri, 1999. ISBN 80-85983-97-4. S. 37, 40.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SVOBODA, Petr. Příběhy z luxusní kobky. Živá historie. září 2009, s. 68-69.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]