Pravoslav Kotík
| Pravoslav Kotík | |
|---|---|
 Pravoslav Kotík foto Karel Kuklík, 60. léta | |
| Narození | 1. května 1889 Slabce u Rakovníka  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. ledna 1970 (ve věku 80 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | malíř, grafik a učitel |
| Děti | Jan Kotík syn Zuzana Tobolková-Kotíková dcera |
| Příbuzní | Martin Kotík vnuk Petr Kotík vnuk Jan Jakub Kotík pravnuk Tomas Kotík pravnuk |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pravoslav Kotík (1. května 1889, Slabce u Rakovníka[1] – 14. ledna 1970 v Praze) byl český malíř a grafik.
Život[editovat | editovat zdroj]
V letech 1908–1912 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Emanuela Dítěte, Karla Vítězslava Maška a Jakuba Schikanedera. Aby mohl vyučovat, složil ještě v roce 1912 zkoušku na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Preislera. To ho opravňovalo k vyučování na středních školách. V roce 1919 onemocněl tuberkulózou, ze které se vyléčil až v roce 1920.
V letech 1913 až 1939 postupně působil jako učitel na středních školách:
- 1913–1915 c. k. vyšší reálka v Turnově – suplent kreslení, modelování a deskriptivní geometrie
- 1916–1918 Nová Paka
- 1918–1922 Praha
- 1922–1932 profesor na reálce v Mladé Boleslavi
- 1932–1939 Praha
Od roku 1919 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[2] Toto členství přerušil v letech 1921–1924, kdy byl členem Umělecké besedy. Z ní odešel v roce 1924 s dalšími výtvarníky (Karel Holan, Miloslav Holý, Emanuel Frinta, Karel Kotrba, Oldřich Kerhart, Marie Schnabelová) pro názorové neshody.[3] Malíři Karel Holan, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík a sochař Karel Kotrba založili v roce 1925 skupinu Ho Ho Ko Ko, která byla dodatečně pojmenována Sociální skupina. Ze SVU Mánes byl v roce 1930 vyloučen.[2] V roce 1947 se sem vrátil a byl členem až do jeho rozpuštění v roce 1956. V padesátých letech žil v izolaci, až do roku 1958 nesměl vystavovat.
Rád cestoval; hodně cestoval po Československu, několikrát navštívil Francii (studijní pobyty v letech 1924 a 1937), Belgii, Německo, Nizozemsko a Jugoslávii.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Zpočátku bylo jeho dílo ovlivněno fauvismem a expresionismem (Obraz Modrý koník). Ve dvacátých letech se přiklonil ke geometrizujícímu kubismu, později k novoklasicismu. V padesátých letech se u něj začala objevovat i nefigurativní témata.
Poprvé vystavil svá díla ještě jako student UPŠ v roce 1910 v Topičově salonu na výstavě skupiny Nezávislí. Vystavoval zde pod pseudonymem P. Kraus. První samostatnou výstavu měl v roce 1927 v Rudolfinu v Praze.
Grafické práce a ilustrace (dřevoryty, lepty, litografie) zobrazují sociální a intimní témata. Jsou součástí několika bibliofilských tisků (například Na motiv ženy, Kladno : Karel Janout, 1936, 5 leptů ženských aktů, Praha : Družstvo Dílo přátel umění a knihy, 1946).
V posledních letech se na trhu s uměním objevují falzifikáty jeho děl.[4]
Členství ve skupinách[editovat | editovat zdroj]
- 1919–1921 Spolek výtvarných umělců Mánes
- 1921–1924 výtvarný odbor Umělecké besedy
- 1925–1927 Sociální skupina (Ho Ho Ko Ko)
- 1927–1930 Spolek výtvarných umělců Mánes (vyloučen)
- 1947–1970 Spolek výtvarných umělců Mánes
Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]
- 1921 Turkova cena města Prahy.
- 1937 stříbrná medaile na Světové výstavě v Paříži (L'Exposition internationale «Arts et Techniques dans la Vie moderne»).
- 1964 obdržel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.
- 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem.
- 1969 mu bylo uděleno čestné občanství měst Rakovníka a Slabců.
Obrazy (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Modrý koník, 1919
- Rodinné ticho, 1922
- Bloudění, 1939–1940
- Plačky, 1940–1941
- Kohout plaší smrt, 1944
- Staré ženy, 1944
- “Rekreace”, 1946
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Slabce
- ↑ a b Seznam členů SVU mánes
- ↑ Karel Holan: O tendenčnosti v umění, časopis Život, 4/1924
- ↑ Dědicové Pravoslava a Jana Kotíka upozorňují na falza, zpráva ČTK z 18. dubna 2008
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PÁNKOVÁ, Marcela. Kotík Pravoslav 1889-1970 : katalog výstavy. Praha: Národní galerie, 1991. ISBN 80-7035-016-4.
- LAHODA, Vojtěch. Civilismus, primitivismus a sociální tendence v malířství dvacátých a třicátých let. In: Vojtěch Lahoda. Dějiny českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0623-0. Svazek IV / 2. S. 78.
- TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Kotík, Pravoslav, s. 538–539.
- PAVLIŇÁK, Petr. heslo Kotík, Pravoslav. In: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–.... Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2001. ISBN 80-86171-06-X. Svazek VI.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pravoslav Kotík na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pravoslav Kotík
- heslo in: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století Archivováno 16. 7. 2020 na Wayback Machine.
- medailon na stránkách Rabasovy galerie v Rakovníku
- díla P. Kotíka ve sbírkách Českého muzea výtvarných umění
- (anglicky) seznam výstav, bibliografie na serveru Společnosti pro současné umění
- Pravoslav Kotík v informačním systému abART
