Svojetín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svojetín
Výklenková kaplička Panny Marie
Výklenková kaplička Panny Marie
Znak obce SvojetínVlajka obce Svojetín
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ020C 542458
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Rakovník
Okres (LAU 1) Rakovník (CZ020C)
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 350 (2020)[1]
Rozloha 8,82 km²
Nadmořská výška 400 m n. m.
PSČ 270 04
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa obecního úřadu Svojetín 20
27004 Hořesedly
svojetin@iol.cz
Starostka Lada Popelková
Oficiální web: www.svojetin.cz
Svojetín na mapě
Svojetín
Svojetín
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Svojetín se nachází v okrese Rakovník ve Středočeském kraji, zhruba dvanáct kilometrů severozápadně od Rakovníka. Žije zde 350[1] obyvatel. Svojetín je součástí tradiční oblasti pěstování chmele.

Sousedními obcemi sídla jsou Měcholupy, Chrášťany, Janov, Hořesedly, Nesuchyně, Děkov, Milostín a Kněževes.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dějiny obce[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy za domem č. 59, kamenná sekyra, dokládají osídlení již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o Svojetíně pochází z roku 1250, kdy byl na listině papeže Inocence IV. potvrzen nárok cisterciáckého kláštera v Plasích. Svojetín však klášteru nepatřil, nýbrž byl svobodnou vsí.

Podle pověsti měl na hranicích kmenového území Přemyslovců s výbojnými Lučany slovanský vůdce Svojata vybudovat opevněnou osadu, která se stala základem pozdější obce.[2]

Středověk a novověk[editovat | editovat zdroj]

V roce 1318 je byl vlastníkem jistý Jenec ze Svojetína a na konci 14. století patřilo panství Václavovi, zvanému Klečka ze Svojetína a jeho manželce Anně z Janovic. Jejich syn Václav Klečka ml. byl roku 1407 vězněn za krádeže. Poté vesnice patřila královskému kostelu Všech svatých na Pražském hradě a král Zikmund panství ve 20. letech 15. století převedl na Petra a Ctibora z Kačice. Poté panství patřilo Oldřichovi ze Svojetína, od roku 1445 Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat, po něm jeho synovi Jindřichovi. Jeho synové majetek rozdělil, přičemž Svojetín s Veclovem připadly Janu Kolovratovi-Krakovskému. Ten nechal u Svojetína založit dva rybníky, v roce 1533 však Jan musel panství pro zadlužení postoupit Mikulášovi Polenskému na Hořesedlích. Část polností měl ovšem propachtovánu Jaroslav Sekerka z Bezděkova a následný spor mezi Polenským a Sekerkou musel urovnat král Ferdinand I. Roku 1538 Polenský prodal panství Janu Myškovi ze Žlunic a ten roku 1539 Albrechtovi z Valdštejna na Pšovlkách. Jan Kolovrat-Krakovský prodal panství Václavovi Hřebeckému z Pibru na Kounově. Poté je vlastnili páni ze Šlovic, kteří je roku 1557 spojili s panstvím Olešná. Roku 1573 po smrti Jana panství připadlo Janu Jindřichu Cukrovi z Tamfeldu, po něm opět Krakovským z Kolovrat a následně Chotkové z Chotkova.

V době třicetileté války se vystřídalo několik vlastníků. Poté, co se Karel Chotek z Chotkova přidal na stranu Sasů a s nimi byl poražen, zmocnil se Chotkovského majetku Albrecht z Valdštejna a Svojetín prodal císařskému plukovníkovi Tobiáši Minorovi. Později je vlastnil Mikuláš Bechyně z Lažan, roku 1647 je Anna Markéta Bechyňová z Lažan manželka Jana Hanuše z Nostic na Kounově musela roku 1650 postoupit Kryštofu Jaroslavu Kolovrat-Krakovskému kvůli starému dluhu Karla Chotka vůči Václavu Vraždovi z Kunvaldu.

V roce 1655 ve Svojetíně bylo 13 statků a šest chalup, z nichž však čtyři byly stále pusté, ty byly později znovuosídleny díky německým přistěhovalcům. V roce 1672 prodal Augustin Kolovrat-Krakovský panství Svojetín hraběti Karlu Leopoldovi Caretto-Cavrianimu z Millesima a ten téhož roku Ludmile Marii Zellerové z Rosenthalu. Dalšími vlastníky byli Matyáš Leopold Rosenfeldt z Ředhoště, Jan František svobodný pán z Kayserštejna a jeho syn Helfrýd, který ve Svojetíně v roce 1690 postavil sušárnu chmele a panskou sýpku. Po něm vše zdědila jeho dcera Ludmila s manželem Petrem Arnoštem z Mollartu a po smrti jeho syna Lambergové, rodina Meraviglia-Crivelli.

V roce 1757 ve vsi bylo 15 usedlostí. Roku 1776 byla v domě č. 46 zřízena německá škola. Hrabata Meravigliové prodali panství Karlu Egonovi II. z Fürstenbergu, který je připojil ke svým panstvím Křivoklát, Krušovice, Nižbor, Všetaty, Skřivaň a Podmokly.[3]

V roce 1843 bylo ve Swojetině 64 domů s 455 německojazyčnými obyvateli, kaple sv. Jana Nepomuckého, vrchnostenská škola, poplužní dvůr, chmelnice a uhelný důl. Farnost byla v Kněževsi.[4] Svojetínský revír, převážně borový les, sestával z 262 jiter a 42 čtverečních sáhů, který s dalšími 24 revíry tvořil panství lesního úřadu v Křivoklátě.[5] Roku 1847 byla založena samostatná škola.

20. století až současnost[editovat | editovat zdroj]

Obecní úřad ve Svojetíně

V roce 1918 prodal Fürstenbergové panství městu Rakovník. Roku 1919 byla ve Svojetíně zřízena četnická stanice. Poté, co bylo při sčítání obyvatelstva v roce 1919 bylo v obci evidováno 61 českých dětí, byla v září 1919 ve Svojetíně zřízena česká škola, vyučování zpočátku probíhalo v jedné ze tříd německé školy. V roce 1921 žilo ve Svojetíně 552 Čechů a 482 českých Němců. Roku 1925 byla zřízena nová česká školní budova. Kromě učeben pro dvě třídy se 44 žáky byla v budově také česká mateřská škola. V roce 1925 byla zprovozněna parní pila, v roce 1929 přenechali Fürstenbergové celé panství Svojetín československému státu, který měl předkupní právo na Svojetínský les.

V roce 1930 žilo ve Svojetíně včetně Janova (Janesthal) a Povlčína 1083 osob, v roce 1932 to bylo 1039. Po mnichovské dohodě v roce 1938 Svojetín s Janovem připadl říši, s tím, že čistě českojazyčná část Povlčína zůstala ve „zbytkových Čechách“ a byla přičleněna k Milostínu. V roce 1939 měl Svojetín 824 obyvatel.[6] Do konce druhé světové války patřila obec k Žateckému kraji.

Po válce byla většina německého obyvatelstva byla vysídlena a Svojetín byl znovu začleněn do rakovnického okresu. Hospodářské budovy vyhnaných osob byly přiděleny Čechům z vnitrozemí a repatriantům z Volyně. 12. srpna 1950 se od Svojetína oddělila obec Janov a vytvořil samostatnou obec.[7] V roce 1961 byl ke Svojetínu připojen Veclov.

V roce 1965 v obci žilo 415 obyvatel a v roce 1999 již jen 307.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Barokní kaple svatého Jana Nepomuckého

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Rakovník[8]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Rakovník
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Rakovník
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Rakovník[9]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Rakovník[10]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Rakovník[11]
  • 1949 Pražský kraj, okres Rakovník[12]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Svojetín (přísl. Janov, Povlčín, 1039 obyvatel, četnická stanice, živnostenské společenstvo) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[13] nákladní autodoprava, výroba cementového zboží, družstvo pro rozvod elektrické energie v Janově, Elektrizitätsgenossenschaft für die Gemeinde Svojetín, holič, 5 hostinců, klempíř, 2 koláři, 3 kováři, 2 krejčí, obchod s moukou, obuvník, pekař, pila, obchod s lahvovým pivem, porodní asistentka, 2 rolníci, 3 řezníci, 6 obchodů se smíšeným zbožím, Spar- und Darlehenskassenverein für Svojetín und Wetzlau, spořitelní a záložní spolek pro Janov, stavitel, 2 švadleny, 3 trafiky, 2 truhláři, obchod s uhlím, obchod s uzenářským zbožím, velkostatek Fürstenberg, obchod se zvěřinou a drůbeží.

V obci Veclov (něm. Wetzlau, 350 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Svojetína) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[14] Elektrizitätsgenossenschaft für die Gemeinde Wetzlau, 2 hostince, obchod se smíšeným zbožím, 8 rolníků, kovář, obuvník, trafika.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec Svojetín se skládá ze dvou částí na dvou katastrálních územích:

  • Svojetín (i název k. ú.)
  • Veclov (k. ú. Veclov u Svojetína)

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Obcí vede silnice II/227 Rakovník – Žatec. V obci končí II/221 Podbořany – Svojetín.
  • Železnice – Obec leží na železniční trati 126 Rakovník – Louny. Je to jednokolejná celostátní trať, doprava na ní byla zahájena roku 1904.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – V obci zastavovaly autobusové linky Svojetín-Kounov (v pracovních dnech 1 spoj), Rakovník-Kounov-Mutějovice (v pracovních dnech 1 spoj) (dopravce ANEXIA, Žatec-Praha (v pracovních dnech 1 spoj) (dopravce DPÚK.
  • Železniční doprava – Železniční zastávkou Svojetín po trati 126 mezi Rakovníkem a Louny jezdilo denně 10 párů osobních vlaků.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Boží muka na Kamenném vrchu
  • Barokní kaple svatého Jana Nepomuckého z let 1721–1722 postavená pro Petra Arnošta z Mollartu
  • Morový sloup sv. Rocha ve Svojetíně vztyčený roku 1714 jako dík za uchránění vsi před morovou epidemií
  • Kaple u silnice ze Svojetína do Veclova, postavená roku 1725
  • Kaple Panny Marie, severně od vsi při cestě na Žatec, postavena roku 1804 Josefem Bartem ze Svojetína
  • Památný dub u obecního úřadu
  • Asi dva kilometry jihozápadně od Svojetína se nachází tvrziště Dub ze 14. století chráněné jako kulturní památka.[15]
  • Boží muka

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Historie - Oficiální stránky obce Svojetín. www.svojetin.cz [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné online. 
  3. Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen. Statistisch-topographisch dargestellt. Band 13: Rakonitzer Kreis. Calve, Prag 1845, S. 259–260.
  4. Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen. Statistisch-topographisch dargestellt. Band 13: Rakonitzer Kreis. Calve, Prag 1845, S. 293.
  5. Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen. Statistisch-topographisch dargestellt. Band 13: Rakonitzer Kreis. Calve, Prag 1845, S. 271.
  6. Šablona:Verwaltungsgeschichte.de
  7. Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online.
  8. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  9. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  10. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  11. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  12. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  13. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1644. (česky a německy)
  14. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1806. (česky a německy)
  15. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-11-30]. Identifikátor záznamu 159051 : Tvrziště Dub. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]