Cavrianiové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cavrianiové
Erb hrabat z Cavriani, podoba z roku 1643
ZeměItálie, Habsburská monarchie
Titulyříšská hrabata
Rok založení12. století
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cavrianiové, respektive hrabata z Cavriani (původně italsky Capriani) je původně starý italský šlechtický rod, který se později směl zařadit i mezi rakouskou vysokou šlechtu, jejíž členové zasedali v panské sněmovně Rakouského císařství.

Dějiny rodu[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Konstance (Costanza) Cavrianiová, rozená de Salis Salla

Rod Cavrianiů pochází z pozdějšího Mantovského vévodstvíLombardii a objevuje se od 12. století. Původní název rodu zněl Capriani, který je zřejmě odvozen od obce Cavriany, místa původu rodu.

Conradinus byl roku 1359 Karlem IV. povýšen na svobodného pána. O sto let později v roce 1452 byl císařem Bedřichem III. do stavu svobodných pánů povýšen také jistý Jan (Giovanni) Cavriani. Za panování dynsatie Gonzagů dosáhl rod Cavrianiů významného postavení. Galeazzo Cavriani (1444–1466) byl jedním z mantovských biskupů.

Bedřich (Frederico) (* 1518 v Mantově-1. října 1566), syn Jana (Giovanni) (*1477 - 11. července 1552) a Konstancie (Costanza) de Salis Salla, se v roce 1548 stal císařským místrodržitelemPiombinském knížectví, a císař Ferdinand I. potvrdil panský stav pro jeho rod a polepšil rodový erb o dvojhlavého císařského orla. Byl ženatý od roku 1561 s Cornelií Copiniovou (22. května 1540 - 19. května 1579).[1]

Česká větev[editovat | editovat zdroj]

Průčelí pražského Caretto-Millesimovského, původně Cavrianiovského paláce.

Kryštof hrabě z Cavriani, svobodný pán na Unterwaltersdorfu (1. dubna 1715 na zámku Pragstein - 4.9.1783 v Kostelci nad Orlicí čp. 1), majitel panství Kostelec nad Orlicí, nejmladší syn Leopolda Karla, byl c. k. komorníkem, a následně skutečným tajným radou, a v letech 1764 až 1779 vrchním zemským sudímDolních Rakousích. V roce 1744 se oženil s Marií Alžbětou hraběnkou Jarubovou z Hustrčan (13. listopadu 1717–1781), která jako manželské věno přinesla panství Přestavlky v Čechách.

V Čechách a na Moravě vlastnil později rod Cavrianiů také panství Veselá u Častrova, Kostelec nad Orlicí a Přestavlky, dále Letohrad, Osvračín a ves Kavriánov, pojmenovanou po moravském guberniálním radovi. V Praze rod vlastnil barokní palácCeletné ulici č. 597/13. Na budově je umístěna pamětní deska s nápisem:

CARETTO-MILLESIMOVSKÝ PALÁC
DO DNEŠNÍ BAROKNÍ PODOBY PŘESTAVĚN R. 1750 S POUŽITÍM GOTICKÝCH DOMŮ PRO RODINU CAVRIANIŮ. V ZÁPADNÍ ČÁSTI DOCHOVÁNO ROMÁNSKÉ JÁDRO DVORCE. V 19. STOLETÍ BYLO V TOMTO PALÁCI ŠLECHTICKÉ KASINO

Příslušníci hraběcího rodu Cavrianiů poté sloužili i ve vysokých vojenských a správních funkcích. Od založení panské sněmovna, horní komory rakouské říšské rady v roce 1861, získali Cavrianiové jako zástupci jednoho ze tří markraběcích rodů, dědičné křeslo.

Osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Kryštof Cavriani se svým synem Františkem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prof. Dr. Ernst Heinrich Kneschke: Deutsche Grafenhäuser der Gegenwart: in heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung. 1. Band, A-K, Verlag T. O. Weigel, Leipzig 1852, S. 152 f.
  2. a b Antonio Schmidt-Brentano: Kaiserliche und c.k. Generale (1618–1815), Österreichisches Staatsarchiv/A. Schmidt-Brentano 2006, S. 19
  3. Antonio Schmidt-Brentano: Die c.k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Österreichisches Staatsarchiv, 1907, S. 26
  4. agso.uni-graz.at. agso.uni-graz.at [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]