Čertova skála (přírodní rezervace)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Čertova skála
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Čertova skála z pohledu od řeky Berounky
Čertova skála z pohledu od řeky Berounky
Základní informace
Vyhlášení 27. ledna 1949[1]
Vyhlásil Ministerstvo školství, věd a umění
Nadm. výška 260 – 350[2] m n. m.
Rozloha 2,35 ha[1]
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Rakovník
Umístění k. ú. Hracholusky nad Berounkou
Souřadnice
Čertova skála
Čertova skála
Další informace
Kód 2460
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní rezervace v Česku

Čertova skála je přírodní rezervace vyhlášena 27. října 1949 vyhláškou čj. 14.737/49. Důvodem ochrany je mohutný odkryv spilitových polštářových láv, původem z českých starohor, dále pak teplomilných rostlinných společenstev skal a stepí.

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

Čertova skála je součástí CHKO Křivoklátsko, nachází se na katastrálním území Hracholusky nad Berounkou. Nachází se na levém břehu řeky Berounky mezi Týřovicemi (cca 2 km severozápadně) a Nezabudicemi, 4 km severovýchodně od Skryjí a 10 km jihozápadně od Křivoklátu, v okrese Rakovník. [3] [4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik Čertovy skály viz Geologie

Dva pilíře, jež jsou zmiňované v pověsti o Čertově skále...

Pověst o vzniku Čertovy skály:

  • K Čertově skále se váže pověst o rybáři, který žil v Kouřimecké rybárně (známá z povídek Oty Pavla) se svou krásnou dcerou. Rybář ji však slíbil čertovi, za to, když do rána postaví most přes řeku Berounku a než zakokrhá kohout. Rybář jej při práci pozoroval z protějšího Čertova Luhu- když však zahlédl, že čertova práce rychle pokračuje, že má již postavený předpolí a dva pilíře, dostal strach. Proto běžet pro lucernu, kterou postavil do prostřed kurníku, až kohout zakokrhal. Čert následně zmizel, ale zbyl tu po něm rozestavěný most.[5][6]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Geologicky se oblast řadí do Barrandienu, geograficky na rozhraní Křivoklátské vrchoviny a Plaské pahorkatiny. [7]

Z petrografického hlediska se jedná o horninu čedičového typu, která vznikla před 600 mil. lety ve svrchním protezoiku.

Skalní útvar je tvořen spility (protezoické vulkanity) s jejich pyrosklastiky a s nimi sdruženými brekciemi. Jeho podklad je součástí souvrství neoprotezoických hornin. Původně byly tyto spility bazaltového typu, avšak za pomocí přeměn způsobených hydrotermálními roztoky došlo ke změně jejich minerálního složení. Na některých částech skály se vyskytují odkryvy spilitů, které vznikly výlevy lávy na podmořském dnu, kde se tento proud rozpadal do kulových a polštářových útvarů, jehož mezery byly vyplněny vulkanickým sklem a tufitickým materiálem. Díky podmořským podmínkám na některých místech tuhla láva rychleji než v jejich centrech, čímž se tvořily tyto polštářové útvary, které jsou odolnější vůči korozi, než stejně staré droby či břidlice. Příkrovy na mořském dnu dosahovaly rozměru až několik desítek metrů. [8][9]

V jižní části Čertovy skály jsou holocenní náplavy tvořené hlavně štěrkopískem o mocnosti až 10m. Vyskytují se zde také půdy typu ranker, místy pararendziny a na hlubších zvětralinách živé hnědé půdy. Jižní svahy mají také povětšinou několikacentimetrovou vrstvu půdy s určitým podílem skeletu.

Čertova skála se skládá z několika kolmo vystupujících stěn a tvoří tak nejmohutnější přirozený skalní stěnu tvořenou spility a celém Českém masivu.

Flora[editovat | editovat zdroj]

Na skalních útvarech můžeme naleznout fragmenty reliktních borů a acidofilní rozvolněné doubravy, na mírnějších útvarech černýšové dubohabřiny a ve vlhkých žlabech suťové javořiny. Převážnou část Čertovy skály pokrývají habrovité a zakrslé doubravy.

Nalézají se zde i vzácné druhy hub. Z vřeckovýtrusných hub zde roste káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior) rostoucí pouze na odumřelých větvích řešetláku, ze stopkovýtrusných hub zde můžeme naleznout lesklokorku jehličnanovou (Ganoderma carnosum), bělochoroš Kmeťův (Tyromyces kmetii) a z břichatek hvězdovku Pouzarovu (Geastrum pouzarii) a mnohokrčku dírkovanou (Myriostoma coliforme).

Na skalních stepích nalezneme teplomilné druhy rostlin, jako jsou koniklec luční (Pulsatilla pratensis), tařice skalní (Aurinia saxatilis), kostřava Walliská (Festuca valesiaca), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), kavyl Ivanův (Stipa pennata), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), třemdava bílá (Dictamnus albus), hvězdnice chlumní (Aster amellus), atd. Tyto stepi jsou také ideální místo pro růst skalniček, jako jsou netřesky (Sempervivum), rozchodníky (Sedum) a lomikameny (Saxifraga). Můžeme zde také nalézt ve stinných spárách kapradinku skalní (Woodsia ilvensis).

Na temenní části se vyskytují společenstva Tařice skalní (Aurinia saxatilis), tařice horské (Alyssum montanum), svízelu sivého (Galium glaucum), česneku horského (Allium montanum), sleziníků (Asplenium), kostřavy sivé (Festuca pallens) a rozchodníku bílého (Sedum album).

Přechody mezi skalními útvary jsou znatelné dle bylinného zastoupení, např. kakostem krvavým (Geranium sanguineum).

Dále se vyskytují křoviny, ve kterých nalezneme kokořík vonný (Polygonatum odoratum), hvězdnici chlumní (Aster amellus), řimbabu chocholičnatou (Pyrethrum corymbosum), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium) či tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria).

V údolí, blíže k Berounce, se vyskytují olšiny, kde roste také měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva).

[10] [11] [12]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Z bezobratlých živočichů zde můžeme naleznout stepní plže zrnovky žabernaté (Pupilla sterrii), plže vřetenatky obecné (Balea biplicata) a vřetenatky lesklé (Bulgarica nitidosa). Z hmyzu se zde vyskytuje mnoho teplomilných druhů. Mezi nevýznamnější však patří otakárek fenyklový (Papilio machaon) a otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), dále saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens) a mezi pavoukovci pavouk stepník rudý (Eresus kollari Rossi).

Z plazů se zde může vyskytovat ještěrka zelená (Lacerta viridis), která má v Česku svou největší lokalitu v údolích řeky Berounky mezi Křivoklátem a Nezabudnicemi.

Z ptáků zde hnízdí Výr velký (Bubo bubo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus). V minulosti zde bylo hnízdiště také sokola stěhovavého (Falco peregrinus).

[13] [14] [15]

Ochrana území[editovat | editovat zdroj]

Označení PR Čertovy skály...

Zvláště chráněné rostliny rostoucí na území:

Silné ohrožení je u koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis) a okotice červené (Cephalanthera rubra). A ohrožení u Kavylu Ivanova (Stipa pennata), tařice skalní (Aurinia saxatilis), hvězdnice chlumní (Aster amellus), bělozářky liliovité (Anthericum liliago), třemdavy bílé (Dictamnus albus) a lilie zlatohlavé (Lilium martagon).[16]

Zvláště chránění živočichové žijící na území:

Silné ohrožení je u ještěrky obecné (Lacerta agilis), mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), slepýše křehkého (Anguis fragilis),užovky podplamaté (Natrix tessellata) a užovky hladké (Coronella austriaca). Do ohrožených patří výr velký (Bubo bubo).[17]

Ochrana území a plán péče

V současné době je přírodní rezervace bez ohrožení. Oblast slouží především pro výzkumné a studijní účely- je zde zanechán přirozený vývoj, bez zásahu člověka... Zájmem je ochrana geologického fenoménu, proterozoického spilitu.[18]

Rezervace je označená informační tabulí. Přístup je možný ze silnice, která vede přímo podél řeky Berounky a na vrchol, kde se nachází vyhlídka do okolí přírodní rezervace.

Dne 29.11.1988 bylo chráněné území prohlášené přírodní rezervací. Nynější plán péče navazuje na původní, který byl sepsán pro období 1995-2004. Stávajícím cílem ochranné péče PR je dlouhodobé zachovávání původního stavu a přirozeného vývoje společenstev. Ekologická opatření a zásahy nejsou v plánu žádné. [19]

Na Čertově skále, stejně, jako na dalších určitých území CHKO Křivoklátska, se smí se souhlasem Správy CHKO Křivoklátsko provozovat horolezectví, které je však omezeno (kvůli ochraně přírody) na období mezi 1. květnem a 31. prosincem. [20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PR Čertova skála+vydavatel=Biolib.cz [online]. [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  2. PR Čertova skála [online]. AOPK ČR [cit. 2013-03-23]. Dostupné online. (česky) 
  3. Chráněná území ČR 1; Němec, Jan (1996)
  4. Křivoklátsko; Zíková, Marcela (2005)
  5. http://www.fikovnik.com/kola/kola2005/leto/info/den3_info.htm
  6. Archivovaná kopie. www.myslivci.agris.cz [online]. [cit. 2007-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-24. 
  7. Navštivte... Národní parky a chráněné krajinné oblasti; Ved. aut. kol. Josef Rubín (2003)
  8. Chráněná území ČR 1; Němec, Jan (1996)
  9. Střední Čechy - Chráněná území ČR, XIII.; Albrecht J. a kol. (2003)
  10. Chráněná území v České republice; Ministerstvo životního prostředí (1991)
  11. Střední Čechy - Chráněná území ČR, XIII.; Albrecht J. a kol. (2003)
  12. naturfoto.cz, biolib.cz, latinské názvy
  13. Chráněná území ČR 1; Němec, Jan (1996)
  14. Střední Čechy - Chráněná území ČR, XIII.; Albrecht J. a kol. (2003)
  15. naturfoto.cz, biolib.cz, latinské názvy
  16. http://krivoklatsko.ochranaprirody.cz/ke-stazeni/
  17. http://krivoklatsko.ochranaprirody.cz/ke-stazeni/
  18. http://lokality.geology.cz/d.pl?item=7&id=1133&Okres=RA&vyb=1&text=Lokality+v+okresu:
  19. http://krivoklatsko.ochranaprirody.cz/ke-stazeni/
  20. Křivoklátsko; Zíková, Marcela (2005)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Chráněná území ČR 1; Němec, Jan (1996)
  • Střední Čechy - Chráněná území ČR, XIII.; Albrecht J. a kol. (2003)
  • Navštivte... Národní parky a chráněné krajinné oblasti; Ved. aut. kol. Josef Rubín (2003)
  • Křivoklátsko; Zíková, Marcela (2005)
  • Přírodní klenoty České republiky; Rubín J. a kol. (2006)
  • Chráněná území v České republice; Ministerstvo životního prostředí (1991)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]