Hracholusky (okres Rakovník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hracholusky
Chybí zde svobodný obrázek
Znak obce HracholuskyVlajka obce Hracholusky
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ020C 565202
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Rakovník (CZ020C)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Rakovník
Historická země Čechy
Katastrální území Hracholusky nad Berounkou
Katastrální výměra 6,82 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 77 (2019)[1]
Nadmořská výška 402 m n. m.
PSČ 270 41
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Hracholusky 42
270 41 Slabce
Starosta Radek Hlaváček
Oficiální web: www.obec-hracholusky.cz
E-mail: ou.hracholusky@tiscali.cz
Hracholusky v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Hracholusky
Hracholusky
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Hracholusky se nachází v okrese Rakovník, kraj Středočeský, zhruba 12 km jjv. od Rakovníka. Žije zde 77[1] obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice vznikl složením slova hrách a slovesa luskati v posměšném významu ves hracholusků, tj. lidí, kteří louskali hrách. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: de Hracholusk (1379), de Hracholusk (1394) a v Hracholuštích (1524).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle Augusta Sedláčka pochází první písemná zmínka o vesnici z roku 1379 a nachází se v přídomku Ořibora z Hracholusk, který sídlil ve Smědčicích.[3] V té době stával ve vsi dvůr, který byl součástí křivoklátské manské soustavy. Podle Rudolfa Anděla je první zmínka až z roku 1385, kdy zemřela Anežka ze Sadlna, a vesnice připadla jako odúmrť králi Václavovi IV., od kterého ji získal Klement z Hracholusk.[4] Roku 1414 zde sídlil jeho syn Jan z Hracholusk,[3] kterému vesnice patřila až do smrti v roce 1445.[4] Vesnici zdědila Janova sestra Bětka[3] a vdova Markéta, která se znovu provdala za Mikuláše Pirnošku, a přestěhovala se s ním do Hlohovic. Obě dvě prodaly své podíly Janu Duchkovi z Pustovět, který za Markétinu část zaplatil padesát kop grošů.[4]

Jan Duchek z Pustovět nechal v letech 1449–1470 u starého dvora postavit tvrz. Na ní sídlili i jeho tři synové, kteří vesnici s tvrz roku 1476 prodali Burjanovi ze Strojetic. Od Burjana celou vesnici koupili v roce 1495 Jan mladší Penížek ze Slatiny se svým stejnojmenným otcem. Jejich věřitelkou byla Rejna ze Strojetic, které po smrti Jana mladšího v roce 1507 vesnice připadla. Roku 1521 od ní panství koupil Ondřej Vančura ze Vlenec, po kterém jej zdědil syn Mikuláš Hracholuský ze Vlenec a v roce 1551 prodal Jindřichovi z Vřesovic.[3] Jindřich se pokusil se svolením krále Ferdinanda I. otevřít u vsi měděný důl, ale podnikání se nevyplácelo, a jeho synové Jan a Jetřich z Vřesovic museli vesnici kvůli dluhům prodat Radslavovi z Vchynic a na Petrovicích.[4] Radslav později Hracholusky rozdělil na dvě části, které v letech 1589 a 1592 prodal za celkem 3750 kop míšeňských grošů císaři Rudolfovi II., který je připojil ke Křivoklátu.[3] Během třicetileté války byla vesnice i s tvrzí vypálena. Tvrz již nebyla obnovena a zanikla.[4]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Rakovník, soudní okres Křivoklát[5]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Křivoklát
  • 1868 země česká, politický okres Rakovník, soudní okres Křivoklát
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický okres Rakovník, soudní okres Křivoklát[6]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Rakovník, soudní okres Křivoklát[7]
  • 1945 země česká, správní okres Rakovník, soudní okres Křivoklát[8]
  • 1949 Pražský kraj, okres Rakovník[9]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Hracholusky (250 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10] 2 hostince, kovář, krejčí, obuvník, 12 rolníků, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, velkostatek, zahradník.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Do obce vede silnice III. třídy.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – V obci měla zastávku autobusová linka Rakovník-Slabce-Skryje (v pracovních dnech 5 spojů, o víkendu 2 spoje) (dopravce ANEXIA s. r. o.).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Hracholusky, s. 760–761. 
  3. a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Rakovnicko a Slánsko. Svazek VIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 305 s. Kapitola Tvrze na Křivoklátsku, s. 94. 
  4. a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hracholusky – tvrz, s. 254–255. 
  5. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  6. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  7. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  8. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  9. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  10. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 383. (česky a německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]