Přeskočit na obsah

Slabce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slabce
Sala terrena u zámeckého parku
Sala terrena u zámeckého parku
Znak městyse SlabceVlajka městyse Slabce
ZnakVlajka
Lokalita
Statusměstys
Pověřená obecRakovník
Obec s rozšířenou působnostíRakovník
(správní obvod)
OkresRakovník
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50° s. š., 13°42′53″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel733 (2025)[1]
Rozloha27,63 km²[2]
Nadmořská výška419 m n. m.
PSČ270 41
Počet domů371 (2021)[3]
Počet částí obce8
Počet k. ú.6
Počet ZSJ8
Kontakt
Adresa úřadu městyseSlabce 28
270 41 Slabce
mestysslabce@seznam.cz
StarostaMilan Rohla
Oficiální webwww.slabce.cz
Slabce na mapě
Slabce
Slabce
Další údaje
Kód obce542415
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slabce (německy Slabetz) jsou městys v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Leží zhruba dvanáct kilometrů od Rakovníka. Včetně všech částí v něm žije 733[1] obyvatel.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352, kde se nazývala Slabecz, jméno bylo etymologicky odvozeno od termínu slabý či slepý. a roku 1364 se připomíná Jan z Chlumku jako voják ze Slabců (Miles de Slabecz). v roce 1405 patřila zdejší farnost do děkanátu rakovnického. V roce 1785 byla emfyteutickým právem na pozemcích Václava Hildprandta vysazena nová osada, podle osídlení německými osadníky nazvaná Německé Slabce – Teutsch-Slabecz.[4]

V obci Slabce (přísl. Německá Slabce, 516 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: lékař, nákladní autodoprava, obchod s dobytkem, družstvo pro rozvod elektrické energie ve Slabcích, 2 galanterie, holič, 3 hostince, 3 kapelníci, klempíř, 3 koláři, kominík, kovář, 4 krejčí, mlýnské výrobky, mlýn, obchod s obuví Baťa, 2 obuvníci, pekař, 3 řezníci, sedlář, 2 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Slabce, 2 obchody se střižním zbožím, 3 švadleny, 3 tesařští mistři, trafika, truhlář, velkostatek Slabce, zahradnictví, 2 zámečníci.[5]

Od 29. května 2007[6] jsou Slabce městysem.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 406 2 120 2 079 1 879 1 913 1 840 1 731 1 325 1 186 953 796 699 701 709 675
Počet domů 339 351 354 366 357 367 387 380 331 300 265 330 345 352 371

Správa městyse

[editovat | editovat zdroj]

Části městyse

[editovat | editovat zdroj]

Městys Slabce se skládá z osmi částí na šesti katastrálních územích:

Územněsprávní začlenění

[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost městyse v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Rakovník[9]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Rakovník
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Rakovník
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Rakovník[10]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Rakovník[11]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Rakovník[12]
  • 1949 Pražský kraj, okres Rakovník[13]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

Symboly městyse

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly městysi uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 19. února 1998.[14]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Městysem vede silnice II/233 Rakovník–Slabce–Radnice–Plzeň a silnice II/201 Kralovice–Slabce–Křivoklát–Zbečno-Unhošť.V roce 2021 z městyse jezdily autobusové linky 572 Rakovník–Krakovec–Slabce, Kostelík–Zvíkovec, pak 575 Rakovník–Pavlíkov–Slabce, Kostelík–Zvíkovec a 576 Rakovník–Slabce–Skryje.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Slabcích.
Socha svatého Františka z Pauly
  • Zámek Slabce vystavěl na počátku 18. století svobodný pán František Karel Vančura z Řehnic; současně založil při zámku park. Po Vančurově smrti roku 1713 Slabce změnily několikrát majitele, až je v roce 1754 koupili Hildprandtové z Ottenhausenu. Podnikavý rod s kořeny v Tyrolsku povýšil Slabce na centrum svého rostoucího panství ve zdejším kraji, které zahrnovalo i hrad Krakovec a zámek ve Zhoři.[15] Za Hildprandtů došlo snad před rokem 1798 k první úpravě zámeckého parku na anglický, podobně jako v Blatné.[chybí zdroj] Empírovou podobu s hranolovou věží zámek získal po roce 1847, kdy jej koupil Hugo Nostic; ten roku 1866 postoupil panství Slabce novému majiteli, kterým se stal Alex Croy Dülmen. Princům de Croy patřil zámek do roku 1945.[15] Navzdory četným protinacistickým aktivitám za druhé světové války byla rodina posledního šlechtice ve Slabcích Alexe prince de Croy donucena v roce 1945 Slabce opustit a její majetek byl zkonfiskován a proměněn na zdravotní středisko a byty, později část budovy obsadily obecní úřad, obecní knihovna a reprezentační prostory slouží k pořádání kulturních a společenských akcí.[16] Součástí parku je volně přístupná barokní oranžérie se sochami světců (svatý Jan Nepomucký, svatý Florián, svatý Petr z Alkantary a svatý Václav). V parku jsou ještě další dvě sochy (svatého Jana Nepomuckého pod sportovním areálem a socha svatého Antonína na samém okraji parku za rybníkem při silnici do Svinařova) a tzv. kamenný stůl při cestě od zámku k sale terreně.
  • Kostel svatého Mikuláše – původně románská stavba (na jižní vnější straně kostela ve zdivu je románský portál, snad z 12. století), barokně upravená v letech 1787-1789 s věž přestavěna počátkem 19. století.[17]
  • Socha svatého Antonína Paduánského
  • Socha svatého Františka z Pauly
  • Zemědělský dvůr Sadlno
  • Fara – spjatá s působením několika významných farářů (pozdější probošt vyšehradské kapituly Mikuláš Karlach (1831–1911) nebo včelařský odborník a autor prvních českých včelařských knih Josef Antonín Janiš (1749–1821), kterého na průčelí fary připomíná pamětní deska).
  • Hřbitovní kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1869
  • Čechův mlýn – první elektrický válcový mlýn v bývalém Československu.

Rodáci

[editovat | editovat zdroj]
  • Karel Burian (1870–1924), pěvec (Rousínov čp. 40)
  • Pravoslav Kotík (1889–1970), výtvarník (Slabce čp. 60 u saly terreny v zámeckém parku)
  • Barbora Nerudová (1795–1869), matka básníka, novináře a spisovatele Jana Nerudy a dlouholetá hospodyně francouzského vědce Joachima Barrande, objevitele nalezišť zkamenělých trilobitů v nedalekých Skryjích (její rodný dům se nedochoval, stál na místě nynějšího domu čp. 20). Jan Neruda Slabce v dětství několikrát navštívil.
  • Friedrich Goldscheider (1845–1897), podnikatel, majitel vídeňské továrny na keramiku a porcelán
  • František Zuska (1887–1955), výtvarník (Svinařov čp. 35)

Další fotografie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Slabce, s. 91.
  5. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. Praha: Rudolf Mosse, 1932, s. 1552. (česky, německy)
  6. ↑ Rozhodnutí č. 19 předsedy Poslanecké sněmovny o určení obcí městysi, Miloslav Vlček, 29. května 2007
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  8. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  9. ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850–1918
  10. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren (německy)
  11. ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  12. ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
  13. ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
  14. ↑ Udělené symboly – Slabce [online]. 1998-02-19 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  15. 1 2 Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Dostupné online. Kapitola Slabce — zámek, s. 421–422.
  16. ↑ webové stránky městyse. www.slabce.cz [online]. [cit. 2022-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-08.
  17. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. S. 334.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slabce&oldid=26181550“